Nevlastní otec a jeho role. Jak moc se angažuje?
Předem chci říct, že jsem nesmírně vděčná za svého chlapa a za to jak přijal moji dceru.
Teď k mému dotazu. Holky jak moc se angažuje váš nový partner co se týče jeho bonus děti? Co by jste si přály aby dělal, co dělá a co nechcete aby dělal?
Jde o to, že můj chlap je úžasný, věnuje se moji dceři jako by byla jeho. Prostě nepřemýšlí nad tím, že je "cizí". Já jsem za to šťastná, ale cítím i pocit viny, že toho dělá a chce dělat až moc. Přijdu si jak blázen, kde kdo by za to byl šťastný.
Třeba teď příklad z víkendu. Měla jsem moc práce, byla jsem rozhodnuta ji dělat večer/ v noci, až dcera usne. On přišel s tím, že ji vezme do zoo ať se nestresuju a pracuju v klidu. Jo, byla jsem za to ráda, fakt mi to pomohlo, ale pak mi nějak skočilo zase na mysl, že rodič jsem já a že bych neměla svoji povinnost přehazovat na něj. Kolikrát mi volá, že skončil v práci dřív, že zajede pro dceru do školky ať nespěchám. A já se prostě neumím uvolnit a tuhle pomoc přijmout. Chová se k ní hezky ona ho zbožňuje, jen já mám v hlavě nějaký "blok". A ano i on má své děti, kterým se věnuje tak jak to jeho ex dovolí (momentálně opět probíhá soud o péči na jeho žádost).
Je to o zvyku. Můj muž bral mé děti taky hned jako svoje a já měla potřebu "chránit si území". Jednak taky mi přišlo, že některé věci bych měla dělat já a nechtít od něj, druhá, že jsem měla pocit, že některá rozhodnutí by měla být na mě, což on taky viděl jinak, takže u nás byly i konfliktní situace. Zkus se v tomhle uvolnit - pokud jste s partnerem ve stabilním vztahu, tak buď ráda, že ti dva spolu takhle fungují a neřeš to.
@petrasipkova1 ano, žijeme spolu
Co by za to jiné ženy dali pokud tak to funguje sám od sebe líbala bych mu ruce je to ukázka toho že vás bere celkově jako rodinu mám doma manžela který to tak měl úplně stejně a to své děti neměl dokonce přišel stům že si moje teď už naše děti "osvojí " ...nikdy jsem žádné výčitky neměla máme doma toho nejlepšího chlapa ...a vy též
Jak jste spolu dlouho? A jak funguje biologický otec? Mě si můj muž nastěhoval k sobě s ročním dítětem. Randili jsme spolu cca půl roku předtím. Po půl roce společného bydlení jsme se domluvili na společném miminku a máme mladší dceru. Vzali jsme to dost hopem. 🙈 Vzhledem k tomu, že biologický otec vystupuje jen jako dcery občasný hlídací kamarád a z počátku i šílený prudič, tak roli otce převzal plně muž. A protože jsem byla s mladší na rodičáku a ex finančně nepřispívá nad rámec povinných alimentů na nic, tak převzal i finanční zodpovědnost. Dcera mu sama od sebe začala říkat tati. Hodně i srovnal chování ex, ten z něho má respekt a díky němu si už na mě nedovolí a chová se slušně. Hlídá, odveze na trénink, vezme si jí na kolo, zaplatí, co je potřeba, nikdy kolem toho neměl žádné komentáře. Výčitky jsem teda nikdy neměla, akorát strach z toho, aby po narození svého miminka nezačal dělat rozdíly. Naštěstí to bylo přesně naopak. Mladší nás spojila jako rodinu kompletně. Určitě hodně záleží na tom, jak vystupuje biologický otec. Pokud by měl zájem o to, být otec a finančně přispívat, pak je role nevlastního otce nejspíš jiná...
@suzanna123 tak to zásadní rozhodnutí nechává na mě, maximálně mi k tomu řekne svůj názor, ale když se mě rozhodnutí neshoduje s tím jeho názorem tak mi do toho nekecá.
@cherie24 biologický otec je No.. Jak to říct.. Takový svůj. Dceru si bere jen když se to hodí jemu, nikdy se nechce prispusobit a finanční odpovědnost... No ze začátku, asi z pocitu viny, platil vše co dcera potřebovala, ale postupem času to ustalo a platí jen to co musí.
Jsme spolu 2 roky, z toho necelý rok spolu žijeme.
@lencaa11 jo, to já mu ty ruce líbám. Nedávám mu najevo své pocity. Naopak mu dost často říkám, že si jsem vědoma toho, že by to dělat vůbec nemusel a i tak to pro nás dělá. Jen tam moje hlava 🫣
Když jsem byla s otcem dcery, tak jsem byla na vše sama. Lékaři, zubaři, nákupy... Do ničeho se neangazoval jinak než finančně. Maximálně ji vzal na hodinovou procházku, kdy se pak vrátil s kecy o tom, že jim chyběla maminka.
Přijde mi to trochu, jako kdybys mu nevěřila. Je vidět, že on je rodinný typ. A ty to ani na něj nepřehazuješ, však se sám nabídl. Byla bych za to ráda na tvém místě.
Brácha si našel partnerku s dvěma holkama. Hlavně ta starší, ho moc nechtěla brát - ikdyž to byl od rozvodu rodičů už několikátý "strejda", nedokázala překousnout, že rodiče nejsou spolu. Po 1 měsíci a kousek otěhotněla (máme na to svůj názor v rodině, brácha tehdy byl bez dítěte). Každopádně brácha se jim věnoval. A dokonce aj my, jako cizí rodina, jsme se holkám věnovali.
Pokud dcerka je s ním ráda, byla bych za to opravdu ráda a nehledala pocit viny v tom, že on jí chce být očividně lepším tátou, než ten biologický.
Já na tom nevidím nic špatného, můj nevlastní otec se ke mně choval mnohem lépe než ten můj vlastní. Potkali se s mamkou, když mi byly 4 roky. Od mých 5 let spolu žijí, vzali se a pořídili mi brášku. Už je to tedy dost dávno 😀 ale bylo super, že mě nevlastní táta bral jako vlastní dítě. Výlety, nákupy potřeb do školy atd. Nikdy nedělal žádné rozdíly a já ho mám dnes radši než toho svého biologického. Možná je to vlastně i smutné, ale je to život. Měla jsem vlastně ohromné štěstí na svého nevlastniho tátu.
A mimochodem, chápu, že není snadné akceptovat cizí děti, ale tohle by měl být standard a mělo by to být očekávání mamin s dětmi, které jdou do nového vztahu. Já to tak taky nastavené neměla a spíš jsem si říkala, že bych asi po rozchodu žádného chlapa k dětem nepřivedla, protože jsem si nedovedla představit, že by to mohlo takhle fungovat. A nechápu, že někdo akceptuje , když chlap bere ty děti jako čistě její.
Jasně, jsou různá nastavení, ale nějaký minimální přístup, že když si najdu partnerku s dítětem, tak ji beru i s tím dítětem a beru to jako velkou zodpovědnost, by tam být měl. Však pro to dítě je to taky obří změna a ten člověk je automaticky podstatnou částí jeho života.
Uprimne, neřeš to, co on. Má to moc hezky nastavené. Řeš, proc to tak mas Ty.
Zila jsem ve složené rodine, když bylo dceri 8-12 let a i když se ex choval k me dceři hezky, tak až takhle ne. A to prostě řešit nechceš 🤷🏼♀️
Ted taky jsme taky složená rodina, ale dcera s mým mužem zije od 14 let. A to uz je velký rozdíl. Chová se k ní hezky, ma ji rád, ale o výchově už se nedá mluvit - na to uz je velká. Jsou spíš kámoši, dá se říct. Až tak po dvou letech bydleni jsme začali byt ta rodina. Ted jsem těhotná a budeme mít společnou holcicku, tak jsem zvědavá, jak ti naši dynamiku promění.
Můj muž vyzvedával děti ze školy, dělal s nimi úkoly, uspával, když jsem měla odpolední. Zas když on byl v létě v práci a měl tu dceru, starala jsem se já. Bereme to automaticky. Jsme spolu od doby co mým bylo cca 2,5 a 4,5 roku, od jejich 6 a 8 let spolu bydlíme. Máme i společné dítě.
To je náhodou skvělý, že se stará. takhle by to podle mě mělo vypadat.
@mabs já vím, že je to skvělé a jsem za to šťastná a přesně takového chlapa jsem si přála. Jen mě popadnou občas myšlenky, že já jsem ten rodič a neměla bych delegovat své rodičovske povinnosti na někoho jiného, i když to dělá rád a dobrovolně.
@felis no na terapii jsme přišli mimo jiné i na to, že neumím přijmout pomoc bez pocitu viny ze selhání. Pracujeme na tom, měla jsem v tomhle ohledu i složité dětství a mužský v rodině nikdy nefungoval jak by měl. Jen mě zajímalo jak je to v jiných rodinách a zda má někdo potřebu vše zvládnout sám i když nemusí (se svými dětmi)
Jo, to mi zní povědomě. Možná čas ho začít brát taky jako rodiče - on se tak evidentně bere (aspoň částečně)
Buď ráda za každou chvilku, kdy jsou spolu, budují si vztah. A pokud jde o to, co všechno chce / nechce! měl by / neměl by dělat, o tom musíte mluvit. Mám tuhle zkušenost za sebou, včetně pocitu viny, kdy jsem třeba potřebovala, aby ji vyzvedl ze školky, když jsem byla déle v práci (byly jí 4 roky, když jsme se dali dohromady). Když jsem mu jednou řekla, že se "omlouvám, ale jestli by mohl...", řekl mi na to "prostě mě to nech udělat". V tu chvíli jsme to pořádně probrali a je prostě jeho. Dnes už je jí téměř 24 let, máme další 3 děti, ale rozdíl mezi nimi nedělá žádný. I když sám přiznává, že začátky byly těžké, ani on by neměnil. 🙂
@martulka88 A jsou spolu?
Jsi rodič, ale žijete spolu a je potřeba, aby vás i malá brala oba stejně. 🙂 Neboj, ono si to sedne. 😘
Můj manžel od začátku vzal mé děti jako součást mé. Vezme si paragraf, když já mám v práci divák, obstará lékaře, zajde se mnou na třídní schůzky, akci školky. Hlídá, koupe, vaří, proste jako by byly jeho. Chvilku místo trvalo, ale už nad tím vůbec nepřemýšlím a jsme tým. A fungujeme tak, ikdyz přijedou jeho dvě dcery
@oveckaluky Ano, jsou spolu už skoro 11 let
Tohle ohledně pocitu viny a neochoty přijmout pomoc, nechat si pomoct, má můj muž. Těžko si dá vysvětlit, ze člověk nemusí všechno zvládnout sám. Zvlášť, když i on sám automaticky a od srdce pomáhá.
Autorko, zapracovala bych na tom, aby si to partner nezačal brát osobně a neměl pocit, že mu nevěříš. 🙂 Kolem nás je to celkem běžný rodinný model. Manžel mojí kamarádky si měnil v 18 příjmení podle nevlastního táty a říká, že jeho biologický otec není jeho opravdový táta. Teď jeden kamarád řešil, že si dvojčata, která přiženil, chtěla k 15 narozeninám měnit příjmení po něm, bio otec to ale zamítl, ač jako táta nevystupuje a dvojčata k němu ani nechtějí jezdit. A 3 známí mají přiženěné nejstarší dítě a též ho berou jako své vlastní. Nikdo by to nepoznal, že má nejstarší dítě jiného tátu. Všechny děti jim říkají tati na svůj popud. Dneska je to už tak běžné ty rozpadlé rodiny, že to opravdu není nic výjimečného. Byla bych za něj vděčná a víc bych se v tom nerýpala. Je skvělý, že to tak vnímá, tak si to nepokažte. ☺️
Ahoj, řešila jsem stejný problém se synem, je mu 7 let a dva roky mám nového partnera. Trochu máme blok oba, tak jsem vyhledali psychologa. Chodíme jednou za měsíc a moc pomáhá!!! zkuste taky - je to v nuslích, family hub
bydlíte spolu ? Můj brácha si našel holku se dvěma dětma a od začátku se o ně stará jako o vlastní, holky měly 2 a 5 když si je přivedl domu a od začátku se k nim choval moc hezky, když bylo potřeba jezdil s nima k doktorovi, chodí na třídní schůzky, starší bral třeba sám na lyže, všichni kdo neví si myslí že je jejich tatka, holky mu teda začaly hned říkat tati. Ted mají jedno spolu a není prostě rozdíl, jsou rodina.