Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Odstěhovat se od tchánovců? Jak jim to oznámit?

nevimnetusim
7. lis 2016

Ahoj holky,
Už nějaký ten pátek bydlíme s manželem u jeho rodičů. Mají dvougenerační rodinný domek, takže máme svoje patro se vším všudy, ale nevýhody spočívají ve společném vchodě a neoddělených bytů. Chodba ve spodním patře je spojená schodištěm s chodbou v patře druhém.
Já bych se ráda odstěhovala do svého. Manžel je pořád na vážkách. Oponuje vyššími náklady (hypotéka na xy let) a tím, že se o rodiče musí postarat. Podotýkám, že peníze vyděláváme docela pěkné a rodiče ještě nejsou důchodci, jsou plně pohybliví a my jsme schopni jim přijet pomoct, když bude třeba.

Moje argumenty na to, proč jít pryč jsou podle mě pochopitelné.
Rodiče jsou kuřáci a tím, že kouří v bytě, nám jde všechen ten smradlavý kouř nahoru.
Jsou hluční a i když jsou zlatí, že nám nechodí nahoru, stejně vědí o každém našem pohybu, takže soukromí veškeré žádné (jak jejich tak naše).
Při odchodu z domu a příchodu zpátky se musíme hlásit jako by nám bylo 10 let.
Tchýně je chorobná uklízečka, takže všechno musí být uklizeno v konkrétní termín.
Dům má malou zahradu, takže když si chci něco zasadit, musím to s rodiči nejprve konzultovat. Zatím jsme se zmohli na tři tulipány.
I když děti ještě nemáme, nedokážu si představit, že bych měla vychovávat děti s tchýní v domě. Jsem zásadně proti slazení čaje a přecpávání dětí cukrem, což když vidím na synovcích jaksi nejde. A zároveň nevěřím, že mi do výchovy nebude kecat nebo všechny detaily probírat s tchánem.
Vycházím s nimi řekla bych velmi dobře, ale nikdy jsem nesnila o tom, že potkám nahého tchána na chodbě.

Připadají vám mé argumenty malicherné? Co byste dělaly na mém místě vy?
Jak bychom měli šetrně oznámit rodičům, že s nimi na trvalo bydlet nebudeme a že si chceme postavit svůj domeček?

Díky.

vvvalentynek
7. lis 2016

AHoj 🙂 jsem se pobavila 🙂 My jsme bydleli u tchyně 2,5 roku a z toho naše zlatičko tam bylo 1,5 roku a stačilo to až až !! Řekla jsem tchyní párkrát svůj názor a samozřejmě jsem byla ta nejhorší ..... Jestli máš možnost, určitě běžte pryč.. i když ti chlapi to prostě nepochopí ,ale je to i pro vaše dobro. My jsme se třeba pak už pořád hádali jen kvůli nim, co řekli co udělali atd. Já jsem byla pořád doma tak to bylo než když manžel přišel večer domu z práce. Nám to odstěhování jen prospělo🙂 jinak by jsem se asi odstěhovala já! Ale řeknu ti že ty vztahy s tchyní se už nezlepšili, nebo prostě jsem každá na jiné vlně a je to těžké... Každopádně se musíte rozhodnout VY! 🙂 jo a že kouří to by mi hrozně vadilo, nesnáším ten smrad.

elvira
7. lis 2016

Mě tvoje důvody malicherné nepřipadají.
Jsem zastáncem toho názoru, že "dítě" se má v určitém věku odstřihnout, vyletět z hnízda, zjistit, v čem spočívá život na vlastních nohách.
Samozřejmě, že si zaplatíš všechno i s chlupama, jak se říká, ale na druhou stranu - co si neuděláš, to nemáš, nemusíš se nikomu zpovídat, co děláš a proč atd.

Když chceš oznamovat šetrně, asi čekáš, že to neprojde hladce...
Prostě bych řekla, že zvažujeme stavbu domku, že proti nim nemám ani to nejmenší, ale že si chceme zkusit, jaké to je, žít sami za sebe, postavit se na své nohy, udělat si to tak, jak chceme my.

jojosefina
7. lis 2016

Nárok na soukromí, vlastní život není malichernost. Není důvod se neodstěhovat. Oni se měnit ve svém věku nebudou(kouření...) vždy budete jen na návštěvě. A až bude mimčo, je pravděpodobné, že budou více zasahovat do výchovy. Prostě jste v jejich a budete v hierarchii na druhém místě. Nenechají vás jako individuální rodinu.

uzivatelkapetra
7. lis 2016

Zásadní je, abyste s manželem bylu za jedno. Oba říkat to stejné. Ne že se manžel bude s mamkou bavit sám a řekne jí: ona chce. To pak opravdu budete ta nejhorší. Jinak oznámení bych už tak neřešila. Každý musí pochopit,že chcete žít sami a ve svém. Nepochopí pouze ti, kteří myslí sobecky.

vvvalentynek
7. lis 2016

No právě to sobecké myšlení, to jste napsala dobře. To pak má člověk pocit že je pořád nejhorší , protože nejedená podle jejich představ....

babanci
7. lis 2016

V posledním odstavci píšeš, jak jim oznámit, že nebudeme...že chceme...a to je zásadní, Aby jste chtěli oba. Budeš-li muset ale manžela přemlouvat a on nebude chtít, pak by to mohlo přinést dost problémů. Pokud se oba dohodnete, tak pak bych řekla, my proti vám nemáme ani cú, ale prostě je lepší být samostatný se vším všudy, abyste i Vy i my měli dostatek soukromí a tak nějak hezky. 🙂

salenas
7. lis 2016

Na tomhle nevidím nic malicherného a plně tě chápu. Bydlela jsem s tchýní pár let a stačilo mi to :(. Ze začátku jsme měli společnou kuchyň, záchod a koupelnu, děs :(. Žádné soukromí, chodila si k nám jak chtěla, pomalu zaťukat nedokázala ....
Takže pokud můžete, běžte, už jen ten smrad z kouření by mi vadil ..., a až budete mít malé, nebudete se hádat, že tchýně zase tohle a tamto. A věta s nahatým tchánem mě pobavila 🙂

hope09
7. lis 2016

Ahoj, já vyrůstala celé dětství v rodinném domě i s babičkou a dědou. Byl to dvougenerační dům - oni dole, my nahoře. Samozřejmě jeden vchod, ale pak ještě další vchod přímo do bytu. I tak samozřejmě věděli o každém našem kroku. Měla jsem je moc ráda a vycházeli jsme s nimi skvěle, ale někdy to nebylo jednoduché, protože také měli pocit, že musíme všechno řešit společně a že musí všechno hlídat. Jsem ráda, že jsem je měla tak blízko, ale zároveň bych teď jako dospělá s vlastními rodiči v jednom domě bydlet nechtěla (a to jsou zlatí!). Klidně ať bydlí ve stejné ulici, ale samotné bydlení by měla mít každá rodina vlastní, aby se mohla vyvíjet svým tempem a směrem. Být na tvém místě, tak se odstěhuji co nejdřív, dokud spolu máte bezva vztah. Pak by se mohlo stát, že si ho společným bydlením zkazíte a nepůjde to vzít zpět. To kouření by mi teda vadilo zásadně!!! A hlavně člověk chce být svým pánem a ne se pořád někomu zpovídat. 🙂

japona
7. lis 2016

@nevimnetusim Pokud je manžel na vážkách, tak nejprve zpracujte jeho🙂
Pak už to jde samo: "rozhodli jsme se, že si postavíme domeček", a na všechny připomínky, které budou mít: "o tom jsme taky přemýšleli, ale pak jsme se rozhodli takhle"🙂. Když u vás uvidí rozhodnost, že to opravdu chcete (OBA chcete!), přestanou prudit a budou se snažit pomoci..

nevimnetusim
autor
8. lis 2016

Děkuji holky za vaše názory. S manželem se o tom občas bavíme. Nechci na něj tlačit, ale vím, že kdykoliv toto téma nadhodím, uvažuje o něm. Mám z našich debat spíš pocit, že se bojí to rodičům oznámit než že by se nechtěl odstěhovat...
Po Novém roce se budeme stejně muset rozhodnout - známí budou prodávat pozemek, tak aby nám ho někdo nevyfoukl. Za tu cenu v tak krásné lokalitě nikdo jiný žádnou parcelu nenabízí.

Sem začni psát odpověď...

Odešli