• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Přítel chce dítě, já ne. Co s tím?

1. července 2014 
@zaneetkaha já nevím,asi budu jedna z mála,která tě chápe a bude mít podobný názor, taky nejsem zrovna mateřský typ,z porodu a všeho kolem mám hrůzu a nějak mi ani biologické hodiny netikají,nic mi to neříká,mít děti není mým smyslem života, mám priority jinde.
25. únor 2014 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to fajn najst takuto temu a som rada, ze vacsina diskutujucich na takomto serveri uplne respektuje, ze niekto nechce mat deti. Ja som na tom podobne, vek tridsat, priatel plus 10 rokov a roztikali sa mu biologicke hodiny. A ja som s tehotenstvom suhlasila, pretoze ho nechcem stratit, pretoze na stare kolena nechcem byt sama (obzvlast ked je partner starsi) a pretoze by som si raz v zivote chcela obliect pekne svadobne saty. Navyse do toho idu vsetci okolo mna, mam na to vek a cela rodina bude stastna. Ale vobec netusim, ci to naozaj chcem. A su to kazdodenne uvahy a trapenie, co ideme spravnym smerom:frowning2:((. Ale spolieham sa na ten omielany zazrak, ze ked dieta porodim a odrazu sa stane mojim svetom a nebude mi luto, co vsetko kvoli nemu obetujem (i ked stastie si skor predstavujem ako zivot na cestach ako doteraz a nie priputanie na jednom mieste).

Tiez som dufala, ze to partnera prejde, pretoze ma kazdy mesiac iny vrtoch. No nepreslo, ani po tom, co sa zistilo, za ani jeden by zrejme nemohol mat zdrave dieta prirodzene a v kombinacii obzvlast. No on chce dieta a musi to byt jeho dieta, aj keby to ma stat milion (u starsich muzoch to dieta nie vzdy je mozne a to by niektorych mohlo odradit - obzvlast pokial ma pan 50, tak by mohol rychlo precitnut do reality).
1. črc 2014 v 00:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blahova_andrea Souhlasím s tím, že na portále "mamin" toho zastání asi moc nenajde. Ale nic, možná ano. Já ovšem také přispěji. Mám kamarádku a to opravdu letitou, sice bydlíme od sebe skoro 100 km, ale jsme v kontaktu. Tvrdila přesně to, co zakladatelka diskuze. Všechny její ostatní kamarádky, některé znám, měly děti. Ať už si je pořídily ve dvaceti, nebo později. Ovšem ve svých třiceti letech tahle moje kamarádka pořád tvrdila to samé - dítě nechci, práce... atd. Asi v pětatřiceti letech ovšem došla k jinému názoru, přičem naopak její partner dítě nechtěl, protože měl z předchozího vztahu děti dvě. Nakonec se rozešli. Podotýkám, že i mezitím vším s ní dítě chtěl a chtěl se s ní nechat oddat. Život letí rychle, takže ráz na ráz byli od sebe, ona je sama, on je sám - i když spolu vycházejí a komunikují. No, a nakonec co, - zjistili jí vzácnou nemoc, nevím jak se nazývá, v ČR se vyskytuje vzácně. Tudíž dopadla tak, že dneska nemá ani partnera, ani - jak mohlo již být dítě, dnes dospělé, a budu-li ošklivá, tak v podstatě nikoho, kdo by jí podal sklenku vody. A budu ošklivá ještě jednou. Její věty zněly - já si žádnýho smrada pořizovat nebudu, já si žiju svůj život, já mám tady práci, kterou mám zajištěnou na roky dopředu..., ano, vydělávala, vydělávala takový peníze, že se hned o takových nikomu ani nezdá. Přitom vím, že dneska šťastná není. A teď jedno moudro, nevím, kde ho můj tatínek vzal, možná ze své hlavy, ale napsal mi ho do památníku. PŘÁTELE LUPOU NENAJDEŠ A SNÁZ JE ZTRATÍŠ, NEŽ ZÍSKÁŠ. MÁŠ-LI PŘÁTELE, PAK MÁŠ VÍC, NEŽ MAJÍ ONI. Zkus si tam nějakým způsobem místo slova přátele dosadit rodinu. A ještě něco. Chceš-li lásku dostávat, musíš ji i dávat. To je stejné, jako se vším. Je pravda na druhou stranu, že z partnerovo hlediska - chtít dítě v padesáti letech je také sobectví, protože on si žil po svém doposud a pak by měl ve věku, kdy by měl být dědečkem rozumnět svému dítěti, to je taky tak, ale je spousta mužů, ve Tvém věku, - bezdětných, kteří rodinu chtějí, a myslíš si, že najdeš nějakého, který Ti bude věkově blíže a který bude s Tebou na stejné vlně a zároveň si budete hlavně ve všem rozumnět najdeš? Tím vším nechci ani náhodou říct, že si máš dítě pořizovat, to určitě ne. Biologické hodiny máme každá jinak nastavené, ale abys jednou nedošla k tomu, že je už vlastně pozdě. Nevím proč, ale mám z Tvých příspěvků pocit, že Tobě by nejvíc vadilo být těhotná. Jako chodit s bříškem atd. , nevím, ale myslím si to a nebo jde prostě o sobeckost. Co se těhotenství týče, tak první tři měsíce to vidět v podstatě není, pak si všichni kolem myslí, že jsi trochu přibrala a nakonec se vlastně jedná jen o další tři měsíce, kdy už Ti to bude jedno. A ještě něco, hovoříš o práci..., tak pokud máš práci natolik zajímavou a hlavně výdělečnou, tak to řešit nemusíš už vůbec, - copak takhle chůva?
1. črc 2014 v 01:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@ivonapop nespletla sis náhodou příjemce zprávy? :grinning:
1. črc 2014 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zaneetkaha Z tvého příspěvku je cítit strach. Strach z dětí, z těhotenství, z porodu.
Takhle radikálních moc žen není. Možná je to tím, že jak píšeš, jsi skoro žádné děti okolo sebe nezažila. Přítel tedy bude mít asi smůlu.
1. črc 2014 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Než jsme se přestěhovali měla jsem sousedku, která měla úplně stejný přístup..nechtěla děti, byla trochu kariéristka a prostě svůj čas dělila mezi manžela a práci a říkala, že nemá kapacitu se s někým dalším dělit..když jí bylo 35 manžel přišel s tím, že by byl možná čas i na děti, ona nechtěla..když jí bylo 37 otočila a říkala, že vlastně jí bude smutno až bude starší, nebude mít vnoučata nic..tak se začali snažit..snaží se už dva roky a nic, ani umělko se nechytlo..je teď neštastná a trápí se..zkus se zamyslet jako ona...aby pak nebylo pozdě..
1. črc 2014 v 11:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
je ti 30 a tutíž máš ještě pár let čas. Tvého přítele chápu, pošlo mu, o čem život je a že po něm tady opravdu nic nezbyde... Pokud jste zabezpečeni, nemusíš opouštět práci na moc dlouho, jde mít chůvu úplně od začátku. Mám švagrovou v cizině, tam je mateřská jen 4 měsíce, v práci v podstatě byla stále a zvládají to a v práci se plně realizuje (vědecká činnost, často jezdí na služební cesty). Ono jde o to trávit s dítětem kvalitní čas, i když třeba jen pár hodin denně.
Ze zkušenosti vím, že pokud se do vztahu dostanou rozpory ohledně toho mít či nemít děti, vztah většinou končí. Mít dítě určitě není povinnost a pokud se rozhodneš ho opravdu nemít, asi to tak má být. Ale představ si zástup tvých předků, kteří tady byli zbytečně, protože jejich (a současně tvoje) geny tady dál už nebudou a jako by ani nebyly...
1. črc 2014 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak hlavně pokud ty dítě nechceš a on jo, takto bude asi jablko sváru a pokud to nevyřešíte muže to dopadnout špatně..já teda zcela chápu, že dítě chce a i když není nejmladší, není na to přece uplně pozdě. Měli byste si jasně dát pravidla, promluvit si o tom..a pokud se neshodnete nemá cenu spolu dát být...nezapomen, že vztah je o toleranci a ustupcích ..:slight_smile: navíc ..jestli jste spolu 8 let myslím, že to je klidně vhodná doba k tomu posunout váš vztah někam dál ..když je vztah dýl na tom stejným bodě tak to pak jde do kytek.
1. črc 2014 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myslim ze vas vztah bude mit brzo konec...kdyz chce chlap dite tak si ho hold poridi nekde jinde... je to mozna tvrdy ale je to tak...kord kdyz mluvi o dedici :wink:
1. črc 2014 ve 12:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mozno Ti zoberiem iluzie, ale je len velmi malo zien, ktore odjakziva vedeli, ze chcu deti. Skor vacsina chce karieru atd. Ja som ani nechcela vazny vztah a manzelstvo uz vobec nie. A pozri ako som dopadla :grinning:.
Ja si nemyslim, ze musite ist od seba. Priatel chce dieta - tak zacina Tvoja tema. Chce proste "dieta" alebo ho chce s Tebou? Zvladla by si, keby mal dieta s inou? Dnes je dost zien, ktore chcu dieta, ale nechcu chlapa doma. Ak najdete takuto zenu, moze mat priatel dieta s nou, o dieta sa zaujimat a starat, ale bude stale zit s Tebou? Ano, znamenalo by to pre Teba, ze sem-tam by si to dieta musela vo svojej blizkosti zniest. Ale nebolo by to Tvoje dieta. Ale takyto model je hlavne o tolerancii na vsetkych stranach. Poznam taky a funguje to. Nieje to ale pre kazdeho.
1. črc 2014 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já bych zařídila nějakej pobyt, možná by stačil i víkend, někde na chajdě spolu s nějkaou rodinkou a jejími dětmi. Někde, kdy by se děti nudily a kde by nebylo před nimi úniku :grinning: ono by ho to za ten víkend mohlo přejít :grinning:
1. črc 2014 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem měla kamarádku, co děti strašně nechtěla. A žila tedy s partnerem, který také nechtěl mít za žádné děti zodpovědnost, a vyhovovalo jim to. Než si našel bokovku. Ona díky tomu a po roce trápení našla jiného přítele a ten měl přístup k rodičovství s ní otevřenej, tedy děti už měl, ale kdyby měl zas, nebude mu to nijak proti mysli. A ona si najednou řekla proč ne. Teď má mimi a pochybuju, že toho lituje. Kdyby nebylo té bokovky, dodnes je s nevyzrálcem a nikdy nemají děti a neměla by svou malou. Jestli myslíš, že ten tvůj to má jako vrtoch, tak dítě se nemá narodit z vrtochu. Je mu 50 a myslím, že jak byl zvyklej, že šlo dosud po jeho, půjde mu to i teď. Jemu bych asi nevyhověla, ale sama bych se pokoušela ověřit si, jak moc já sama odolám v čase, co za pár let, za 5, 10, 15..? Možná k tomu dospěješ, a nebude to vrtoch. Jemu bude 55, 60..? Mě teda také přijde, že tvůj partner do 50 nechtěl nést za nikoho zodpovědnost, a najednou má touhu a prosazuje jí tak vehementně, jako doteďka to, že dítě nechce. Kdybys měla jinýho chlapa, kterej tohle až tak neřeší, myslíš, že bys to taky řešila? Ono cizí a vlastní, to je prostě rozdíl. Nemusíš mít děti, to nikdo neříká, je lepší je nemít, když je nechceš. Ale na druhou stranu lidé se opravdu mění. Myslím, že ten tvůj se změnil dost pozdě, a hlavně když i ty ho podezíráš, že to je jen dětinskej vrtoch, tak se mi to taky nelíbí. Ale pro tebe ještě čas je, zajímalo by mě, jak by to vypadalo s jiným chlapem, kterej se nebojí v životě výzev, malých dětí, nedělá prohlášení že "nikdy" a naopak "teď musíš". No, s tímhle bych do toho asi nešla. A když bych s ním zůstala a náhodou změnila názor z jinýho důvodu než z nátlaku, tak nevím nevím, ale .... Velké ALE. Ono totiž je něco jinýho věkový rozdíl když je jednomu 17 a druhýmu 37, než 35 a 55 a pomýšlejí třeba na založení rodiny. To už je na otcovství prostě víc, než bych pro svý dítě chtěla. Je to jen můj názor, takže to ber s nadhledem, neznám ani jednoho z vás a nevím vůbec, jací jste...
1. črc 2014 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
...a ještě mě k tomu napadá, jak ho znáš už dobře a píšeš: on by k němu nevstával, on by pak s miminem být nemusel (krmení, chování, péče), nevím jestli takhle přesně to tam zaznělo, ale vpodstatě je to jedno. Tak nějak ze všeho mi to přijde, že od něj očekáváš, že by všechno nechal na tobě. To si pravděpodobně myslíš, protože ho znáš. A i tohle tě ovlivňuje, očekáváš od něj sobectví a že veškerá práce a starost zůstane jen na Tobě.
1. črc 2014 v 15:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zaneetkaha Nepřejde... skoro každý chlap je v tomto ješitný a chce potomka, který ponese jeho geny, podobu, jméno a hlavně, když už na to věkově dozrál. Na tvém místě bych si dítě určitě nepořizovala kvůli němu, mimčo by Ti úplně otočilo život a o to Ty nestojíš, jak píšeš. řekla bych mu, že Ty dítě prostě nechceš, ale miluješ ho a nechceš o něho přijít a záleží na něm, jak se rozhodne, ale měla bych strach, že by mohl odejít kdykoliv během našeho vztahu, kdy by se vyskytla ochotná ,,mamča", to ale musíš vědět Ty, jakou má povahu a jestli by kvůli tomu odešel.
1. črc 2014 v 16:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
No nezbývá nic jiného než mu to furt opakovat dokola tak dlouho dokud toho nenechá, jasně otravuje tě to, jeho asi taky, dala bych tomu čas, buď ho to přejde a nebo si dítě udělá jinde s jinou. A co ty víš, třeba za nějakou dobu budeš sama chtít, i když teď tvrdíš že ne. Pro někoho je to zásadní věc, já bych nemohla žít s někým, kdo by nechtěl děti a ani vidina v budoucnu by nebyla. Tobě je 30 jemu 50 to už je sakra rozdíl, vem si kdyby to bylo třeba naopak to ani pak by si nechtěla děti? Pokud víš jistě, že odpověď je ne, musíš mu to říct jasně. Ale pak bych se fakt bála, aby tě neopustil, přeci jenom je docela psycho, že se člověk tak změní a osobně se toho taky bojím a to né jen v otázce dětí.
1. črc 2014 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ve vztahu se mají dělat kompromisy, ale tohle je zrovna věc, kde se kompromis nedá udělat. Pokud jeden chce a druhý ne, musí jeden ustoupit a nebo pak rozdělit své cesty. Myslím si, že člověka to jen tak nepřejde, když chce děti (přece jen je to taková nějaká přirozenost), na druhou stranu je podle mě nesmysl mít dítě jen proto, abych o partnera nepřišla. Být rodičem je mnohdy hodně náročné i pro toho, kdo je na to připraven, kdo se na to těší a mnohdy i takový člověk toho má s prominutím plné kecky. A myslím si, že takové momenty by byly do budoucna pořádným svárem, že ten, kdo děti nechtěl a ustoupil, by v ten moment to tomu druhému předhazoval, na místo toho, aby ho podpořil. Pak je samozřejmě i možnost, že ten, kdo děti nechtěl, pak úplně otočí, začne ho to naplňovat. Ale je to docela velký risk na to spoléhat. No, přeji hodně štěstí těm, kdo se musí takto rozhodovat, protože asi věcný argument proč děti ne, nebude nikdy tak silný, jako pocit, že děti ano, toho, kdo děti chce
1. črc 2014 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek