Manželův negativismus a stížnosti: Syndrom vyhoření?

Ahoj ženy, chtěla bych se optat, zda nemáte stejnou zkušenost jako nyní zažívám já. S manželem máme 2 malé děti, bydlíme v bytě a máme k němu zahrádku, na kterou ale dojíždíme přes celé město. Manžel pochází z vesnice a bydlení v bytě mu vadí. Mně taky, ale trochu jsem si zvykla, co taky mohu dělat, že? Záchranou je zahrada, ale… samozřejmě to není ideální kvůli dojíždění, vše je to takové komplikovanější - vypravit se s dětmi, pak taky se tam nyní nezvládne udělat moc práce, protože jsou děti ve věku, kdy jim musíme stát za zadkem. Takže manžel si to tam neužívá, protože je tam práce, kterou nestíhá. Pak jeho práce, může pracovat z domu, ale když jsou obě děti doma, tak to samozřejmě není tak efektivní, nemá na to klid. Celkově ho to tam trochu štve, protože by si představoval lepší ohodnocení a nemá čas pracovat tolik co bezdětní muži. Naše děti jsou super, chvilku si je užívá, ale jsou na něm hodně závislé, takže pak přepne a štvou ho. Teď si i stěžuje, že se v noci budí, má kašel a nemůže dýchat. Dokonce říká, že pokud zůstaneme bydlet v bytě, do 5 let umře. Prostě nic pozitivního. Říkám mu jeď na kolo nebo tak, to prý by mu nepomohlo a nyní ani nemůže, protože kašel. Já se snažím se s ním o tom mluvit s vždy ho to zklidní, ale pak je to nanovo. Každý den. Napadá mě třeba syndrom vyhoření ??? Netuším. Jak to vidíte? P.S. jeho sen je dům, což není nereálné, ale při cenách hypoték trošku náročnější 🙂
Děkuji za názor.