Přítel má jiný sociální status - dá se s tím smířit?
Ahoj, zakládám tuhle diskuzi pod novým nickem, ale jsem zde již docela dlouho.
Řeším teď docela dilema. S bývalým, se kterým mám dvouletého syna, jsem se rozešla před rokem. Byl to typický frajírek a sobec, který bral ohledy jen na svoje potřeby a pocity, podváděl mě a s ničím nepomáhal. Rok jsem se z toho vzpamatovávala a kolem vánoc po dlouhé době zase někoho potkala, kdo mě zaujal. Je stejně starý, podobně dlouho rozejitý s podobně starým dítětem. Od první chvíle spolu trávíme hodně času. Je na mě moc milý, na syna také, máme podobný smysl pro humor, super sex, podobné názory, je hodně šikovný a činorodý...potud všechno OK, už jsem nejednou přemýšlela o světlé budoucnosti až navždy. Problém je, že já jsem docela snob nebo spíš povrchní, prostě na prachy. Nic jsem v životě nedostala zadarmo, ale vždycky jsem byla dost úspěšná v práci, hodně vydělávala a pohybovala se ve vyšší společnosti. Hodně cestovala, užívala si života. Ráda si zajdu na dobrou večeři, na eurovíkend, koupím pěkné věci. Po rozchodu jsem se sice musela dost uskromnit, ale mám práci na poloviční úvazek, vlastní byt a sama se synem hospodařím s více než třiceti tisíci měsíčně...umím se o nás dobře postarat a chtěla jsem chlapa, který bude také vydělávat nadprůměrně, abychom spolu mohli zase požitkařit. Jde i o to, že drtivá většina mých kamarádů má vyšší životní standard. Není to o tom, že by někým bez peněz opovrhovali nebo tak, ale prostě když jdeme na večeři, tak do steakhousu a ne do čínskho bufetu...no a přítel moc peněz nemá. Pracuje manuálně, hloupej rozhodně není, intelektuálně jsme si určitě rovni, ale život do zavedl k manuální činnosti a ne do nablískané kanceláře jako mě...ze začátku vztahu se tvářil, že má taky dost peněz a já se nikdy netajila tím, že potřebuju chlapa s penězma, platili jsme dost věci na půl, rozhodně mě nijak nevyužíval, ale z návrhu nějaké dražší zábavy vždycky vycouval... až vyšlo najevo, že má na moje poměry docela hluboko do kapsy...třeba tak kolem dvaceti čistého na měsíc...vůbec nevím, co mám dělat. Jednak mě samozřejmě štve, že ke mně nebyl upřímný...ale je fakt, že bych si jinak s ním ani nic nezačala, to vím. A pak samozřejmě ta skutečnost, že prostě nemá prachy... vím, že jsou důležité jiné věci, že je milý, pozorný, citlivý, nepije atd...ale pro mě prostě ty peníze důležité jsou. Kdybych byla s ním, tak už můžu zapomenout na svoje koníčky...a co teprve, kdybychom spolu měli dítě? Čtyřčlenná rodina v Praze žít z třiceti tisíc? A já samozřejmě ještě další dítě chci... řešila jste některá podobnou situaci? Rozhodly jste se na svoje "předsudky" rezignovat a pak se ukázalo, že to prostě nejde? Nebo naopak jste ráda, že máte super pozorného chlapa a na snížený standard jste si zvykly? Díky za zkušenosti.
@marcicek84 tak já třeba nejsem ten typ, co byl zamilovaný hned. pár měsíců mi trvalo dosáhnout i té samotné zamilovanosti. láska je pak otázka už delšího času. podle mě zakladatelka toto řeší, protože se bojí propadnout vůči danému člověku té bláznivé zamilovanosti. ono pak už těžko řešit. pak už nevelí mozek 😀
@philips01032017 me zarazi jedna vec....ohanis se tady svou inteligenci, pracovitosti, vysokym platem...presto jsi nebyla schopna si neco nasetrit na horsi casy? Tim myslim obdobi rodicaku. Mam z tvych prispevku pocit, ze tady jde o marnivost a moznost doprat si cokoli, co se ti prozene hlavou, ted v tenhle moment, ale budoucnost moc neresis. No budu ti prat, at ti vsechno vychazi, jak si prejes. A partnera netahej za nos a rekni mu, jak to je.
@karlajasmine @journals
Jenže ta komunikace už na začátku je celkem důležitá. Tady je tolik diskusních vláken, kdy po hodně dlouhé době ty holky zjistily, jaký jejich partner v reálu je, že nedělá to či ono, že si život představovaly jinak... Něco jinýho je, když se seznamují dva -náctiletí, dva vysokoškoláci nebo dva lidé, kteří už mají něco vybudováno, případně i děti. Taky jsem si nezjišťovala ve svých devatenácti, když jsem začínala svůj první vážný vztah, jak si tehdejší přítel představuje budoucnost, prostě jsme spolu začali chodit a doufali, že to vyjde - nevyšlo. S mým exmanželem jsme plány do budoucna už nakousli, ale to bylo už v době, kdy jsme pomalu oba končili vejšku. Se svým současným mužem jsme si řadu věcí vyjasnili už na začátku vztahu, protože oba jsme byli už dlouho soběstační, oba jsme měli vybudované nějaké postavení, rozjetou kariéru, a oběma už nám taky bylo přes třicet, takže času na "experimentování" už taky moc nebylo. Zakladatelka má dítě, a je v zájmu toho dítěte, aby se u něj nestřídali "strejdové" jak na běžícím páse, takže bych čekala, že si partnera bude vybírat obzvlášť s rozmyslem a bude mít už předem jasno, co chce a co ne a podle toho se zařídí hned. Dva měsíce jsou ještě relativně krátká doba, ale já bych to třeba dva měsíce netáhla s někým, o kom nevím aspoň ty základní a pro mě důležité věci. Dnes už ne. V devatenácti bych to neřešila.
@dokument tak zrovna rozhovory na téma budoucích dětí a jejich pravdivost v budoucnosti mi přijdou jako sci-fi. stejně jako žena, která nemá děti si myslí, že to jednou bude takto, bude dělat toto a odsuzuje toto...a realita je pak jinde, tak to mají i muži. netuší o co jde, netuší, co je čeká a když něco řeknou, tak to téměř nikdy nebude pravda. můj děti měl a stejně je šílený rozdíl mezi tím, jak vypadala "rodina", strávený čas, výchova atd...víkendově a jinak, když jsou ty děti doma denně a fakt "visí na krku". rozhodně jsem pro své děti čekala jiného otce než mají. na základě toho, co jsem viděla a slyšela ve vztahu k těm starším.
@majaaa82 ale tak my nevíme, jak moc je krásná, štíhlá, dobrá kuchařka, nymfomanka apod. 😉 třeba toho má hodně co nabídnout a i proto je tak náročná
@netopejr no já myslím, že většina mužů opravdu tyto nároky má. samozřejmě ne jen vzhled a sex, ale k tomu i tu dobrou kuchyni, obstarat domácnost, děti, taky něco vydělat atd...muži jsou nároční. no ale proč ne? my jsme taky 🙂 nikdo nejsme dokonalý, nikdo nemůže nabídnout všechno a nikdo nedostane všechno.
@majaaa82 tak pokud s klidnym srdcem vypusti, ze si opravdu rada a casto doprava kdeco, tak asi nezivori. Potom evidentne a, z ceho usetrit, ale nechce...bud ji to jeste nedoslo, nebo to nepovazuje az nutne... Jen mi to proste nesedi, nic vic. A ve finale hleda chlapa s vysokym vydelkem jen proto, aby ji pripadna dalsi materska neomezila. Ted je ovsem otazka, jestli I jeji pripadny movity protejsek bude chtit pustit chlup. A neni to ode me zadny utok ze zavisti. Zatim jsem nepotkala cloveka, ktereho by penize udelaly opravdu stastnym.
@heduska82 a ona někde psala, že nemá nic našetřeno? třeba jen nechce dopadnout jako já, aby její celoživotní úspory padly na dluhy muže a na to, že si vůbec dovolí s ním pořídit děti, aby je měla jak uživit než zas bude víc pracovat a víc vydělávat 😉
@dokument ale určitě, povídat si o tom ano, ale dělat z toho nějaké závěry ne. Na toto téma jsme si povídaly s kamarádkou o jejím ex. Říkala, že na začátku špatně vyhodnotila signály co vysílal, prý si rád hrál s dětmi v příbuzenstvu a nadšeně o nich mluvil, tak z toho vyvodila, že má rád děti (a chtělje). Realita byla nakonec taková, že sice má děti rád. Ale tak půl hodiny týdně. 🙂 A to včetně těch vlastních. To ber jako jeden z možných příkladů.
@blahova_andrea mela jsem na mysli spis hodnotovy zebricek, ten si myslim u lidi tolik nemeni ani casem. Samozrejme na rande jde clovek jinak upraveny, nez chodi doma, celkove se dela lepsi, snazi se, kdyz chce toho druheho upoutat.
Tahle diskuze je už slušně mimo 😂 najednou se tu řeší, jestli je zadavatelka dost dobrá pro muže s vyššími příjmi - jestli je dost hezká, dost štíhlá, dobrá kuchařka... vtipné. Nicméně hádám, že s takovým příjmem to asi žádná s prominutím šmudla nebude, byť věřím, že jí to tu některé dost přejí 😀 A našetřeno asi taky něco bude mít - přeci nečekáte, že tu napíše celý svůj životopis, stav účtu a další obhajoby, aby tu některé měly klidný spánek...
@blahova_andrea Tohle taky vnímám jako dobrý sci-fi. Začít před manželem na prvním rande o svatbě a dětech, tak okamžitě uteče a podruhé se už nevidíme. Poprvé jsme vážně začali mluvit o dětech vlastně až po svatbě, předtím jsme na podobná témata mluvili až tak po dvou letech vztahu, dřív jsme neměli důvod. Oba jsme věděli, že děti chceme a to nám pro tu chvíli stačilo. Jediné, co jsme věděli rozhodně je, jaký životní styl nám vyhovuje (sport, cestování atd.) a to nám pro tu chvíli stačilo. My jsme na začátku neměli potřebu přiznávat jeden před druhým své příjmy a lustrovat karty a účty. Kdyby se mě manžel po měsíci "chození" zeptal, kolik mám na účtě, tak uteču - sama a dobrovolně. A on taky 😀 a jako experiment jsme to nebrali.
@heduska82
@heduska82 asi to bylo tady http://www.ceskatelevize.cz/porady/11054978064-...
Holky, já si hned vzpomněla, když jsem tohle téma četla, jak se mě jednou, kdysi dávno, možná v minulým životě jeden kluk, kterej se mi ale strááášně líbil, ptal, že teda doufá, že máme Favorita jako oni a né Škodu stodvacítku nebo nedejbože!!! stovku!! Samozřejmě jsem vypálila, že máme taky Favorita, protože ten kluk byl fakt moc pěkněj 😀
A tatík zatím tou dobou jezdil ve stodvacítce... omluvou mi snad bylo, že nám bylo 15náct 😀 a celkem brzy jsem zjistila, že je to pěkněj vůl. Tak to jen tak na odlehčení 🙂
Požádej o radu Rytmuse, ten už o takových ženách jako seš ty jednou napsal píseň 🙂
@prochi 😀 na odlehčení super
Tím nechci říct, že zakladatelka tématu, je pěknej vůl 🙂 aby to tak nevyznělo.
Ve svý podstatě ji vlastně celkem i chápu. Ale co mě opravdu hodně mrzí je jedna věc a to, jak se v posledních letech schazují ty obyčejné profese. Jak kdejaký zedník, prodavačka, švadlena... jsou mnohými považováni za téměř nemakačenka, co se měli líp učit a mají držet pusu a krok a být rádi, že jsou rádi. Třeba moji rodiče, oba vyučení, celý život manuálně pracovali, nebo babička, která dřela v kravíně, dědeček, co jezdil v traktoru, ale všeobecný přehled měl takový, že jsme mu mohli všichni závidět. Tohle povyšování mi vadí a mrzí mě. Jen věřím, že naše děti vychováme tak, aby nad nikým neopovrhovali, ať už budou dělat v životě cokoli.
@prochi souhlasím. já mám muže vyučeného dělníka a co jeho mozek pobere, o tom se mi s maturitou ani nezdá. rodiče mám taky vyučené. máma má ten všeobecný přehled před důchodem lepší než já v době, kdy jsem maturovala. tchýně taky není studovaná a je to chodící kniha. asi jsem sama hloupá a nenáročná, protože já lidi kolem sebe považuju za poctivé, pracovité, inteligentní a všichni mají zlaté šikovné ruce. no já jsem vedle nich fakt neschopná blbka 😅
@blahova_andrea vyuceny delnik muze byt (a mnohdy byva) chytrejsi a zkusenejsi, nez kdejakej kindermanazer s Bc. A ani magisterskej ci inzenyrskej titul z cloveka neudela moudreho... a jen s prominutim blb resi tituly a formalni vzdelani.
@majaaa82 to je pravda. těch blbů s titulem ing apod. už jsem potkala ☹
@blahova_andrea ja taky... nejlepsi jsou absolventi, z tech kvetu 😉)
@blahova_andrea Andrejko, pročítám diskuzi a reaguji...já jsem nikdy nechápala, jak se někdo může zamilovat až po čase. "bála se propadnout zamilovanosti"...ono to jde nějak načasovat? Osobně vždy napřed "lítám" (jsem zamilovaná) a až pak postupně "střízlivím" :D...
@sedmiteckas teri, ja to litani hned mela jen s ex.a to jsme se znali z drivejska.pak se x let nevideli, nahodou se potkali a bylo to jak to filmovy zatmeni a ohnostroj😀 ale jinak si me vzdy chlapi museli vlastne uhnat, postupne ziskat.
muze i nemusi fungovat. Zaprve zalezi, jestli je on schopny zkousnout, ze vydelavas vic (z vlastni zkusenosti musim rict, ze vetsina chlapu s tim problem ma, pripadne jim nebo tobe to dava "sezrat" okoli)
Pak pises, ze chces dalsi dite - bohuzel to budes ty, kdo se bude vracet co nejrychleji do prace aby se vsechno utahlo - a vsadila bych se, ze to bude mnohem driv nez rok po porodu.
chodite spolu jak dlouho, 2 mesice ? a uz ted se bojis, ze prijdes o svoje konicky, omezis kontakt s kamarady, sotva zvladnete uzivit rodinu ..
zivot je jiny, kdyz ma clovek dite, proste ty penize hraji mnohem vetsi roli a hlavne maminky chteji mit jistotu, ze rodina bude zabezpecena.
Sama nejlip vis, jestli je tak vyjimecny a jestli za to stoji. Je to jen chvilkovy rozdil prijmu nebo budes hlavni zivitel ty (nepocitaje necekane zivotni situace) ? Taky pocit, ze to je "hlavne na tobe" neni prijemny ..
kazdopadne 20tis mesicne v Praze je fakt malo i na remeslnika. Treba, kdyby si zalozil vlastni zivnost, mohl by mit mnohem vic. Je to oboustranny vztah, snazit se musite oba.
Měli jsme dva hrníčky..,
čtyři talíře,
vyzdobené sluníčky,
přímo od malíře,
cukru na pět hromádek,
čtyři knížky pohádek................
Ano, umím si představit, že by můj partner měl jen 20. A dokonce, i můj švagr s velmi vysokým příjmem považuje za nejlepší dovolenou prodloužený víkend na Živohošti 😀 Není to proto, že bychom si nemohli dovolit víc, ale proto, že peníze nás ještě nepohltily a tak nějak si uvědomujem, že nejsou všechno 😉 Opravdu to hodně dobře zvaž, která cesta bude ta správná, ty se o sebe postaráš, bydlíš ve svém, on se o sebe taky postará tak myslím, by to mohlo fungovat, kamarádi jistě pochopí, že si vyměnila boháče za "chudáka", který tě má rád a hezky se k tobě chová, a pokud nepochopí, tak asi tak úplne nestojí za to s nimi jezdit na dovolené a chodit na večeře 😉
@journals tak pravda je, že my všichni víme prd, jestli je či není to šmudla🙂hele jedna věc jsou peníze a druhá věc je vkus..a vkus si prostě nekoupíš btw..
Mě jen fascinuje jak jsou některé ženy dokonale pragmatické v takové oblasti jako je vztah a láska..to koukam, že jsem tedy celý život úplně mimo, páč tohle jsem fakt s mužem nikdy neřešila..status..mě na mužích zajímaly vždy jiný věci..a ty peníze byl vlastně takový bonus časem..
Ještě bych poznamenala, jak už tu někdo naznačil, že pokud tedy žena řeší apriori zdroje, nejde jen o to, jestli je muž má, ale taky o to, jestli je ochoten se o ně dělit..tady taky může přijít pro zakladatelku zklamání..a potřeba si muže důkladně prověřit..😉
@netopejr Nevím, pohybuju se pracovně mezi určitou skupinou lidí, často vyšších manažerů (a dříve vyloženě top manažeři). A když jsem měla možnost vidět jejich protějšky, myslím, že by vedle sebe nevydejchali někoho třeba typu já (dlouhý dready). Ale plést se můžu, samozřejmě. Já si nemyslím, že by byla zakladatelka nějaká zlatokopka, nemám potřebu jí nadávat. Jen mi prostě ten styl psaní nesedí, přijde mi hrozně pragmatickej, hodně takovej analytickej. A to mi teda k lásce nesedí.