V minulém článku jsem psala o tom, jak jsem díky kombinaci východní a západní medicíny otěhotněla. Teď k tomu finále, kde čínská medicína měla taky svoje místo.

Celé těhotenství probíhalo v klidu, v první polovině jsem zobala jakési bylinné pilule a co 12 týdnů jsem chodila na akupunkturu. Pobyla jsem si i na neschopence, protože se mi dělalo těžko po všem, co jsem snědla, cokoliv do sebe dostat bylo umění. Stejně se ukázalo, že za to mohl stres a doma jsem po chvíli jedla už normálně.

Všechny screeningy v pořádku a čínské jehličky se mnou byly až do konce. Chodila jsem na přípravu i na vyvolání pomocí akupunktury a díky tomu byl nakonec porod tak rychlý.
V poradně se paní doktorce nezdála moje postava, prej jsem drobná a bylo by lepší porod vyvolat. Zkusila jsem to nejdřív s pomocí TCM, ale Viktorce se ven nechtělo a tak jsem po týdnu přistoupila na umělé vyvolání.

22.11.2019 jsem v 7 ráno nastoupila s manželem po boku na vyvolání. Natočili monitor, asi v půl 8 jsem dostala první tabletu prostinu a hurá na porodní box. Představila se nám PA, vysvětlila průběh a co tam jak funguje. Byla moc milá a měla nastudované moje porodní přání, za což měla u mě plusové body 😃 Zapálila aromalampu (mandarinka+bergamot😍) a sem tam nás přišla omrknout a poslechnout Viki. A jako na každém monitoru Viki nespolupracovala, tak jsem se tam točila jak kuře na grilu.

Po 3 hodinách se nález nezměnil, stále otevřená na 4cm a kontrakce spíš nic než něco, následovala stejná procedura s prostinem. Chodila jsem do sprchy, sedět jsem mohla jen na míči, tak jsem na něm instinktivně hopsala, což se nesetkalo s pochopením PA, prý mám radši ležet a nabírat síly. Stejně jsem radši chodila, ať pomůže gravitace, nějak jsem s PA vnitřně nesouhlasila.
Asi ve 13:00 mě znova doktor vyšetřil, nález se ani nehnul a tak jsme to ukončili. Manžela poslali domů s tím, že kdyby něco, zavolám mu. Mě dali na pokoj, dostala jsem termofor a těšila jsem se, jak se večer budu dívat na Grinche, když pokračujeme až zítra. Ale naše Viki měla jiný plán na večer.

Kontrakce začaly sílit a mě to nutilo chodit do sprchy, nemohla jsem ležet. Nebyly vůbec pravidelné a já si naivně myslela, že to za chvíli přejde. Když přišel moment, kdy jsem si v hlavě říkala, že už nechci a chci císař, zavolala jsem PA že “už to bolí jak sviňa”. Tou dobou bylo po půl třetí.

Nepamatuju si den, kdy bych si nepřála miminko. Už v dětství jsem si plánovala, že až mi bude 20, tak se vdám a založím rodinu. Nakonec to tak jednoduché nebylo..

Někdy v období divoké puberty jsem si začala všímat, že něco není úplně ok, měsíčky chodily párkrát do roka, ale doktor to neřešil a předepsal antikoncepci. V té době mi to bylo jedno, matkou na střední jsem být nechtěla a myslela jsem, že se to třeba samo zlepší. 

Ve 20 jsem se samozřejmě nevdala, to přišlo až o 6 let později. Antikoncepci už jsem dlouho nebrala, cyklus byl stále marný, takže bylo jasné, že případné těhotenství budeme řešit rovnou s doktorem. Toho původního jsem vyměnila za paní doktorku, která má ordinaci přímo na IVF klinice a bylo to výborné rozhodnutí. Po svatbě jsme si s manželem řekli, že je nejvyšší čas a tak paní doktorka zrovna nasadila Clostilbegyt.

Moje diagnóza totiž zněla PCOS a anovulační cykly. 5 měsíců jsem brala Clostil, zvyšovali jsme dávky, ale vajíčko se vytvořilo asi jen 1x, Brala jsem navíc drmek, chodila na Mojžíšovku a snažila se dodržovat stravu podobnou jako u diabetu. Když jsme se snažili osmý měsíc, manželovi dělali spermiogram a zjistili nízkou pohyblivost spermií a mě poslali na laparoskopii, kde zjistili zúžený, ale průchozí, pravý vejcovod a miniaturní ložiska endometriózy.

Dalším logickým krokem byla konzultace na zlínské IVF klinice, kde jsme se domluvili na prvním pokusu IVF. Dle mého názoru a hlavně názoru doktora neměla smysl inseminace a my jsme byli rádi, že se něco bude dít. Při prvním pokusu se odebralo 12 vajíček, které se oplodnily metodou ICSI. Doktor navrhnul mražení a KET v dalším cyklu kvůli riziku hyperstimulačního syndromu, ale jiná doktorka a embryoložka čerstvý transfer nevyloučily. Bohužel vajíčka se třetí den přestaly vyvíjet.

V září, o 3 měsíce později (13.měsíc snažení) jsme absolvovali druhý cyklus, tentokrát vajíčka oplodněny metodou MACS a ICSI. Jedno embryo to zvládlo, před transferem mi řekli,že se jedná o embryo kvality B, o několik měsíců později tvrdili, že mělo nejvyšší kvalitu.. Každopádně ani tento pokus nevyšel, embryo se neuchytilo a tak jsme za dva měsíce zkusili třetí cyklus, který dopadl stejně, jako ten první. Tehdy nám na konzultaci dali ke zvážení možnost darovaných vajíček..