• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Je Vám partner v těhotenství oporou?

23. prosince 2013 
@seva2014 Nojo, tvrďáci... ale musím říct, že taky znám pár tzv. tvrdých chlapů, ale co se vztahu k jejich polovičce týče, na svým protějšku svojí tvrdost neaplikují. Nechci, aby to vyznělo tak, že by byli pod pantoflem, to ne, jen si svojí ženy váží. Ani bych neřekla, že je to v tom, že je jedináček. Samozřejmě ho neznám a nemůžu soudit, ale z toho, co jsem si přečetla, se mi spíš jeví varianta taková, že se řídí tím, co vidí doma. A pak je otázkou, jak se k tomu postavíš ty. Abych dala příklad na sobě.. můj muž není žádný tvrďák, ale je pravda, že občas se mu taky stává, že je úplně mimo v tom pochopit mojí situaci, moje prožitky a tak. V jeho případě je to spíš neznalostí. Ale taky vím, že má jistý příklad ve svém otci. Povahou je po mamince, především v hádkách, než aby se hádal, přestane mluvit a odejde, čímž pro změnu vytočí mě :grinning:. Ale partnerský vzor má ve svých rodičích... u nich je maminka něco jako poddaná svému pánu, občas mám pocit, že i dobrovolně. Nemyslím to nijak zle, nemá se špatně, mají se rádi, ale v tom jejich vztahu to tak funguje. O všem rozhoduje táta, cokoliv řekne máma, je nesmysl, jak kdyby byla úplně blbá nebo co...například včera, pekla třené cukroví a vůbec se jí nedařilo, pokaždé se jí těsto v troubě rozjelo. A otec? "Tolik let to děláš a neumíš to udělat? Tak si tam asi něco dala blbě".. a nebylo to tónem nadsázky, ale smrtelně vážně, naštvaně. A mamka si to nechala líbit. Já bych se hádala do krve a přísahám, že bych se na celý pečení vykašlala. A tak to má ona se vším. V tomhle se můj muž tátovi nepodobá, ale když jsme spolu začali žít, zkoušel taky o všem rozhodovat jako jeho otec, já neměla o ničem přehled, především o penězích, on platil výhradně kartou a já nedokázala pochopit, proč, když já vařím, nakupuju a vlastně řídím celou domácnost, nemám přehled o penězích... snad proto, že nevydělávám a jsem na rodičáku? A pak docházelo k situacím, kdy bylo 14 dní do výplaty a já neměla z čeho vařit. Když na to došla řeč, pohádali jsme se, a to několikrát.. já jsem mu vytkla, že se ze mě snaží udělat jeho maminku, která skáče, jak taťka píská, že já byla vychovaná v prostředí, kdy si oba rodiče byli rovni atd. .... on se pak naštval a řekl mi, že teda fajn, ať mu ukážu, jak budu hospodařit já. Přišla mu výplata, spočítala jsem, kolik musí zůstat na účtě na poplatky, řekla mu, kolik má vybrat, zavedla jsem si obálkovou metodu a výsledek? I když jdeme z výplaty do výplaty, konečně i něco ušetříme a když chceme něco pořídit, rozhodujeme o tom společně.. a jsme spokojení oba....je to trošku mimo téma, ale chtěla jsem na tom příkladě ukázat, že všichni si nosíme návyky z domova a všichni bysme u těch návyků chtěli skončit. Ale to nejde, já a můj partner jsme samostatná jednotka a oba se musíme přenést přes to, že to mezi námi nemůže fungovat tak jak to funguje mezi mými nebo jeho rodiči, ale tak, jak si sami zařídíme. Ale když bych mu dovolila, aby semnou jednal jako jeho otec s matkou, tak by to tak skutečně bylo a to celý společný život. Proto je dobré zavčasu si nastavit pravidla. Co tím svým elaborátem chci říct? Že si myslím, že tenhle model jednání s partnerkou viděl tvůj muž doma a teď to prostě jen aplikuje na tebe, protože jemu to připadne normální. Ale ty mu to nesmíš dovolit, když se ti to nelíbí, ty musíš nastavit ty hranice. K tomu nepochopení pocitů těhotné už jsem psala výše a v tom se můj postoj nemění. Tohle se týká té nechuti pomoci nést nákup a být tvrdý chlap. Titul pravej chlap si zaslouží takovej chlap, kterej je oporou své ženě, dokáže se postarat o rodinu v jakýmkoliv směru a zná zásady slušného chování. A ne člověk, kterej dělá ramena a když zařve, jsou všichni v pozoru - tím netvrdím, že je to případ tvého muže, to jen pro to srovnání. Opravdu si stanovte jasná pravidla hned v začátcích, protože ty budeš potřebovat pomáhat i po porodu, možná daleko víc než v těhotenství, a ta představa, že bych se svému partnerovi bála říct o pomoct, když ho to samotnýho nenapadne a přitom věděla, že kolem toho bude zase hromada keců.. uff, to je hodně náročný. Třeba se to s miminkem lepší, ale raději předvídej.
18. pro 2013 v 15:32  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@laurital ne necetla a zrejme bych asi byla pro nektere porcelanova panenka :sweat_smile:
@savinga ten muj se mj. pri prvnim utz se srdickem skoro rozplakal :slight_smile: ze je poklad jsem uz psala, nejednou mu dodnes ukapne stastna slza :dizzy_face:
22. pro 2013 v 19:19  • Odpověz  • To se mi líbí
@gepe ¨je krásné že, když je chlap z toho drobečka dojatý :slight_smile:
23. pro 2013 ve 13:13  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@savinga je to nadherny :slight_smile:
23. pro 2013 ve 13:21  • Odpověz  • To se mi líbí
U nas je to stejné jako u @gepe .Muž je vyborny táta a já ho za to miluju z celého srdce.
23. pro 2013 v 17:05  • Odpověz  • To se mi líbí
@seva2014 V 17. týdnu je na něj třeba ještě moc brzy aby to nějak prožíval :slight_smile: To jsem ještě ani jedno těhotenství neprožívala ani já :grinning: Jak bříško poroste tak si to začne víc uvědomovat neboj :slight_smile:.
Ale třeba můj manžel těhotenství také nijak extra neprožíval, nad ultrazvuky neplakal, s miminkem si do bříška nepovídal ani nic podobného a přesto ve chvíli kdy pokaždé obě děti uviděl, byl od první chvíle celý jejich :slight_smile: a tatínek je perfektní......
23. pro 2013 v 17:21  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek