Když prarodiče rozmazlují aneb vychovávat mají rodiče
Náš tříletý syn chodí 1x týdně k babičce. Umí velmi dobře komunikovat, takže není problém a o všechno si dovede říct. Učíme ho a celkem úspěšně, aby poprosil, poděkoval, rozhlížel se na silnici....atd. Tchýně razí heslo: Babičky a dědové jsou tu od toho, aby rozmazlovali. Toto heslo razí celý život (mají 5 vnoučat). V čem je problém? Syn přijde od babičky domů a začne: chci...chci...chci...a dupne si, ...vzteká se...dneska jsme byli v lékárně - cirkus, že chce lízátko, válel se po zemi před stánkem s párkama, že chce párek, scénu u hračkárny, že chce dovnitř...atd. Po příchodu od babičky začne komandovat: chci jíst u pohádky....chci líp dát židli....a z celkem slušňáka je najednou zvíře. Celý týden se to snažíme napravovat...jsme důslední, trvám na svém - dokud nesníš, nebude sladkost, chceš, tak popros atd.
Vůbec by mě nenapadlo, že bych snad vinu dávala tchýni, ale posledně když jsme u nich byli na oslavě, tak mě to najednou trklo: chci tyčinky, chci tamto a tchýně běhala, jak pískal. I když jsme ho napomínali, říkali že má poprosit, babička řekne: no vždyť on to umí, já vím...
Co s tím? Prosila jsem jí, aby mu nekupovala lízátka se žvejkou, měl ulepené oblečení, žvýkat to neumí.....a co myslíte...odkývala a pak jsem našla zbytky lízátka v batohu! Prkotina, ale dá se na ní demonstrovat to, jak u ní lze pochodit. Jsem těhotná, v říjnu se nám narodí holčička a já se docela děsím toho, co bude následovat. Třeba je to jenom obdobím, ale ať tak či tak, bylo by fér, kdyby i tchýně spolupracovala a nenechala se sebou smýkat jak vnouček pískne, protože doma to tak nefunguje. Představa řvoucího tříleťáka, že něco chce a novorozeněte, které je potřeba nakojit či uspat mě popravdě vyvádí trochu z míry.
Samozřejmě ho tchýni dávat nemusím, ale syn tam chodí rád (možná zcela pochopitelně). Každý týden má od babičky novou hračku, tak proč by u ní byl nerad, že? Manželovi to taky vadí a už jí to i několikrát říkal, jenže ona s námi jedná ve stylu: vychovala jsem dvě děti a 4 vnoučata. Vlastně i sama narovinu říká: babičky mají rozmazlovat, rodiče vychovávat....jo, beru to třeba u větších dětí dejme tomu, já se u babičky dívala na kriminálky do půlnoci a naši věděli prd, ale synovi jsou 3 a 2 měsíce, snažíme se ho socializovat, aby nebyl bábovka a pozdravil a poděkoval.....a tak nevím, zda dávat vinu jí nebo to přisuzovat vývoji. Co se týče mimča, syn si povídá s pupkem, vypráví sestřičce co dělal, uvolnil jí postýlku, říká jak jí bude půjčovat hračky....hrajeme si, mazlíme se...není nijak zanedbávaný nebo od nás rodičů rozmazlený. Dovede si hrát sám, pomáhá v domácnosti....takže to nepřisuzuji tomu, že by mu vadil očekávaný příchod sourozence.
Tak co myslíte? Je to jen období?
Jj, babičky - kazičky 😀 Ale je to hodně i obdobím 😉 Zkusila bych zrovna na návštěvě u babičky mu říci, že jestli se nebude k babičce chovat hezky, že odchází s váma domů. Oni si to nevezmou k srdci hned, ale co tam budeme vkládat, to se jednou zúročí 😉 V tom chování vidím u mé dcerky velké skoky zhruba po půl roce, i když o to, co by chtěla, se hlásí hooodně pořád 😀
@holma Trvat si na svém - ano jsou to prarodiče a svým způsobem jsou na rozmazlování, ale měly by být nějaká pravidla, která budou dodržovat všichni bez vyjímky. Je rozdíl nechat dítě výjmečně koukat dlouhona tv a rozdíl ho nevést k tomu, chovat se slušně... Mě tohle dělat tchýně, tak tam malý nepůjde tak dlouho, dokud to nepochopí... Pak jsou u těch dětí špatní ti rodiče ptž oni zakazují, přikazují a dítě chce k babičce ptž tam může všechno a každý mu skáče kolem prdelky jak píská... Prarodiče by se někdy měli zamyslet sami nad sebou jestli jim není hloupé stavět rodiče do pozice ,,zlého". Ty děti musí pochopit, že to bude v životě potřebovat a společnost od nich bude nějaká dodržování pravidel vyžadovat. Ať je prarodiče rozmazlují, ale ve stylu učit a dělat s nimi věci, které rodiče z nějakého důvodu nemůžou (např. mají dům tak vzít dítě a kopat si s ním, což doma dělat nemůže, dědeček je např. myslivec vzít dítě do lesa, babička častěji peče koláčky - zapojit dítě). Já žádné takové zážitky nemám a mrzí mě že nemám na co extra vzpomínat - ale vzpomínám ráda na to, že jsem místo školky byla u babičky a dědy a pomáhala s vařením, uklízením a s dědou chodila na nákup do města kdy mi koupil katovický kornout za to, že jsem ho nenaprášila babičce, že si dal pivo 😀 😀 O tom má být babička s dědou ne mařit výchovu rodičů...
Já měla podobný problém se svojí mámou. Snažila jsem se vysvětlovat, prosit ať to tak nedělá, důrazně zakazovala...Nic nepomohlo. Až jsem se nakrkla a kluky neviděla skoro 2 měsíce. Od té doby je klid a víceméně respektuje to, co chci já. Semtam teda něco poruší, ale je to ve velmi únosné míře.
@kocour1 tak já jak tě tak čtu se plácám někde uprostřed 😅 přístup je stejný jak tchánovců, tak mých rodičů, teda spíše mé mámy, táta se vychovávat nesnaží. já vidím na obou těch systémech něco fajn, ale oba mi vlastně vadí 😅
Mám to úplně stejně! Dcera 2,5 roku, doma pak ještě miminko (půl roku)...přesně každou středu chodí dcera na spinkání k babičce a vždy je tak do soboty vyloženě na ránu. Několikrát jsem se snažila jim vysvětlit, že mi tím házejí klacky pod nohy, že to není fér, protože oni ji mají na jeden den a já s ní pak musím bojovat zbytek týdne, že nechci být jenom já ta přísná a důsledná, když oni to pak všechno během jednoho dne zmaří, že si jí tím kupují a vůbec si neuvědomují, jaký jí dělají v hlavě zmatek...vždy mi to tak přiblble, s potuteleným úsměvem odkývali, argumentovali přesně, že babičky jsou od toho aby rozmazlovaly a tím to bylo vyřešené...do toho ji ještě vykrmují jako husu na pekáči a i když jim to opakovaně říkám, neposlouchají. A strašně mi to vadilo! A pak jsem si přečetla knihu Vychováváme děti a rosteme s nimi...a nějak jsem si při čtení té knihy uvědomila, že se k ní vlastně chovají velmi laskavě, že jí dopřávají maximální pozornost, kterou si zaslouží, že je pro ně vážená návštěva a tak se k ní i chovají a že bych se i já, její matka, měla vykašlat na všechny ty poučky hodného a vychovaného dítěte a více se prostě jen zajímat, hrát si s ní, mazlit se, respektovat ji...a od té doby, co jsem si tohle ve své hlavě uvědomila, najednou mi za prvé přestalo vadit, že k nim jezdí a za druhé jsem se začala já osobně chovat tak trochu jako oni...a světe div se, dcera dělá najednou vše, co po ní žádám, vůbec se mnou nesoupeří, nedohaduje se, nemá skoro žádné záchvatíčky a když se vrátí od babičky, chová se stejně jako před odjezdem🙂...možná je to řešení celé situace - zamyslet se nad tím z druhé strany - z pohledu dítěte a zjistíte, že to, co vás štve, by vás vlastně mělo těšit🙂...najednou mi úplně obráceně trochu vadí, když vidím moje rodiče, jak ji tak trochu komandují, neustále opravují, mají ji pořád tendenci vychovávat k obrazu svému, místo aby si s ní prostě jen hráli a brali ji takovou jaká je...a to jsem předtím kvitovala, že oni mi pomáhají s výchovou, narozdíl od tchánovců🙂