• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Krize ve vztahu, co mám ještě zkusit?

26. října 2013 
Ahoj :confounded:
Potřebovala bych nějak poradit s docela svízelnou situací...
S partnerem jsme spolu 6 let...po třech letech chození jsme si pořídili mimčo a já se v 8mém měsíci přestěhovala k němu do bytu s jeho rodiči...musím říct, že jsme byli šťastní...jak předtím tak teď když jsme čekali rodinu...vše bylo perfektní..přítel byl ohleduplný a staral se, pomáhal mi i když se malej narodil...v bytě jsme byli do 4 měsíců věku malého, pak jsme se přestěhovali do vlastního...pár měsíců idylka...ale pak to začalo...partner se strašně změnil..jasně že v každém vtahu jsou krize..bez toho to ani nejde..jako spousta lidí máme finance tak tak, takže žádné povyražení..nic navíc...ale s tím vším jsme počítali..že to bude těžké..nic jsme neměli takže jsme vše pořizovali nové...děti rostou, takže samozřejmě pořád a pořád nové věci a do toho naše skvělé trochu víc aktivní, uplakané vzteklé dítko, takže to vše vyústilo ve spoustu nekonečných hádek dokola a dokola...takže po roce společného bydlení jsme se příšerně odcizili...v červnu letošního roku jsme dostali větší byt 3+1 takže jsme byli šťastní že malý bude mít svůj pokoj, my ložnici a já doufala že se vše zlepší...Mýlila jsem se..náš vztah šel do kopru úplně...přítel je denodenně bez nálady..nemluví semnou jen tak odsekává...nevšímá si mě, ani malého..vadí mu snad každá věc co mu řeknu..jestli by si nemohl jít chvilku hrát s malým, nebo jestli by nemohl vypnout počítač (je na něm veškerý svůj volný čas, hraje hry :angry: ) a povídat si s náma..prostě vše co řeknu mu vadí a podle něj ho buzeruju...mám pocit, že ho strašně obtěžujeme..nemá na nás náladu..už musí být, když má dobrý den a obejme malého, nebo mě..strašně mi chybí jeho láska..všechno z něj vyprchalo...snažím se aby neupadal do stereotypu..pořád něco vymýšlím, ale on nemá zájem, nic ho nebaví..jen do práce a z práce k PC.
Vím, že nikoho nemá ale bojím se, že si brzo někoho najde..protože život s námi už ho nebaví...
Prosím poraďte co ještě mám zkusit, nebo jak jste to vyřešili vy....vždyť jsme mladí..máme život před sebou...jsme zdravý, máme krásného syna, střechu nad hlavou a on práci o které snil...tak proč si to neuvědomuje a také se nesnaží změnit stereotyp který ho podle něj nebaví...nechci zahodit 6 let jentak a nechat moje zlato bez otce..prostě nechci...udělám pro to vše...
Budu vám moc vděčná za každou radu a zkušenost............
PS: omlouvám se za únavný příběh, ale chtěla jsem trochu přiblížit náš život pro ty, které budou tak hodné a poradí mi :unamused:
21. říj 2013 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pissskotka Ahoj. To je dosti svízelná situace - především musí on sám znovu najít nit, proč se do Tebe zamiloval, protože to za něj nikdo jiný neudělá, ale že se odvrací i od malého, to už je horší... předpokládám, že promluvit s ním jsi už zkusila... vlastně asi ani moc radu pro Tebe nemám, lehce se radí ostatním, ale každá z nás v případě, že by byla v Tvé situaci by taktéž nevěděla, co má dělat. Alespoň tedy já určitě. Jen jsem Ti chtěla dát najevo, že soucítím - jsem ve třetím měsíci a u přítele (a rodičů) bydlím necelý rok a taktéž se už nyní najdou nějaké potíže, ale zatím se držíme. Hodně nám pomáhají Alice a David Kirš ( http://zenyzenam.cz/blog/ ) jenž mají více projektů, ale vše se zakládá na tom, že si každý zvlášť musíme vážit sami sebe. Mám skvělou knihu "Cesta pravého muže" kde je nádherně napsána odlišnost mužského myšlení a jednání od ženské energie, která je naprosto jiná. Zřejmě Tvůj muž upadnul na mrtvém bodě a nemůže se z něj zvednout, řekla bych, že on je tu ten, kdo potřebuje daleko více pomoci, než Ty sama. Z vlastní zkušenosti ale říkám, že často trvá, než si člověk vůbec uvědomí, že je třeba něco měnit...

každopádně Ti držím pěsti, aby se Ti podařilo to co chceš! Třeba jsem Ti alespoň malinko pomohla :slight_smile:
21. říj 2013 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Znám to. Bohužel když to trvá dlouho, nedá se to..nemůžeš mít na svých bedrech vývoj vztahu dlouhodobě, strašně to vysiluje,pořád se snažit,být trpělivá,tolerantní...Napadá mě,jestli muž nemá nějaké problémy?Jestli ho něco neštve,něco o čem s tebou nemluví..Můžeš mu na rovinu říct co tě napadá, to že to déle nevydržíš, že uvažuješ o odchodu,pokud se něco nezmění (a říct konkrétně co a proč)..někteří chlapi se proberou až když mají nůž na krku.A pokud ho máš ještě ráda a chceš s ním být a o vztah bojovat,tak šance je. Co poradna?Nešel by?Nebo aspoň ty.Ale musíš najít dobrou, někteří pracovníci poraden by měli vrátit diplom.
21. říj 2013 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zřejmě Tvůj muž upadnul na mrtvém bodě a nemůže se z něj zvednout, řekla bych, že on je tu ten, kdo potřebuje daleko více pomoci, než Ty sama. Z vlastní zkušenosti ale říkám, že často trvá, než si člověk vůbec uvědomí, že je třeba něco měnit...

Tak to je naprosto přesný. Držím palce,aby se vzpamatoval dostatečně včas.
21. říj 2013 v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pissskotka situace je to nešťastná a pokud nebude chtít tvůj partner, tak to moc řešit nebude...

jen mě napadlo, takové ty věty "nemohl bys XXX" jsou na spoustu mužů jako červený hadr na býka (můj je tím vinen taky, mám s tím hodně zkušeností) - naserou se, ještě než řekneš, co vlastně chceš. Možná to ani doma tak neříkáš, to jen tady jsi to zkrátila, ale odborníci na partnerskou komunikaci doporučují (a já úspěšně ozkoušela na lidech) formulovat tyhle žádosti v ich formě - tedy "chtěla bych/potřebovala bych, abys ty XXX, kdy na to budeš mít čas?" - pokud i na takovou větu tvůj partner odpoví, že ho buzeruješ... no, aspoň budeš vědět, na čem jsi.
21. říj 2013 v 18:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvuj muž očividně nema zájem. Neshledala bych za tím žádné složitosti. Nemá zájem a podle toho bych se pomalu a jistě zachovala. Nejdriv bych si zajistila svedky, kteří dosvedci, jak hrubě zanedbává rodinu, celý den sedí u pc. Pak bych požádala o rozvod a nebala se jako viníka označit jeho. Možná by nebylo špatný jeste navstivit poradnu, dat mu šanci se otevřít, aby se kdyz tak přišlo na důvod jeho nečinnosti a naprostého bojkotu rodiny. No uvidíš, ale pokud bys za neco mohla ty a on by se snažil, rozhodně by to snažení bylo vidět. Ne tohle.
21. říj 2013 v 19:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jestli chceš poradím Ti něco, co ve stejném případě pomohlo mne. Manžel se mi uzavřel a jediné co dělal bylo štěkání po mne a sezení u PC a hraní her. Ale nebudu to psát sem. Já se už zařekla, že obecně do diskusí nic psát nebudu. Takže jestli chceš, ozvi se mi do soukromé zprávy a já se ti pokusím nastínit, jak jsem to řešila já. Nezaručím ti úspěch, ale je to jedna z cest.
21. říj 2013 v 19:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ta věta kterou si napsala by mohla být klíčem: "Vím, že nikoho nemá ale bojím se, že si brzo někoho najde..protože život s námi už ho nebaví". Spousta mamin to tu už řešila a já na tom byla stejně. Pak jsem si ale řekla dost. Budeme rodina, ale já za kadou cenu nebudu partnerka/manželka. Začala jsem myslet víc na sebe než na něj, malá byla a je samozřejmě pořád na prvním místě. Přestala jsem se snažit, dělat mu zábavu a tahat z něj co se děje. Vzala jsem si knížku a místo toho četla, občas vyrazila s kamarádkami ven, někdy se jen tak nalíčila, načesala a navoněla na nákup. Uvědomila jsem si, že i já mám právo na život, to už partner vycítil, že se něco mění a víc hodně se začal zajímat o malou, o mě ale pořád moc ne. Po delším přemýšlení jsem za ním přišla a řekla, že pro malou chci kompletní rodinu, ale že už to mezi námi dlouho neklape, takže pokud chce, můžeme mít bokem každý někoho jiného a doma prostě být už jen jako rodiče (uznávám hrála jsem "vabank") ale během tří měsíců se naše partnerství hooodně zlepšilo. Neříkám že tohle je návod pro každého. Myslím ale, že až ve chvíli, kdy tě napadne : "Já nikoho nemám ale bojím se, že si brzo někoho najdu..protože život s ním už mě nebaví" se něco pohne....
22. říj 2013 v 00:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@miwu
@andelka
@maladama
@leni78
@uztotakbude
@anushka111

Moc děkuji holky že jste se snažily zamyslet se nad mou situací...
Já jsem ze sebe dělala hrdinku, že bych rodinu neroztrhla a udělala vše proto abychom zůstali spolu..ale dnes už mám zas tendenci zbalit se a někam vypadnout.....jenže...není kam..nemám nikoho a nic....malýmu bych zkazila všechno..celý život..
Jenže už nemůžu dál..vyzkoušela jsem všechno... :confounded:
Nevím jestli bych se s ním vůbec rozumně domluvila....už s ním nejde mluvit ani normální konverzací..natož tímhle...
Nad otázkou jestli bychom mu chyběli pokrčil rameny...jindy zas že si poradí sám...
Už mě nemiluje a je mu jedno, že bude beze mě....asi se budu muset postavit na vlastní nohy a bojovat..jen mi je hrozně líto piškůtka mého malého...jak mu to vysvětlím :frowning2:
26. říj 2013 v 19:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pissskotka vysvětlíš jak nejlépe budeš moct. Drž se. A neboj, ženy jsou silné a schopné. Tohleto si nezasloužíš ty, ani malej.
26. říj 2013 ve 20:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pissskotka Piškůtek si velmi rychle zvykne, neboj se. Děti se velmi rychle adaptují a občas si dospělí myslí, že je zraní něco, co je v reálu až tolik nezraní. Přisuzujeme jim uvažování, které třeba nemají. Zkazíš si život, pokud budeš s někým kdo tě nemiluje. Ber nohy na ramena, dokud jsi mladá. O čtyřicetiletou ženskou zdeptanou životem s blbem už nikdo mít zájem nebude.
26. říj 2013 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek