Neshody v manželství
S manželem máme neshody, které momentálně nevím, jak řešit. Chtěla bych s ním založit rodinu, ale on se necítí na dítě připravený, dohodli jsme se, že s dítětem počkáme tři roky, což pro mně není až takový problém, protože mám dobrou práci a množství koníčků. Problém je spíš takový, že manžel nemá děti rád a že se "obětuje" kvůli mě, když si je jednou pořídí. Včera se mi dokonce přiznal, že jej mrzí, že kromě mně nepoznal jinou sexuální partnerku, ale že mě miluje a nikdy by mně nepodvedl, i když sní o jiných ženách. Sex s mým mužem je momentálně takový, že pokud nepřijdu já zatím, nemá chuť a raději sedí na počítači nebo u TV. Toto jsme řešili a prý je to z části způsobeno tím, že jsme spolu už dlouho a že už jsem se mu omrzela, což je podle něj u mužů normální. V mé nepřitažlivosti problém nevidím, jsem štíhlá, udržuji se, nechodím doma ve vytahaných teplácích a lecjaký muž se po mně otočí. Nerozumím mu, proč si mně bral, na jednu stranu mě miluje, ale na druhou touží po jiných a místo rodiny touží po novém autě. Jak byste tuto situaci řešily, jsem naprosto na dně.
Samozřejme to co ti řekl, není v pořádku, ale na druhou stranu lepší než aby jsi otěhotněla, a on ti to řekl až pak, popř beze slova odešel.
Neumím si vůbec představit mít jen jednoho partnera a vím, že bych s manželem taky nezůstala. Dřív nebo později by mě zalákalo něco nového. A vím, že i mého partnera. Asi proto to teď tvůj manžel řeší, protože ví, že dítě už je prostě na celý život.
Naopak bych si na něm cenila té upřímnosti. X chlapů ženskou opustí ze stejného důvodu, ale nikdo to neřekne. Co navhnout pauzu? I když nejsem toho zastáncem, tak by to třeba vyřešilo situaci.
@misha21 Pochopitelně, nemá problém, nechce nic řešit. Prvním krokem práce s klientem je, že má problém - pak je co řešit, dá se na něčem pracovat, něco změnit. Přivést k tomu některé klienty je pro terapeuta na celé záležitosti to nejtěžší.
- sex, touha být s někým a jin věci - funguje jako magnet - když je toho moc, moc blízko, moc dostupné, až pobízené, otravuje to, druhý subjekt se stáhne, aby udržel tu přiměřenou vzdálenost, asi jako magnetky s nesouhlasnými póly. Funguje to i v ost. meziliských vztazích - třeba mezi kamrádkama, kdo chce moc chot na kafíčko x týdně a když nemůžeš/nechce se Ti/máš jinej program/je toho na Tebe moc, začne Tě to otravovat. Když se ozve občas a občas Ty jako první, tak je to fajn. Takže trochu přibrzdit, nechat mu trochu prostoru je potřeba i ve funkčních vztazích, jinak to dusí. Je to jak když Ti někdo nabízí jídlo dřív než máš hlad, byť by bylo sebelepší. Bude Tě to obtěžovat, když máš plné břicho. A někdy si chceš kafe nachystat po svým.
Kolegyně, která Tě ráda vidí a moc ráda se s Tebou baví, je fajn, vyhovuje Ti, ale když Ti bude neustále sypat všecko a mít potřebu s Tebou všecko probírat, začne to být otravné - nebudeš mít čas a prostor na svý, v tomto příp. práci, budeš se být nebo Ti bude otravné ji někde potkat, protože pak se budeš muset zase nějak vyvlíct, abys s ní netrávila další dvě hodiny ap
@misha21 Pokud ti rika ze te miluje ale zaroven ti rika, ze mu vadi, ze nebyl s jinou zenou, vylozila bych si to tak, ze mu chybi to dobyvani zeny.. prece jenom chlapi jsou dobyvatele... Tzn. vylozila bych si to tak, ze ty mu jsi neustale k dispozici, prosis ho o sex, o deti, a dokonce by ses byla ochotna ponizit tak, ze bys mu dovolila se vyspat s jinou... Takze on tu dobyvatelskou potrebu opravdu s tebou v tuto chvili uspokojit nemuze a tim padem se citi sklesle a zacina si rikat ''co kdybych byl s jinou''... ale zaroven te miluje a nechce o tebe prijit. Takze z toho ma asi trosku depky a sam to mozna ani neni schopnej poradne pojmenovat.
Takze moje rada je, stan se zase tou krasnou a nedostupnou zenou, do ktere se zamiloval. Nerikam ''krasnou'' fyzicky, to urcite jsi, ale spis se zamer na svoje sebevedomi a na to, abys delala veci, ktere tebe bavi, a aby on musel zacit lezt za tebou a prosit o sex tebe. Provokuj ho.. usmivej se na nej a trosku se vzdaluj, aby dal pusu on tobe. Kdyz si bude delat neco sveho (cist si, televize atd), nechod za nim.. deleji si mezi tim neco sveho v jine mistnosti a pockej, az on prijde za tebou. Udelej si program s kamaradkama, zkratka nech ho, aby za vasi spolecnou budoucnost zacal bojovat on a zacal premyslet nad tim, co on chce, nad rodinou atd.
Sama za sebe mohu rict, ze tohle funguje v mem vztahu.. jakmile jsem uknourana manzelka, ktera sveho muze ''strasne miluje a potrebuje'', tak on se trosku odtahne.. ale jakmile vidi moje sebevedomi, ze ho miluju a potrebuju ale zaroven ho mozna zas az tak moc nepotrebuju a trosku obcas provokuju, zacne za mnou behat a delat pro me prvni posledni.
Pokud ani tohle vas vztah nezlepsi a nebudes mit ani po nejake dobe pocit, ze do vztahu s tebou zase zacal venovat energii, tak bych se zamyslela nad rozchodem.. protoze prece jenom jsi mlada a chces deti a nema smysl ztracet cas, pokud do toho vztahu on nebude nic investovat. Ale Zkusila bych proste udelat radikalni zmenu uvnitr tebe ve tvem pristupu, a uvidis co bude 🙂
Normálně znuděnej chlap kterej chce mít svůj klid a zároveň vzrůšo. Normálně bych mu dala ultimátum ať se hoch probere jinak že ho kopneš do ............. těžko odhadovat osobnost z jedné tvé zprávy, ale mám takovej pocit že na něho se musí tvrdě a s utlimátem jinak s ním nic nehne. Aby si uvědomil že může o všechno co má přijít. Potřebuje tzv. studenou sprchu aby se probral.
Situace neni cernobila, aspon je fer a rika, co citi. Ja jsem se v 28letech rozesla s klukem, co nikdy nechtel deti, nasla jsem pak manzela a dite mám a svete div se: on také, asi o 5mesicu pozdeji se mu narodilo...je stastny, ja taky, ale verim, ze jsme mohli byt stastny i spolu, on by se se mnou tenkrat nerozesel. Opravdu musite vedet, a hlavne citit co a jak, ale jestli neni sex, tak fakt bych to zvazila...
@karlajasmine muzi nejsou jako zeny, rikaji narovinu o co jde a nenaznacuji. Co rekl manzel sve zene bych si proto nevykladala jinak, nez tak jak to skutecne rekl.
@yamdena Lidi obecně, ale muži daleko častěji se ve svých pocitech moc nevyznají. Pracuji s emocemi, je to dlouhodobá zkušenost. A není se čemu divit, pokud jsou vedeni k tomu, aby (aspoň "pro muže nevhodné") pocity potlačovali. Taky to, jestli říkají pravdu nebo ne o svých pocitech závisí na tom, v jaké jsou situaci. Aneb jak se říká "zoufalí lidé (např. když nevědí, jak dál) dělají zoufalé činy" (a to i třeba lžou, i když mimo zoufalé situace by je to ani nenapadlo). Tím neříkám, jak je to v této situaci. Každopádně nikdo neví, co se skutečně děje v jeho hlavě (a možná ani on sám!).
@yamdena Mám velký respekt k intuici a k tomu, že jsou ženy většinově intuitivnější. Možná je to tak. Já si to netroufám posuzovat. Psal jsem obecněji, že muži i ženy se snaží většinou od bolestných pocitů utéci, aniž by mnohdy vůbec sami věděli, co cítí. A pokud to ví, vymýšlejí roztodivné strategie, jak se z toho dostat - a mnohdy i lžou, fantazírují ... i když by v klidnější situaci nic takového neudělali. Pokud jsme v "křeči", všechny naše schopnosti (ať už je to intelekt, komunikační schopnosti, fyzická síla, paměť i ta ituice) jdou rapidně dolů. Co jen vím už celkem jistě, naprostá většina "zlého, nevhodného, špatného, agresivního" chování je právě způsobena právě tím, že se člověk do takového stavu dostane a neví, jak ven. Pokud jde o vztahy, dřív to lidi byli spíš nuceni překonat a vydržet (bohužel taky ne většinou vyřešit), dnes před tím spíš jednodušeji ze vztahu utečou (mnohdy dříve, než by mohli zjistit, jestli to skutečně partner nechce řešit). Mnohdy si lidi navzájem ani neřeknou "jsme momentálně ve s.ačkách, ale věříme, že když se oba budeme snažit, že to zvládneme." A že si řeknou, jestli jim oběma stojí za to investovat čas, energii a období bolesti na vyřešení krize. Často ale pokud utečou, njdou si podobný vztah a historie se může v bleděmodrém (mnohdy i spíš v tmavomodrém) opakovat.
Zajímavá diskuze, zajímavé téma, už jen proto, že jste s mužem věkové blízko mně a mému manželovi. Jsem s mužem letos 9 let, z toho rok vdaná, pro oba z nás jde o první vztah, což je tak nějak srovnatelné s vaším začátkem. Ale u nás to vypadá úplně jinak. Odjakživa spolu s mužem probirame otázku budoucnosti, oba se shodneme na tom, kdy asi děti chceme, kolik jich budeme mít a vypadá to, že budeme mít hodně blízké názory na výchovu. Stejně tak se shodneme a vyhovime si v dalších životních otázkách a názorech. Mluvíme o těchto věcech, pracujeme na sobě a nasem vztahu, společně si plnime naše plány a sny. Před dvěma lety, když jsem na to ještě ani moc nemyslela, jsem byla mužem požádána o ruku. Bral si mě, protože mě chtěl, protože pro něj manželství něco znamená, protože mě miloval a miluje. Já si ho brala že stejných důvodů. Teď řešíme bydlení, za pár let plánujeme potomka. Nikdy jsem od muže neslyšela, že by ho mrzelo, že jinou nepoznal, že by chtěl jinou nebo že bych měla pocit, že mě nechce. Sama také nemám potřebu litovat nebo hledat jinde. Co se týká sexu, rozhodně se nenechavam nečinně dobývat, když mám chuť, iniciuji to já, když má chuť on, iniciuje to on. Tak mi to připadá v poradku, nechat se neustále dobývat a nevyvinout žádnou aktivitu fakt nepovažuji za dobrou radu pro nikoho. Na druhou stranu, určitě je na místě dat muži prostor, aby se projevil sám, což třeba nemá šanci, protože tvá aktivita je pro něj přiměřená nebo vyšší.
Na tvem místě bych se soustředila na komunikaci. Mluvit o tom, co chcete, kdy jak a proč a co se vám naopak nechce. Sice jste to možná měli řešit trochu dřív, ale to se nedá nic dělat. Rozhodně bych mu nenabizela možnost milenky, naopak bych chtěla vedet, co mu v téhle oblasti chybí. A samozřejmě říct i to, co chybí tobě nebo co by sis přála. Co se týká děti, je velký rozdíl, jestli nemá rád cizí děti a jestli nechce svoje. Já cizí děti taky nemám ráda, nemá je rád ani muž (a znám dost lidí, co to tak maji), a přesto vlastní chceme. Nechceme ho teď, chceme ho v budoucnu, docela chápu, že se mu třeba ještě nechce. Ale to chce komunikovat, opravdu si vyjasnit, jak to má. Nebude to za jednu promluvu, ale dopracujete se k tomu. Jak to tak čtu, tak to u vás není ideální, ale zase si myslím, že jde o věci, na kterých by mohlo jít pracovat, pokud o to budete stát,
Co nsem procetla diskuzi, tak se nedivím, že je v česku tolik rozvodů a matek samozivitelek, když se ze vztahů utíká při prvním problému a univerzální řada na každý problém ve vztahu je "nakopej ho" a "vykašli se na něj". Samozřejmě, pokud má dojít na rozvod, je to lepší bez dětí, ale nepracovat na vztahu, nebojovat na něm, nedat protějšku šanci, aby na tom taky pravoval, to je podle mě špatně.
Přeji hodně štěstí.