Necítím k partnerovi lásku.

Ahoj holky. Koukám na vaše diskuze velmi často a odhodlávala jsem se k vám napsat již dlouho. Za jakoukoli radu/názor budu vděčná.
Jedná se o toto. Jsem s přítelem již víc jak 8 let. Teprve až teď spolu zkoušíme bydlet. Problém byl v tom, že prvních 6 let, přítel neustále opakoval, že jsme rozdílní a že až každý potkáme toho pravého tak si nebudeme bránit a zůstaneme přáteli, nicméně já tak nějak doufala, že ho to přejde. Pak skutečně potkal na pracovní cestě slečnu, ve vlaku, se kterou si jak říkal, duševně sedl na 99% (dodal, že se mnou to má je 60%). Ale že si tím není jistý a že je zdaleka a zatím si jen volají jen co třetí den a že neví co má dělat, a že ho to strašně mrzí a rozhodně to neplánoval (u toho brečel). Tehdy měl velmi náročné období a já sebrala veškerou sílu, skousla to rozhodla se stát při něm, ať ho psychicky nedeptám a má dost síly věnovat se komplikovaným záležitostem (nebudu rozebírat, bylo by to na dlouho). Toto jeho,, telefonování,, trvalo rok, rok jsem při něm stála a opravdu si myslela, že si jen telefonují a neotevírala to. Téměř každý druhý víkend mě prosil o rádiový klid, že si potřebuje odpočinout, respektovala jsem to. Až jeden z těchto víkendů, jsem ho náhodou potkala v Lidlu, ano, s ní! A zjistila, že ona za ním tyto víkendy přijíždí a PŘESPÍ U NĚJ. Nechápu, že jsem to neviděla dříve. Neměla jsem sílu to s ním tam řešit a nechtěla dělat divadlo druhým lidem, utekla jsem a napsala mu velmi dlouhou sms, výsledkem bylo, že ho už nikdy nechci vidět. Stejně mě kontaktoval a nerespektoval, potřeboval mi to dle jeho slov vysvětlit. Vysvětlení – ano přespává u něj občas o víkendech, ale nic spolu nikdy neměli, i přesto, že spala v jeho posteli a že to konečně musí rozlousknout a rozhodl se, nastěhovat si ji domů. Že stačí krátká chvíle a bude se vědět. Provedl tak a po týdnu zjistil, že ač si jsou duševně spřízněni, neznamená to, že mohou být partneři (nefungovala sexuální oblast a nemiloval ji). Trvalo jí ale půl roku, než se od něj odstěhovala. Protože chtěla zůstat v našem městě (nejdříve se muselo vymalovat, pak nábytek, elektřina stará, pak bylo špatné topení aj..). Za toho půl roku chodil za mnou a vracel se zpátky domů k ní, neskutečně jsem se sebou bojovala a pokaždé si říkala příště už ho nepřijmu, dám mu ultimátum (že se nebudeme vídat, dokud u něj bude bydlet), ale vždycky jak přišel nemohla jsem, nešlo to, nedokázala jsem mu ublížit a poslat ho pryč. Každou noc jsem usínala s myšlenkou, že spí vedle jiné ženy (začala jsem mít z toho zdravotní problémy). Až konečně odešla, otevřela se mě všechna stavidla a mě k němu zaplavila taková nenávist, která trvala cca 3 měsíce, dokonce jsem se i krátce zamilovala někde jinde a měsíc měla románek s někým jiným. Pak to ale vše přešlo, nenávist odešla, odpustila jsem, vnitřně cítila, že jej mám stále v srdci, ale už necítila tu vášeň, tu lásku a postupně na tom pracuji a snažím se znovu otevírat (chvilku to jde a začnu zase věřit ve smysl našeho vztahu a těšit se, ale pak se to zase zavře). Jde to velmi těžko. Teď je to půl roku po odeznění nenávisti, zkoušíme spolu bydlet, ale narážíme na pár problémů, které z mého pohledu asi ani nejsou takový problém, ale z jeho neskutečný a nyní mě osočuje, že jsem věčně nespokojená a že nechce aby jeho žena mu pořád plnila diář plány apod. a že doma potřebuje mít klid. Jeho názor z mé nespokojenosti pramení z toho, že jsem se zmínila, že abych se mohla trochu více zabydlet a cítit se jako doma, chtěla bych něco málo změnit (žádné bourání, jen koupit debilní umyvadlovou skříňku) a vzít si s sebou z bytu více věcí, které nechci vyhazovat (pekárna, mixer, nože, akvárko….). Prý jsou pro mě věci důležitější než lidé… Pokud jste dočetly až do konce, moc děkuji za trpělivost i tak je to dosti zkrácené a snad jsem v tom obsáhla co šlo aby to nebylo vytrženo z kontextu. Jaký na to máte názor? Myslíte si že se mi vrátí zpátky ta láska k němu? (necítím, ale nedokáži se s ním rozloučit, protože si vnitřně myslím že k sobě patříme, ale jeho výčitky mě neustále vracejí zpět). A myslíte si, že mé plány jak něco zlepšit jsou až takový problém? Nebo je partner extrémně přecitlivělý? Podotýkám, že má i velmi mnoho pozitivních vlastností, kterých si na něm cením... Kdybych měla poradit nezaujatě, uměla bych to, problém je, že se to týká mě a nedokážu se rozhodnout co mám dělat. Kdyby neměl pozitivní vlastnosti, rozhodnutí by bylo jasné, odešla bych od něj.

Děkuji 🙂