Jsem připravená na roli otce, ne matky
Ahoj, mam na vas takovy dotaz...spis nez dotaz, zda jste nektera mela nebo mate podobne pocity a co s tim delate. Abych bas uvedla do situace...bude mi 25, jsem s partnerem pres 9 let a vsechno je super. Mam krasnej zivot, praci, ktera me bavi, cestuju a rozhodne bych na tom nic nemenila. Jenze vzhledem ke svemu veku vim, ze proste od tech 25 klesa plodnost atp...vite co myslim...takze si rikam, ze by to asi chtelo mit dite, ptz zastavam nazor, ze deti maji mit mladi lide a nechci mit ve 40 dite na prvnim stupni. Na druhou stranu dite je to posledni, co ted chci...asi to nebudete chapat, ale ta predstava, ze ve me roste "vetrelec", pak samotnej porod, kojeni, nedostatek spanku atd...me uprimne desi a nevim, proc bych si to mela dobrovolne delat....prejde to nekdy? Ja bych deti i brala, ale jako otec😀 uzila bych si, zustala bych v praci a odpoledne si pohrala...joo tak by to slo...jenze chlap nejsem, takze blby...mela jste to nektera podobne?
Podobné diskuze
- Kdy jste se cítily připravené na dítě?39
- Rozchod s partnerem a malé dítě. Jak často se většinou otec vídá s dítětem?55
- Zájmy dítěte versus psychická pohoda matky. Zůstat, nebo odejít?27
- Institut "péče o dítě do sedmi let" a matka OSVČ8
- Příjmení po otci, ano či ne?16
- Když neuvedu otce do rodného listu, co z toho plyne?7
@kataol naprostý souhlas. Mně je 32, čekám svoje první, otěhotnět se nám podařilo krásně během pár měsíců. Cítím se teď fyzicky i psychicky mnohem lépe a víc fit, než v 25, co se týče finančního zajištění, je to také nesrovnatelné. A hlavně si teď těhotenství užívám a na miminko i na životní změnu, která s ním přijde se oba manželem těšíme. Nicméně těhotenství, i když probíhá bezproblémově, prostě je náročné a neumím si představit, jak bych ho prožívala, kdybych o tom, že chci být matkou, nebyla přesvědčena srdcem i rozumem.