Jak zvládnout vztah s partnerovou expřítelkyní?
Zajímal by mě pohled na tuto situaci. Nějak už nedokážu rozlišit co je správné a jak to vlastně řešit.
Jsem 4 roky ve vztahu s přítelem, kdy spolu bydlíme 3 roky. Má z předešlého vztahu dceru v první třídě. Rozešli se protože jej začala podvádět a i když se snažil vztah zachránit tak si vybrala svého současného přítele se kterým má teď 2. Dítě.
Jako člověk není moc dobrá dle mého, ze začátku dělala pekla tím že vyhrožovala ohledně styku s malou a podobně. Dělala naschvály, lhala o ukončení jejich vztahu atd.
S odstupem času se to moc nezměnilo a teď je to v takové situaci kdy nedokážu určit co je správné. Chápu že je to jeho rodina a vždy bude. Ale mám pocit jako by mi byl přítel ke vztahu ke mě neloajální.
Chápu že je potřeba komunikace s rodiči ohledně dítěte a taky travní času na společné akci. Ale byla bych radši kdyby jí ukázal že tady to končí že jediné pojidlo je dítě a to je vše. Přítel mi v tomto ale přijde hodně splachovací. Nechá sebou zametat když ona něco nedodrží a mění plany a rozhoduje o čase o malé je to v pořádku, ale opačně je to většino problém, není na ní moc spoleh. Přijde mi že jej vůbec nerespektuje, mění si plány. A ja ji pořád nedokážu odpustit to když jsem jí prosila aby hlásila stav nemoci malé když k nám půjde že je moje máma po velice náročném zákroku operace rakoviny, kdy jí odebrali i kousky z orgánů kvůli rozsáhlosti nádorů a ze ji čeká chema, po které jí není dobře. Týden takhle fungovala ještě se slovy "abych prej něco neřekla" pak na to kašlala a z ničeho nic malá byla u nás
A nemocná. Takže jsem pak styk a pomoc své mámě omezila uz z principu co kdyby, protože jsem nevěděla zda nemůže donést malá nějaký bacil akor ze skolky a hodně mě to doteď trápí... A tohle jí nemohu odpustit... Nikdy jsem po ní nic nechtěla s malou mám pěkný vztah ani chlapa jí nepřebrala, nikdy nehanila pred malou, kolikrát jsem kupovala nějaké oblečení a boty k ní protože zrovna malá neměla a nebo jí něco tlačilo... Štve mě i to jak se občas sobecky zachová a ublíží tak dceři, a nebo zase vyhrožuje příteli, mění svoje rozhodnutí kdy bude a nebude dítě jaký den.... když jsem to příteli řekla, řekl mi že s ní musí vycházet že je prostě taková a nechcete zase mít problém a dohadovat se s ní...ale mě vnitřně štve to jak se mění plány kvůli ní to jak jsou některé věci přehlíženy aby byl klid, to jak s ní komunikuje v klidu se směje . Jaký je tedy Váš názor? Zkousnout to protože jsou pořád rodina - máma a táta a že je to dobré pro oči ditete a nebo trvat na určitých mantinelech a stanovit pravidla ? Jako chci řešit jen dceru, tvůj osobní život me tolik nebere, dát soudně vymezení styku ať to není furt podle ní. A nebo je to spíše pro silnější povahy a radši odejít ze vztahu? Ať jim nedělám komplikace svou hysterii?
s ma nemocná.
Nepleť se do vztahu ex a pritele, tohle je mezi nima. Ty si to vykomunikuj s pritelem, co ti vadi a tim to hasne.
Na obhajou ex, ona nemůže za to, že ty máš doma nemocnou maminku a o nemocné dítě se nemusí automaticky starat jen matka. Jinak máme takovou hydru taky v životě, řekla bych, že mnohem větší. Partner se jí po 10--ti leté šikaně postavil a neustoupil. A stalo se to, že za trest jeho dceru proti němu a nám naočkovala tak dokonale, že o ní prakticky přišel. Nevídají se a volá, jen když něco potřebuje zařídit, nebo zaplatit. Jenže malá je už v předpubertálním věku, takže to bylo mnohem snažší, jí zmanipulovat, než malé dítě. Takže já tě moc dobře chápu, ale jen uvádím, co taky může nastat, když se ex postaví a třeba se právě tohohle bojí. Když jsem nemohla pochopit, jak si můj partner mohl nechat celé ty roky všechno líbit, tak mi řekl, že se vždy strašně bál, že o malou přijde, když věděl, jak je její matka zlá a mstivá. A nepletl se,nakonec se to opravdu stalo, i když spolu měly úžasný a silný vztah, dokonce plakávalá, když se vracela k mámě. Nikdy bych tomu nevěřila, že se tohle může stát.
Radu nemám. Tohle si musí tvůj přítel rozhodnout sám. Za sebe jsem si ale jistá, pokud by můj partner pokračoval v tom režimu "kalení na hlavu", nebyla bych s ním,
@irmamala děkuju za nazor a ukázku dalších možností jak to může skončit a určitě nechci aby přítel přišel od dceru. Ale zároveň nemůžu skákat jak ona potřebuje přestava že mám s přítelem dítě a budeme nekam chtít jít a pak dítěti vysvětlovat že nemůžeme jít ve 3 protože jeho ex rozhodla jinak... Ono už ani kvuli tomu netráví mě s přítelem žádný čas. Ve trojku i s dítětem zážitky máme a jsou super ale sami dva už ne... Klobouček dolu tem ženám co tohle vše zvládají na jedničku já mám pocit že takový život být neustále na druhém místě přestávám zvládat. Jako bych tu byla jen jako služka, náhradní matka a bankomat.
@koto
@j.a.n.i rozumím tomu že děti jsou nemocné, že v té školce se něco objeví atd. A i my se tady postaráme o nemocnou malou, kolikrát jsem letela do lékárny aby měla léky když byla nemocná a nebo pozdě večer volala babičce o řebříček když jí stipala pipina. Šlo mi čisté o informanovani toho že u nich je nějaký bacil ať už ve školce a nebo u nich doma, malá mohla být jen přenašeč a ja bych to mohla přenést nechtěně na svou nemocnou mamku. Potom bych věděla že nemám riskovat a za mamkou chodit. Takhle jsem nechodila za ní už z principu co kdyby... Logicky mi pak i seplo když je její mamka jí schopná chtít k nám poslat na víkend, kdy jsme se s přítelem léčili s kovidem v karanténě, poslat vlastní dítě k nemocným. Tak proč by jí mela zajímat moje nemocná matka.
@kotori Chápu obavy o nemocnou maminku, ale kdybys za ní denně dojížděla MHD, tak taky nic nenaděláš, nemocným lidem se nevyhneš. Nebo nechodíš ani nakoupit do obchodu? Existují roušky, respirátory atd., tohle se řeší ve spoustě rodin, ale pokud ty sama na sobě nepociťuješ příznaky nemoci, vůbec bych to neřešila. Argumenty na tohle téma mi přijdou docela liché, navíc ve školce taky nevíš, jak jsou na tom ostatní děti (informace o zdravotním stavu jsou soukromého rázu).
Přijde mi škoda zahazovat vztah s milovaným člověkem jen kvůli tomu, že má nějakou minulost, která má dosah do současnosti. A to říkám zodpovědně i s vlastní zkušeností. Jak komunikuje tvůj partner se svou ex je jeho věc, ty řeš to, co se dotýká tebe. Že se "vyvdanému" dítěti chodí do lékárny, pečuje se o něj, něco se mu kupuje... to považuju za naprostou samozřejmost. Můžeš přítele naťuknout s tím, jestli by nebyla lepší ve styku s dítětem nějaká pravidelnost, ono s příchodem školy to nejspíš stejně bude více žádoucí. Pokud na toto téma není s ex domluva, tak požádat o určení styku soud. Ale je to opět věc hlavně tvého partnera. Mysli hlavně na to dítě, ať je v pohodě ono, ať neztratí tátu, ať se cítí milované. Jestli jednou do toho přijde ještě vaše společné dítě, to teprv bude fičák (a školkové bacily budou tak jako tak, s tím se smiř).
@zuzkasim asi máte pravdu s tím obchodem atd. Jen jsem se v tom období kdy byla čerstvě po operaci. A začala jí Chema bála že jí bude zle. Byla to hodně komplikovaná operace a myslela jsem že je v pořádku chtít po ní jen informováni zda něco neradi za nemoc u nich... Malá je u nás na víkendy a je tam ta inkubační doba... Mělo to být jen dočasné a nechtěla jsem mamce nějak ublížit spíše jej pomocí. Byl to hodně náročná operace trvající 6 hodin...
Přítel na vymezení styku moc nechce, má strach že by malou viděl jen co druhý víkend a tím se i odloučil s dcerou. A na střídavou péči také moc nemá, se svou bývalou se hodně zadlužil a teď má dokonce 2 práce aby měl aspon na polovinu nájmu, něco na jídlo na měsíc, něco málo pro Dceru a zbytek pro svou útratu...
Na dítě myslím chci pro ní dobře, mám jí ráda chci aby měla vše co potřebuje a byla šťastná... Jen mě zajímá názor druhých jak to vidí takové maminky a takové jiné macechy. Když ex řídí v podstatě v Vás život, chová se k příteli jak hadre a v pořádku jí to prochází. A přítel si drží odstup protože je prostě taková a nechce se hádat.... Co je vlastně správné?
@kotori Tohle je hrozně těžké. Správné to rozhodně není - to, že je matkou jeho dítěte neznamená, že má právo na jeho život. Ale ty sama s tím nic neuděláš, pokud on s tím nic neudělá. Na jednu stranu souhlasím s
@zuzkasim , že pokud máte jinak hezký vztah, je škoda to ukončit kvůli takové ludře. Ale na druhou stranu, já si neumím takové soužití, kde by stála mezi námi a byla naší každodenní součástí, představit. Nás s přítelem jeho ex naopak sblížila a ten její boj proti nám náš vztah spíše posílil. Je to náš společný nepřítel, musíme překonávat spoustu sra*ek, ale jsme v tom za jedno. Pokud by on stál na její straně, nevím, jak bych to překonala. Ono stačí jeden vysírací telefon a už mám nervy jak na špagátu.
@irmamala děkuji i za Váš názor. A to by se mi také líbilo být spolu tym s partnerem proti ni. A ne jen odštěpným závodem protože oni už jsou rodina (omlouvám se pokud se tím někoho dotknu)... Každopádně držím palce ať to ustojíte i dále a všichni i s dítětem/dětmi jste spokojeni 🙂
@kotori Jenže oni už nejsou rodina, jsou jen rodiče a mají oba stejná práva a povinnosti. Jenže na to bohužel spousta zhrzených matek zapomíná a pokud si o ta práva chlap sám nepřihlásí, těžko se jich dočká. Ale tohle ty nevyřešíš. Na to si musí přijít chlap sám a možná na to přijde až ve chvíli, kdy si uvědomí, že by kvůli bejvalce taky mohl zůstat sám. Takhle prozřel můj přítel až ve 44-letech. Jeho ex ve spolupráci s dcerou se podařilo odehnat všechny jeho partnerky, které za těch 10 let měl a až se mnou si uvědomil, že pokud chce mít normální vztah a vést normální život, tak bude muset říct ne - nejen ex, ale i vlastnímu dítěti.
Pokud to ale takhle funguje 4 roky a ty jsi to tolerovala, těžko se ti to teď bude měnit. Snad až budete mít vlastní dítě, tak nebude mít ex na piedestalu jako matku svého jediného dítěte. Držím palce, je to hra pro drsňáky 🙂
@kotori asi by bylo nejlepší aby se tvůj partner obrátil na soud kvůli úpravě styku s dítětem. Soud rozhodne kdy a jak se může s dcerkou stýkat.
Jestli to tvůj partner nechce a nic s tím neudělá tak bohužel ani ty to neovlivníš a budeš nespokojená.