Konflikt mezi manželem a matkou. Jak to vyřešit?

@tinaprofi já právě nikdy nechtěla chlapa, jako je můj táta. Nikdy. A stalo se. Cholerik, výbušný, nekompromisní. Pořád říká, že s mojí mámou super vychází. Protože se nevidí, nenavštěvují. Dokonce řekl, že mám štěstí, že mou mámu viděl jen jednou v životě před svatbou. Jinak by si mě nevzal. Ale zatím každému, kdo za něco stal a s kým jsem chodila, tak rodiče moc nepasovali. Snad jen jednomu a ten teda normální nebyl ani trochu. Po čase naší uznali, že opravdu hajzlik. Ale k tématu. Opravdu nevím, jak to vyřešit. Je pravda, že po narození syna sem chodili za rok i 5x. Pak manžel řekl, že jestli by nemohli frekvenci trochu omezit. Nebo jednou přijdou oni, pak zas já, na přeskáčku. To měl malý téměř rok. Urazili se, začali se v noci balit, máma chytila hysak. Prý takový parchant nebude s ní mluvit, ona je starší od něj, kdo je víc. Pořád mi předhazuje, že když je starší, tak je víc a zaslouží víc úcty. Tak nejvíc úcty zaslouží dub kousek od naší zahrady. Tomu je snad 250 let. A že už nikdy nepřijdou, posral si to u nich do konce života. Vyloženě jak malá holka, co nedostala bonbon. Pořád mi předhazuje všechny lidi z okolí, co znám i neznám, jak můžou chodit za dcerou, synem a bydlet u nich i v malém bytě a my máme veliký barák a nedokážeme to, a proč to nedokážeme a proč to nejde. Ale ji je opravdu plný dům. To zas fakt. A vytahuje, že oni chodili za mámou mýho táty neohlasene kdysi 50 let zpátky( bydlela taky 56 km dal) a byla ráda, prostě chodili a proč nemůžou taky. Ale že to tak fungovalo tam neznamená, že to tady bude taky. Myslí si, že lidé jsou úplně stejní jako přes kopírák. Tak to nefunguje. Mama co chce vládnout a je dominantní, dominantní a cholericky manžel a do toho já jako pomyslná rozhodčí.

V mém okolí nejsou standard týdenní návštěvy od rodiny. Ono je docela trapné se někam vnucovat. Ta kratší návštěva by u mamky a manžela neprošla? Mohla bys mamce říct, že když bude vše v pohodě, tak třeba příště může přijet na delší dobu.

@adelisss vždy říká, že tohle je asi poslední návštěva. Jako moje babička. Ta umírala 20 let. A 20 let nás viděla naposledy v životě. Starsi lidé to tak asi mají, nebo já už nevím. A bude se ptát, proč kratší doba, proč ne týden, domyslí si určitě, že manžel, zase se urazí a nebude vetřelec, nebude tam teda chodit, aby byl panáček v pohodě, aby měl soukromí a mám tedy přijít já, nebo zas chytne hysak, že malý nezná ji a ona jej. Zas máma není sice ležák, ale má 74 let, není to žádná mladice.

A co teda chceš ? Nebo jak bys to teda chtela ?

@alice180 aby třeba máma přijela k nám, ale opravdu těch 5 dní včetně příchodu a odchodu strop. A aby byla příčetná. Aby zase nezačala dirigovat, mlit pantem páté přes deváté, což teda dělá. Vypráví mi pořád o lidech, které jsem v životě neviděla, jsou mi tím pádem putna a úplně jako bych s nimi vyrůstala, já to nějak přejdu, vypnu poslech, ale manžela to úplně točí. Ale třeba on taky někdy vypráví zase o neznámých lidech pro mě, ale ženský to mají trochu jiné. Ale je pravda, že trochu strach z toho mám, s mámou se někdy dá, někdy vůbec ne. Vyčítala mi na Velikonoce, když já ležela s horečkou doma, že celý panelák někam odešel, jen oni jsou tam doma, však mohli taky odejít, kdo je držel a že mají starou sedačku a její sestřenice ma novou, ať si taky koupi, co já s tím.

Přidávám se k ostatním, že situace je to fakt na nic...
Nicméně, nevím, jestli nezaznělo, ale co nějaký pobyt pro vás tři někde na půli cesty?
Neutrální území, manžel by vás tam třeba i dovezl, když by to bylo blíž... a tak...

Ale kecy typu "já jsem starší, já jsem víc, mě se musí poslouchat", tak přesně to máme v rodině a s tím si prosím můžou třeba vy*řít p*del.
Mohli by konečně pochopit, že respekt je fajn, ale ještě lepší je, když je vzájemný!

Jo a to je taky dojemný, že "naši rodiče se k nám chovali tak a tak, třeba i hůř", a co jako? To kvůli tomu, že jejich rodiče, prarodiče vůbec neměli ponětí o respektu k mladším, tak my to budeme taky snášet? Třeba jen výběr jména pro dítě, kdo jim sakra dává právo do toho třeba kolikrát i hnusně rýpat, oni si jméno pro své děti vybrali už dávno, no a pokud nevybrali, tak to je jejich problém...

Nechci ze syna vychovat namachrovaného spratka apod., jak kolikrát odpůrci respektující výchovy říkají, ale rozhodně mi její principy dávají větší smysl, než dát dítěti pohlavek a "čvachtat si", jak mě krásně poslouchá...

Pocitej s tim, ze rodice budou porad stejni ☹ podle toho bych se zaridila. Radsi klid doma s manzelem. Protoze takhle se mamce beztak nezavdecis a manzela nastves. Takhle nastves jen mamku.

no me prijdete na hlavu vsichni, jako nechci urazet, ale vzdyt to je uplne nenormalni co resite, chovani clenu rodiny, nazory matky otce chlapa... dospeli lidi a chovate se vsichni jak male decka 🤷 omlouvam se, nedalo mi to 🤦

@erchia mozna si tim matka dokazuje svoji moc a setkani na pul cesty se ji libit nebude.

@barumrallyebum když si nechce koupit novou sedacku a na Velikonoce seděli doma a měla neco proti tak nebude chtít třeba zbytečně utrácet kačky, když muže byt zadarmo u nich 😜

A co se s mámou dohodnout, že se potkáte někde na půli cesty a budete dejme tomu pět dní společně ubytované v hotelu? Uděláte si takovou malou společnou dovolenou. Tvůj muž zůstane doma, táta taky a vy se nějak s mámou a synem porovnáte.

@barumrallyebum No to asi nebude, tak to bych se na to fakt asi vykašlala...
Mám taky rodiče dál, přes 80 km, taky mě někdy štvou, ale i tak tam ráda jedu a strávím se synem třeba i tři týdny. Nicméně v případě autorky se nedivím, že tam nechce.

Zakladatelko, žiješ v područí toxických osob, v neustálém pocitu viny. Jak tvoji rodiče, tak tvůj manžel tě neustále staví do pozice nesamostatné, neschopné osoby a to se promítá i do tvého chování. Žiješ v tom celý život, takže si to třeba ani neuvědomuješ v plné síle. Ale neboj se, nic není ztracené. Pro začátek se podívej na videa a články evolucevztahu. Pokud se v tom najdeš, začni s terapií (můžeš začít i právě s evolucí vztahu, nabízí online konzultace). Vymanit se z toxického prostředí je velmi náročné a může to trvat roky. Ale rozhodně to stojí za to.
A hlavně, vůči rodičům nemáš naprosto žádnou povinnost. Když se cítíš psychicky vyčerpaná z jejich přítomnosti, tak se s nimi nestýkej. Vzdálenost od nich ti pomůže. Pokud sama cítíš, že je ti lépe bez nich, tak se nesnaž přemáhat se. Uvědom si, že tvému synovi takoví prarodiče do života dobré vzory nedají.

@janule0123 tak nám zas jako vždy něco dají, ať nejsme vysoké výdaje. Hotel by byl ovšem určitě dražší, ti by asi nedala. Nebo by se vyptala, proč to musí být takhle, sondovala by, to by prasklo.

@el_dorra to by bylo ideálni. Manžel by měl klid, já snad normální mámu a máma vnouče. Ale je to riziko

@janule0123 tady nešlo o sedačku. Ale že sestřenice ma, její zeť ji to udělal, ona má kopec vnoučat i pravnoučat, oni jen jedno i to daleko. proč jsem se musela tak daleko do pi.e odstěhovat, ano tohle řekla. Vždyť sedačku mají v pohodě, zánovní, pár let jen, vypadá velmi dobře, to řekla jen tak. Prostě něco musela, tak řekla sedačka a že celý panelák někam jede a oni nemají kam. Ale vždyť mohli kdekoliv. Já bych tak ráda šla třeba jen do města sama, ale ležela jsem s horečkou doma. Tak jsem užívala Paralen a pila čaj. Manžel aspoň chodil s malým do aquaparku.

@petramana jako, trochu pravdu máš. Já vím, že takhle člověku zvenčí to může připadat malicherné, ono to i tak je, ale moje máma je schopna i z nákupu chleba vytvořit divadelní hru o třech dějstvích. Nemůže chybět drama.

@dura175 děkuji, to si určitě kouknu. Myslím, že je to nutnost. Jako dobré, ve vztahu může být jeden dominantní, další submisivní, ale tohle je moc. Ale pořád lepší muž

Myslím že to všechno bereš že špatného konce...

Někteří lidi takhle melou ptz nemaji nic jiného za zážitky...tak nelou jen o cizích lidech a o nemocech nebo co slyšeli v tv..

Vymysli výlety a zkus mámu unaví😀 ...nechej je i s vnukem hodně samotné ( na zahradě na písku...atd...)

Řekni mamce že bys byla ráda kdyby so treba každý od 19h jel už to svoje ( at kouká na tv ...štrikuje....cokoliv u sebe v pokoji... )

Chlap ať se zařídí, je dospely a ne malomocny , tak buď ať se drží nebo si sám vymysli program...

Přijde mi to všechno pritazene za vlasy...

Tak udělej co chceš. Chceš, aby tam byla pět dní, tak tak ji to takhle řekni. To, že bude mluvit, tak prostě bude no. Já mám takovýho tchána, tak mu to odkyvu a jedeme dal. Jestli nechceš, aby přijela tak ji řekni ať nejezdí. Jako ono to asi jiný řešení nemá. Co se týče toho vyčítáni všeho, jako vážně tobě vyčítá, že nemají novou sedačku. Jak to jako vypadá to vyčítání ?

@alice180 tak nastali Velikonoce. Já ji na Velký Pátek volala, ze jak se mají (říkala mi předtím asi 2 týdny, že se na Velikonoce netěší, protože nikdo k nim nepřijede) ani oni k nikomu, takže jakoby Velikonoce nebyli. Mohla by jít do kostela, ale kolik let tam nebyla, každý by po ní hleděl, co tam ta dělá, kolik let nebyla, najednou veliká křesťanka. A sedla bych si a náhodou by přišel někdo starsi a pomluvili by, že mladá a musí sedět. Ale já musím sedět! To je pořád, dáš řešení a ona hned nabaluje další a další problémy. Tak jsem ji řekla, že ať jde nebo nejde, je mu to jedno, svéprávná snad je. Pak teda na Velký Pátek začala jak její sestřenice, která má obrovskou rodinu, plno vnoučat a pravnoučat, jak koupila tu velikou sedačku, protože u ní pořád někdo je, někdy se sejde i 10 lidí najednou, zeť jedné z dcery ji to udělal, krásné, ale nám to nemá kdo udělat. A my tady máme pořád tu samou sedačku jako dva starici. Ale vždyť ta sedačka jim stačí a je zánovní. Nic jí není. Úplně v pohodě a normální. Já nechápu. Nebo když si někdo koupi neco novýho, tak to musí mít taky? Tohle je běžné na základní škole možno. Asi si vymýšlím neco, aby nechodila. Padl tady dobrý nápad, říct že po 19:00 si každý bude řešit to své, ale ona by to dodržela možná jeden dva večery, a pak by začala. Nebo by si začala vymyslet, proč nemůže to a nemůže tamto, že ji to ubíjí, že se jí to nelíbí, je jí to nepříjemný....problém je to, že manžel si s ní nemá co říct. Nemají společnou řeč. Ona ráda rýpe. Třeba minulý rok jsem byla u nich a dostala průjem, asi z nervů. Tak jsem si šla ráno koupit léky na průjem a banány. Přijdu domů a vyčítala mi, že kupuji špatný tvar banánů. Dcera ji přijde zdaleka po 2 letech a ona řeší tvar bananu. Ona kupuje lepší. Takže se bojím, že zase něco řekne, že to je lepší a tamto je lepší, vše co udělá ona, co udělala ona a co ještě kdy bude dělat, tak bude lepší. S ní je těžké vyjít. Jako před rokem, po příchodu z domu jsem zobala týden Xanax. Ale dle ní to bylo hezké. Jen jsem nemusela říct, že mě buzeruje. To jsem si myslela nonstop, ale neřekla. Taky dost zapomíná, to je další věc. Však v pohodě, má na to věk, ale ona zapomíná věci, které se nikdy nestali. Třeba jsem plánovala jít s malým na nějaké místa, cestovat od nich hodně, ale k tomu nedošlo. Vyčítala mi věci, ještě sice byly v plánu, ale se nestali. A vždy to skončí nechme to tak. To se toho dozvím

Ale dokonce už začala vyhrožovat soudy, že prý oni mají právo se vídat s vnoučetem a já jsem povinna jim to umožnit. Nemusim sice vnouče přivézt až pod nos, ale musím umožnit styk s ním, protože právo. Jak to je? Četla jsem o tom, že jen pokud je to v zájmu dítěte a prarodiče mu dávají dobre vzory. Jinak byla debata o vydědění. To jsem jim řekla, že vydědit se dá jen pokud bych se kvůli nim převinila, třeba pokus o zabiti, ublížení na zdraví
Tak mi řekli, že údaji oni mě, že já je psychicky tyram. Vždy to je naopak. Oni mě! Ptala jsem se, jak je tyram a byli zticha, že je to jedno. A taky mi navrhli, že ať jim dám syna do výhradní péče, že ho vychovají líp než já. Je autista, ano, potřebuje sociální přístup, není mluvící, jediné pohybová stránka, tam příroda přidala. Je fyzicky zdatný, obratný, má výdrž, dobře staveny, věci na pohyb pochopí hned. Souběžně s chuzi se naučil do 2 měsících i chuzi do strmých schodů. Umí plavat. Jen nemluví, nebo mluví velmi málo, sporadicky a má takove autistické chování, no. Je to pochopitelné moje vina

je mi Vas lito, ze mate takove rodice 🥺

Ty musíš být pod strašným tlakem.

Je to teda pěkně zamotané. Všichni dospělí v tom příběhu se mi zdají místy jak malé děti. (Možná jsou ve vleku svého zraněného vnitřního dítěte a pak to vypadá jak vypadá.)

Na jednu stranu tvoje máma působí dost otravně, když musí rýpat do zetě a nedokáže chvíli držet klapačku, na jednu stranu mi přijde dost osamělá a semletá životem s tvým otcem, proto je tak negativistická. (Ale to je její volba, že s ním žije, ne tvoje, je to její zodpovědnost.) Ona by možná i něco chtěla udělat jinak, ale její myšlenkové vzorce jí to nedovolí. Je to jak neviditelné vězení, ze kterého nedokáže vystoupit. A ty jsi jedna z mála věcí, lidí, u kterých si myslí, že je v životě dokáže ovlivnit, mít trochu pod kontrolou, což by ji dodalo pocit moci nad vlastním životem, ale ty jsi ji na to hodila bobek tím, že jsi se odstěhovala. (To je dobře, že se nechceš nechat komandovat.)

Je velmi dobře, že jsi se postavila svému otci a nedovolila jsi mu jít se svým autistickým synem samotným na procházku. Jednak tvého syna nezná, syn má specifické potřeby a i běžné dítě je pro prarodiče záhul. Otec, to samozřejmě nesnesl a teď kope kolem sebe, protože čeká, že mu budeš po vůli. Nenech se vytočit tím, že tě vydědí a i kdyby, tak co? Ano majetek je příjemný, ale určitě se o sebe dokážeš postarat sama.

Tvůj partner by měl být tvojí oporou a aspoň tě k rodičům zavést, nebo hledat řešení, tak aby to bylo trochu přijatelné pro všechny. I když je tvoje matka kráva, tak by se mohl hecnout a chovat se dospěle on. Na hádku musí být dva. I když nás mnohdy rodiče štvou, tak je občas chceme mít ve svém životě, protože jsou to naše rodiče. Jeho reakce vůči tobě ve mně vyvolává pocity, že bych se s ním pohádala, ať se probere a přestane mi házet klacky pod nohy a chová se dospěle aspoň on, když to nezvládá moje matka. (Ano vím, že hádka není nej řešení, ale moje trpělivost má svoje limity.)

Tak nějak si myslím, že ti život staví tyhle situace do cesty, aby ses naučila za sebe postavit. Možná jsem to přehlídla, ale co chceš vlastně vůbec ty? Chování manžela, otce, matky, syna nezměníš, takže je to taková romantická představa, že se matka bude chovat rozumně.

Přijde mi, že problém pramení od tvého otce, i když řešíme tvou matku. Docela by mě zajímalo vidět postavenou tvou rodinu na rodinných konstelacích, občas tam vyplynou zajímavé věci. (Je to trochu alternativní metoda.)

@levandule_k no, myslím, že rodinné konstelace by mnohé odkryly. Včera rozhovor s matkou. Trval asi hodinu. No mlela pořád o hrobě moji kmotry, kde byla den předtím, všechno spatne, všechno nanic, všechno opakovala asi 4x, už to bylo únavný, tohle by bylo i tady. Celý týden. Já za hodinu měla toho plný brejle. A bolela mě z toho hlava. Navíc máme úplně rozdílné povahy, pohledy má svět, úplně jinak nastavené hodnoty, úplně jiné myšlení. A ano, chtěla mě ovládat, já se ovšem odstěhovala. Na to mám svaté právo. Já manželovi řekla, že u nás doma se necítím dobře, matka by přišla, ale...vzpomínám si, že jsem dělala zkoušky má vysokou školu a chtěla jsem tam jít sama, ale matka se pořád nabízela, dokonce proti moji vůli tam šla, protože já to sama nedám. No dobře, nech. Pak mi vadilo kopec věci a ona hned, že ať ji nekomsnduji, ona se mnou jela, čekala venku dlouho na mě, ale vždyť to byla její volba, já chtěla jít sama. Aby to nebylo tak, že u nás by si dělala, co chtěla, protože ona se obětovala, ona přijela, ona je ta nejlepší. A to by manžel nedal. Je takový trochu narcis. Poslední dva hovory mluvila o sobe, jak byla hodná, jak dělala sestru a všichni ji měli rádi a ji nejradši a ona to a je to, úplně se vyžívala v obdivování sebe sama. Tak každý kecrad oblíbený a má rád úspěchy a uznání, ale tohle bylo takové...no únavné. Nevím, já třeba žiju jinak. Podle ni špatně.

Nejdřív bych se zeptala sebe jestli tam mámu chci. Pokud je odpověď ano, poslala bych manžela na týden na dovolenou s kamarády. 😃

@ele_nka To by nebylo možné. My si musíme dovolenou šetřit na hlídání dítěte, nějaká dovolená s kamarády je vyloženě sci fi.

Je to dost vyčerpávající, co dělá tvoje máma.

Asi bych hledala cestu, jak si nastavit hranice, protože sice se ji snažíš pouštět jedním uchem tam a druhým ven, ale přesto tě to nějak zasáhne, viz bolest hlavy. Víc se nastavit do módu, je mi jedno, co máma říká.

(Je to dobrý úlet, ona s tebou jede na přijímačky, ale ty ji tam nechceš a ona ti pak předhazuje, že musela dlouho čekat.)

@levandule_k pak jsem ji utnula, že nikdo ji tam netahal, od začátku jsem byla v tom, že pojedu sama a na chvilku ztichla, protože věděla, že je to pravda. Pak mi dělala jsem stresy, že to nestihnu, já se ráno ve vlaku ještě chvíli učila a pořád ať mi nenapadne vytáhnout knížku a opisovat. Jasně, jsem na základní škole, všechno opíšu. Budu podvádět.
Ale jestli chci aby přijela? Spíš jen ze slušnosti, jako má právo vidět vnouče, má právo a chápu, že si chce udělat dovolenou u nás, jít za hranice všednosti, to je v pořádku. Ale bojím se s její povahou a chápaním situací, jak to dopadne. Protože ona ví, jaký je můj manžel povaha, já už s ním vím jednat, ale ona neumí a jen leje olej do ohně, i když jí říkám, ať to nedělá. Nic se nestane. Protože on a já jsme proti ní spratkové (ona je starší, kdo je víc) a tohle si nezaslouží, i kdyby proti nám šla obrazně řečeno s pistolí, ona je starší. Protože i můj táta říkal ve věku 60 let, že sice už je důchodce, ale moje 81 letá babička mu klidně může dát pár facek. Protože já se měla před lety poprvé vdávat ( svatba zrušena kvůli rodině), ale to i kvůli rodině z druhý strany, ale hlavně od nás, protože rodiče nerespektovali přání ženicha a nevěsty a jeli si svou. Dokonce můj táta prohlásil, že jakemile uvidí, že se tvářím otráveně a nesouhlasně, tak mě odvede bokem, tam přefacká a vrátí do kola. Jako táta mlátí svou vlastní dceru na její svatbě jen proto, že má nějakou představu a na ní trvá. Ale nic zásadního.