• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Manžel je nemocný, je toho na mě moc

25. dubna 2010 
Mám krásnou rodinu, hezkého chlapečka, super chlapa!
Konečně jsme začali i bydlet sami a odstěhovali se od mých rodičů. Takže bych vlastně měla být v pohodě! Ale bohužel nejsem, k těm všem hezkým věcem do mám, musím přidat ještě to, že nás pronásledují manželovi nemoce a nějak se jim z naší rodiny vůbec nechce!
Všechno to začalo před rokem kdy, měl jít MM na banální operaci kolene, jenže těsně před operací mu zjistili nádor v hlavě. Operace kolene dopadla dobře, následná operace hlavy také, nádor se ukázal jako nezhoubný. Jenže v nemocnici při té operaci kolene MM chytil campilobakter (druhou nejrozšířenější bakterii střev hned po salmonele) a od té doby se to začalo všechno, promiňte mi to slovo, srát! Manželovi se totálně rozhašila střeva, má problémy se zažívání, doktoři to pojmenovali jako Funkční poruchu střev, začal mít třes v rukou, ztratil čich, je pořád unavený, točí se mu hlava, a další a další věci. Vše to dovršilo tím, že mi cca před 14 dny doma zkolaboval. Doktoři to uzavřeli tak, že měl malý epileptický záchvat, který mohl vzniknout tím, že měl operaci hlavy. Jenže a tu jsme u kamene úrazu, MM jim nevěří a domnívá se, že má zcela jinou diagnózu a to jsou plicní chlamydie, které mu zjistily v krvy.
Zkrátka je toho na mě už moc, pořád ho přesvěčovat, že to bude dobré, přesvěčoovat ho, aby věřil více doktorům ( kteří mimochodem by měli více léčit a méně z něho dělat blázna), aby se soustředil na to, že má doma krásného syna a ženu která ho má ráda. Já už prostě nevím, kde mám brát tu energii, abych tohle všechno ustála a nedala na sobě znát, že mě to ničí a že jsem totálně v hajzlu! Nejvíc mě mrzí to, že začínám reagovat na některé situace dosti impulzivně a mnohdy to odnáší náš prcek.
Neznáte někdo recept jak tohle všechno přežít a nezbláznit se? Máte někdo doma popdobný problém?
Nebo se jen sem vypovídejte ať vím, že v tom všem nelítám sama a někde se pohybuje někdo, kdo je na tom stejně nebo podobně jako já!
24. dub 2010 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Kasli, já Ti teda moc neporadím, ale napíšu i tak... Mám krásnou, zdravou, úžasnou dceru (zaplaťpánbůh), fajn chlapa, bydlím ve svém... K tomu mám skvělou mamku v invalidním důchodu, je po operaci páteře, která se nepodařila, takže má částečně ochrnutou nohu, k tomu má silnou artrozu v obou kolenách, chodí o holi.. žádná moc legrace, ale už to trvá několik let, takže jsme si všichni zvykli, pomáhám jí já (jsem jedináček) a moje rodina donedávna hlavně taťka... jenže 24/1 odvezla taťku záchranka do nemocnice. Prý mozková příhoda. V nemocnici zjistili, že kromě mozkové příhody měl malý epileptický záchvat, slabý infarkt, ale hlavně disekci aorty (netekla mu krev aortou, ale tekla do hrudníku), následovala dvanáctihodinová operace, po které pokračovalo krvácení, rozhodli se pro reoperaci, povedla se, aortu zachránili, jenže... během čtyřměsíčního pobytu v nemocnici se přidaly další mozkové příhody, arytmie srdce, infekce, po které přestaly fungovat ledviny... momentálně je taťka v rehabilitačním zařízení, neví kdo je, kde je, kdy je... nenají se, nenapije, neposadí, nepostaví... bez pomoci nic... je mu 62 let... vím, jsi na tom hůř, u Tebe je to manžel, to je horší, já jen, že ani u mě to není bez starostí... taťkovi vyřizuju nějaký doživotní domov s péčí, jestli to bude na týdny, měsíce nebo roky, to nikdo neví... mám strach o mamku, těžce to nese a ještě ke všemu jí momentálně doma umírá náš sedmnáctiletý kocour... vím, věk na to má, ale zrovna teď je to tak blbá doba...

Pořád děkuju, že hlavně Evi je zdravá, chytrá, krásná šťsatná holčička (ťuk, ťuk, ťuk na dřevo!!!)...

Kasli, drž se!
24. dub 2010 v 18:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky držte se. Věřte, že vím co jsou to velké starosti. Nechci se tu o nich rozepisovat, jsou trochu jinačího rázu, ale jsou to taky sr.čky, v čem se u nás babřeme.Zdravotní problémy+finanční+ citové to vše je v mojí blízkosti, díky tomu, že bydlíme u manželových rodičů. Ještě že se my máme rádi a máme dva bezva kluky.To nás drží. Čili vím, jak člověka bezmoc může dohánět k šílenství. A je mě jasné, že s tím nic nenadělám a v naději, že bude líp musíme žít naše životy tak, aby naše děti byly šťastné. Když jsem vaše příběhy přečetla, tak jsem si říkala, proč někteří lidé jdou tu svoji cestu životem s tak velkým břemenem? Ale je to asi pro to, že jsou tak silní, protože slabým , těm by tolik nenaložil... Tak se všechny držte, nás na kolena nedostanou!
Jo a kasli, i ty máš nárok někdy na slabost. Není nic špatného na tom, když tvůj manžel, byť je nemocný uvidí, že toho někdy máš dost. Klidně mu to řekni, ale v klidu a pak mu poděkuj, že tě vyslechl, že ti to pomohlo. Uvidíš, že i on ti potom bude oporou, protže to i ty potřebuješ. Navíc bude vědět, že je něco, co ve svém stavu může udělat on pro tebe a být ti tak užitečný a přestane mít pocit, že ti jen ubírá sil. Je to mužský a musí ho to strašně štvát. Však víš jak jsou ješitní, ať zdravý či nemocný.
Tak hodně štěstí!
24. dub 2010 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Precitala som si vase prispevky a musim priznat, ze ma az zamrazilo....
Napriek tomu, ze vam nenapisem navod na rieseneie vasich problemov, lebo taky asi ani neexistuje, rada by som k tomu prispela svojou "kvapkou v mori".
Mam troch krasnych a zdravych synov, dokonca dvaja uz ziju so svojimi frajerkami mimo domov a mne ostal len ten najmladsi, 13 rocny..... byvam vo svojom, mam vybornu pracu ale som sama.... po dvoch rozvodoch...... ale to je na inu temu....
Nie je to o zdravotnych problemoch, skor o tom, ze si to "pozitivne", ked ste to uz konecne dosiahli akosi nemate s kym zdielat......

Mam kolegynu, velmi zlatu babu... sikovnu, mudru, pracovitu.... a ked sledujem jej zivotny pribeh, ktory je velmi podobny tym vasim, tak si hovorim, ze "vzdy moze byt aj horsie"...
Tak len v skratke.... Ma cca 37 rokov a so svojim manzelom je asi do strednej skoly.... prva velka laska... celozivotna, taka karmicka....On uz v mladosti zacal mat nejake zdravotne problemy, ktore vyustili do rakoviny hrubeho creva a s tym suvisiace ine vazne diagnozy o ktorych neviem vela, tak ich tu nebudem spominat...... ale to nie je podstatne..... Jeho diagnoza bola natolko vazna, ze im neodporucali mat dieta...... a tak sa napriek tomu zobrali, lebo sa hrozne milovali...... a zili...... az po cca 11 rokoch im povedali lekari, ze jeho stav je natolko stabilizovany, ze sa mozu pokusit o dieta..... aj sa stalo....... narodil sa im krasny syn.... uz v rannom detstve mu objavili nejake problemy s ladvinami, absolvoval operacie a dnes je stabilizovany aj ked celozivotne musi byt pod kontrolou a na liekoch..... teraz ma chlapcek asi 8 rokov...a tento rom mu diagnostikovali podla vsetkeho tu istu chorobu aku ma jeho otec.....
Moja kolegyna, ktora je neuveritelne rodinne zalozena a oboch svojich chlapov miluje nadovsetko je z toho hotova.... ma vycitiky svedomia, ze ho nemala priviest na svet ak bol akykolvek predpoklad, ze mu pripravi takyto zivot....
A na dovazok vsetkeho, jediny clovek, ktory ju vzdy vypocul, pomohol jej a bol jej oporou bola jej mama..... ktoru pred dvoma rokmi v plnom aktivnom veku zrazilo a zabilo auto...
Viete, ked sa nu kolegynu kedykolvek pozriem, hovorim si: "Preco? Preco ona/oni?" Su fantasticki, miluju sa dlhe roky, presli si peklom a idu nim dalej... stoja pri sebe, ziju skromne a tesia sa z absolutnych malickosti.....
A ja verim, ze je to tak...... ze v zivote je to o nejakej rovnovahe...
Oni maju jeden druheho, podporuju sa, miluju sa, su si verni a kazdy jeden den ziju akoby bol ich posledny....
Toto mnohym ludom chyba.... mnohi to nikdy nezaziju....
Oni nemaju majetok, ziju v malom 2izbovom byte po ich babicke ale su tam stastni.....
Nieco maju a nieco nie...

A u vas rovnako ako u mna vidim tie paralaly..... mate krasne deti, aj partnerov, aj zijete sami a netlacite sa niekde u rodicov v spolocnom byte...... ale na druhej strane vas postretlo nieco ine....
Je to tragedia a ja s vami sucitim...
Chcela som sa len podelit o vlastny nazor na vec.... a snad o radu - nestracajte sami seba, drzte spolu, stavajte na tom pozitivnom a krasnom, co mate ...............aby to vo svetle velkych problemov neostalo zabudnute niekde v tieni...... budete to potrebovat, aby ste mali na com opat postavit ten zivot, ked ta burka prehrmi....
Lebo ona raz prehrmi....... kazda prehrmi...

A snad na zaver nieco zo sudku odbornejsej rady - pre kasli - skusila by som nejaku formu alternativnej mediciny....
Ziadnych sarlatanov a vyhanacov diabla.... ale realnu alternativnu medicinu....
Mam par ludi vo svojom okoli, ktorym to pomohlo.... u kazdeho to bolo nieco ine.... lebo aj kazdy zdravotny problem bol iny.... ale tiez sa dostali do stavu bezmocnosti, lebo lekari sa motali v kruhu......a tak zo zufalstva skusili aj tuto cestu.... a pomohlo im to....
Tak preco nie vam...

Drzim palce... velmi..
24. dub 2010 ve 22:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky moc děkuji! Mě najde ani tak o radu,co mám dělat, moc dobře vím, že v tomhle se moc radit nedá. Ale už jen, že napíšete o těch vašich problémech, mě tak nějak ujišťuje, že v tom nejsem sama, že jsou i jiné maminky se stejnými nebo podobně šílenými problémy. Zkrátka, že v těch sračkách nejsem sama.

Malování přeju ať to tvoje mamka zvládne a tobě pevné nervy ať jí můžeš poskytnou tu pravou oporu, aby to vše zvládla!

Evaje máš pravdu asi to MM budu muset dát najevo, že už to prostě tak trochu nezvládám. Když já ho prostě nechci zatěžovat ještě sebou, když vidím že má co dělat sám se sebou, aby se s tím vším popral. Máš pravdu,chlapy jsou ješitní a když jsou nemocní je to o to horší, jsou naštvaní na celý svět, že se s tím nedokáží poradit a jsou odkázáni na druhé!

Farfala tak z příběhu tvé kolegyně zase zamrazilo mě! Doufám, že až tahle naše bouřka přehřmí, že se neobjeví ještě nějaká větší a budou nás míjet už jen samé přeháňky!
25. dub 2010 v 08:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
kasli, jo jo přesně takhle si myslím, že to chlapi cítí. No však uvidíš, jak se vše pomalu vyřeší. Tak se držte, já frčím na sluníčko a do lesa. Tam já načerpávám energii. Tam je můj ráj a jediné místo, kde můžu volně dýchat...
25. dub 2010 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek