Nemůžu se přenést přes svou sexuální minulost
Ahoj všichni,
měla bych takový dotaz, který se týká počtu sexuálních partnerů. Jde o to, že mě má minulost velmi trápí a nevím jak se s ní vyrovnat, bojím se, že se mě na ni někdo zeptá, nebo lépe řečeno, že ji na mě "vytáhne".
Se sexem jsem začala asi v 17-ti letech, a to spíš z důvodu, že jsem si nepřipadala bůhvíjak atraktivní a chtěla jsem si něco dokázat. Vztah jsem neměla, a tak jsem jednoho večera skončila u známého. Pak následovalo asi 5 podobných případů, a to v horizontu zhruba dvou let. Když mi bylo 19, potkala jsem tehdy svého prvního opravdového přítele, byl o třináct let starší než já, to docela dost možná souviselo s tím, že jsem vyrůstala pouze s maminkou bez táty. Bylo to moc fajn, já čerstvá studentka VŠ, on si zrovna dával pracovní pauzu, děsně mi imponoval, no ale jen do doby, kdy jsem si s ním prošla peklem. Ponižování, hysterické výlevy, následně chování jako by nic, v posteli to mezi námi probíhalo jako v nějakém drsném filmu pro dospělé, na moje námitky nikdy nereagoval, bála jsem se ho a poslouchala na slovo, to všechno mi udělalo v hlavně takový bordel, že jsem v té své mladické nerozvážnosti tuto situaci řešila pátečními výlety do klubů, popíjením s kamarádkami a tu a tam nezávazným sexem s nějakým klukem/mužem, kdy jsem se pak cítila děsně dobře, zpětně můžu říct, že mi to zvyšovalo sebevědomí a taky jsem měla pocit, že příteli vracím jeho hnusné chování, že ho trestám. No trestala jsem samozřejmě jenom sama sebe, a to rovnou 2x tolik....Partnerů za téměř 4-letý vztah s ním bylo ani nevím kolik, jestli 15, tak nepřeháním, frekvence podvádění se odvíjela od jeho chování ke mě, v lepším období jsem tu potřebu podvádět ho neměla. Nutno ještě podotknout, že on se to nikdy nedozvěděl. V těch 4 letech jsem se s ním asi 3x rozešla, ale pokaždé se vrátila zpět. Nedokážu pořád přijmout to, že jsem tohle byla schopná dělat. Dneska jsou to 4 roky, kdy nic nevyvádím, mám 3 roky vážný vztah se vším všudy, nesmírně přítele a brzo snad manžela🙂 miluji a nikdo jiný mě nezajímá. Přítel to ví úplně vše, mockrát jsme si o tom povídali, přijal to jako fakt a postupem času se s tím vyrovnal, chápe to, ale já se přes to nemůžu přenést, připadám si jako špína a vůbec mi to k mé povaze nepasuje, kéž by to šlo vrátit! Prošla jste si některá něčím podobným, případně co vám pomohlo? A prosím, neurážejte mě...
Stručné shrnutí
- Sexuální experimentování začínající kolem 17 let a trvající zhruba 2–4 roky může později vyvolávat pocity studu a výčitek svědomí; používaná řešení zahrnují sebepřijetí, odpuštění sobě a psychoterapii.
- Pokud současný partner o minulosti ví a akceptuje ji, zmírňuje to riziko narušení vztahu a usnadňuje vnitřní zpracování minulosti.
- Konkrétní intervence doporučované v diskusi zahrnují návštěvu psychologa nebo psychoterapeuta, kineziologii One Brain, každodenní afirmace (např. „Odpouštím si“ opakované až 30×) a omezení alkoholu jako prevence rizikového chování.
Nejčastější otázky
Q: Jak se zbavit studu z početných sexuálních partnerů v mládí?
A: Doporučené postupy zahrnují sebepřijetí a odpuštění sobě samé, každodenní afirmace (např. říkat si „Odpouštím si“ opakovaně až 30×) a v případě přetrvávajících pocitů vyhledání psychologa nebo psychoterapeuta.
Q: Pomůže psychoterapie nebo kineziologie?
A: V diskusi byly doporučeny psychoterapie a konkrétně kineziologie One Brain jako metoda uvolňování psychických bloků; uživatelky uváděly, že terapie může přinést úlevu a větší vnitřní klid.
Q: Jakou roli hraje partnerovo vědění a přijetí minulosti?
A: Sdílení minulosti a její přijetí partnerem se v diskusi považovalo za klíčové a opakovaně uváděno jako faktor, který snižuje riziko rozbití vztahu.
Q: Jak zabránit tomu, aby minulost ovlivnila děti nebo pověst v okolí?
A: Diskuze uváděla obavy, že staré informace mohou přetrvávat, a doporučovala pracovat na sebepřijetí, udržovat otevřený vztah s partnerem a podle potřeby vyhledat odbornou pomoc; jednoznačná záruka ale v diskusi nezazněla.
Q: Jak předcházet opakování rizikového chování z minulosti?
A: Doporučení zahrnovala vyhýbání se alkoholu, práci na sebeúctě, upevňování věrného partnerského vztahu a případné psychoterapeutické vedení.
Q: Kdy stačí „udělat tlustou čáru“ a kdy vyhledat odborníka?
A: Mnozí doporučovali udělat „tlustou čáru“ a žít v přítomnosti, ale pokud pocity studu zasahují každodenní fungování nebo způsobují úzkost, byla doporučena návštěva psychologa či psychoterapeuta.
Závěry z diskuze
Shoda
- Minulost je minulost; udělat tlustou čáru a soustředit se na současný vztah je častě doporučovaný přístup.
- Sebepřijetí a odpuštění sobě samé jsou považovány za klíčové kroky k vnitřnímu klidu.
- Pokud partner ví o minulosti a přijal ji, vztah tím obvykle netrpí a to usnadňuje zpracování.
Sporné názory
- Někteří zastávají názor „zamést to pod koberec“ a žít dál bez analýzy, zatímco jiní doporučují aktivně hledat odbornou pomoc (psycholog, psychoterapie, kineziologie One Brain).
- Jedna skupina vidí „divoké mládí“ jako cennou zkušenost, druhá ho vnímá jako zdroj dlouhodobého studu a problémů vyžadujících zpracování.
Otevřené otázky
- Zůstávají obavy, zda staré informace o minulosti nebudou jednou znovu zveřejněny a ovlivní děti nebo sociální pověst.
- Není jednoznačně zodpovězeno, jak dlouho trvá psychoterapie nebo kineziologie, než přinese uspokojivé zpracování pocity studu.
- Jak najít „dobrého“ psychoterapeuta nebo kineziologa One Brain bez špatné zkušenosti, nebylo v diskuzi konkrétně vyřešeno.
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
kineziologie One Brain, psycholog, psychoterapeut/ka, afirmace „Odpouštím si“ (opakovat až 30×), omezení alkoholu, sebepřijetí
Místa a osoby
žádné
@kacca11 děkuju za příspěvek, nemám strach, že bych mohla přítele podvést, to vůbec ne, nemám důvod a upřímně to bych se snad musela zabít, protože větší kravinu bych už vážně udělat nemohla, nemám ani strach, že by mě podvedl on - 1)na to není(alespoň si to myslím 🙂 ), 2) to neovlivním, takže když to někdy udělá, tak to udělá... Asi nejvíc mi vadí, že, co si o mě můžou myslet lidé, co potkávám - což zní a hlavně je dost veliká blbost, když to vidím takhle napsané. Pak se bojím, aby tím někdy netrpěly moje děti(budoucí🙂 ) a celkově nedokážu pochopit, jak jsem toho byla schopná... A doufám, že moje děti se takhle chovat nebudou, vynasnažím se pro to udělat maximum. Traumatické zážitky asi vyloženě nemám, nebo si alespoň nejsem vědoma těch, co se týkají toho řádění, to v souvislosti s mým ex by se jich našlo hodně.