Manželská krize a sex. Co si o tom myslíte?
Ahoj zensky, jdu jse ze vami poradit se svoji neprilis peknou situaci doma a chtela bych znat nazory, jestli je to normalni nebo jsem precitlivela nebo vubec nepochopite co mi vlastne vadi 🙂 Meli jsme manzelskou krizi, manzel si me nekolik let vubec nevsimal (na moje pokusy o sex reagoval at nejdrive zhubnu) a celkove to bylo na nic. Zvazovala jsem odchod, nanestesti jsem mu byla neverna, to se mi provalilo a rekli jsme si, ze to zkusime jeste opravit.
Nevim jak moc se to dari... Na prvni pohled asi ano, problem je, ze se ho bojim, byt asi vcelku bezduvodne. Je to vsechno jeste dost cerstve, ani ne dva mesice. Na nem je jeste hrozne znat, jak je nastvany na me i cely svet. Puvodne klidny clovek ted na vsechno reaguje agresivne. V uplne obycejnych situacich, pomala pokladni na benzince a on pak sedne do auta uplne besny, ze by ji nejradsi vrazil apod. Kdyz se mi nevera provalila, tak me profackoval, coz byla asi pochopitelna a emocni reakce, nikdy predtim ani potom na me ruku nevztahl, ale ja to nejak nemuzu dostat z hlavy. Potiz je asi v tom, ze to nastalo pro me hrozne necekane, uspala jsem nejmensi, vysla jsem z loznice a najednou jsem "ji chytla". Manzel chytll podezreni a prosel mi tel. a mail, takze od nej byl vybuch pochopitelny (byl to naopak asi bych reagovala stejne), ale pro me sok. A ten ve me je porad. Kdyz jsem v loznici a on na me treba zavola z obyvaku, jestli bych mohla prijit, jdu tam s obavou, jestli jeste neco stareho nevyplavalo nebo si nerozmyslel snahu o zachranu nebo cokoli - ale domaci pohode to neprispiva, muzu si za to sama, ale jsem psychicky uplne v pytli.
Druha "vec" je nas manzelsky sex. Potom co to vsechno vzniklo jeho naprostou absenci, chce najednou porad, beri si me denne, nekdy i vicekrat i v naprosto nevhodnych situaci. Ja si myslela, ze mam sex vazne rada, ale takhle asi ne... A nevim vubec co s tim. Jsou to situace jakoze si me zavola v praci do volneho kanclu (pracujeme spolu), ze potrebuje neco konzultovat. Ja prijdu a on me rovnou primackne ke zdi, ze si "chce zasukat". Nebo jsme meli malou (asi ne 2 roky) ve vane a on me odnesl na sedacku, ze chce ted. To jsem se fakt snazila branit, bala jsem se ji nechat v koupelne, ale ne - chtel si me vylozene oznackovat, protoze odjizdel na noc pryc a muj dojem je, ze myslel na to, ze me nebude mit pod kontrolou. Ja nevim co s tim. Na "ne, nechci" mi rika, ale ja chci... Nejsem si jista, jak moc chape, ze to "ne" nerikam laskovne nebo jen z nejake upejpavosti, ale ze znamena opravdu ne. Bojim se to s nim vice resit, protoze mam pocit, ze si za to muzu sama, vidim na nem, ze je porad psychicky v pytli a nechci ho odmitat, protoze mam pocit, ze pak to zabali. Ale zacina se mi uplne hnusit, k libani mam uz naprosty odpor, jen vidim jak se me blizi s uz pootevrenou pusou mam pocit, jako by me chtel sezrat a jsem uplne zablokovana.
To že by otec viděl děti jednou za 14 dní je ale jeho volba, ne tvoje, ty bys jim tátu nebrala, je jen na něm, jak často je bude vídat, když ty mu nebudeš dělat problémy a táta, který má rád své děti, by si to zařídil tak,aby je mohl vídat častěji. To jen k tomu, že jim nedokážeš vzít tátu. Kvůli dětem v tom vztahu fakt nezůstávej. Pokud ty sama cítíš, že už v tom nedokážeš a nechceš pokračovat, tak bude lepší jít od toho, než abyste se vzájemně nějak terorizivali. Tam strašně záleží, jestli máš ještě manžela ráda nebo ne. Rozhodně není v pořádku, že ti tvou chybu dává sežrat takhle přes sex. To,co jsi mu udělala bylo hnusný, ale pokud se rozhodl ti odpustit a zůstat, tak nemá právo tě takhle trestat,to je totiž cesta do pekel.
No já bych k tomu asi řekla jen tohle.. kdyby mě můj přítel podvedl nebo já jeho tak už by jsme spolu nikdy nebyli.. Já bych nemohla být ve vztahu kde byla nevěrnost to je prostě pro mě odporný a nejhorší co může člověk udělat!!!
Takhle to zní zas jinak. Hele, každá máme nějaký jiný práh snášenlivosti, přes co už nejede vlak a co se dá ještě napravit. Já bych odešla, a pak bych s ním dokázala při vstřícném jednání z jeho strany normálně vycházet - ale nedokázala bych ho už brát jako partnera. Ale to jsem já. Můj domov a můj partner je pro mě jistota, bezpečí a úcta - to co ty popisuješ je přesný opak. Stavy kdy se doma bojím otevřít pusu protože nevím co z toho zase vznikne jsem zažila a přísahala jsem, že už nikdy více.
Já myslím že je nutné si to vyjasnit, ale chápu že se bojíš začít. Jenže vem si - i když třeba časem se ta situace sama sklidní - já bych pořád pod povrchem vnímala ten nedořešený problém a možnost že zas znovu něco takového nastane.