Nová společná domácnost - vaše názory?

Ahoj ženy. Poprosím vás o vaše názory, zkušenosti, postřehy. Začala jsem po 2 letech vztahu bydlet se svým partnerem. Bydlet spolu byl jeho nápad. Nemohli jsme se shodnout na společném bydlení - on chtěl dům, já byt. Byt jsem chtěla především proto, že se lépe udržuje a také mám chatu, kam s dcerkou od jara do podzimu jezdíme. On trval na domě z důvodu větších prostor, parkování, neobtěžování se se sousedy, netahání věcí a nákupů do pater. Nakonec jsem ustoupila a svolila s tím, že půjdeme společně do domu, i když jsem mu vysvětlovala několikrát, že znám jeho životní styl, že je pro něj prioritní práce a sport (sportuje 5 týdně 1 - 2 hodiny) a že o dům je potřeba se starat, uklízet, udržovat jej, sekat trávu na zahradě, apod. Takže jsme se nedávno přestěhovali a mě začalo nové náročné období. Péče o dítě, práce, péče o dům. Dům má 3 patra a pohybujeme se ve všech třech - tedy taháme na pantoflích všude po domě (není to nový dům a ještě v létě se tam dělaly různé stavební úpravy a dodělávky) nepořádek. Nejsem schopná na jeden zátah sama uklidit 3 patra domu, ale je to potřeba udělat najednou, protože pak se to zase roztahá do uklizených částí domu. Neřekla bych, že bych byla příliš úzkostná na čistotu a nepotřebuji mít doma sterilno, ale ty černé pantofle a to, že si nemůžu sednout na podlahu a dát do děcáku dcerce na zem koberec, mě prostě točí. Říkala jsem mu to už x-krát, jemu je to jedno. Jemu bordel nevadí. Jeho matka je špína, která nechá zaschlé hrnce se zbytky jídel zplesnivět. On se čistotě vlastně neměl kde naučit. A taky už má nějaký věk - starého psa novým kouskům nenaučíš. Dlouho jsme mluvili... a mluvíme stále, teď už je to spíš můj monolog. Pokud ho k nějaké práci nedotlačím "násilím", neděje se nic. Stále jsou na domě nějaké nedodělky, a věci, které nefungují, ale já je při běžném denním chodu potřebuji. Prostě situace je taková, jakou jsem ji očekávala a stejně jsem z toho špatná. Předtím jsme společnou domácnost spolu nesdíleli, ale přítel ke mně chodil do mého bytu a já si všímala, jak se chová v mém prostředí. Je problém uklidit drobky z linky po ukrojení krajíce chleba, je problém dát nádobí do myčky, je problém bezprostředně po velké potřebě vzít štětku do ruky a strčit ji do mísy, je problém vynést koš, je problém setřít podlahu po vysprchování ve vaně, pokud něco v ruce je (např. šroubovák), odpadá to na zem přesně půl hodiny před začátkem squashe... Když jsem ho poprosila, aby mi s tím úklidem pomohl, tak se kroutí. Když ho poprosím, aby jednou týdně zaplatil paní na úklid, tak se kroutí též. (Jeho výplata je 7x vyšší než moje, jen pro info.) Takže místo abych šla s dcerkou ven, tak mám šůrovat barák? Prach všude utřu, záchod a koupelnu umyju, ale to vysávání a vytírání celého baráku prostě nedávám. 15 let jsem to dělala v pidibytě a teď je to pro mě příliš velké sousto. Jemu to nevadí, že se tam na baráku sedřu a večer si spokojeně přijde s požadavkem sexu. Vím, že se nezmění... Vadí mi to bytostně uklízet po chlapovi bordel. A ani nemám nic do pozitivna na vyrovnání - že bychom spolu trávili čas, jezdili na výlety, že by se mně nebo dcerce věnoval. Nebo jsem opravdu taková fňukna, mám být vděčná, že bydlím v domě a jednou týdně věnovat celý den úklidu baráku??? Jak to máte doma vy? Co byste dělaly na mém místě? Děkuji za všechny vaše příspěvky....