Partner nemůže unést rozchod

Mam toho prozito dost, tak se potrebuju asi spis jen tak podelit o zkusenost a treba slyset i zkusenosti ostatnich, at uz byli na te ci one strane barikady.
Po roce a pul jsem se rozesla s pritelem. Pro nej jsem byla zivotni laska, ja ho mela "jen"rada. Meli jsme kvuli tomu caste spory, protoze on chtel spolecne bydleni, svatbu a klasickou rodinu (ja mam dite, on mel dite...), ale ja se na to s nim proste necitila (pravda tedy je, ze jsem se na to od rozvodu necitila nikdy s nikym). Snesl by mi modre z nebe a me i malou miloval a obe by nas nadstandardne zaopatril, ale proste mi to nejak nestacilo. Mozna, kdyby me tak strasne neuhanel, nevolal mi tricetkrat denne a nechtel byt porad se mnou...
Rozesla jsem se s nim uz vickrat a pokazdy to bylo strasne narocny, protoze me bombardoval smskama, pripadne tukal na dvere nebo volal pod oknem. Vzdycky jsme to nejak zase slepili, ale tentokrat je to pro me uz opravdu definitivni a on to citi taky. Jenze se s tim nejak neumi dustojne vyporadat. Takze mi porad jen vypisuje od nadavek k vycitkam a zase zpet. Vzkazy o tom, ze jsem blazen, ze se mam jit lecit, jak jsem dceri zkazila zivot, jak mu nikdy nikdo takhle neublizil, jak mi preje to nejhorsi a pro zmenu vestby, jak zustanu uz navzdy sama a nestastna... Nekdy ani nechapu, kde se to v nem bere, jak chce vse, co mi dal, zpatky, jak si preje, at zustanu v uplny bide a nestesti a vyzeru si to az dodna....Vubec mu na to nereaguju (prijde mi to jako nejlepsi moznost, i kdyz obcas na ty vymysly da praci nereagovat). Zatim to neslabne. Je mi ho lito a zaroven mi to prijde strasne slabossky. Chtela jsem rozchod aspon trochu na urovni, ale asi toho neni schopen...