Když jsou s námi manželovy děti, je z manžela někdo jiný
Dobry den,
manzel ma dve deti s jeho ex, kdyz jsme se seznamili, uz byl sam, jeho ex od nej odesla. Delala mu ruzne problemy, deti brala jako rukojmi, ale o tom psat nechci.
To, ze ma deti mi nevadilo, ale uprimne jsem si nedokazala predstavit co to obnasi, v te dobe mi bylo neco pres 20, takze mlada koza. S detma jsem vychazela, pomahala jsem mu je zabavit, kdyz byly u nej, vymyslela jsem darky k Vanocum, narozeninam ... Po letech jsme se vzali, zalozili vlastni rodinu. Jeho deti uz maji 20+, jemu nejsou vubec podobne, jsou obraz jeho ex, jak nazorove, tak vzhledem. Nejsme si blizci, ale zaroven jsme si nic spatneho neudelaly.
S manzelem jsme v pohode, ale vzdy, kdyz jsou tady delsi dobu, tak mi zacaly vadit (asi zhruba od te doby, co mame spolecne deti), manzel se v jejich pritomnosti chova jinak, vubec k nemu v te dobe nemam blizko a fyzicky me nepritahuje, spis odpuzuje a jak kdybych litovala, ze jsem s nim, ze nejsem s nekym s cistym stitem. Trva to par dni, pak jsme zpet v normalu, ale stve me to a nevim co s tim. Nevim, jestli je mozne mi poradit, alespon jsem se vypsala 🙂
S
Jak přesně se manžel chová?
Bohužel to mám stejně a stále na tom pracují abych víkendy s manželovíma holkama zvládla. U nás je to jiný v tom, že i já mám děti z předešlého vztahu, které žijí s námi. Manželovi holky (14 a 12) jsou u nás jednou za 14 dní na víkend a pak vždy, nějaký prázdniny a v létě jsou s námi 14 dní. Jsou hrozně ovlivněny svojí mamou což je asi logický, ale i povahově jsou jako ona. S tou starší jak je teď v pubertě tak asi 2 roky si nerozumíme. Myslela jsem si, že 6 let jsou mojí součástí že patří i do mého života, když máme s manželem společného syna. Věnovala jsem jim svůj čas, různé dárky, dorty akce jsem i pro ně vymýšlela, možná i víc jak pro moje děti. A asi před 14 dny jsem zjistila, že jsou pro mě vlastně jen návštěva, nic víc. Kde je těch 6 let. Snažím se s tím nějak srovnat a prostě si užívat svůj život.
Manžel je taky kolikrát jiný když jsou u nás, a hlavně dělá mezi všemi dětmi hrozný rozdílu i když to nikdy nepřizná. Je to občas fakt náročný. A taky si kolikrát říkám, že by mi bez nich bylo líp, protože furt na ně musím brát ohledy.
Zkus probrat s manzelem, ze te to trapu a co konkretne. Bez emoci, normalne mu to rict s chladnou hlavou, co mas na srdci.
@kridav to bude dobrý. Jsou v pubertě,to si kolikrát člověk hledá novou cestu i k vlastním dětem. Si myslím. Mojí nevlastní je 13, vlastním 6 a 8 a je to rozdíl,v přístupu,každý jsou teď v jiném období. Jedni jsou ještě malí mazlici,člověk s nima všude chodí,musí se s nimi učit..a starší už má svoji hlavu, své zájmy,svůj svět skoro dospělý,je samostatná..Důležité je že dřív jste si blízko byli,ono se to zúročí.
Chapu dobre, ze detem je 20let a vice?
Uvažovala jste třeba poradit se s nějakým odborníkem? Třeba by vám pomohl jak na to..