Nesnáším syna kamarádky
Prosím o radu. Nesnáším syna kamarádky-sousedky. Jen vidím Petříka, zvedá se mi kudla v kapse. Je o rok starší než syn, bude mít 5. Naštěstí období, kdy syna mlatil a zduchal na zem je pryc,ale teď dělá jiný věci. Dětem jedl adventní kalendář ( tvrdil,ze on ne,ze to naše, ale těm jsme okynka museli otvirat my,protože jim to nešlo), vleze si u nás klidně do špajzu a hledá čokoládu, sáhne do misky se zeleninou od oběda, řekne fuj a hodí to zpátky (vím, jako hostitelka bych už měla mít nachystane občerstvení při příchodu). Když má na písku kamaráda, synovi řekne, že kamarádi nejsou a on mi pak brečí, ze chce být s ním taky kamarád (jasně asi je to mezi detma normální ,jeho mama je ovsem to stejný, když potrebuje je jak milius,kdyz je s jinou kamarádkou,ani nepozdravi). Vidim,ze Petřík běží k vedlejšími baraku na písek, tak reknu synovi, at nechodi,ze jsme tady. Petřík to slyší, a presto syna nabádá, aby šel s ním. Nechce synovi pujcovat hračky, když odchazime,řeknu synovi, jestli by Petříkovi pomohl uklidit. Petřík si sedne a řekne synovi,ať uklizí apod. Nemáte nějaký tip,jak tu moji averzi prekonat? Uz si říkám, ze se prestanem stykat nez udělám nejakou ostudu... Říkám si pořad, že je to jen dítě, ze za to nemůže, ale nefunguje to.
@rolniczka Třeba to zabere, pokud tedy nemá v hlavě bramboračku, tak by to zabrat mělo🙂
@magdalenax budu doufat, že ano nenechám si rozbombardovat nově zrekonstruovaný barák :D
@hanafaustyna jak to dopadlo?
@zelenaesmolda no oficiálně se kamarádime,ale protože chodíme do školky,tak jsou dečka týden zdraví,týden nemocní a sousedi jsou na nemocný děti háklivi,aby něco nechytli,tak se stykame minimálně. Musím se ale hodně přemáhat,když jsem s Petříkem. Vím,že za to nemůže,ze to má odkoukany od dospělých,ale když se cpe za nejmladší dcerou,chce ji pusinkovat a říká ji kočičko,tak se musím hodně držet,abych neřekla něco prikryho. Nebo když tam prijdem na návštěvu a on pouští takový ty japonský Tak neváhej
a toč videa,tak se mi to vůbec nelibi. Musím na sobě pracovat
@hanafaustyna myslis Takeshiho hrad?Ten je dobry nahodou 🙂
@zelenaesmolda ne spíš ze někdo shodí někoho ze žebříku a směje se tomu. Nebo po něm hodí dort...
@hanafaustyna aha,no tak to neni moc dobry priklad pro dite,ktere jeste nechape,ze kdyz nekoho shodi ono tak mu muze vazne ublizit
Za sebe bych styky omezila a snažila se najít dítěti jinou zábavu a kamarády. Vůbec bych neřekla, že jsi strašná, tohle by mne štvalo taky 🙂 a k dětem některých svých kamarádek mám averzi z mnohem menších důvodů 😉.
@penelopaw napr? 🙂
@hanafaustyna Já myslím, že tohle hlavně kamarádka není. Nenutila bych se stýkat se s někým, kdo je takový. Tu averzi si vlastně vytváříš sama.
@zelenaesmolda Třeba mi vadí, jak se jedno dítko s neustálou vervou a chutí dloube v nose, a pak těma ručičkama opatlává naše hračky, nábytek apod. 🙂 Anebo když kamarádka svlékla syna, aby mu luftoval zadek, a on nám pak pobíhal nahý po bytě, chytal mého synka a zezadu na něm předváděl kopulační pohyby (jak se později ukázalo, rodiče toto před ním běžně praktikovali, když byl vzhůru), či jindy (když sám měl sestřih na vojáka a já nechala synovi růst dlouhé lokýnky) se ho pokoušel skalpovat 🙂. Tenhle chlapeček nám taky rozflákal několik hraček a knížek, přičemž jeho maminka ani nehnula brvou a ještě tvrdila, že to tak už bylo 🙂, popř. "to jsou děti", a teď naposledy, když jsme byli společně v kině, se ukázalo, že chlapeček na rozdíl od našeho byl poprvé, takže se cleou dobu otravoval, a protože chtěl sedět vedle syna, neustále do něj kopal, šťouchal, tahal ho apod. Ale uznávám, že až na ty holuby, je to všechno o korekci jeho maminky, která je velmi vlažná v těchto věcech 🙂.
@penelopaw Ja jsem byla v soku na jedne oslave, kde holcicka pres tri roky neustale dloubala do syna, necely rok. Chtel nekam lezt, tak mu zahradila cestu, chtela ho tahat, a on jecel a jecel. Nakonec ho uplne rozbrecela. Snazila jsem se tomu nejak zabranit, ale bylo mi trapne vychovavat cizi dite. A jeji matka jen cucela. Tak jsme se sebrali a museli odejit.
@bayt Tak tohohle jsem svědkem skoro dnes a denně... Na jednu stranu chápu přístup "Ať si to děti vyřeší mezi sebou", ale když je tam věková disproporce, tak se mimčo těžko může bránit podstatně staršímu dítěti. Tohle jsem zažila na naší svatbě, kde měly sestřenice ze dvou stran rodiny děti - cca 1 letá holčička a 3 letý chlapeček. chlapeček zásadně chodil k holčičce, strčil ji, až spadla na zem, tahal ji, dloubal do ní, všelijak jí ubližoval, přestože ona sama kontakt s ním nevyhledávala a spíše se držela u svých rodičů. V takovou chvíli myslím, že by rodič měl zasáhnout a korigovat, ale jak píšeš, měl by to být rodič "potížisty".
@magdalenax já si spíše myslím, že příště to kamarádce jasně vysvětlím a určím od kdy do kdy mam čas když se chce stavit a když děti nechce napomínat ona tak to udělám sama 😉