Mám manžela, dítě, ale miluju jiného

8. říj 2009

Ahojky. Jsem vdaná a mám dvouletého krásného chlapečka. S manželem nám to navenek klape. Nikdo ale nevidí pod povrch a proto by nikdo ani v nejmenším nepředpokládal, že už zhruba 10 měsíců udržuju vztah s jiným můžem. Manžel není zlý, nedělá mi v ničem peklo, pro malého je to hodný táta, mně vychází ve všem vstříc, ale prostě si nerozumíme, nepřitahuje mě. Žijeme spíš vedle sebe, než spolu. Známe se pět let a manželé jsme tři roky. V mém životě se objevil jiný muž, do kterého jsem se zamilovala a se kterým si rozumím přímo skvěle. Zpočátku jsem si říkala, že přes zamilovanost nevidím jeho chyby a snažila se ovládat, ale dnes už ho znám téměř rok a máme za sebou i pár společně strávených dnů. Chci jen říct, že už se snad nejedná o "splašené hormony", že už znám i některé jeho chyby, zvyky atd. Ale pořád mě velice přitahuje, myslím na něj a zkrátka ho mám ráda. Každý problém který mi v běžném životě nastane, vše co se kolem mě děje, mám tendenci probírat s ním, nikoli s manželem, zajímá mě jeho názor, postoj, případně rada. Je to peklo a už to docela nezvládám. Jsem vyšťavená jako citron. Hraju dvojí roli, ale ani jednu pořádně. Doma nejsem schopná fungovat na 100% a nejvíc mi vadí, že to trošku odnáší i můj syn. Manžel je na tohle tak trochu natvrdlý, myslím že každému jinému už by docvaklo, že se něco děje. Ale on stále nic netuší, jen občas slýchám poznámky, že jsem odtažitá. Mám obrovské výčitky, dělám něco, co jsem vždy odsuzovala. Rozhodně na sebe nejsem pyšná, ale prostě nemůžu si pomoct. K tomu druhému mě to moc táhne, bez něho už to nejsem celá já. Mám v poslední době stavy, že jsem psychicky hodně dole. Nedokážu rozbít svoji současnou rodinu kvůli synovi. Vím, že táta bude prostě vždycky jeho táta. Obávám se i toho, co by případný odchod k jinému muži udělal se synovou psychikou. Myslím, že by mě odsoudila i celá moje rodina a většina známých, protože moji známí jsou často známí i mého manžela. Vše se ztěžuje tím, že je momentálně doba, kdy jsme plánovali s manželem druhé dítě, aby mateřská navazovala. Po druhém dítěti toužím, ale chtěla bych je s tím druhým ☹ S ním máme před sebou karty vyložené, nic si netajíme. I on chtěl kdysi dvě děti, dnes by měl rád nás a jedno vlastní. Jeho nabídka stále platí, netlačí na mě, protože ví, že by mě ztratil. Chová se tak, že mu nemůžu nic vytknout. Ale cítím, že vztah se musí vyvíjet a teď už jsme pomalu ve fázi, kdy začíná stagnovat díky utajování. Cítím, že bych se měla rozhodnout, kterou cestou dál půjdu, aby to mělo nějaký smysl. Hrát dvě role a ani jednu pořádně se do nekonečna nedá. Navíc už nejsem nejmladší a druhé dítě bych moc chtěla. Je to pro mě obrovský vnitřní boj, už jsem byla i u psycholožky. Ta mi radí ještě vyčkat, aspoň do vánoc. Ale já už mám občas pocit, že to neunesu. Před 14 dny jsme se dohodli, že si dáme na měsíc klid, nebudeme se vůbec kontaktovat. Chtěla jsem klid, abych mohla dát šanci mé současné rodině. Když je mi on na blízku, nezbude pro manžela ani kousek citu. Chtěla jsem to zkusit bez něj, že mě to snad někam posune. Zatím je mi ale akorát šíleně smutno. S manželem se snažím plánovat společné víkendy, výlety, ale uvnitř se na žádné společné akce netěším. Mám obavy, že ani fyzicky už s manželem nedokážu žít. Přitom nezvládnu odejít, ale na druhé straně si nedovedu představit, že bych byla někdy bez toho druhého. Moc se mi ulevilo, že jsem to tu mohla napsat, protože v mém okolí není skoro nikdo, komu bych tohle mohla říct. Budu vděčná za každý názor nebo zkušenost. Děkuju moc.

Shrnutí diskuse

Automatické shrnutí diskuse vygenerované umělou inteligencí · 13. čer 2026 · 90 příspěvků

Stručné shrnutí

Vztahové rozpolcení mezi manželstvím a láskou k jinému partnerovi je běžným problémem, který v diskusi řešili jako osobní volbu s důrazem na dopad na dítě a finančně‑bytové možnosti rodiny.
Diskuze uváděla konkrétní intervence: psychoterapie a sezení u psycholožky, otevřený rozhovor s partnerem, dočasné přerušení kontaktu (např. měsíc) a krátkodobé „odstěhování“ na 1–2 týdny jako zkušební strategie.
V diskusi byly prezentovány dva praktikované přístupy: snažit se vztah zachránit prací na něm (komunikace, změny chování) nebo odejít dříve (někteří doporučovali odejít již při malé věku dítěte), přičemž oba přístupy zmiňovaly nutnost řešit bydlení, peníze a péči o děti (mateřská, školka).

Q: Jak mluvit s partnerem o citové nevěře, aniž to vše zničí?

A: V diskusi odbornice i rodičky doporučovaly pojmenovat konkrétně, co vám ve vztahu chybí, a komunikovat to bez zmiňování třetí osoby; psycholožka v jednej zprávě radila „nejprve pojmenovat pocity a pokusit se zachránit manželství“.

Q: Pomůže dočasné přerušení kontaktu při rozhodování mezi partnerem a milencem?

A: V threadu byly zmíněny konkrétní varianty: „dát si měsíc klid, nekomunikovat“ a „být chvíli bez obou, například 1–2 týdny“ jako zkušební strategie, přičemž autorka i jiné diskutující uváděly, že tyto termíny mohou poskytnout čas na vyjasnění citů.

Q: Jak rozchod nebo setrvání ovlivní malé dítě (např. dvouleté)?

A: Některé komentáře tvrdily, že rozchod „raději dříve než později“, protože malé dítě ještě nemá silné chápání situace, jiné zdůrazňovaly, že otec zůstane důležitý a rozvod lze zvládnout tak, aby otec dítěti nezmizel (v diskusi zaznělo, že otec „bude platit na dítě a věnovat se mu v rámci možností“).

Q: Jaké praktické překážky brání odchodu matky s malými dětmi během mateřské?

A: Diskuze konkrétně zmiňovala mateřskou dovolenou na 4 roky, obtíže najít práci a hlídání dětí (školka do 15:30), nemožnost samostatně nést náklady na pronájem a zadlužení kvůli bydlení jako reálné překážky odchodu.

Q: Jak prověřit, zda nový partner je připraven přijmout dítě z předchozího vztahu?

A: V diskusi byla doporučení přímá: zeptat se, zda „tě vezme pod křídlo i se synem“, ověřit prakticky (společné výlety s dítětem), a žádat jasná prohlášení ohledně bydlení, péče a finanční odpovědnosti.

Q: Kdy je rozumné zůstat a pracovat na manželství a kdy odcházet?

A: V diskusi se rozdělily názory: část diskutujících doporučovala zůstat a aktivně pracovat na vztahu (komunikace, změna chování obou stran), jiná část radila odejít co nejdříve, zejména pokud je v partnerovi lhostejnost nebo trvalá nešťastnost; obě pozice zdůrazňovaly potřebu zohlednit děti a praktické zajištění.

Závěry z diskuze

Shoda

Situace, kdy je osoba vdaná a zároveň zamilovaná do jiného, je vnímána jako emočně náročná a vyžaduje rozhodnutí s ohledem na dítě a ekonomické možnosti.
Diskutující se shodují na tom, že psychoterapie, sezení s psycholožkou a upřímná komunikace s partnerem jsou vhodné kroky.
Praktické otázky (bydlení, peníze, hlídání, mateřská, školka) jsou klíčové pro rozhodování a musí se řešit současně s citovou volbou.

Sporné názory

Možné varianty řešení: zůstat a pracovat na vztahu versus odejít dříve; v diskuzi zaznívají obě možnosti jako platné alternativy v závislosti na okolnostech.
Názory se liší v hodnocení dopadu na dítě: někteří doporučují rozchod dřív, než dítě dospěje, jiní tvrdí, že setrvání kvůli otcovské roli je lepší.

Otevřené otázky

Jaký bude dlouhodobý psychologický dopad rozvodu nebo setrvání na dvouleté dítě v konkrétních rodinných podmínkách?
Jak technicky a finančně zajistit odchod rodiče na mateřské (bydlení, výdaje, hlídání) bez výrazného zhoršení životní situace dětí?
Jak spolehlivě ověřit ochotu a schopnost nového partnera dlouhodobě převzít odpovědnost za cizí dítě?

Zmíněné značky a firmy

Motol, Modrý koník

Zmíněné produkty a metody

psychoterapie / sezení u psycholožky, „měsíc bez kontaktu“ (přerušení komunikace), dočasné odstěhování na 1–2 týdny, otevřený rozhovor s partnerem, rozvod, řešení bydlení a financí během mateřské, společné výlety s dítětem k prověření nového partnera, školka do 15:30