Jako rodiče jsme super, jako manželé stojíme za nic

Ahoj holky,

narozením syna se v našem vztahu s MM moc změnilo.
Protože první rok byl obtížný, neměli jsme na sebe čas, vše jsme směřovali k malému. A na to jsme si i zvykli.

I nyní moc času tedy není - malému se věnujeme na 200 %, navíc ukládáme mezi 21.30 a 22 a pak většinou odpadneme i my, takže za den si mnoho, až na provozní věci, neřekneme.

Když spolu máme mluvit sami, nestojí to za nic a často se také pohádáme.

Přestali jsme spolu spát, sex se vytratil postupně, také letmé dotyky či pusa při příchodu z práce.

Posl. dobou se často hádáme, dnes hádka vyvrcholila tak, že jsem MM vyhodila.

Je mi z toho moc smutno, s MM jsme se milovali a myslím, že se stále milujeme, ale nějak jsme se sobě ztratili.

Prožíváte některá něco podobného? Jak z toho ven?

S hlídáním je to u nás těžké, zkoušeli jsme...

Chtěla jsem změnit v naěem životě to, že bychom se odstěhovali kus za Phu. MM je kategoricky proti.