Přítel nechce svatbu, děti a vůbec řešit budoucnost

Jsme s přítelem 3 roky a náš vztah asi prochází krizí. Mám v hlavě strašný zmatek, že to ani nedokážu popsat, podle všeho on také. Na svatbu má jasný názor, že to teda nikdy nee, že je to jen papír, kterým se lidi mají připoutat nebo co a že se stejně většina manželství rozvádí a že by se to po svatbě určitě zhoršilo, atd. Stejně tak děti...že si nikdy nedovede představit se starat o děti, že je to strašnej závazek, na 20 let dopředu (má pravdu), a že nechce nic plánovat, nechce řešit ani co bude za týden, vyloženě mu vadí řešit, co bude za x let. Neřekne striktně, že je nikdy nechce, ale odmítne se vyjadřovat, řekne, že neví, že si to neumí představit a tečka, je z toho tématu smutný a jakoby popuzený. Vadí mu se o tom jen bavit. Netlačím na něj, já sama se na děti ještě necítím a taky si nejsem jistá, jestli je někdy budu chtít, jak jsem psala, mám v hlavě strašný zmatek...bojím se, jak to všechno s námi dopadne, bojím se o náš vztah, potají pláču, protože mě bolí jeho postoj, a mám každý den strach, že mě opustí.
Dříve takové radikální názory neměl, na svatbu říkal že někdy v budoucnu třeba ano, může být, když jsme snili o domečku, tak v plánu byl i s dětským pokojíkem (tedy beze slov vyřčeno, že prostě děti někdy v budoucnu budou). Poslední dobou takovýhle obrat od něj.
Za pár let nám potáhne na třicet, a oba asi pořádně nevíme, co v životě chceme...on se vehementně brání řešení budoucnosti, já si ji v hlavě naopak promítám nezdravě často a pokaždé vypadá jinak...ale nejsme nevybouření nebo tak něco, naopak, možná jsme příliš uzavření do sebe a fixovaní jeden na druhého. Omlouvám se, asi jsem tu splácala páté přes deváté, snad mě aspoň někdo trochu pochopí a poradí mi, co mám dělat, budu moc vděčná za vaše názory, i když třebas pro mě nebudou příjemné...