Problémy s přítelem...
Ahoj, tak jsem teď několik dnů u přítele. A nějak mám problém s ním být. Jsem na rizikovým a příští týden mě čeká odběr plodové vody. Partner nechce, aby na něj chodila. Myslí si, že je to zbytečné. V našem vztahu jsou mráčky. Hádáme se kvůli jídlu. Můj přítel je maniak do zdravé stravy, a to do takové míry, že je schopen kojence krmit sojovým mlékem, protože je to zdravé. Neustále mi cpe jeho jídlo se slovy, že mi to musí chutnat. Jsem doma zvyklá na zcela jiné stavování. A ačkoliv bychom si každý mohli jednoduše vařit sám za sebe je to problém. Já, když si koupím hranolky, tak mu je nevnucuji, aby je snědl. On mi naopak pořád vnucuje soju, kukuřičné knedlíky atd.. Myslí si, že to budu jíst, že mi to prostě zákonitě musí chutnat. A je jedno jestli jsem těhotná nebo ne...
Kromě jídla má problém s tím, že mu starém o morčata. Vadilo mu, když jsem mu koupila pro ně krmení. Také chce, ať vypínám mobil na noc, nechce si pořídit mikrovlnku. Prý to škodí zdraví. Mimo to, jsem ho načapala, že mi čte zprávy v mobilu.
Jsem nešťastná a vystresována. Snažím se mu furt vysvětlovat, že jsem těhotná. Že když je žena na rizikovým, tak to neznamená, že bude týden doma, a pak zase půjdu hezky makat k lince. Přítel nikdy nedělal fyzicky. Takže má docela problém si to představit.
Radící lidé se dělí na dvě poloviny. Jedna mi radí, ať odejdu. Lepší, být sama s dítětem než s takovým chlapem. Druhá naopak, ať zůstanu a nerozvracím rodinu kvůli takovým prkotinám.
Máte někdo zkušenosti, že se vztah v průběhu těhotenství srovnal? Že to, co vadilo, pak přestalo vadit? Sama nevím, jestli si to moc vše neberu k srdci...
@journals Vypadá to, že to na tu chvilku zvládal. Jsem ovšem teď na rizikovém, takže od rána do večera doma a každý den. Ani jeden den mu nedělal třeba problém, když věděl, že mě zas uvidí třeba za týden. Někdy i za dýl. Pokud jsem byla nemocná. No zatím to vypadá tak, že mu vysvětluji, co je třeba udělat. A to včetně to jako vaničku nebo co je všechno potřeba vyřídit na úřadě. On to sice odkývá, že s tím souhlasí, ale skutek utek. Napadá mě, může být jeho chování nějakým druhem útěku od reality? Jako, že ho to zaskočilo, i když si dítě sám přál. Co se s ním tak bavím, tak jeho představa je podle hesla: "ono se to nějak udělá."
@sijane Jasně, to je typický příklad takového toho začátečního chození - když vidíš někoho omezeně, vlastně jen když máš ty i on náladu se vidět, tak je všechno fajn a v pohodě. Ale když s někým žiješ, tak se poznáte i ve chvílích, které nejsou ideální a růžové (vč. špatných nálad, nemocí, chvil, kdy se nedaří atd).
Jestli to je útěk od reality, nevím. Spíš si myslím, že ne, že je teď jen takový, jaký ve skutečnosti je. Samozřejmě ho neznám a nevím, jaká je u vás situace, ale pokud jste se vídali jen na pár hodin v týdnu, tak určitě dokázal hodně věcí skrýt spíš, než ve společné domácnosti.
No, děvče, buď opatrná. Ono to, že si s tebou přeje někdo miminko po pár měsících vztahu je pěkné, ale jak vidíš, úplně se nevyplácí partnera neznat. Přijdeš mi (prosím, ber to bez urážky) jako hodně naivní ve svých představách a očekávání od života. Raději se zkus zamyslet víc prakticky na dobu, co budete dělat až se miminko narodí. Na což jsi mi ještě neodpověděla, jak si to představujete pak? Jaká je tvoje představa? Jeho? Společná? Odpověď, že nějak bude by mě rozhodně neuspokojila a doufám, že tebe taky ne.
@journals No ohledně té naivnosti. Co tak poslouchám lidi, jsem na tom ještě dobře...
No, já bych byla nejradši, aby dítě přišlo do již zařízeného. Mělo tu vše. Chápu, že on domu přijde přinejmenším kvůli práci až navečer, ale ocenila bych nějakou snahu. Je mi jasné, že budu celý den sama s dítětem.
On si to asi představuje tak, že se to nějak udělá s tím, že si dál bude chodit sportovat a přicházet se domů jenom vyspat.
Počítám s tím, že dítě bude potřeba v noci obstarat. Což si nejsem nějak jistá u své drahé polovičky. Ačkoliv mu vysvětluji, co ho čeká. Tak si nejsem moc jistá, jestli tu praxi zvládne.
P.s. Měl přijít domů a nepřišel mi.
@sijane Jsi na tom dobře? V tomhle případě bych se nesrovnávala s tím, jak žijí ostatní, protože oni nežijí tvůj život! Když samozřejmě pominu to, že se můžeš akorát srovnávat s lidmi ve tvém okolí a jejich výběr je také ovlivněn dalšími věcmi (životní styl, podobná životní filozofie, očekávání od života, vzdělání...). V mém světě tohle tedy normální není a rozhodně bych se s takovými lidmi nechtěla srovnávat a uklidňovat se jimi.
A pokud se máš tedy dobře, tak by asi nebylo na co si stěžovat, ne? 😉 Já nevím, chvíli píšeš, že problém je, pak že není... Ale tohle asi tady na MK nezměníš, musíte si to nastavit nějakým způsobem hlavně vy sami doma. A fakt bych nečekala na dobu, až bude to malé na světě, pak bude všechno složitější. Co zkusit tu jeho mámu? Už jsi se s ní viděla? Není načase se s ní poznat a pochopit, případě promluvit si i s ní? Nebo co jako plánuješ dál dělat? Tady ti můžeme radit cokoliv, ale nežijeme s vámi, takže rozhodnutí jak se k fungování vaší rodiny stavět je jen na tobě. Na jednu stranu mají holky pravdu, že jsou to žabomyší války, na druhou stranu to celé může být daleko větší průšvih - už jen tím, že mi nepřijde, že bys ty sama cokoliv řešila jinak než vyčkáváním a hlavně že se vůbec neznáte. Tak co plánuješ dál? Přece ti nemůže stačit někde sedět na zadku, vzdychat a čekat, že se stane nějaký zázrak, ne? Já bych se nenechala jeho chováním odbýt, zároveň bych ale vše nenechávala jen na něm a zapojila se taky aktivně do řešení.
@caverina Těmi žabomyšími válkami je myšleno to, že se hádají o tom, kdo nakrmí morčata atd. 😉 to jsou pro mě nesmyslné situace, které se v běžném životě soužití dvou lidí stávají, lidi se hádají o blbostech. To, že každý žije svůj očividně totálně odlišný život a navzájem se neznají je průšvih, souhlasím...
Já tu prostě nedokážu pochopit výběr některých budoucích tatínků a to, že holky jdou do zakládání rodiny dobrovolně rychle, bez otázek a nároků, bez promyšlení, také samozřejmě bez svateb, někdy mi to tu přijde jako epidemie chvilkového pominutí smyslů - chci miminko, tak jdeme na to. A pak se tu diví... hodně a za pár měsíců se tu řeší, kam má jako jít, že do azyláku nechce. Doufám, že tohle nebude případ zakladatelky tématu, moc bych jí přála, aby se s partnerem sžili a fungovali jako rodina.
Já si vybavuju tu předchozí diskusi o potratu. Nemůžu si pomoct, ale stále mám pocit, že zakladatelka by asi nejvíc potřebovala pomoc odborníka, aby se dokázala sama postavit na vlastní nohy a rozhodovat o svém životě. Bohužel mi připadá, že nejdřív za ni rozhodovala její rodina, teď čeká, že iniciativu přebere přítel, i když jí to chování rodiny vadilo. Už jen to, jak tu píše - pračka má vyhovovat jemu - tak pokud budu ta, která bude mít praní prádla většinově na starost, tak si ji snad vyberu sama... Totéž s výbavičkou - a to včetně nábytku - vždycky jsem vybírala já, jak během manželství s ex, tak se současným mužem - oba mi vždycky sdělili, že nevědí, co vše bude potřeba, ať to zařídím/objednám. Pochopitelně třeba výnos nebo smontování nábytku už nebylo na mně, ale výběr ano.
@journals Abych to... Jaksi mě přes net od začátku těhotenství balí kluk mladší než já v invalidním důchodě, co má představu, že když si najde ženskou s dětmi, že se nemusí o nic starat. Já ho samozřejmě odmítám. To ještě ke všemu. A co jsem tak zjistila tak problémy se vztahy máme v naší rodině tak nějak "dědičné".
S jeho mámou jsem se neviděla. A je mi to i tak nějak trapné ji vyhledat a říct, že jejím synem čekám dítě, když jí nic neřekl...
Když já nevím, jestli se mám zapojit. Ten byt není můj, ale jeho. On mě může kdykoliv vyhodit, když na to přijde. Fakt nevím, jestli mu tu mám začít představovat nábytek a tak. Co kdyby se mu to nelíbilo? Samozřejmě, že to můžu začít zařizovat sama, ale bojím se do toho jít. Zatím tedy mu to furt říkám a čekám. Protože partner má určité nároky na určité věci. Snažím se být v tomhle chápavá a najít nějaký kompromis. Ale nevím, jestli ve skutečnosti moc neustupuji...
@somalicats
Já ji vybrat můžu, už mám vlastně vybranou, co by se mi líbila. Ale nechci se s přítelem pak hádat o to, že jsem vybrala pračku, co nevyhovuje jeho normám o zdravém životním stylu. Aby mi to pak vyčetl, že kupuji něco, co se jemu nelíbí a utrácím za blbosti.
No nic, já to asi vzdávám... pokud tu budeš psát, že tě balil kluk, který na tom byl hůř, takže tohle je vlastně výhra a že to máte v rodině, tak se bojím, že líp nikdy nebude... S tím vyhledáním maminky to není trapné ani jednomu z vás? Ty ses předpokládám opět neptala, jestli by vás třeba neseznámil, že?
Tak jo, čekej dál a třeba ti dovolí nastěhovat postýlku pro miminko... a třeba taky ne. Sakra, tak buď se k sobě stavíte jako dva naprosto cizí lidi, kteří bydlí vedle sebe, nebo jako pár a budoucí rodiče k tomu a budete žít spolu. Popřemýšlej o tom, já už raději mlčím.
Za mě asi takhle.Ani jeden nejste připraveni na to být rodiči,natož rodinou.Tvé myšlenkové pochody jsou hodny možná tak pubertačky.A ne,že bych vám to nepřála,ale na tuty spolu bok po boku jeden druhého nezestárnete.Tož tak.
@journals Vždyť jsem psala, že je mi trapné vyhledat cizí ženskou a říct ji: "Dobrý den, chodím s vaším synem a čekám s ním dítě. A velice se omlouvám, že vám to váš syn nebyl stále schopen říct sám." A sám od sebe seznámit moc dvakrát nechce...
A možná to bude znít divně, ale nevím, proč já bych měla o tom furt popřemýšlet. Proč by to jako neměl dělat on. Vždyť je to taky jeho zodpovědnost. On by měl o tom přemýšlet. On by měl řešit to jak natáhnout v bytě šňůry na prádlo. Ale vypadá to, že zatím přemýšlím jenom já a on to má na háku. Občas sama nevím, co vlastně od toho očekává...
@konoupek Možná to tak vypadá. Tohle není můj první vztah. Měla jsem jich už hodně a všechny se nepovedly. Špatný výběr partnera. Takže už nějaké zkušenosti mám. Jen neumím jednat s lidmi, tak jak by bylo potřeba...
Občas přemýšlím, jestli nemám prostě odejít a žít sama s dítětem a on ať si platí nebo to za každou cenu nějak udržet...
Já myslím,že bys měla dost vážně přemýšlet o tom,že na dítě budeš sama a začít se dle toho zařizovat není na co čekat.Kam půjdeš,když tě třeba přítel vyhodí?
Mnoho rad tu zaznělo, ale tak nějak mám dojem, že se minou účinkem -připadáte mi oba nezralí na vzah i na rodinu; já být v tvé situaci bych se vůbec nestyděla jít za jeho matkou, naopak je to budoucí babička a i když je syn nepoužitelný, ona jako babička může být třeba pomoc do budoucna. Příjde mi, že na všechno co tady bylo řečeno říkáš, proč co jak nejde místo abys přemýšlela jak by to mohlo jít. Pračka může být pro začátek i bazarová (my měli finanční nouzi mnoho let a měla jsem klasickou romovku asi za 500kč a šlo to)...čekáš i jeho dítě, copak si to přítel neuvědomuje? není třeba asociální nebo asperger (ti často mívají problémy se vzahy, s blízkostí druhých, s měněním zavedených pořádků...). Pokud by Ti nevyšel vstříc ani přes Tvé naléhání, poohlédla bych se po jiném bydlení (sociální byty pro samoživitelky...) . Máš nějakou finanční rezervu, kdybys zůstala sama? Máš kamarády, co by ti pomohli nastěhovat nějaké věci? Nějaká pomoc pro maminky v nouzi se nabízí i u Charity, stačí je kontaktovat a třeba by něco vymysleli..Z Tvých příspěvků mám dojem, že máš velmi malé sebevědomí, že v něčem zůstáváš malá holka..Ale budeš máma a to se z holky stane lvice, tak se bij za sebe a za to maličké. Hodně síly!
Plně souhlasím s annasmyckova. Možná budu ošklivá, ale z toho, co píšeš mám pocit, že vše dopadne asi takto. Narodí se dítě, on zjistí, že to nějak "zřve", že to nějak "smrdí" a že je to "nějaké divné". Z práce bude chodit dlouho a možná vůbec. Ty na vše zůstaneš sama a člověk, se kterým čekáš dítě ti nebude vůbec kupomoci. Jeho přístup "ono se to nějak udělá" naznačuje, že dítě není jeho věc a ty si v bytě jen jako "spolubydlící", kterou teda přivedl do jiného stavu a teď by se o ní měl jako postarat. Ty ale evidentně na to všechno také nejsi připravená a neumíš se bít sama za sebe natož za to malé, co čekáš. Nevím, co si od této diskuse očekávala, nebo si se jenom potřebovala vypovídat. Myslím, že názorů tu zaznělo hodně.
@nugetka20 Nejhorší na tom je, že to její rodina asi věděla a měla na jejich vztah a těhotenství vlastní názor. Bylo to tu podáváno, jak je rodina úplně pitomá. I když s potratem, který rodiče navrhovali nesouhlasím, tak myslím, že si spíš zaslouží omluvu, než pomluvy. Ach jo, život je někdy pěkně složitej ☹