Manžel bez práce a je mu to jedno
Zdravím všechny, toto téma zakládám spíš proto, že si potřebuji ulevit, než že bych měla konkrétní dotaz. Manžel nedávno změnil práci, která měla být blíže bydlišti a lépe finančně ohodnocená. Bohužel už chodí do práce pět dnů a stále nemá smlouvu a firma pro kterou má pracovat navíc oficiálně neexistuje. Defakto je nezaměstnaný. Navíc se rozhodl, že půjde marodit. Nic moc mu není - má kašel a rýmu. Lékařka ho vyšetřila a kromě dvou zmiňovaných mu nic nenašla. Dle mých zkušeností se člověk většinou, když pořádně leží dá dohromady za týden, ale on si plánuje, že bude doma minimálně do Vánoc. Pokud dostane v nové práci smlouvu, tak bude marodit téměř měsíc ve zkušební době, takže ho budou moci vyhodit a pokud smlouvu nedostane, tak bude bez práce. To všechno je mu jedno, hlavně musí být doma, aby se vyléčil a náhodou "neumřel" - ano toto mi doslova říká. Bohužel malý chodí do školky a přinese domů každou chvilku něco, navíc mám tři děti, takže mi tu rýma a kašel bude kolovat většinu zimy. Manžel chce jít do práce, až bude naprosto zdravý, jenže to může také trvat do léta.
Nemůžu si pomoct, ale připadá mi od něj vyloženě sprosté, mi tvrdit, že je mu to zcela jedno. Máme sice nějkou rezervu, ale ta nevydrží věčně. Tři děti také něco stojí a já nikdy nenajdu práci, kde budu mít takový plat, abychom se nemuseli hodně uskromnit. Už třetí den je doma a já lítám kolem tří nemocných dětí, nákupů a všeho ostatního, aby on mohl ležet. Přitom až na občasné zakašlání vypadá naprosto v pořádku a jak už jsem psala doktorka na něm také nic tak závažného nenašla.
Začínám mít strach, co bude dál. Už teď si začíná stěžovat, že ho nová práce nebaví a nejradši by odešel ve zkušební době, ikdyž nemá žádnou náhradu. Mluvit s ním o tom také nesmím, abych ho více nestresovala. Ve výsledku jsem doma s člověkem, který pravděpodobně dělá, že potřebuje být doma, ikdyž by mohl chodit do práce a navíc se na mě utrhuje kvůli každé maličkosti.
Možná to zní hloupě, ale opravdu nevím, co čekat od člověka, který mě "trestal za moje chování" tím, že odmítal jít do práce a musela jsem ho hodinu prosit, aby vstal z postele a nepřišel bez důvodu pozdě. Toto se opakovalo několikrát.
Napsáním tohoto textu se mi trochu ulevilo 🙂
take jsem treba mela zanet prudusek, mala ctyri mesice, dva starsi holky, dva jeho synove v dome a rekl, ze si porad jen stezuju (on byl neustale v praci), to byl pro me neskutecny pad naseho vztahu, ze me nepodrzi v tento okamzik. za mesic onemocnel on... kdyby ke me nebyl tak tvrdy, kmitala bych kolem nej, takhle jsem trochu mela odstup... no a pak uz jsem otehotnela a pak byla ta pi.., takze dalsi otazka- jak se chova muz k Vam, kdyz jste oslabene? treba si spatne rikame o pomoc? jak to chodi u Vas??
@verusky Chlapa zakladatelky bych hnala svinským krokem.Buď do práce nebo z baráku.
A k tvé otázce.Tak já ti napíšu jak to chodí u nás.Pokud jsem nemocná muž se o mě stará,bez toho aniž by ho musela o něco prosit,natož se doprošovat.Platí to i obráceně.Uvaří čaj,donese léky,i v noci my jel do nemocniční lékárny na druhej konec města.Když mě přepadne vykojenej mozek a zapomenu něco koupit,staví se pro to cestou z práce.
Co se dětí týká,přijde z práce a buď pomůže mě pokud něco potřebuju,pokud ne jde si hrát s dcerou.Někdy je sní v pokojíčku celé odpoledne a staví si z Lega.Když jsem byla po prvním porodu unavená vzal malou po nakojení ven a mě zahnal do postele.Když jsem byla v porodnici po porodu druhého dítěte naprosto perfektně se postaral o starší dceru.
O víkendu někdy sám vaří,baví ho to.Sprostě na sebe nemluvíme.
Podotýkám že manžel je jedináček.A první dítě se nám narodilo když mu bylo 25 let.Hned po škole naklusal do práce.a když ho teď už ta práce úplně neuspokojuje ani ve snu by ho nenapadlo zní jen tak odejít.Naopak hledá způsob jak se dostat na jiné lepší místo.a daří se mu.Na to že je ve firmě teprve 3 roky už vyhrál výběrové řízení na vyšší pozici.
snaží se nás zabezpečit.a za to si ho velmi vážím.
@verusky Asi je to hodně různé. Já jsem se muže přímo ptala a někdy si z toho oba děláme legraci-říkám podívej, jiná by už omdlívala a já musím ...A on, že věděl, že si nebere skleníkovou květinu. A já, že bych chtěla umět aspoň tu květinu dělat... Řeknu si o pomoc přímo-pak zůstane doma i z práce, ale to mi fakt něco je, nebo je to třeba problém v době těhotenství. Jinak máme rodinu velkou, takže říká, že musí živit rodinu. drobné věci typu nachlazení tedy chápu, že musím -teď už je dopol. doma jen jeden malý-zvládnout.Babička jen jedna a daleko. Starší dcery jsou velké-mohou třeba nakoupit a jsem s malým pak doma-nejdeme se projít nebo nakoupit. Odpol. by pomohly ony, takže to úplně neřeším. Nejlepší je pomoc neodmítat z falešné hrdosti, nedělat ze sebe chudinku schválně-ale každá z nás se ráda nechá trochu rozmazlovat, takže pokud mám možnost, aŤ jde muž dělá těžké věci-třeba u nás nemusím tahat tašky o váze 20 kg, když mě vidí, pomůže rád.
@kika_21
@terry1512 dekuju devcata. tak jsem dobre udelala, ze jsem sla od nej. asi jsme se malo poznali pred detma 🙂 a neunesli tu zatez s nimi ☹. a je normalni, kdyz si o pomoc reknete? prosim Te, ja ted nezvladam, mohl bys... ? nebo je to urazi? anebo to udelaji, az se jim bude chtit? muj ex napsal na soud, ze neni zvykly jednat na povel- vynes kos (vzdy jsem pouzila prosim te...) a ze to neumi ani jeho synove (mel dva velke v peci).
@verusky nejspíš to tak bude, myslím s tím špatným výběrem. Tak třeba můj manžel mě bere jako partnerku se vším všudy, to je asi ten důležitý výchozí bod. Nikdy z něj nevypadne ptákovina jakože "si na mateřské, já vydělávám" a s tím související nuance, ačkoliv vydělává královsky. Asi to nejlépe pochopíš z konkrétní situace - máme tři děti, puberťandu a dvě malé. Už v těhotenství mi manžel pomáhal, co to šlo a dopřál mi tu nejlepší péči po všech stránkách. Neměla jsem žádné potíže a mít děti bylo naše společné rozhodnutí, ale viděl, že tíha těch 9 měsíců je přeci jen na ženské, tak se hodně snažil mi to zpříjemnit. Co se narodila nejmladší, manžel automaticky obstarává staršího, včetně toho, že si k němu do pokojíku nastěhoval matraci, protože synek se asi ze žárlivosti v noci občas dožaduje jednoho z nás. Protože kojím, muž bez mrknutí oka vzal tohle na sebe, i když to úplně pohodlné spaní není. Z toho vyplývá, že ráno spolu vstávají (někdy i v 6 a dřív), muž ho kompletně obstará, zavede do školky (obvykle mrkne, jestli není plný koš, když je, cestou ho vyhodí do popelnice). Já vstávám s dcerou kolem osmé, to už je někdy i vyluxováno, protože na zemi viděl prach/chlupy/vlasy/cokoliv..., tak nemá tulení nemoc, vezme vysavač a vysaje. Když přijde z práce věnuje se dětem, protože chodí docela pozdě, tak společně si je užije jen chvíli, ale klidně oba vykoupe (nejdřív menší, kterou si já pak beru na kojení a uspání), pak syna, kterému udělá komplet hygienu, přečte pohádku atd. O víkendu si chodí večer zahrát squash nebo pinec (vždycky až když uspí syna), jinak čas tráví s námi, v sobotu ráno jezdí se malým bruslit. Kdykoliv potřebuji pohlídat nejmenší, tak si to v práci zařídí tak, aby mi mohl pomoct (pracuji, mám firmu, takže občas musím do kanclu). Včera si byl s kamarády sednout po 5 měsících, vím to proto tak přesně, že naposledy byl, když se narodila dcera 🙂 nemá v tomhle zálibu, hospodám ani alkoholu příliš neholduje, mnohem radši zveme přátele k nám na grilovačky a skleničku dobrého vína. To máme rádi oba. Občas mě mile překvapí kytkou "jen tak", já jeho třeba snídaní do postele, což ale při dětech už moc nejde, protože by to skončilo velkým praním nejspíš 🙂 I po 11 letech si máme pořád co říct, vážíme si jeden druhého a nebojíme se to říct nahlas.
Nedovedu si ani ve snu představit, že bych měla tolerovat chování, které bylo v úvodu popsáno. To je pro mě absolutně nepředstavitelné. A ta práce mi nepřijde ten nejzásadnější problém...
@zuzineckah dekuju... budu muset neco v sobe hodne zmenit. asi mam pro kazdeho az moc pochopeni a pak ho nema nikdo pro me. ja jen tak... pri vyberu dalsiho partnera... preju, at mate hodne sily, at se mate porad radi a at se ve vsem dari 🙂
@verusky naši Elišce je 8m a u nas to chodí tak, ze manžel prijede v pul 7 vecer okamžitě si bere Elišku koupe, obléká, krmí uspava a to uz od jejich 4 týdnu. Pokud o víkendu nemusí delat neco na domě ci okolo tak je s Eli od rana do večera, hraje si s ni, krmí jak z lahve tak lžičkou abych mohla v klidu uvařit a tak. Rano s ni vstane v sedm a nechá me spát. Nebo pokud je unavený a potřebuje se vyspat on tak ja jdu si lehnout odpoledne a manžel si nechá chuvicku a jak Eli piskne vezme si ji a jde s ni třeba ven abych si odpocinula nebo podnikáme neco spolecne. Když jsem byla nemocná tak me absolutne zastoupil kal v peci o Eli tak o domácnost a jeste lital kolem me.
Co se tyče domácnosti když vidi, ze třeba vařím jde a pověsi třeba prádlo, automaticky vynese kos, nebo když mu řeknu tak vyluxuje proste když je potřeba fungujeme oba úplně stejne. U nas neexistuje abych na všechno byla sama ja nebo manžel. Jsme partneři a ne ze ja budu skákat jak on piska ci naopak. A jak manžel říká proc bych nedělal domaci prace domácnost je přece nas obou ne? Nebo proc bych nebyl s Eli vždyť je to dcera nas obou.....tak asi tak
Jasne ze mame kazdy i svá negativa ale jednou by mi manžel rekl kra.o ci cokoliv jiného bylo by zle a platí to i naopak. Partneři si přeci nenadavaji.
Položila bych si otázku,jestlo ho k životu opravdu potřebuju...Mmch. Nemáš tři děti,ale čtyři 😉 .
@tomikjoejoe Nevím jestli má cenu s takovým chlapem vůbec zustavat.No promiň ale psychicky vydírat že nepůjde do práce a že ty a děti si můžete třeba trhnout To bych byla raději dama a v klidu.Časem bys našla určitě lepšího parťáka pro život.Děcka zrobit uměl ale postarat se o ně už se mu nechce,no co to je za sobecké prase bych ho vnala vidlema 😠
@barculi Ještě štěstí, že muž u nás neposuzuje tak přísně to, co já někdy řeknu, když jsem vzteklá.Ty nejsi nikdy vzteklá? Umíš se i v krizi dobře ovládat? Pracuješ třeba 8 let nepřetržitě? Neměníš místo? Nikdy jsi nevynadala příteli či muži? Jsi tedy dobrá a smekám. Ten zakladatelky donedávna fungoval normálně, nebo ne? Lze občas i něco odpustit, méně požadavků, ustoupit někdy trochu do pozadí. Oni dřív lovili, tak museli přemýšlet déle. Respektovala bych to a nedávala bych-soudíc podle sebe-jsem netrpělivá-tu netrpělivost najevo. Až vychladnou oba-prostě 10 dní hájení.
@kika_21 no určitě máš v mnohém pravdu ale zakladatelka psala že to trvá od narození posledního syna a ani jí nikdy moc nepomáhal s dětmi no nevím nevím ale takhle se chovat k manželce ?nadávat ji do krav že musí syna doprovodit do školky?No každopádně přeji zakladatelce pevné nervy na moje by to nebylo,tohle je můj názor třeba špatný ale můj 🙂
Odpověď ke všem komentářům: Manžel dal v práci výpověď ve zkušební době - neměl smlouvu, takže prostě odešel. Naštěstí se mu podařilo získat novou pracovní nabídku, takže by od ledna mohl někde nastoupit. Ale nevypadá, že by se mu do toho chtělo, takže se budu pravděpodobně celé Vánoce nervovat, jestli nastoupí nebo ne. Navíc mu bývalý zaměstnavatel (ten, co mu nedal smlouvu) píše výhrůžné sms, takže kdo ví, co z toho nakonec bude. Bohužel obě firmy mají kanceláře ve stejné budově.
Dám tomu ještě čas, jestli nastoupí do práce a jak se tam chytne. Třeba se srovná a když ne, budu to vážně řešit. Jsou to tři týdny a to ještě počkat můžu.
Děkuji všem za komentáře.
Je těžké posuzovat vztah druhých, takže můžeme dávat jenom rady. Měla jsem nepovedený vztah trvající čtyři roky a teď jsem vdaná po dvou měsících chození. V tom prvním jsem už po krátké době cítilla, že to není úplně ono. Říkala jsem si, že musím být otevřená, tolerantní a pracovat na sobě. Už ze začátku tam byly dvě scény ve kterých jsem naprosto nechápala proč partner tak přehnaně reaguje a co se vlastně děje. Co chci napsat: je důležité poslouchat svoje intuice a svoje srdce. Věř si, že víš co chceš a co potřebuješ a jdi si za tím. Jestli věříš, že potřebuješ někoho jiného, tak si to přiznej a raději jdi od něj. Já jsem to tenkrát pochopila až po čtyřech letech, ale zpětně vím, že jsem to věděla už od začátku. Teď jsem šťastná s mým manželem a můžu být sama sebou. Nechce mě předělávat jako ten kluk a ještě je právě rád, že jsem taková jaká jsem. Nemusím nic takového řešit co píšeš. Rozhodně si nenadáváme a nemusíme se jeden druhého doprošovat. Jsme partneři, takže si pomáháme navzájem.
holky a napsaly byste nam ty, co byste takoveho chlapa hned poslaly nekam, jak to vypada u Vas doma? jak mate rozdelene prace, jaky je manzel atpod? rikam si, ze jsme asi moc chapave, moc tolerujeme, ale vlastne pak jsem zneuzivany. hm? me rekl chlap v afektu, ze jsem pi.., tak jsem od nej s kojencem a jeste navic tehotna odesla. jenze pak jsem se vratila (po trech mesicich) a nakonec utekla po porodu. je to uz skoro rok, predvedl se v plne krase, ale stejne me to mrzi... tak si myslim, ze nejak spatne vybirame, jsme malo hrde, malo sebevedome...