Má smysl zůstat ve vztahu s odlišnými životními názory?

@lv v poradně už jsme právě byli...mělo to kratkodobý jednostranný účinek..spíš ve smyslu chivání ke mě...chvilku...než ve smyslu pohledu na život

Ja nevim..bylo by to s jinym lepsi?

Tak záleží co se stalo za události. Ta osoba co trpí, nechce pracovat, nestará se o sebe (předpokládám ze jde o jednu osobu), nemá nějaké psychické problémy? Zní to jako deprese a to chce řešit s odborníkem, rozchod by cele dílo spis dokonal. Dřív byl jiny?

Jestli máš 5r dítě, tak ti asi zas tak moc nebude. Ja bych nechtěla strávit 40let života s někým kdo mě deptá, je pasivní, pesimista, věčný stěžovatel. Tím neříkám hned všechno ukončit. Dala bych tomu čas, rok, dva, snažila se maximálně partnerovi pomoci, ale pokud by to trvalo déle, mělo zhoršující se tendence a partner odmítal jakoukoliv moji snahu, tak bych to ukončila. Život máme jenom jeden, jsi ještě mladá, není žádný důvod se nechat zdeptat a "pohřbít za živa". Jemu nijak nepomůžeš a jen zničíš život sobě i svému dítěti.

Také mě napadl nějaký psychický problém-deprese. Pokud tedy ten druhý takový nebyl vždycky a jen díky zamilovanosti to nebylo tak nápadné.

Můj ex je přesně to samé. Já chtěla klasický rodinný život - děti, hezké bydlení, práci, život, kdy nemusím přemýšlet o tom, jestli přežijeme nebo pojdeme hlady, když si udělám radost a něco koupím. Ex nic z toho nechtěl. Potkali jsme se na VŠ, pořád jsem doufala, že po škole dospěje a s těmito podivnými řečmi přestane. Když mi došlo, že se nezmění a rozešli jsme se, zjistila jsem, že jsem s ním těhotná. Jsme od sebe přes 5 let a on je pořád stejný. Já jsem vděčná, že se toho neúčastním. Pořád řeší, že nemá peníze, že má věčně rozbité auto, dostává se do takových až kuriózních životních situací a má pocit, že jiní to mají lehčí. Já bych zešílela z něho. 🙈 Našla jsem si normálního může, máme děti a dům, on má k sobě lesanu. Společně spolu sbírají bylinky a chodí bez bot, věci shánějí z bazaru nebo za odvoz a všichni jsme spokojení. 🙂

@krisstina93 no...jako není to úplně v pořádku...některé, nebo možná mnohé Ty vlastnosti asi už měl, ale já si je tak neuvědomovala, jen se prohroubily některé asi časem, jiné asi měly asi spouštěč v situacích co se staly....ale jak jsem i já postupem času a života přestala být ,,poddajná" narážíme....v tuhle chvíli máte pravdu, došli jsme do fáze, že má odborníka a medikaci...

@20190418 no....to si taky říkám...někdy si řikám i to, že ve výalsdku by mu i beze mě možná bylo líp...zacal se hosně srovnávat a z jeho pohledu mé ,,úspěchy" mi dává kolikrát dost sežrat, nebo se tváří naštvaně...takhle bych ho přestala štvát...ja se své práce a koníčků vzdát nechci, jen prpto, aby získal pocot, ze je teda jako ,,lepší"....abych ale nebyla neféř...jako táta je super ( ma horší a leošj dny, ale to snad všichni)...to je to, co mě drží asi...

@barumrallyebum o tom musím říct vůbec nepremýšlím...premýšlim o samotě, volnosti o tom, že se nebudu muset pořád dokola obhajovat....asi se samozrejmě pak možna někdy může vyskytnout někdo další a může to být stejné, nebo horší...ale uz to taky nebude otec mého dítěte....myslím, ze nebudu srovnávat, jestli bych se pak v myšlenkách vracela tím způsobem: měla jsem zůstat, nebylo to tak hrozný? To mi přijde jako příšerná myšlenka asi...

S názorovpu pluralitou se určitě dá ve vztahu pracovat 🙂. Naopak vztah to obohacuje, partneři díky tomu rostou a rozvíjejí se.

Tady mi ale příjde, že vůbec nejde o názorové rozdíly primárně. Spíš mi příjde, že ten z vás dvou, který je výrazně negativistější ( počítám, že manžel), je spíše v nějaké depresi. Život mu promlouvá mezi prsty a nijak zvlášť jej, aspoň poslední dobou, nenaplňuje, nedobíjí..

Spíš bych se zastavila nad tím, jak mu mohu pomoci, jak tu pro něj mohu být, jako partnerka. Snažila bych se pracovat na důvěře a komunikaci ve vztahu, aby byla taková, aby se mi mohl manžel svěřit ( čili bych přemýšlela nad svými reakcemi), mohly jsme probrat věci do hloubky a hlavně, konstruktivně si promluvili o tom, jak z toho ven. Co změnit, aby mu bylo lépe.

Myslím, že z tvé strany může cítit tlak na to, aby cítil a vnímal vaši životní situaci a nastavení stejně, jako ty - pozitivně, spokojeně, naplněně. Jenomže vy jste dva různí lidé. Každý máte svá vlastní vnitřní nastavení, své sny, očekávání od života. Každého z vás dobíjí a zdrojují jiné věci a situace. Máte rozličné potřeby.

Každý z vás je jedinečný. A to, že zažíváte naprosto stejnou situaci, máte společný život i rodinu, stejné společné finance atp...To prostě neznamená, že vás to stejně naplňuje, stejně dobíjí , že to vnímáte stejně a že se v tom cítíte stejně atp.

Manžel má právo na svě pocity - určitou nespokojenost, únavu, nenaplněnost Potřebuje od tebe cítit, že ho za jeho pocity nesoudíš, že ho vyslechneš...A zároveň potřebuje z tvé strany určitý kopanec, aby to nezklouzlo k sebelitování, pocitů obětí nebo jen u slov. Pošťouchla bych jej ve formě " OK, co můžeme reálně změnit, aby ti bylo líp".." Co navrhuješ ty sám" " Co potřebuješ"????

Dej mu najevo, že jsi ochotná při něm stát, vezme-li svůj život do svých rukou, aby mu bylo lépe. Jsi ochotná se přizpůsobit. Ale nejsi ochotná mít vedle sebe pasivního morouse/fňuknu, který je schopný si pouze stěžovat, ale reálně se situací nic nedělá.

Někdy stačí málo. Chlap potřebuje svoji jeskyni, kam se jednou za čas, nebo i každý den na chvíli zašije a dobíjí energii, aby mohl fungovat. Nějaký svůj prostor, svůj projekt atp..Nebo co koníčky?? Má na ně svůj vyhraněný čas?? Musí se PO SVÉM nějak zazdrojovat, aby byl schopný fungovat. Btw to potřebuje každý člověk, ne jen muži...Co práce? Není možné, aby ji změnil?? Tráví v ní skoro polovinu života, tak by bylo určitě přínosné, kdyby pohledat a zainvestoval energii do práce, která ho bude třeba i bavit, nebo bude alespoň neutrální ( buďme realisti 🙂). Atp atp..Dá se na tom pracovat...

Zní mi to jako člověk s nekorigovanou depresí, možná třeba i superponovanou na nějakou pesimistickou osobnost.
Asi bych nedokázala opustit léčícího se nemocného člověka. Ale nedokázala bych strávit život s někým, kdo mě deptá. Byla bych ochotná pomoct se změnou, se seberealizací, ale nebyla bych ochotná být hromosvod životních frustrací donekonečna. Co by manžel od života chtěl? Co by ho učinilo štastným?

@drep no, to je asi taky důvod, proč stále jsem tohle a malá...chtěla jsem/chci pomoct aby byl v pohodě pro sebe/pro malou.....als je to víc nez dva roky...už jsem strašně unavená a když si představím ty leta před sebou....

Jo, myslím, že tohle se dá zvládnout. Věřím, že by pomohl psycholog u toho trpitele, protože to trochu zavání depresí.

Já si myslela, že tady budeme řešit vztah normálního člověka a slušného čecha, který věří na chemtrails 🙈🙈🙈.

ten člověk má deprese

@jijulka ano, to asi nějakou formu ano...bere prášky...ale co dál....

@anonym_autor psychoterapie a asi úprava medikace, pokud mu ty léky nepomáhaj. Pojmenovat ten problém a mluvit spolu. To chování je projev nemoci, to nedělá schválně.
Co dál s tebou si musíš ujasnit ty, ted si rikam ze bych neumela opustit nemocného člověka, ale neumím si představit v tomhle žít.

@anonym_autor a jak dlouho to je co se to snazi resit?
Dala bych sanci, pokud bych videla, ze se snazi na tom pracovat, vylecit (je-li to deprese). S tim, ze to muze byt celkem beh na dlouhou trat. Ale chtela bych v tom hledat svetla mista a aby trochu pribyvali.

Pokud to nevydrzsis a odejdes - netrap se vycitkami. Snazila bych se o takoveho cloveka i po rozchodu trochu "starat" (zajit kamaradsky na navstevu, zajimat se o nej), ale obetovat mu zivot nemusis. Byt vedle takoveho cloveka je neskutecne narocne a vysavajici energii i z jinak ziveho a pozitivniho cloveka. Nanestesti to nefunguje tak, ze by se energie rozdelila mezi oba, ale jen ji ten negativni vysaje, pohli a je voala - jsou na dne oba. Posuzovala bych, jak pusobi na dite. Jestli se diteti venuje, alespon s nim je v lepsi nalade, jsou spolu radi, snazila bych se zustat. Jestli spise i na dite prenasi "cernotu" a morouskou naladu, asi bych sla pryc. Nerikam, ze bych se hned rozvadela a hledala si noveho partnera, ale odstehovala bych se. Nekdo ma opravdu schopnost kolem sebe sirit smutek, ze vidis i jak vejde do mistnosti a v tu chvili se z ni vypari dobra nalada a vsichni se radeji stahnou do sebe

@tereza0111 taky jsem prave myslela, ze to bude mit nejaky progres, ale nema....ja bych byla rada na blizku, pomohla...ale uz vubec nedokazu prozivat nejake intimno...zaslo to tak daleko, ze jsem se kolikrat pristihla, ze spim na poslednich 15ti cm postele...poprvy mu to prislo vtipny, no pak jsem pochopila, ze to asi neni nahoda...

K diteti je to slozite, je s ni spokoejnejsi, venuje se...ale pak ji nekdy predava vsechny ty morousovske nazory a ja koulim ocima a snazim se rikat prestan uz, to snad nemyslis vazne...nebo ma nejakou myslenku (vetsinou me nejak napadnout-ve smyslu co delam spatne, nebk spis porad musim obhajovat proc delam to a tohle a do toho mala a ta se pak pta taky...maminko proc...no protoze je to normalni, protoze je to i muj zivot, prptoze tohle jsou veci, ktery vubec nechci obhajovat...a tk je tk nejprisernejsi asi...