Proč není otcem, kterého jsem chtěla pro naše miminko?
Ahoj.Nevím,zda je to ještě zbytek poporodní deprese,ale připadám si opuštěná.Manžel a otec mého dítětě,jak mu teď říkám byl přítomen u porodu a když TO viděl,připadalo mi, asi tak 2-3 dny,že nám začal krásný milující vzah.Jenže uplynul týden a vše se vrátilo zpět do zajetých kolejí. Neváží si toho,že zvládám péči o miminko,domácnost,atd.Bere vše jako samozřejmost.Sliboval,že bude minimálně koupat a dnes není schopen,ani po koupeli odnést vaničku.Sedí jen u TV a čas strávený semnou a našim synem si musím zasloužit.Sex jsme spolu měli naposledy asi před 3 měsíci.A nevypadá to,že by se to mělo změnit.Neustále slyším jen,že bych se měla krotit v jídle,že po 6ti nedělí musím začít cvičit,protože on nechce mít tlustou ženu,atd.Je mi to líto,ale víc mě bolí,že s naším synem není tak,jak by si on zasloužil.Už na něj byl i zlý.Možná jsem toto téma načala jen proto,abych to ze sebe mohla vypsat.Promiňte.
@petamaskova Peťo v pohodě 😉 , to bylo jenom vysvětlení té mojí reakce. Mně je Bohunky fakt moc líto, čím musí procházet, pokud si přečteš to její druhé téma, tak tam píše nějaký příklady, jak se k ní manžel chová, to je fakt katastrofa!!!!! Já bych jí moc přála, aby ten rozvod dotáhla do konce, protože popravdě, na nějaký obrácení manžela skrz psychologa moc nevěřím.
Což mě vede k zamyšlení, kde se to v těch chlapech bere, a myslím, že je to chyba rodiny a výchovy. Kdyby rodiče a zejména matka chlapečkům odmalička vtloukali do hlavy, že k holkám a ženám musí mít úctu a respekt, tak by takovýchhle buranů bylo méně. Bohužel dítě si bere vzor chování z rodiny a jakmile získá pocit, že je nějaké chování normální, tak se tak bude chovat. On každý extreém je špatný. V naší rodině se nikdo nehádal, nikdo na nikoho nezvyšoval hlas, pokud byly nějaké rozepře, zásadně se neřešily před dětmi. Výsledek je ten, že já jsem až donedávna byla poměrně submisivní jedinec, protože jsem se bála prosadit svá práva, aby nebyla nedejbože hádka, bála jsem se každého konfliktu. Manžel je Balkánec, Srb, ale vyrostlý v Chorvatsku. U nich už se z povahy mluví hlasitě, hlasitě se smějí, hlasitě debatují, to co se u nás považuje za hádku, je u nich normální debata. Pořád na to doma narážíme. Já mu říkám, aby neřval, a on se diví, co mi je, vždyť přece neřve 😀 . Ale matka ho naučila chovat se k ženám s úctou, respektovat práci druhého, pomáhat doma, protože vyrůstali bez otce. Ne, že by teda neměl rezervy 😉 , ale fakt se vidí, k čemu byl vedenej. Můj Tibor to bude ode mě slyšet odmalička, doma se zapojí do domácích prací, vím že budou hádky a boje, ale nepřipustím, aby z něho vyrostl takovej (s prominutím) parchant, jak tady někdy vidím v těch diskusích.
Precetla jsem si cele to tema a je mi z toho smutno ☹ Bohunko drz se! Od takovych lidi je treba utikat, nikdy se nezmeni a casem se to muze i jeste zhorsit. Jeden takovy pripad znam, zacinalo to urazkami a skoncilo to dvema zlomenyma zebrama ☹ Rict to jeho rodicum asi nic nezmeni, je to prece jejich syn, co by udelaly? Kdo vi jak to chodi u nich doma, treba je to uplne stejny a je to pro ne normalka?
Bohunko, chodi tvuj muz cvicit?? 🙂 Nebo jen vysedava u telky s pivem na pupku? To se mi na tom vzdycky libi, chteji mit doma supermodelku a sefkucharku zaroven a na sebe se pritom nekoukaji, jsou prece dokonalost sama s tim pivem 😠
Uplne souhlasim s Vlastovkou385, matka musi syna naucit ucte k zenam. Muj manzel byl rodici takhle vychovan, nikdy nedovoli zene zvednout nic tezkeho, nikdy nezustane sedet kdyz zena stoji, vzdy vsem rika jak jim to slusi atd. Opravdu si nedovedu predstavit ze by mi rekl ze jsem tlusta a nepritazliva, i kdyz tlusta ted uz rozhodne jsem 🙂 Nuti mne cvicit i ted, ale dela to s vtipem, cvici se mnou aby mi nebyla nuda a povzbuzuje me. Take obcas vybuchne a pohadame se, ale vim ze kdyby mne nekdy uhodil tak by se potom asi sel zabit sam. Jsem si jista ze mi s malym bude pomahat, kazdy den mi rika ze se uz nemuze dockat jak ho bude koupat atd. Opravdu je to v te vychove. Cekam chlapecka a take furt premyslim o tom jak mu vstipit tuhle uctu k zene a i k lidem obecne. My zeny cast odelame tu velkou chybu ze nechavame rodinu myslet ze to, co pro ne delame je samozrejmosti, pak to nikdy neoceni 😒
Určitě to je o výchově, ale nejlepší výchova by asi byl příklad otce. Jak může matka vychovat džentlemena, když otec buran jí ani nepodrží dveře.
@vlastovka385 souhlasím stebou,vše je o výchově a genech které jsou nám nebo muži dány do vínka.nevím jestli chcou dnešní muži utlumit to,že dnešní ženy jsou více emancipované,nebo jsou to fakt takový burani,ale jsou i vyjímnky a za ty co známe musíme být vděčné.Každá neměla štěstí na muže,chápu ,ale když se nad tim zamyslíme,tak proč to vlastně tak nechápe,proč si takových mužů všímáme a bereme si,máme s němi děti? protože si sami sebe nevážíme? nejvíc je mi pak líto těch dětí.
Více příspěvku než tohle jsem od bohunky nečetla,ani nevím,že nakonec dospěla k tomu,že rozvod bude asi nejlepší řešení.My ji můžem jen držet pěsti,aby to opravdu dotáhla do konce,aby se pak někde,třeba s někym jednou měla líp.
Holky děkuji za podporu. Mně prostě jenom vadí jak se ti chlapi pořád omlouvají...že nemají k mimčům takový vztah a že vše přijde později. No dle mého je později už taky možná až moc pozdě...přeci i to malé dítě vycítí kdo se o něj stará a staral a má k němu jiný vztah.
Jinak pro upřesnění...my to měli snazší v tom, že přítel je živnostník takže cca do tří měsíců věku malého zůstal s námi doma. Kuba trpěl na koliky, já navíc po císaři a ještě s nějakou poporodní depresí....prostě bych to sama asi ani nezvládla. Pak začal manžel chodit do práce...což obnáší, že je pryč třeba dva dny v kuse a pak zase dva dny doma...jenže do toho ještě stavíme dům takže moc času také nemá. Ale kdykoliv potřebuji tak mu zavolám a on přijde...dnes například abych mohla v klidu vyžehlit. Dokonce odcházel i z hospody aby mohl se mnou vykoupat...Podle mě to není taková oběť...trávit se svým dítětem cca hodinu denně. A tu jeho hodinku já přece taky neležím u televize ale naopak lítám jak urvaná abych stihla udělat co nejvíc půráce, na kterou s malým nemám čas.
Co se týče genů....manželův otec je klasický despota....od tchýně vím, že děti do jejich tří let prakticky ignoroval, miminko nikdy nepochoval natož aby ho třeba přebalil. Dokonce to jednou zkoušel i na manžela když jsme u nich byli a já šla pomáhat s nádobím a říkám manželovi ať malýho přebalí....tak on šel a tchán na něj zařval, že to si snad dělá srandu a že to přehání. No ale nedal se. Ono je to jednak rodinou ale zčásti si za to dle mého můžou ženský samy...My jsme spolu už let....a ze začátku taky zkoušel nějaký ženský práce nebo co.....jako, že já mám dělat všechno a on vlastně nic. No stálo to pár hádek ale myslím, že to nakonec pochopil. Ono popravdě to chce taky aby ten chlap měl silnou osobnost a dovedl unést posměšky kamarádů a podobně. A já se mu to snažím vracet zase jinak...v drobnostech....do kabely do práce mu přibalím oblíbenou čokoládu, ráno když vstává ho čeká káva, když se sprchuje přijdu mu utřít záda,....a podobný věci, který když se dělají z lásky tak těší oba dva.
lin - myslim že si to vystihla velmi dobře 🙂 ono ano je to výchovou nad ruhou stranu si ženský opravdu kolikrát nechaj líbit věci 😖 ono je to taky o tom stanovit si hranice a takhle prostě ne a klidně i za cenu hádky 🙂
Bohunko, nevím ale moc mu toho psychologa nevěřím.
a co dělat s mužem, který se mimi bojí? 😖 ve smyslu, že se bojí, že mu ublíží...nemyslím si, že by to bylo naschvál, že mi nechce pomoct, vidím jak je vždycky úplně opocenej, když ho má třeba jen přetočit z bříška na záda, ale...občas by se mi pomoc šikla... 😔
naty, teď to neber vážně, prosím....na strach rodičů jediné "létání s miminky" 😝 😝 😝 😝
ale opravdu: nechávej mu malého často v náručí, když s ním nemmusí "nic dělat", když je orcek spokojenej, bude se na něj smát a jen tak se tulit. aby viděl, že to nic není, nech mu ho na posteli se s ním válet 😉 😉 , tam kde je to bezpečné, kde nemusí mít strach. taky to s časem přejde, až mu malej bude skákat po hlavě 😉
já se snažím to zkoušet, ale prostě z jeho strany cítím, že mu to není příjemný... 😖 ...zase ve smyslu strachu...samozřejmě mě to mrzí, ale zas to nechci lámat přes koleno a zprotivit mu to ještě víc...on prostě jen zkoprněle sedí, ani se nehne, no, moc dlouho to tak samozřejmě nevydrží....já vím, že jediný řešení je, prostě ho zvykat, ale jde to těžko no... ☹
@pepibubu ani já ne,ale jiné řešení mě nenapadá...
@bohunka1985 připadá mi, že je ochoten ti nakecat cokoliv, aby ses k němu vrátila a jemu se vrátil terč na jeho útoky. Kéž bych se mýlila... Moc bych si to přála, aby došlo k pohádkovému obratu a on procitl a došlo mu jak se má chovat.
@naty nechala bych to být. Bohužel dost tátů má strach, že miminku ublíží. Můj manžel má z malých miminek taky paniku a nehrozí ani to, že by je vzal do náruče. Prostě se bojí, že mimču ublíží. Ale zase na můj dotaz, jestli to tak bude i s naším mímem mi řekl, že to je snad něco jiného. Tak uvidíme, jak se k tomu postaví 😉 .
Zase ti manžel může pomoci jinak-jít ven s kočárem nebo udělat nějaké domácí práce a ty se můžeš věnovat miminku 😉 .
@consti jo, to jo, akorát sem měla strach...nevím, prostě aby nezpohodlněl - jakože ted všechno kolem malýho dělám sama, tak aby to tak nezůstalo...ale snad až bude větší tak to bude lepší, no... 🙂 ...jen mě mrzí, že on ho snad ani nebere jako "člověka"...když přijde třeba z práce, tak malej se na něj začne křenit a vypadá, že je šťastnej, a on mi dá pusu, pomazlí se se psem a na malýho se ani nepodívá, pokud ho neupozorním, že je tam jako ještě někdo... ☹ ...nechci, aby si hned tak ze začátku pokazil vztah s ním...i když to třeba ještě tolik nevnímá...no jo no... 😒
naty, tak ať si s ním manža hraje, když leží na zádíčkách nebo bříšku, spokojený, nabaštěný, přebalený. Stačí pár minut, ze začátku. Mimčo už v 5ti měsících krásně komunikuje. Já bych to nenechala být. Určitě nemá smysl tlačit zbytečně na pilu a nutit ho do péče o tvorečka, kterého se bojí, ale i to mimčo si na tátu musí zvykat. Ty příjemné chvilky se začnou prodlužovat a nakonec určitě bude i pomáhat.
Ahoj holky, byla jsem pryč, ale jen jsem se chtěla zeptat, jak se to vyvíjí u Bohunky?
Ty jsi od MM odešla? To bych byla ráda...
Ahojky, vezmete mě k sobě, nevím jestli jsem tady správně, ale už to potřebuju jako sůl, jsem 3měs po porodu a takou krizi jsem nezažila. s manželem si nerozumíme, zažívám něco podobného jako vy, jsem sice vdaná, ale stále na všechno sama, přivdaná do jiného okresu kde mám jen manželovi přátele a najít se k sobě rovnou v takovém malém městě je nadlické. Máme malý byt - takže žádné soukromí, ještě jsem se dala na studia, jediné co mě drží nad vodou je naše miminko. V noci pláču na záchodě, bojím se, že z toho nebudu mít mléko pro malého. Absolutně jsme si přestali rozumět, už spolu ani nemluvíme. Holky, všem co něco trápí - držte se, přejju hodně sil!! a ty které manžel uhodil, těm přeji nejvíc sil!
@pompila já sem taky z brna, přistěhovaná a taky jak kůl v plotě... 🙂 ...ještěže aspoň jednou za měsíc přijede ségra a trošku mě rozptýlí, jinak nevím...ale můžu ti říct, že už je to lepší než před pár měsíci...není to u nás zdaleka takový jako u vás - normálně spolu mluvíme, fungujeme, milujeme se, všechno, ale mm se většinou chová jako by malej byl jen moje záležitost a přijde mi, že ho ještě úplně nevzal na vědomí... 😀 ...ale chlácholím se tím, že to bude lepší, až bude aspoň chodit, aby si s ním mohl nějak "rozumně" hrát...ale prošla sem tím, že sem si s ním taky přestávala rozumět, respektive sem začala s malým "nový" život, do kterýho se on nijak nezapojoval, pro něj se prakticky nic nezměnilo, pro mě všechno, a z toho to pramenilo...ale už je to celkem v pohodě, někdy z toho ještě chytnu blbou náladu, ale docela se z toho už dokážu vyléčit...určo by pomohlo mít to s kým probrat a vidět to i z jiný strany, ale široko daleko nikdo...
ve který části bydlíš?
NATY-děkuji, že jsi reagovala, no já právě nejsem z Brna přímo, jsem z Ivančic, nic tu není, není kam jít, ani na brusle, takže mě ani nemá co držet nad vodou, krom malého, je zlatinko, našla jsem tady forum, co je mi hodně podobné, radí promluvit si, ale taky je tam spousta tech, které to udělaly a nic jako já. Každopádně ti moc děkuju, pokusím se zatnout a vydržet
Ahoj holky, byla jsem v naprosto stejné situaci jako některé z vás. Nečetla jsem celou diskuzi, jen pár příšpěvků, tak se omlouvám, že to tu už třeba bylo napsáno. Po porodu přišla depka, že nic nestíhám, když přijde přítel z práce, očekává se uklizeno, navařeno - nebyla jsem schopna vysvětlit, že na to není čas. Dostala jsem onu skvělou odpověď, vždyť jsi doma, né? Nebylo to myšleno zle, ale ve mně se tenkrát něco zlomilo (protože i já sama jsem si přišla neschopná, že nemám uděláno to, na co jsem byla zvyklá ☹ ) a začala jsem křičet, že to prostě nezvládám, že bych potřebovala pomoc a nikdo to nevidí. A až tenhle můj výbuch měsíc poté, co jsem se snažila být dokonalá matka, hospodyňka, kuchařka atd. byl k něčemu. Chlapům prostě musíme říct, co chceme. Takže večerní koupáníčko, hlídání, když si potřebuju něco koupit nebo jen tak vyrazit, pomoc v domácnosti má na starosti tatínek a je na to patřičně hrdý.
Asi měsíc před narozením Verunky jsme se byli kouknout v porodnici na kamarádčino miminko a Petr se taky strašně bál si ho pochovat, ale po narození naší berušky si ji bral tak automaticky, že jsem fakt hleděla. Myslím si, že to jsou jen výmluvy tatínků, ale je možné, že existuje nějaká fobie z miminek 😀
A ještě bych chtěla napsat, možná i trochu obhájit tatínky. Petr si třeba s malou vůbec nehrál zhruba do věku, kdy začala lézt a tak. Choval ji, koupal, krmil, dělal na ni opičky to jo. Ale hrát si s ní začal až kolem půl roku. Pro nás maminky je každej den překvapením (mimi se jinak usměje, udělá něco jiného atd.), ale pro ně je to prostě jen mimísek, který jen papá, spinká a kaká 😀 Ale když pak přijde tatínek z práce a vidí, jak se k němu malé škvrně žene po čtyřech, tak je to pro něj super pocit 😉
Co se týče toho, že zakladatelce tohoto tématu dal manžel facku kvůli tomu, že necvičí, to snad ani komentovat nebudu. Já sama jsem tlustá jako prase a příteli to teda nikdy nevadilo a kdyby mi tohle řekl, tak nevím, co bych udělala.... Je to hnus!!! 😠 Ona se stará o domácnost, miminko a manžel se k ní chová hůř jak ke služce, hnuuus!!! Doufám, že najde sílu od něj odejít, protože "chlap", co šáhne na ženskou, je totální srab, slaboch a ubožák!!!! 😠
@pompila
ahojky ,teď jsem si přečetla tvůj článeček.No přistěhování je naprd já jsem tak Brňačka a přestěhovala se za manželem na vesnici na okraj Brna a můžu ti říct že už tu bydlím sskoro 9 let a je to na pppppprrrrddd.Jeho kamarádi mě moc nenatchli -jsou prostě už tak jako zvyklí na sebe a já jsem proně pořád cizí -a jediný co umí tak závidět a pomlouvat -takže pase. Jsem už 2,5 roku doma a myslela jsem že mě ztoho hrábne ,ale nakonec štěstí v neštěstí můj (idiotský )otec vyhodil sestru z bytu a ta si tu našla pronájem takže tu mám aspoň někoho nakoho se můžu obrátit .Stím pláčem to někdy mám taky když už jsem nadně -nejhorší je že krom dětí a mé segry už nemám nikoho z rodiny .-otec stim se nebavíme a maminka mi umřela takže vyplakat se tam na najít aspoň tu lásku a oporu co mamka mě vždycky dávala už nemám a babičky už samozřejmě taky ne, takže takový to zbalit se s dětma a utéct od všeho aspoň na chvilu tak není kam .Manžel už se změnil při naší první dceři ,ale říkala jsem si že když jsem čekala toho vždycky "vytouženýho " syna že to bude lepší ale není .V ždycky mu říkam že by vyhrál soutěž o nejlepším otcovy roku. Dětska mu vrazím když potřebuju i s prádlem nebo tak něco aby pohlídal a to utoho vrčí jak pes .Když chci aby pochoval malýho že už vážně nemůžu -je hrozně těžký má v 5 měsících přes 9 kg ,tak jako co že on chodí do práce .S domácíma práce to nepomůže vůbec spíš akorád poněm jen uklízim a že by mě vzal mezi lidi tady pomalu po 3 letech to ho ani nenapadne a když mu řeknu že taky nemusí chodit do hospody každý pátek tak je oheň na střeše ,že ať ho nechám jít aspoň ten pátek mezi lidi (to že já ty lidi bych chtěla občas vidět taky to je asi něco jinýho)
no hold to nemáme lehky
přeji hodně si ale myslim že když se koukneš na vašeho malýho tak tě ten smutek musí přejít -máte krásný miminko .A manželovi se divim že si neváží tebe -koukala jsem na tvé fotky a jsi moc hezká -to by tě měl spíš nosit na rukou a být pišný
já jsem děs běs a po dětech ještě s 20 kg nahoru
@pandysek Ahojky, děkuji za milá písmenka, k té vizáži - byla to práce vizažistky a každá nevěsta je hezká, v reálu a hlavně ted jsem děs, také mám pár kilo nahoře na kosmetice njsem byla naposledy před porodem....Docela ráda bych věděla, odkud přesně jsi, že bychom se mohli i vidět, teda kdyby jsi c¨htěla, opravdu to ani ty ani sestra nemáte lehké, to já mám aspon kam utéct, to je fakt, když to tady tak čtu, je mi to tak líto. Mimochodem, na žádné fotce jsem tě neviděla, ale jsetli jsou děti po tobě, tak jsi taky hezká, tedfa děti jsou kouzelné, to se musí nechat.
Mě manžel bral mezi své kumpány a celkem jsou fajn, ale jsou starší, takže s jejich ženami si nemám až tak moc říct. Uvidíme jak to bude ted, když máme prcka.
A poznatek z malování - rozbitý stůl a loupe se nám to, peníze vyhozené z okna, to jsem si mohla udělat sama....., teda kdyby byla aspon trochu tchýně co proto, ale to je jiná story...
Co závěrem, ještě že máme ty děti co nás vysávaj, ale i drží nad vodou, hold nám nezbude nic jiného než se snažit aby to nebyla kopie otců, ale jak už tu někdo psal, je to těžké když manžel ani nepodrží dveře.....
Všem hodně sil přeju
@vlastovka385 já jsem tim něchtěla nikoho urazit,či naštvat, jen si myslím,že se nemá nikdo nikdy omlouvat za to,že on našel toho dobrýho chlapa,nemusíme furt vše vidět černě. Samozřejně přeji bohunce, aby se vše bud vyřešilo nebo našla tu správnou cestu k lepším zítřkům.