Nemůžu se přenést přes svou sexuální minulost

Ahoj všichni,
měla bych takový dotaz, který se týká počtu sexuálních partnerů. Jde o to, že mě má minulost velmi trápí a nevím jak se s ní vyrovnat, bojím se, že se mě na ni někdo zeptá, nebo lépe řečeno, že ji na mě "vytáhne".
Se sexem jsem začala asi v 17-ti letech, a to spíš z důvodu, že jsem si nepřipadala bůhvíjak atraktivní a chtěla jsem si něco dokázat. Vztah jsem neměla, a tak jsem jednoho večera skončila u známého. Pak následovalo asi 5 podobných případů, a to v horizontu zhruba dvou let. Když mi bylo 19, potkala jsem tehdy svého prvního opravdového přítele, byl o třináct let starší než já, to docela dost možná souviselo s tím, že jsem vyrůstala pouze s maminkou bez táty. Bylo to moc fajn, já čerstvá studentka VŠ, on si zrovna dával pracovní pauzu, děsně mi imponoval, no ale jen do doby, kdy jsem si s ním prošla peklem. Ponižování, hysterické výlevy, následně chování jako by nic, v posteli to mezi námi probíhalo jako v nějakém drsném filmu pro dospělé, na moje námitky nikdy nereagoval, bála jsem se ho a poslouchala na slovo, to všechno mi udělalo v hlavně takový bordel, že jsem v té své mladické nerozvážnosti tuto situaci řešila pátečními výlety do klubů, popíjením s kamarádkami a tu a tam nezávazným sexem s nějakým klukem/mužem, kdy jsem se pak cítila děsně dobře, zpětně můžu říct, že mi to zvyšovalo sebevědomí a taky jsem měla pocit, že příteli vracím jeho hnusné chování, že ho trestám. No trestala jsem samozřejmě jenom sama sebe, a to rovnou 2x tolik....Partnerů za téměř 4-letý vztah s ním bylo ani nevím kolik, jestli 15, tak nepřeháním, frekvence podvádění se odvíjela od jeho chování ke mě, v lepším období jsem tu potřebu podvádět ho neměla. Nutno ještě podotknout, že on se to nikdy nedozvěděl. V těch 4 letech jsem se s ním asi 3x rozešla, ale pokaždé se vrátila zpět. Nedokážu pořád přijmout to, že jsem tohle byla schopná dělat. Dneska jsou to 4 roky, kdy nic nevyvádím, mám 3 roky vážný vztah se vším všudy, nesmírně přítele a brzo snad manžela🙂 miluji a nikdo jiný mě nezajímá. Přítel to ví úplně vše, mockrát jsme si o tom povídali, přijal to jako fakt a postupem času se s tím vyrovnal, chápe to, ale já se přes to nemůžu přenést, připadám si jako špína a vůbec mi to k mé povaze nepasuje, kéž by to šlo vrátit! Prošla jste si některá něčím podobným, případně co vám pomohlo? A prosím, neurážejte mě...