Je vysvětlování chyb s "ale" opravdu špatná komunikace?
Tak holky, jdu si pro názor.
Od dětství mě máma kritizuje, že je vše říkám ale. Asi si umíte představit, o co jde. Máma mi něco začne vytýkat a já jí začnu vysvětlovat a říkat argumenty. Podle ní je to špatná vlastnost a představovala by si to tak, že když mě začne kritizovat, tak že já prostě jen budu sedět, řeknu něco ve smyslu "ano, udělala jsem to blbě / jsem blbá / byla jsem líná / nechtělo se mi" atd...
Abych to trochu rozvedla - není to určitě tak, že neumím přiznat chybu. Jenže jí vadí, ikdyž řeknu, že jsem chybu udělala, když pak následuje vysvětlení proč. Podle ní je totiž všechno VÝMLUVA. Ale já to takhle nevnímám. Já to vnímám tak, že chci podat vysvětlení, proč k dané situaci došlo. Ne se vymlouvat. Ale ona vysvětlení nechce. Ona chce jen mít možnost sdělit svojí kritiku a tam by to mělo skončit. Podle mě ale takhle zdravá komunikace nevypadal, ani teď mezi dvěma dospělými, ani mezi matkou a dítětem v pubertě. Málo kdy se něco stane čistě kvůli tomu, že jsem se na to prostě vykašlala.
Např. Přijedu někam pozdě. Ona mi to vytkne a už jí nezajímá, že jsem přijela pozdě proto, protože ona si nechala klíče od auta v kabelce a já s ním tedy nemohla odjet a musela jít na poslední chvíli pěšky, což mi logicky trvalo déle, než plánovaná cesta autem. To přece není žádná výmluva, ale normální vysvětlení a nevím, proč bych měla být kvůli takovému důvodu pozdního příchodu považovaná za nějakou neuctivou, co si nedala dostatečnou rezervu. Prostě na každou situaci můžu mít rezervu. Nemůžu všude chodit s hodinovým předstihem přece. Tolik času nemám.
Nebo když jsem chodila na střední, tak jsem např. dostala horší známku z testu. Mámu zajímal čistě jen výsledek a vždy jsem byla na vině jen já a moje nedostečná příprava. A to, že učitelka dala do testu úlohu, o které výslovně řekla, že tam nebude? Nezájem, výmluva, ALE!
A v neposlední řade klasická situace, kdy jsem opravdu něco neudělala. Např. jsem měla třeba vyluxovat. A já na to zapomněla. Ne se vykašlala, zapomněla. I to je špatne samozřejmě. Nicméně to je tak špatné říct: Jee, nojo, promiň! Mně se to úplně vykouřilo z hlavy, jak jsem po škole musela na dva kroužky a máme zítra ten test. To přece není výmluva, ale reálný důvod, proč jsem na to zapomněla. Já se tím neomlouvám, jen vysvětluji a svoji chybu normálně uznám a nebagatelituji ji. Jen k ní podám i vysvětlení, že to nebylo prosté vykašlání se na věc.
Opravdu je tohle tak špatné a měla bych prostě jen uznat chybu a už vysvětlení nepodávat? Mě to přijde jako normální komunikace prostě a když někdo říká "ale" mě, tak ho normálně vyslechnu. Nicméně mně je to přičítano jako špatná vlastnost.
Nevěřím, že ti je třicet. Ty příklady z dob školy, to buď není aktuální, nebo nás taháš za fusekli.
Obecně čím míň člověk rozpatlava vlastní nedostatek, tím horší to je. To jest, nevysvětlovat, často to prostě zní jako výmluvy, ačkoliv můžeš mít reálný důvod. Uznat vlastní chybu a občas sklapnout podpatky, to je za mě jeden ze znaků dospělosti. A to i v případě, že byly vnější okolnosti - nesmí to být moc často, ale neustále se vymlouvat, to je jak ze školky. Jinak rodič je rodič do smrti, občas to naše mámy přehání, když už jsme dospělé, ale obávám se, že nebudeme jiné.
Zadnou tvoji vinou. Neobhajuj se. Tecka 🫵🏼😉 Ja jsem zjistila, ze cca 90 % lidi stejne nepochopi, proc delam neco takhle a ne takhle. Protoze oni to nechteji pochopit, oni chteji ten konkretni vysledek, ktery se nedostavil. Kdyz zacnes vysvetlovat, nikdy neni pro nebude dostatecny duvod, fakt nikdy 😄
Takze ja jsem se naucila proste konstatovani a uz nedavam prostor pro diskuzi. A vlastne uz ani nevznika z te druhe strany potreba patrat po presnych duvodech. A je klid 😀
@exbordelar samozreme kdyz neco nedodrzim, co slibim, to se samozrejme omluvim a uvedu veci na pravou miru. Ale v beznych situacich, napr. rozhodnuti, ktera se tykaji jen me, po tom muze byt kazdemu burt. Jsem dospela zena.
Tvojí mamku prostě nezajímají ty důvody proč zase jsi něco neudělala..asi už toho má po krk a irituje jí to. Navíc to prostě není důležitý.
Proč máš takovou potřebu jí to vysvětlovat? Aby si nemyslela že jsi neschopná nebo špatná? Jí evidentně zajímají činy, ne omáčka okolo 🤷♀️
Pokud se ti to u mamky děje často, že "nestíháš", zapomínáš, neděláš co se od tebe očekává...zkus se zamyslet, jestli to vše třeba podvědomě nevědomky nebojkotuješ...jestli nebojkotuješ naplňování jejích potřeb...může to být pasivně agresivní chování z tvé strany, kdy odsouváš, přehlížíš, nestíháš, zapomínáš, neuděláš...Opravdu pokud se ti to děje často a pouze u mamky, tak to je k hlubšímu zamyšlení.
Ne, pošlu ho do háje, že má taky 2 ruce a ví, kde je kuchyň, takže může něco uvařit. A ne, že budu okecavat proč jsem neuvařila... prostě dnes není uvařeno, tečka a ne, není zásadní rozdíl, zda jsem neuvařila kvůli seriálu nebo kvůli dítěti.
Hele mě štve tohle chování už jen z popisku. Tak snad jste se domluvili že pomůžeš babičce, nakoupíš atp. Spolíhají na tebe. Pokud toho máš moc do školy, tak s domluvou nesouhlas a domluvte to tak, abys stíhala a vyhovovalo ti to. Domluvte se jinak. Ne že souhlasíš a pak necháš babičku ve štychu...Nebo když vím že nebudu stíhat a babička na mě spolíhá, tak to snad nějak řeším, zavolám jim, domluvíme se jinak, informuju je že to dnes nebufu stíhat ještě před domluvenou dobou. To je fakt děs a ne, není to prostě dospělé chování. Tohle dělávala moje mladší ségra v 15-20ti, pak si ji chlap srovnal a vyrostla z toho.
@reeeza neee, ty jsi nepochopila, jak jsem to myslela. To co jsem psala s babičkou byl příklad očividného vymlouvání, které je otravné, nedospělé a štvalo by každého. Tohle není to, co dělám já. Já se rozhodně takhle nevymlouvám, bez omluvy a uznání chyby. Tahle situace se nestala a měla to být ukázka toho, co není můj případ a chtěla jsem tím ukázat, že opravdu umít rozlišovat, co je vymlouvání a co je dle mě pouhé vysvětlení situace, které nemá sloužit jako omluva, jen vysvětlení.
@konidana Ne, ale je rozdíl přijet někam pozdě a vybodnout se na slíbený nákup, tedy, když slibim nákup, tak ho prostě udělám... Ano, může dojít k okolnostem, že to nejde, tak zvednu telefon a seženu někoho, kdo to udělá za mě. A tedy, když přijedu pozdě, tak se prostě omluvim, či žalován že budu mít zpoždění a nerozpitvavam proč, druhou stranu to povětšinou nezajímá a pokud ano, tak se zeptá.
No, stačí si přečíst tuhle diskuzi... I zde furt všechno okecavas a je to otravné, takže celkem chápu tvé okolí, že toho má plné zuby.
@j.a.n.i aha no tak mě naopak zajíma, proč někdo nepřišel na domluvený sraz v čas a pokud pouze napíše "mám spoždení" nebo při příchodu řekne "promíň, jdu pozdě, tak kam pujdeme?", tak to přijde teda mě jako absolutně bez respektu, že mu nestojím ani za to, aby mi řekl důvod, proč mě nechal někde stát jako y.
@konidana no ano, přesně tak to vnímám já.
Je dost zvláštní, že řešíš písemku ve škole ve 30. Upřímně, já si tyhle detaily po tolika letech fakt nepamatuju. Ale jo, jsou to výmluvy. A tvoje další příklady jsou taky dost mimo. Když jsem doma s malým měla blbý den, tak jsem se rozhodně neomlouvala, nevysvětlovala, ale řešila. Stačilo napsat manželovi, nestíhám, kup něco cestou z práce nebo napiš až pojedeš, něco objednám. Osobně mám radši činy než řeči. Já sama jsem třeba nedochvilná, proto nikdy neslibuji přesný čas, jen přibližný a když náhodou, pošlu sms: 10 min, už jedu. Jestli je důvod, že jsem se vracela domů pro telefon, tramvaj měla zpoždění, nebylo kde parkovat nebo něco jiného, je celkem jedno.
@mourovatakocka no to aktuální samozřejmě není😀 byly to jen příklady, co mě zrovna napadly, že se děly už tehdy v pubertě. V dnešní době jde spíš o příklady jako "Nechalas válet v umyvadle kulmu" - "Jo, já vim, promiň, ale já když odcházela, tak byla horká a nemohla jsem jí dát do šuplíku" - "Mě nezajímá tvoje ale, prostě jsem přišla do koupelny a kulma překážela v umyvadle"
Chápeš, že ale nikoho nezajímá, že se kulmujes minutu před odchodem... Ale že nechce kulmu v umyvadle a pak ještě poslouchat blbý kecy...
@j.a.n.i Vidíš, a já bych v takovém případě naopak vysvětlení ocenila a ještě ji pochválila, že to nenechala na hořlavém materiálu...
@somalicats Chválit někoho za to, že po sobě není schopen ani uklidit kulmu... Asi máme jiná měřítka na to, co by měl být 30 lety člověk schopen zvládnout. Jo, pochválila bych tak 10 leté dítě...
@j.a.n.i tak to sorry, ale co je tohle za logiku?😀 To si mám vlasy kulmovat pro jistotu dva dny dopředu, protože kdykoli během té doby může někdo jiný potřebovat do umyvadla, zásuvku, zrcadlo...? Jakože máma má nárok na prázdné umyvadlo přesně ve chvíli, kdy chce, ale já si nemůžu jednou za měsíc nakulmovat vlasy když jdu s kamarádkou a batole mi to zrovna dovolí? Aha...Tak já jsem zřejmě u tebe fracek, co se pořád vymlouvá. No ty zas na mě působíš jako někdo, jehož zájmy jsou nad všechno ostatní, lidi smí říkat jen to, co tebe zajímá a dělat věci jen tak, aby tobě to vyhovovalo a podle toho si časovali svůj rozvrh.
a vy bydlite spolu? pokud ne, je jen a jen tvoje vec kde mas svoji kulmu, proc to mama resi, nejak tomu celemu nerozumim
@moudivlacek ne, nebydlíme. Tohle se odehrálo u nich doma, kam jsme se synem přijeli, aby si ho mohli užívat a on jich. Mám u nich stále svůj pokoj, jezdíme tam často, vztahy máme jinak dobré.
No asi se tu spoustu věcí ztratilo v překladu. Nikdo kromě mámy mi nikdy ani nenaznačil, že bych neměla žádnou sebereflexi nebo se nebyla schopná omluvit. Naopak jsem v kolektivu oblíbená, mám hodně kamarádů celý život, spokojené manželství 8 let... Jedině máma se ke mě i po 30 chová jak k dítěti, už od mala mě kritizuje za věci, za které zkrátka nemůžu, srovnávámě s kde kým (ale jen když jsou ti druzí lepší, když jsou horší tak ji druzí najednou nezajímaji) a proto se mám potřebu před ní obhajovat i ve věcech, kde by jiný tu potřebu neměl. A hrozně mi vadí, že na základě pár výmluv v dětství (které mi tehdy přišly legitimní, ale tak to je na názoru no) do dnes není schopná ani vyslechnout mojí argumentaci k čemukoli, natož ji akceptovat. Normální komunikace mezi dospělými probíhal z obou stran a ne tak, že jeden nadává a druhý to s kýváním poslouchá. Ale to je můj názor a většina tady má názor zřejmě jiný, což mě uznávám docela překvapilo a zkusim se zamyslet, jestli mámě skutečně někdy neodpovídám zbytečně jen proto, že už je to jakýsi obranný reflex.
Nemáš se kulmovat dva dny předem, ALE máš si po sobě uklidit. Tečka. Pokud takhle řešíš vše, pak to opravdu zní jako výmluva a pak naprosto chápu tvojí mámu, že už je dost možná na všechny tvoje kvaziduvody dopředu nastartovaná. Možná už je prostě na tvoje vysvětlování předem naštvaná, protože je od tvojí puberty poslouchá na všechno. Ta kulma je mimochodem krásný příklad - místo abys řekla promiň mami, nestihla jsem ji tam uklidit, když už vychladla, a místo toho jsi začala vysvětlovat, že byla po používání horká. Pokud ten rozdíl nevidíš a neumíš říct někdy promiň už bez dalšího obhajování, pak ten problém nevyřešíš. Tvoje máti už může být předem nastartovaná a ty ji pokaždé nepřekvapíš a z jejího pohledu se prostě vymlouváš.
@j.a.n.i Ano, máme jiná měřítka. Pro mě je dítě taky člověk, který má právo dělat věci po svém. Dokud žijí děti u mě, tak se do určité míry samozřejmě musí přizpůsobit chodu domácnosti, ale zrovna kulma v umyvadle není třetí světová. Já kulmu nepoužívám, mám ji stále doma, protože ji používala moje nejstarší. A ta nebyla schopná se dokrášlit večer, dělala vše ráno. Takže ano, neřešila jsem, že nechala kulmu v umyvadle, protože od kulmy v umyvadle koupelna nechytne 😀. Já sice porodila pět dětí, ale neporodila jsem svoje klony (možná až na vizáž). Já jsem systematik se schopností improvizovat (musím být, povaha mojí práce to vyžaduje), moje nejstarší dcera je tak trochu bohémská, má svůj systém, který jsem doteď nepochopila - ale to neřeším, ona se s tím musí naučit žít.
Když tak pročítám tu diskusi, tak k tomu napíšu jedno: vy, kdo obviňujete autorku z výmluv, jste pravděpodobně nikdy nežily s člověkem, který svoji vlastní chybu nepřipouštěl, za vše, co se stalo, mohl ten druhý, dával najevo svou dokonalost a druhému dokázal i naznačovat neschopnost. U autorky minimálně dle popisu vidím trochu problém v její mámě. To, že se autorka má potřebu neustále obhajovat, je dané výchovou. Pokud by jí doma nedávali už jako dítěti najevo, že prostě udělala chybu a basta, diskuse se nepřipouští, nemusela být takhle "otravná" i v dospělosti pro svoje okolí. Ty z vás, co tu píšete, že máte něco podobného doma, zkuste se zamyslet nad tím, zda nejste v té výchově svých dětí podobného ražení a něco s tím zkuste dělat. Vždyť to, že vám dítě řekne "já jsem něco neudělala, protože..." je krásná příležitost pro to mu ukázat, že se to stát může, a že příště by bylo lepší, aby si například rozvrhlo činnost jinak. Účel výchovy splněn, a dítko to příště udělá jinak a lépe. A i když to neudělá dle obrazu vašeho, tak je to pořád cajk, ty děti nejsou naše kopie ve všem.
tak ji proste ty traskavy veci nerikej, mama nemama, nemusis ji, prave proto, ze jsi dospela, rikat vse, pokud jsi u ni doma, tak se bud nekulmovat, pokud vis, ze nestihas v klidu a ji to vadi, proste ted je to jeji domacnost,ty mas svou, tak tam si kulmu nechej jak potrebujes, to same jine veci, proste ber to, ze nejsi u sebe doma a mamka uz odvykla a ma rada klid, neberu ti, ze to treba v necem prehani, ale tezko ji ted zmenis, kdyz to dela cely zivot, myslela bych si neco svyho, rekla hm a nazdar, muzes zmenit jen sebe, svoje chovani a to, jak si ty veci beres, druhe tezko zmenis a pokud mas tento problem jen s ni, tak to tak ber, to je celkem povzbuzujici, horsi by bylo, kdybys toho resila se vsema, tam uz by to bylo k vetsimu zamysleni ;)
@somalicats vnimam to stejne, taky vidim rozdil mezi clovekem, ktery nepripusti chybu a vinu svadi na ostatni a autorkou, ktera ma sice taky nejake mouchy, ale je si jich vedoma, nekdy jsou ty rodinne vztahy slozite a clovek, pokud v tom nezije, se jen tezko vciti
@somalicats no teď jsi přesně vystihla moje pocity, zřejmě lépe než já. A určitě moje potřeba obhajovat se před ní pramení z dětství, kdy jiný názor nebo odlišná potřeba než její byla špatně. Napsala jsi to krásně - také si děti nepředstavuju jako někoho, kdo musí žít podle mě a dělat věci jen tak jak já chci.
@moudivlacek díky🙂 Máš pravdu.
@somalicats No, takže se furt obhajuje a je s tím otravná 😏 a jinak kulma v umyvadle nemá co dělat , protože první kdo přijde do koupelny na ni bezmyšlenkovitě pustí vodu...
@exbordelar no ono je to asi špatně přenosná zkušenost a takhle dost zkráceným popisem to prostě vyzní jako vymlouvání typu "Měla jsi jít pomoct babičce a ona kvuli tobě teď nemá nakoupeno - ALE já toho mám moc ve škole, tak na mě neřvi!". Ale kdo tohle zažije, tak ví, jaké to je, když vás nikdo nikdy nevyslechne a zásadně jen poukazuje na to, co jste udělali špatně a víc slyšet nechce.
Neumím si představit, že já bych jednala s lidmi stejně, jako máma se mnou. Přijde mi to hrozně autoritářské. Já bych jí tedy nikdy neřekla "hele nic mi nevysvětluj, mě tvoje důvody, proč jsi nekoupila rohlíky/není oběd v 1 hodinu dle domluvy/čekám na tebe 10 minut na nádraží absolutně nezjímají. Prostě jsi je nekoupila/neuvařila/přijela pozdě a tečka! Prostě jen uznej, že jsi chybovala a nic neřikej!". Přijde mi to přinejmenším jako slušnost si vyslechnout toho druhého, když mu něco vyčítám. Ale tak asi jsem úplně mimo no, když většina to vidí jinak. Já si spíš ale myslím, že asi holky špatně pochopily (možná mojí vinou), o jaké situace jde a že to opravdu není otázka omluvy, která by z mé strany nikdy nepřišla.