Manžel nechce, abych chodila do práce

ahoj,máme dvě děti ve věku skoro sedm a tři roky.sedm let jsem byla doma a starala se o kluky,přítel se nikdy moc nestaral,chodil do práce a přivydělával kšeftama.musím upř.přiznat,že posl.rok na mateřský byl horzný.věčné výčitky m. že musí vydělávat,abych se mohla válet doma,neustále s dětma sama,denně stejný kolotoč.v březnu Adámek oslavil tři roky,tedy mi zkončil rodičák a já měla nastupovat zpět do práce.m.to nesl špatně,že mám práci daleko,časově náročnou atd. mě se tam taky nelíbilo,vyměnilo se vedení,nepříjemní lidé...takže jsem podala výpověď a ten samý den si našla práci sice v úplně jiném oboru,ale v místě bydliště.práce je sice naprosto hrozně placená,ale prima kolektiv,skvělá vedoucí,která se mi snaží vyjít vstříc...m.trochu utichl,než nastala reality,služby,víkendy...a už byl oheň na střaše,ať jdu na dávky,že bude vydělávat on a uživí nás atd...nechtěla jsem,ptž v práci je mi dobře...jenže to mám denně na talíři,že otročim za pár korun,že děti mě potřebujou,dokonce že chci žít svůj život,že už mě nazajímají (názor jeho matky),že mě přestaly bavit a proto jsem šla do práce.je to vyčerpávající,na ranní vstávám ve čtyři,přijdu ve dvě ,doma bordel,mladší spí na koberci,staršího odmítá vodit do školky,že se chce vyspat (dělá krátkej dlouhej tejden)...nedej bože když vybouchne hlídání,jeho matka hlídat odmítá,má stejnej názor jako on.doma nesmim kňournout že jsem unavená,hned je řev a hádka.holky,nevím už jestli jsem normální,jsem sobecká,když chci alespoň trošku svého času?když chci oživit mozek a dělat něco jiného,než prát ,žehlit a utírat unudlané nosy?sedm let,jsem se poctivě starala a starám se dál,tak aby bylo stále ukluizeno atd...ale bez podpory to prostě asi nedám.jen se bojím,že když půjdu na dávky,jednak bych se strašně styděla a jednak by mi zase vyčítal,že mě musí živit,ptž jsem líná pracovat.co mám dělat?jak z toho ven?????