Manželova nedostatečná empatie: Jak situaci ve vztahu řešit?
Zdravím a doufám, ze dostanu alespoň nějaké pochopení.
Jsme spolu s manželem nějakých 7 let. Máme téměř dvouletou dceru, samozřejmě ve vztahu a společném soužití byli mračna, ale od narození dcery mi došla jedna pro mě strašně zásadní věc.
Manžel je hodný člověk, má nás rad, materiálně se snaží postarat, je i šikovný, spoustu toho sám opraví, udělá. Reálně, když i třeba řeknu udělá něco v domácnosti s tím, ze já už nějakou dobu taky pracuju, alespoň jak to jen časově jde vymyslet, spojoval nás vždy především společný koníček, tak nějak i podobne cíle.
Mám ale strašně zásadní problém, který mě uvnitř ničí. Tím je manzelovo nulová empatie, jak ke mě, tak obecně. Nemumí být oporou, řešit jakékoli spory. Vždy se jen urazí jako malý kluk a to i v případě, ze udělá něco hnusnyho a já sem pak třeba nepříjemná. Místo omluvy se nasere a je hnusnej.
Když se mi v životě děly ruzne věci, po porodu sestinedeli bylo peklo, přišla jsem o někoho blízkého, nebo mě proste neco ranilo, nikdy mě neuměl utěšit, vzít za ruku, obejmout. Naopak odchází ode mě v pryč a ignoruje mě…
Už se s tím snažím neco dělat téměř druhym rokem.
Za tu dobu sem mu nabídla různá řešení, jako je terapie, nějaký koucing, snažila jsem se s nim mluvit. Ale poslal je s tím doslova dopr*ele. Na rozhovory rekl, ze semnou přece mluví, občas jsem z něho něco málo vydolovala, ale k ničemu platný to nebylo. Ve finále jsem vždy cítila, jak ho obtezuju a ani se na mě u mluvení napodivá.
Jsem zoufalá, upřímně nechci rozbíjet rodinu, ale já jsem dost emotivní člověk, ničí neštěstí mi není jedno, jsem dost emoaticka a pořad se snažím aby lidi na kterých mi záleží byli šťastný.
Ale já nejsem šťastná, vlastně jsem cimdaltim víc utrapena. Chybí mi muž co by mi naslouchal, cítila jsem z nej lásku a měla jsem pocit výjimečnosti.
Co by jste dělaly? Mate nějaký nápad, jak třeba situaci ještě změnit. Odejít nemám ani kam, nedávno jsme postavili barák a tak vlastně naše úspory jsou v něm. Já jsem tady navíc rada a moc hezky se mi tu žije, ale to partnerství mě ubiji a jsem cimdaltim víc nešťastná.
@podaji joo, to mas naprostou pravdu. Ale verim, ze to tak neni vzdycky. Vzdycky to musi vice resit ten, koho problem trapi. Kdo je emocne trochu plochy, ma svuj klidecek a je mu asi dobre tu potrebu nema. Treba ho neco bouchne do hlavy, rozsviti se mu a prijde na to, ze mu klidecek domaci pohody muze vbrzku skoncit jeste vcas :(
@bbarshaa Hodne znaku je uplne stejnych jako u meho manzela a je to nekdy opravdu narocny. Vim, ze me ma rad (i kdyz o tom po nekterych situacich i pochybuju), syna miluje, stara se o nej moc hezky, nekouri, nepije, nepodvadi, sportuje...Ale neumi podrzet, neumi resit problemy, nechce nic menit. Sama nejsem moc empaticky a hodne citove zalozeny clovek, ale proti nemu jsem citlivka. Uz v detstvi me nikdo neutesoval, neobjal, kdyz jsem brecela, rekli mi, at si nehraju na chudaka, kdyz jsem se parkrat neudrzela a brecela pred manzelem, rekl, at ho citove nevydiram. Nejvic mi ale ublizilo, ze mi nebyl oporou, kdyz mi umrela babicka, nebo kdyz jsem nemocna a mam horecky, jeste je na me neprijemny. A nejhorsi, kdyz jsem mu volala z porodnice (covid), totalne rozsekana s opravdu velkymi zdravotnimi problemy a komplikacemi a on mi rekl, ze sklada skrin = ted se mu to fakt nehodi 🤦). Nebo mu z porodnice pisu, kdy si zavolame a on, ze treba v 18 h, az se vrati z behani (jako vazne?!? Ne treba: kdykoli, zavolej klidne ve tri rano, jsou tu pro tebe?!). Omluvu jsem neslysela snad nikdy, ale vidim, ze tam, kde by byla fakt na miste, tak obvykle si to pres noc zpracuje a druhy den se hrozne snazi, jen proste nedokaze rict, ze se omlouva, ze to a to tak nemyslel. Se mnou to taky kolikrat neni jednoduchy a on kupu veci a mych nalad prejde a nic na ne nerekne. Vim, ze uz ho asi nezmenim, ale snazim se chapat jeho dusi introverta, ktery ma z detsvi mnohem, mnohem vic bolistek a traumat nez ja. Snazim se cist mezi radky a pochopit, ze je mu situace, kdy mi neni dobre, tak neprijemna, ze nevi, jak na to reagovat, a neumi to jinak, nez se stahnout. Snazim se omluvu videt v jeho chovani, kdy se pozdeji snazi byt fakt mily nebo me rozesmat, abych nebyla nastvana. On sam treba taky utesovat nechce, ma hodne nemocneho tatu, doma o tom nepadlo ani slovo, proste o tom nemluvi. Nekdy si rikam, jestli mu nejsou vsichni proste fakt jen u zadku, ale obcas z nej vypadne neco jako "hrozne jsem se bal kazdyho telefonatu od partnerky taty, co mi rekne", nebo mi nasi reknou, jak se pekne stara o syna, zatimco ja lezim v nemocnici po operaci (kam mi sice zavola, ale ani se nezepta, jak mi je, protoze mu to prece muzu rict sama, jestli chci, ne 🤦?) a jak je z toho hrozne preslej a ja si rikam, ze je to s nim hrozne tezky, ale snad to neni ignorat, "jen" ma velky problem davat najevo city (coz se teda nevztahuje na syna a nase kocky, jen na zbytek planety 😅).
@katule1990 Dekuju 🙂. Jsi fakt dobra. S tou nemoci apod to máme taky stejně.
Ani v tomhle případě nedělá nic, neuvaří mi ani čaj.
Babicka mi taky umřela během našeho vztahu, nepřišlo od nej samozřejmě vůbec nic, objetí, slovo. Klasicky ignor.
I jemu během našeho vztahu zemřel deda i babicka.
Jenže to on zase emoce projeví, sice velice rychle, ale dokonce i plakal v tu chvíli jsem mu přesně mohla ukázat co znamená tu pro druhého být…
Takže u Vás manžel proste emoce nevyjadřuje vůbec. U nás je pustit umí, ale jen když jde o nej.
Nemam na to radu ani reseni ale muzu ti rict ze v tom nejsi sama. Ziju se stejnym clovekem. A vzdycky kdyz udela chybu ppresne to ze se urazi jak malej kluk a jeste abych ja mela vycitky svedomi a chova se jako kdyby sem to ppsrala ja. Naucila jsem se s tim zit ale hodne slz to stalo. Ale ja prisla na to co na nej plati ale ne vzdycky
A řekl ti aspoň někdy že tě miluje? Nebo když mu to řekneš ty, co na to on? Můj manžel je totiž asi podobný. On sám vůbec chlacholit nechce a myslí si, že ani ti druzí to nepotřebují. To už musím fakt brečet, aby mě aspoň na chvíli obejmul. Na druhou stranu, já taky oporou moc být neumím. Přijde za mnou kamarádka, pláče, a já jen pláču s ní, neumím říct slova útěchy. Jinak se spíš takovýmto situacím vyhýbám. Někdo prostě umí to rameno nabídnout komukoliv, ale pro někoho je to hrozně těžké. Mě manžel jednou řekl, že by pro mě umřel, a to mi stačí. Vím, že u něj mám zázemí, že jsem pro něj nejdůležitější na světě. A ještě, možná tobě pomůže, až se zase po mateřské naplno zaměstnáš a zaměstnáš i hlavu. Já jsem v tomhle věku dětí taky chtěla spoustu věcí jinak, moc jsem nad vším přemýšlela. A teď? Teď jsem ráda, že se každý den vidíme a že prohodíme pár slov, jak jsme se měli 😁
@vipeta Ano říkával mi, ze mě miluje. Teď tedy si už nevybavim kdy to bylo naposledy…
Jinak já prave pracuju, dělám na sebe, jsem trenérka, takže dvakrát týdne pracuji cele odpoledne do večera a jeden den v týdnu cely, kdy hlídá tchyně. Já si myslím, ze to není tím, ze bych měla čas vymyslet kraviny, jak sem psala, řešíme to už dva roky a mě jen dochází trpělivost. Protože já na sobě pracovala dost. Změnila jsem par věci co mu vadily, nasloucham, jsem tu pro nej. Na oplátku nemám nic takového a já jsem člověk který to potřebuje.
U nás je jedno jak moc brecim, odejde stejně.
Nikdy mi neřekl třeba ze sem dobra máma nebo podobně, s tou myšlenkou já casto bojuju taky asi jako každá z nás. A samozřejmě i o tom jsem se s nim bavila.
Jenže většinou je to spis takový monolog, než dialog. A ve finále se akorát naprdne, ze “prudim”. 🤷🏻♀️
@bbarshaa Tak to je spatne, kdyz ani na opravdu jasne vyjadrene prani neumi zareagovat :( Obcas neco zachranit proste nejde, porad platit, ze chtit musi oba. Mozna jeste zkusit nejakou tu obligatni dovolenou alespon pres vikend jen vy sami dva? Zadna prace, zadne bezne starosti, wellnes a posledni sance primet ho poslouchat co mas na srdci?
Drzim palce, aby to dopadlo. Kdyz to nedopadne, chtela bych mit ciste svedomi, ze jsem udelala vse co se dalo, ale jestli se neda, je asi lepsi to ukoncit a netrapit se. Mate spolecne dite, neni nutne stravit spolecny zivot, ale drzim palce, at se (kdyby nic jineho) podari udrzet vse bez velkych emoci a zvladnete vzdycky ohledne ni komunikovat.