Nechce si nechat říkat babička

@versatilka moje máma sama říká své tchýni a svojí mámě když jedeme , tak jedeme za babičkou. Taky jim neříká jménem. Je to prostě o zvyku v rodině a myslela jsem si, že ji to prostě vadit nebude . A za to že jsem se jí pochlubila, že syn chápe, kdo je jeho babička i bez toho , aniž bych ho to učila , tak nám řekla, ať už si jedeme do svojeho bytu( děláme rekonstrukci, takže tam být moc nemůžeme) a tam se oslovujeme jak chceme, opravdu byla nepříčetná, jakobych ji sprostě nadávala. To mě na tom mrzelo nejvíce. Ještě mi řekla v 11 večer , že taxíky ještě jezdí.

@vineta a to je to, co jsem zakladatelce psala prve. Že je možnost, že její matka dítě odstrkuje proto, že nechce být babička a ne proto, že jí babička říká.. Pokud ho opravdu odstrkuje kvůli oslovení, tak je s ní něco v nepořádku.

@pipapi Tak to je druha vec. Vzala bych taxika a hotovo. Asi bych se urazila a cekala na omluvu.

@pipapi minimálně má přehnané reakce. Mrzelo by mě to stejně jako vás, protože jedna věc je dohodnout se na jiném oslovení a respektovat ho a druhá je vás vyhazovat. Sama víte, jaký vztah s matkou máte. Možná jen nechce být oslovována stejně jako její tchyně, třeba je vaše mamka hodně vztahovačná. Nebo opravdu nechce být babička. Zeptala bych se co jí opravdu vadí, Jestli to že babičkou je (což je fakt, na tom nic nezmění) a nebo to, že jí tak říkáte. Pokud by jí vadil samotný fakt a popírala by, že je babička (nechtěla abyste měla dítě tak brzy nebo s partnerem nebo si prostě představovala že z vás bude vrchní soudkyně bez dětí), pak bych s ní na čas přerušila kontakt, dokud se nevzpamatuje, to by pro mě znamenalo, že odmítá mě i mé dítě a přes to nejede vlak. Pokud jí vadí jen to oslovení, tak bych jí tak netitulovala. Přešla bych do módu ahoj mami a "Vašíku" podej to mojí mamince "Irence".

@pavca1982 mám 38 a taky se těším až budu babička, budu hrdá babička, ale já si teda ještě počkám, dceři bude 12 😉

@malytlustyhroch bohuzel, ona to vnouce nechce, ne ze by ji ho chtel nekdo odpirat... Tohle je vazna vec, baba dela rozbroj kvuli oslovení, ale ve skutecnosti nechce byt babicka, kluka odstrkuje... Manzel by ji mel proplesknout!

Mám dceru, bude mi 50 a ona se chystá otěhotnět... být babičkou bude určitě výzva... mám ještě dvě neteře od sestry - a všechny tři naše dámy již v dospělém věku mají stále legraci, jak byl děda Milan "praštěný", když se mu nemohlo říkat dědo (bohužel už nějaký ten rok není mezi námi) .... pokřikovaly na něj Miiiiilane a vždycky se u toho strašně smály (někdy vyrukovaly s těžkým kalibrem Milánku). Smály jsme se všichni a jemu to vůbec nepřišlo divné. Je to fuk, jak kdo komu říká - jen zkuste najít, jak vám u toho bude dobře. Za starosti a rozčilování to vůbec nestojí, děti si to přeberou tak jako tak po svém 🙂

@pipapi To fakt nechápu. Já bych taky nemohla říkat rodičům jménem. Prarodičům už vubec. Moje mamka byla babičkou ve 39 a neměla s tím problém. A teď jsem nevlastní babičkou i já a vůbec mi nebude vadit, když mi bude malá říkat babi.

no, mně to samotný přišlo divný... máma vypadá dost mladě, a vlastně je mladá, a je to prostě divný označení v češtině, no....:D my říkali ze začátku bába.
takže ji chápu. a zase nechápu, jak někdo může napsat, že by mu to od vlastní mámy zlomilo srdce...ehm...jako ona netvrddí, že není ráda, že je babička, enbo že nemá svoje vnoučata ráda. prostě jen nemá ráda to slovo babička..... co je na tom tak strašně srdcetrhajícího? 🙄
pokud chce říkat si jménem, nevidim v tom problém. můžeš ho časem naučit, že třba když o ní mluvíš, říkáš "pojedeme k babičce". ale když ji bude oslovovat, bude používat jméno.

@normalnimatka babička je “divný označení v češtině”, ale “bába” je v pořádku? Nemáš to nějak naruby? 😃

@alcar bába je tak trochu nadsázka...tak proto to vnímám jinak, než babička.

@pipapi moje mamka se stala babičkou ve 43 letech a je hrdá na to, že je babička. Zkus vysvětlit tvojí mamce, že může být ráda, že je mladá babička, protože si vnoučátek víc užije a časem klidně pravnoučátek 😊. Moje babička byla babičkou v 38letech a teď má 6 pravnuček a užívá si to, že si s nimi na písku může dělat bábovky apod. 😃

@jirovapa jasně, dneska se spousta babiček ani vnoučat nedozije nebo sotva prvního, když věk prvorodicek stoupá a stoupá

To je situace, chápu, že te to mrzí. Asi bych se snažila mamce vysvětlit, ať si zvyká, že jednou už babičkou je a to oslovení ji stejně dříve nebo později dožene. Umím si představit situaci, že s vnoučkem na procházce potká někoho známého a hned je na světě otázka: “je, to je tvůj vnouček? Tak ty už jsi babička?” A ona jako co? Začne křičet, jak ona se teda být babičkou ještě necítí a rozhodně není stará?? Nebo při takovém tom zkoušení děti, kdo je kdo “tohle je moje babička, ale nesmím ji říkat babička, je to Irena”? Půlka města si bude klepat na čelo 😉 a kdy by babičkou chtěla být? Až ji bude 90 a nebude si možná pamatovat ani to své jméno?

Je třeba pravda, že jednomu svému strejdovi jsme říkali (říkáme) jménem a zbytku “strejdo, strejdo + jméno”, šle to bylo dané tím, že tento jediný se dlouho ženil a měl rodinu když nám bylo už kolem 15. Jak byl svobodný, takže mu proste říkalo jménem a už mu to zůstalo. Ale u te babičky je to přeci jen jiná situace...

*šle - ale ... a jak byl svobodný, tak se mu říkalo... ty autoopravy

Když to chce, tak jí říkejte jménem, ale nemůže pak počítat, že až se na "babičku" bude cítit, že jí tak vnouče začne říkat. Stejně tak, jako se nevyhne oslovení od cizích lidí v rámci takové té běžně konverze typu "Jee Pepíku, babička tě vzala na pouť? A jak se má mamka?", od prodavaček v obchodě apod. Bude se s tím muset smířit tak či tak. Spíš než to oslovování by mě mrzelo, že malé od sebe odstrkuje. :(

@pipapi nějaká nevyzrálá za tvoje matka

nedělala bych z toho vědu...

Kdysi děti vykaly svým rodičům a tykání neexistovalo, bralo se to jako neúcta. Věci se prostě mění, hodně holek zde psalo o úctě, tykání, vykání a oslovování..holt, je to vývoj. Za pár let třeba bude norma říkání prarodičům jménem, kdo ví..

@drakenn heh, trochu OT, ale moje stoletá babička říkala matce mámo a vykala, od dětí si nechala říkat mamko (mámo by nesnesla), já říkám matce mami nebo maminko a divný mi přijde jak mámo tak mamko. Posouvá se to. Ale myslím, že na křestní se ještě jen tak hromadně nepřejde. Ale s tím oslovením jde i ta emoční stránka - dneska k sobě máme mnohem blíž než měla babička se svojí mámou, s dětma se nic neřešilo, pocity byly tabu. Na babičce je to fest znát, že si drží odstup.

@pipapi My máme štěstí, že obě babičky jsou na svůj status hrdé a rozhodně by nechtěly být oslovovány jinak. Pokud by ale taková situace nastala, asi by mi to bylo dost líto, nicméně myslela bych si svoje a přání dotyčné bych respektovala. Dítě bych se snažila naučit, že je to sice babička, ale říkáme jí jménem. Já bych si taky časem zvykla. Co by ale u mě bylo dost přes čáru, a taky bych to babičce důrazně řekla, je odstrkování dítěte, když se splete, případně posílání ho pryč. To neexistuje. Říct mu klidně, že ne babi, ale Maruška (třeba), opravit ho, ale v žádném případě neodstrkovat. To, že dítě bude babičce říkat jménem mu neublíží, ale to, že na něj babička bude najednou zlá, když se splete, už mu může jistou újmu způsobit. Pokud by to babičce nedocvaklo, styky s ní bych asi trochu omezila. Ne ze msty apod., ale za prvé proto, že by mi bylo neskutečně líto, kdyby byla k mému dítěti hrubá, když se splete v oslovení, za druhé proto, že by mi tam asi nebylo z toho důvodu příjemné trávit s ní čas.
Jinak ještě mě napadlo, že to, jak vás posílala domů, pokud ji budete nadále oslovovat babičko, byla sice přehnaná reakce, ale možná to nebyla až tak reakce na oslovení, jako na to, že nechcete respektovat její přání. Jako že ona si něco přeje a vám je to jedno. Ale teda taky si myslím, že takto přehnané reakce nejsou zcela v pořádku, a že by na sobě měla babička pracovat.

Byla bych z toho asi smutná. Přeci jenom je to určitě ošklivý pocit, když moje maminka odmítá moje dítě. Dítě to pravděpodobně vycítí, že babička ho odmítá. Aby jí to jednou nebylo líto, že kvůli takové “hlouposti”, jako je oslovení, přišla o dobrý vztah s vnoučkem. Mám malinko podobnou zkušenost jako dítě. Když jsem byla malá, můj strejda a teta měli manželskou krizi a ona od něj odcházela. V té době jsem jí řekla: “ahoj teto” a ona na mě začala řvát, ať jí tak neříkám. Brečela jsem kvůli tomu a dost jsem se jí i bála. Vůbec jsem nechápala, proč bych jí neměla říkat teto, když je má teta. Byly mi asi 4 tuším. Myslím, že bych se pokusila s maminkou domluvit, proč jí to vadí a V KLIDU a pokud možno bez vyhrocených emocí se pokusila na oslovení domluvit a pak už učila malého jen to oslovení, na kterém bychom se domluvily, aby v tom neměl zmatek. Držím palce, ať to dobře dopadne. Moje babička od taťky měla v době mého narození 10 letého syna a necítila se být babičkou, jako hodně malá jsem ji ani moc nevídala, ale postupně jsme si k sobě cestu našly. Ten vztah ale logicky nikdy nebude stejný jako s druhou babičkou, milovanou a milující.

Dost se tady hraje na respektování praní, ale ono ke přání a přání. Když si moje dítě bude prát do bytu koně, tak je to přece blbost a nemůžu to respektovat, jako bych nemohla respektovat, kdyby moje máma chtěla oslovovat jménem, protože pro mě je to blbost a je to jak jednat s cizím člověkem. Ale kazdej má na to jiný názor

Asi to bude znít hnusne, ale mamka je zralá na odbornou pomoc... Rozhodně není normalni kvůli tomu vyvádět tak jak popisuješ.

@pipapi u nas je to stejne. Babicka si to tak preje a uz leta ji maly rika jmenem. On zna babicku jako vecne mladou zenu a jednuduse to k ní pasuje. Tedy osloveni bylo jenom zacatek, babicka se take obleka moderneji nez ostatni babicky, nepece cukroví a nedelá "normalni" babickovske veci. Je to proste ona a nemuzeme ji zmnenit, maly to bez problemu chape taky.