• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Manžel mě opouští. Jak se s tím vyrovnat?

20. června 2009 
ahojky bnji
tak ako to u vas vypada?
29. čer 2007 v 09:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja take doufam, ze to casem preboli, zatim se mi to zda spis horsi, mam prazdno a moc se mi styska. Zitra je to presne 6 tydnu, co se to stalo, az to bude 6 mesicu, uz mozna budu z nejhorsiho venku, jen bych ted potrebovala, aby ten cas trochu rychleji utikal. Holky, ja vas tady nechci zatezovat jen myma problemama, ja se s tim budu vyrovnavat jeste dlouho, jen tak to nepreboli, protoze Stano byl opravdu vyjimecny clovek. Ale zivot jde dal a ja se musim naucit zit bez nej. Dneska jsem za nim zase byla u reky, povidam si tam s nim, je mi pak trochu lip.
29. čer 2007 ve 21:06  • Odpověz  • To se mi líbí
bartejska ahoj to som ja mirka CH.ako ti pomoct taka bolest je hrozna.preco odchadzaju dobry ludia a vrahovia tu zostavaju???kde je spravodlivost?je mi stoho tiez smutno.drz sa.raz to preboli a vy budete mat neznu spomienku na vasho anjelika...
29. čer 2007 ve 21:13  • Odpověz  • To se mi líbí
Mirko, spravedlnost neexistuje, to vzdycky rikal Stano a mel pravdu. A vsechno ma svuj duvod, v tomto pripade ho teda nechapu, ale asi se to stat muselo. Tesne predtim, nez jsme se poznali, spadl Stano s paraglidingem ze 100 metru a nic se mu nestalo, nikdo to nechapal. Jeste proste neprisel jeho cas, musel jeste potkat me a zplodit Adamka (starsi deti mam z prvniho manzelstvi). Ted bohuzel jeho cas uz prisel, no mohl jeste tak 30 let pockat.
29. čer 2007 ve 21:29  • Odpověz  • To se mi líbí
smutne no aj krasne cast z neho ti zostane navzdy v podobe jeho synceka...vzdy ked sa pozries do jeho oci stano bude pri vas.osud ma svoje cesty,keby nie tak ja trcim vo svojej dedine a neskusim svajciarsko a trapim sa pre stratenu lasku a nestretnem cloveka,ktory mi dal to najcennejsie v mojom zivote moju dcerusku leonie a vieru,ze ak dvaja naozaj chcu je mozne vsetko...
29. čer 2007 ve 23:22  • Odpověz  • To se mi líbí
marti, hrnou se mi z toho vseho slzy do oci...ale citim, ze jsi silna zenska a ze ty tezke okamziky zvladnes a az cas zahoji ty nejhorsi rany, bude lip, nevzdavej to, vzdycky to nejak jde dal!!!!
30. čer 2007 v 10:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, ja mela dneska spatny den, je to prave 6 tydnu, co se to stalo a prvni den pracoval novy kuchar za Stana, ani nevim, jak jsem to prezila, bylo to hrozne, nejaky cizi chlap si vari misto myho manzela, ale vim, ze to tak musi byt. Snad bude zitra lip.
30. čer 2007 ve 23:47  • Odpověz  • To se mi líbí
bartejska...hm, ani neviem, co ti napisat...nepomozem, neda sa, azda len cas moze pomoct...ale myslim na teba a drzim prsty
30. čer 2007 ve 23:49  • Odpověz  • To se mi líbí
bartejska zrovna jsem to dočetla a moc mě to mrzí,upřmnou soustrast :pensive: :pensive: bude to bolet dlouho,ale v srdci ti zůstane napořád a každý den ho můžeš vidět ve svých dětech,bude stále s vámi,jen fyzicky odešel....přeji mnoho sil a držím pěsti,ať je čím dál líp....
1. črc 2007 v 10:37  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak jsem dneska prekonala sama sebe, sedla jsem do kajaku a sjela jednu lehkou reku, chtela jsem zkusit, jestli to vubec dokazu. Bylo to lepsi, nez jsem cekala, na zacatku jsem mela divny pocit, ale pak to docela slo a bylo mi lip. Ted vim, ze budu jezdit dal a jsem za to rada.

Eleanor, mas pravdu, ja mam pocit, ze je tady Stano porad s nama, normalne ho tu citim, povidam si s nim a me to uklidnuje, je to zvlastni takhle premyslet, ale ja ani na vterinu nezavahala, ze by to bylo jinak.
1. črc 2007 ve 22:54  • Odpověz  • To se mi líbí
bartejska to je dobře,určitě ti to prospěje,pročistíš si hlavu :wink: klidně s ním mluv,já taky chodím babi vyprávět na hřbitov :sweat_smile: hlavně,že ti to pomáhá :wink: a co děti,jak jsou na tom?nebudou potřebovat pomoc psychologa? :unamused:
1. črc 2007 ve 23:27  • Odpověz  • To se mi líbí
Bart, jsi velice silná osobnost.... To že jsi sedla do kajaku je moc dobře. Musíš žít dál, a to, žes zkusila to, co ti tuhle životní zkušenost přineslo, je známka toho, že s tím bojuješ a bojuješ dobře.

Stano u vás samozřejmě je, klidně si s ním povídej, ale pošli ho za světlem, zatím se nemohl posunout dál, protože ho tady drží tvůj smutek a láska. Řekni mu, že ho posíláš za světlem, tam, kam teď už patří. Ničeho se neboj, stále vám bude nablízku, ochraňovat vás a vést vaše kroky. Zvláště pak Adámkovy. Ale nemůže zůstat takhle v "meziprostoru...."

Hodně sil.
2. črc 2007 v 06:48  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja vim Pepibubu, ze mas pravdu, ale zatim nemuzu, bojim se toho, ze uz ho tu nebudu citit, ze to proste nezvladnu. Ale urcite ten cas prijde, ze ho poslu za svetlem, jen ted to jeste nejde, vim, ze nedelam spravne, ale jinak nemuzu.
Deti to zvladaji rekla bych lip nez ja, ale premyslim o tom psychologovi, nerada bych neco zanedbala. Kdyz jsem se jich ale na to ptala, moc se jim do toho nechtelo. Ja sama takovou pomoc vyhledavat nebudu, pro me jsou nejlepsim psychologem kamaradi vodaci, kontakt s nimi mi pomaha nejvic.
2. črc 2007 v 07:26  • Odpověz  • To se mi líbí
bartejska: vůbec se ti nedivím a chápu tě. Když mé tchýni umřel manžel, měla to stejný - držela "ho" při sobě, ale najednou vycítila (jako by jí to dal nějakým způsobem vědět), ať ho nechá jít, že už chce. To poznáš a příjde to samo.
2. črc 2007 v 07:35  • Odpověz  • To se mi líbí
Bart,samozřejmě že to poznáš... Ale nemusíš mít starost, že by vám pak už nebyl nablízku...
2. črc 2007 v 09:27  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja mam z toho prave strach, ze uz tady pak nebude, to nevim, jak bych pak zvladala, uz takhle to strasne boli.
2. črc 2007 ve 12:03  • Odpověz  • To se mi líbí
Bartejska: poslala jsem Ti zpravu interni postou. Drz se. J
2. črc 2007 v 15:00  • Odpověz  • To se mi líbí
benji co nove? :confused:
12. črc 2007 v 07:50  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky, tak manžel je od pondělí doma, je to takové divné, chová se odtažitě... Těžká situace pro nás oba.
12. črc 2007 v 11:31  • Odpověz  • To se mi líbí
aaa,to chce trochu času :slight_smile: Ví,že to podělal,ale mužská ješitnost je silnější...Navíc chlapi neumí o problémech mluvit jako ženský.Věřím,že je to pro vás oba hodně těžký období.Máte před sebou dovču,tak snad se na ní vše urovná a přivezete si mimouše.Bude to dobrý,jen to nebude hned :slight_smile:
12. črc 2007 ve 12:54  • Odpověz  • To se mi líbí
AAA - to se určitě poddá, moc moc ti držím palce, jsi strašně statečná, vydrž :slight_smile:
12. črc 2007 ve 13:48  • Odpověz  • To se mi líbí
holky, díky, já vás nemít, tak jsem dávno v blázinci :slight_smile:
12. črc 2007 v 18:56  • Odpověz  • To se mi líbí
aaa držím pěsti a přeji hlavně strááášně moc trpělivosti.S mimčem bych naopak v této situaci radši počkala :pensive: ...,a le dovču si užijte na maximum :wink:!
12. črc 2007 v 19:21  • Odpověz  • To se mi líbí
Aaa, jsem rada, ze se to navraci k lepsimu...to je velice dobre znameni, ze je manzel doma...ted uz to bude jenom lepsi (to nejhorsi mate za sebou), ale musim souhlasit s consti; s mimousem bych pockala az do doby, kdy se nejenom veci vrati do normalu, ale kdy v tom normalu taky zustanou (no ale samozrejme to je na vas dvou) tak hodne stesti :wink:
12. črc 2007 v 19:29  • Odpověz  • To se mi líbí
bartejska, do tejto temy nechodim ale akosi nie je kam tak som si precitala Tvoj pribeh a prajem uprimnu sustrast, viem co asi prezivas, ja som pre 3 rokmi prisla o mojho o dva roky starsieho brasku, mali sme bajecny vztah a dokonca byval s nami aj v podnajme.... nebojsa to najhorsie preboli ale nikdy uplne sa neda zabudnut, ja si aj teraz obcas poplacem, stale sa s nim rozpravam... ja som bola asi 6 tyzdnov na tabletkach :pensive: ale vsetci ich do mna tlacili a vraveli ze inak by som sa utrapila a mohlo by to mat zdravotne nasledky na cely zivot :pensive: bud silna Teba potrebuju Tvoje deti a hlavne Vas spolocny syncek Adamko :wink:
12. črc 2007 v 19:39  • Odpověz  • To se mi líbí
Zuz, jsi hodna, ze na me myslis, porad je to tak cerstve, brecim kazdy den, ale funguju normalne, ono to s trema detma ani jinak nejde, musim tady byt pro ne. Ja si se Stanem take porad povidam, pomaha to, mam pocit, ze je tady s nama. Nastesti tablety jsem brat nemusela, i kdyz mi je doktor nabizel, citila jsem, ze by to pak bylo jeste horsi. Ja se snazim byt mezi lidma, nejhorsi je, kdyz jsem sama, to si vzdycky uvedomim, ze se Stano opravdu uz nikdy nevrati. To slovo nikdy je tak definitivni, je mi z toho smutno. Mas pravdu, ze diky Adamkovi mam silu zit dal, jinak by to bylo jeste horsi. Diky za podporu.
12. črc 2007 ve 22:46  • Odpověz  • To se mi líbí
bartejska, drz sa a keby daco som tu aj ja pre Teba a ked budes iba tak chciet poklabosit alebo sa pozalovat tak kludne napis aj IPcku :wink:
prechadzas teraz tym najhorsim.... poznam to, tiez prve dni nam to nikomu nedochadzalo este, pokial sme ho nevideli sme dokonca neverili a dufali ze sa vrati.... :cry: ja akosi stale nie som zmierena s tym ze ho neuvidim, v mojej skrini su 3 jeho kosele :cry: asi rok a pol som nezvliekla obliecky pod ktorymi spal :pensive: a doteraz ma u nasich ( teda v nasej detskej u rodicov) plnu skrinu veci a ja ju obcas otvaram a voniam tie veci :cry: mala som obdobia ze som sa do nej zatvarala a tam plakala (ale po nociach ked nasi spali aby to nevideli :pensive: ) bolo to tazke obdobie ale prebolelo.... aj ked placem aj teraz pri pisani tychto riadkov :cry:
odvtedy verim na osud a verim ze sa na nas z hora pozera...
dokonca tri mesiace nato som s nim mala divny sen, kde ma akoze strazil a ja tomu verim ze to bolo znamenie :wink:
drz sa, deticky Ta potrebuju :wink: budem sa za vas a aj za neho modlit...
12. črc 2007 ve 23:50  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojte dievcata. Precitala som si skoro vsetky prispevky a chcela by som sa podelit s vami aj s mojou momentalnou situaciou, ktora je dost zla :frowning2:. S manzelom som sa spoznala pred dvoma rokmi. Bola to laska na prvy pohlad a v tom momente som vedela, ze je to ten pravy. Po rocnej znamosti sme sa zobrali, to som uz bola tehu, ale nebrali sme sa len kvoli tomu. V novembri 2006 sa nam narodil Adamko, boli sme ti najstastnejsi rodicia na svete. Samozrejme, s malym babenkom prisli aj vacsie starosti, ja popri malom este aj studujem. Samozrejme, ze sme sa niekedy hadali, casom vsak boli hadky na dennom poriadku, ale stale sme si to nejakym sposobom vykonzultovali a bolo dobre. Az do osudneho 1. jula, kedy som manzelovi pozrela do mobilu a on ma pri tom pristihol. Urobil strasnu scenu, vraj ma toho uz plne zuby a chce rozvod. :cry:
14. črc 2007 v 08:08  • Odpověz  • To se mi líbí
v tomto momente som nevedela triezvo uvazovat a prve co som urobila, bolo, ze som si pobalila veci, zobrala maleho a odisla k nasim. Po tyzdni som sa vratila naspät, avsak manzel ma ignoruje, sprava sa ku mne, ako keby som bola vzduch a stale mi zdoraznuje, ze ho mam nechat na pokoji. Vraj on potrebuje cas na to, aby o vsetkom porozmyslal a ked sa rozhodne, da mi vediet. Uz druhy tyzden ma nechava v neistote, Adamko bude mat 8 mesiacov, ja som na materskej, popri tom dialkovo studujem. Ja si to neviem predstavit, ako to bude, ked to s tym rozvodom mysli vazne. Prosila som ho, aby mi prepacil to "nahliadnutie" do mobilu. On tvrdi, ze to nieje len to, vraj sa to uz vsetko kopilo a on takto so mnou nechce dalej zit. A vraj nemozem ostat ani v spolocnom byte, ktory je jeho.
14. črc 2007 v 08:13  • Odpověz  • To se mi líbí
tak ta posledna veta je sila!To akoze sa mas s mimi niekam vyparit? :frowning2: :frowning2: .Ak sa tak chova uz dlhsie a neuvedomi sa tak tu je kazda rada draha :frowning2: ,u rodicov by si mala zazemie?
14. črc 2007 v 08:22  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek