Prosím o radu, velmi špatné vztahy a zrada matky
Ahojky všem
potřebovala bych prosím radu a názor někoho nestranného. Nevím jak začít protože je toho opravdu spoustu a já bych nerada aby to nebylo zase nějaké dlouhé čtení. pokusím se co nejvíce zkráceně nastínit celou situaci.
Trochu minulosti. Moje mamka nikdy nebyla příkladnou ,,mámou,, jednou opustila sestru když jí byli asi dva roky a podruhé nás všechny mě tehdy bylo asi 9 a brácho nejml. 6let.Opustila nás kvůli jinému chlapovi. Vždy ji otec vzal zpět. kdyby nebylo tenkrát naší zlaté BABIČKY nevím co by s námi bylo...byla to maminka našeho otce která s namí bydlela (ať odpočívá v pokoji,před týdnem umřela) to ale vše upadlo v zapomnění,,,život šel dál a kromě vzpomínek na hádky našich rodičů a věčné sledování matky na tv (většinu života nechodila do práce)si z děctví moc nepamatuji,,,na štěstí,,, nebyli zase asi ti nejhorší rodiče ale stejně. Nikdy jsem já ani sourozenci od svých rodičů neslyšeli žádné laskavé slovo. Nikdy jsme ani jeden neslyšeli ,,mám tě rád,, žádné pohlazení nic. Pouze materiální věci pokud to bylo v jejich finanční možnosti. Můj starší bratr už s rodiči nemluví více než 12 let ale to by bylo na dlouhý vyprávění. Moji rodiče nikdy neměli nějak zvlášt zájem o své děti (nás) natož o své vnoučata jak ze strany sestry tak o našeho klučinu. Když se narodil mohli se přetrhnout nebo spíš otec. Matka ne...Ta přijede vidí malého po půl roce a sedne si do obýváku a vnuk je v pokojíčku.no raději nerozebírat. A teď k mému problému...
Se svojí sestrou jsme se hodně pohádali a bude to rok co spolu nemluvíme. Od té doby mi přijde že moje matka na mě prdí víc a víc. Dřív zavolala sama od sebe jednou za týden poslední rok kdybych jí sama od sebe nezavolala nemluvíme spolu. Jednou se náš rozhovor ubral tím směrem že jsem řekla o svém švagrovi že je to debil. Okamžitě mi položila telefon.Proč jsem to o něm řekla?Teď to bude rok a ještě jsem nedokázala překousnout že si na mě a manžela šel stěžovat mým rodičům že jsme na ně udělali podpásovku. Chtěli jsme sestry kluka na prázdniny a oni že jo...ale furt se vymlouvali tak jsme tam přijeli a řekli jsme synovcovi že pokud chce jet dnes námi at se zeptá mamky, No nemá vyprané věci nema ten stan a kde si co si a jelikož byli zahnaní v koutě odpověděli že tedy zítra až poveze mladšího do nemocnice odveze druhého k nám. Ono je to vše složité pochopit nebo napsat protože by jste zase museli vědět jaké jsou vztahy u nich doma...co se u nich děje.Tenhle klučina je doma totiž dost opomíjený,,,Bylo nám ho líto. Otec se s ním tenkrát v hospodě pohádal, že podpásovka je úplně něco jiného. Oni né aby mu jasně řekli že takhle o jejich dceři mluvit nebude matka ještě uklidňuje tatku aby nebyla náhodou ostuda. Byla jsem dost pyšná že se mé táta zastal ale po nějaké době jsem si uvědomila smutnou věc,že nehájil mě ale pouze svůj názor který mu švagr vyvracel. (protože nikdo nemůže mít jiný názor než on)kdyby mi to otec nezavolal a neměl právě jiný názor než švagr nikdy se to nedovím.Kolikrát si říkám co ještě všechno nevím... Asi za tři dny jsem matce volala když už jsem měla chladnou hlavu a ptala se jí znovu, proč to musela hned volat sestře???že jsem o něm řekla že je debil. Ten rozhovor mam nahraný. Přesvědčuje mě že to co si řekneme nikomu neříká. Že to sestře nevolala a kde si co si,,,Neměla jsem žádný důkaz jen jsem si to myslela protože ten večer mi přišla zpráva od sestry...ty jedeš!! Tak jsem jí věřila říkala jsem si třeba si to jen namlouvám. 19.5. mi umřela moje milovaná babička tak jsem se chtěla usmířit se sestrou a zapomenout co bylo. Vím že by to babička takhle chtěla. Ale sestra mě slušně poslala do háje a mimo to právě bylo ve zprávě ,,a to co si řekla o mým manželovi byl vrchol,, v tu chvíli jsem si myslela že špatně čtu. Zradila a lhala mi moje vlastní máma!! Je mi z ní špatně od žaludku. Jaká mámá může lhát svému dítěti a ještě sourozence štvát proti sobě?? je mi z toho smutno!! Matka je člověk který manipuluje s ostatními. Překrucuje pravdu a tomu druhému vždy řekla svojí verzi ve které nebylo nikdy nic pravda a aby ve finále byla ona ta chudinka. Udělala tátovi jen samé dluhy!Přišel dokonce exekutor nebýt moji a setry rodiny vše by jim vzali!Nejsem svatý člověk mám své chyby ale taková faleš,intriky a zrada je mi od vlastní matky velkým soustem...vzhledem k úmrtí babičky jsem to nechtěla řešit. Ale největší hnus od nich přišel po pohřbu! Můj manžel měl být v práci ale na štěstí ho uvolnili s tím že až skončí musí se vrátit zpět. Květinu co jsme nechali dělat jsme tedy ještě chtěli odvést po obřadu na hřbitov který je od rodičů asi pul kilometru daleko. A hlavně jsem se s babičkou chtěla rozloučit o samotě.Pak jsme měli jet ještě pro syna k tchánovcům a manžel rychle zpět do práce kterou má 50km daleko a pohřeb byl 30km daleko. Večer jsem mluvila s otcem přes mobil a když jsem mu řekla že si v úterý pojedeme pro stuhu z té kytky řekl stavíte se? nebo budeš dělat ,,zase,, zagorku. Bohužel mi to nevysvětlil a ještě byl na mě jedovatý. V sobotu byl u nich můj mladší bratr na obědě a ptal se kdy pojedou za námi?matka odpověděla?až se uklidní! (po pohřbu se ptala na našeho syna a jsem jí totiž odpověděla že by ho ani nepoznali!!To se jí nelíbilo.byli u nás totiž naposled o Vánoce. Syn měl narozeniny v lednu ještě mu ani nepopřáli)A prej ta půl hodina by nás nezabila.A i když jsem jim celý týden před pohřbem říkala že nebudeme mít na víc čas že manžel pospíchá do práce byli schopni vyčíst i takovou věc, že čas na hřbitov máme a na ně ne!!!Sakra co to je za lidi? Na moji otázku vy nepojedete na hřbitov?co by jsme tam asi tak dělali?!!No mám z ní husí kůži☹ A moje otázka. Jeli by jste k ním na návštěvu v to úterý nebo ne? mám dělat že se nic neděje? Pořád přemýšlím jestli matce říct, že vím o její zradě! Jsem totiž člověk který se nedovede přetvařovat...Ani manžel mi nedokázal poradit co udělat...nechci zase aby si matka myslela že nevím jak mě zradila...je mi z nich zle...a opravdu nevím co dělat...děkuji všem co si najdou čas si to přečíst a poradit mi!!
@zmrzlinka jo, ta situace je fakt vypjatá - ale strašná škoda si tím zkazit vztahy, které by třeba fungovat mohly (se sestrou)... já mám dojem, že všechny tyhle vztahový věci člověk může v klidu řešit, jen když si je jistej sám sebou, ale kde vzít a nekrást, když i ten vztah s matkou je od začátku tak narušenej. Je to těžký, no... 😲 ☹
@arya123456 Ve vypjaté situaci bych tam nejezdila. Znám to. Čloěk jinou rodinu nemá a ta jeho není dobrá. Ale věř mi, že není v tvých silách nikoho změnit. U nás jsou velmi vážné vztahy, v celé rodině, ale hlavně s mámou. To že běžně šíří jed a drby mezi surozenci, to už je u nás normálka od dětství. když se hádala s jedním, brala si na klín druhého a říkala mu "nebýt tebe, tak bych se zabila, podívej, co mi udělala ta tvoje ségra, tak hroznou dceru nemá nikdo, ale ty jsi moe štěstí"..za tři dny to pakklidně udělala naopak. Dodnes za čerstva donáší informace, drby, dokresluje, lže. Někdo má zánět močových cest a dostane na to léky a ona začne po celé rodině šířit, že má pohlavní chorobu. A těch věcí ji milion, mohla bych o tom napsat desetidílný román a to bych ještě byla stručná. prostě celé zle, od mala až doteď. Vím jak ti je strašně. Vím, že se nejde na to vykašlat a neřešit to.
Mě se osvědčila jediná věc a ta účinkuje. Naprosté informační embargo na cokoliv choloustivého, zneužitelného, osobního. Mluvit jen o obecných věcech. Chránit svoje nitro a v jejích světlých chvilkách nepropadat iluzi, že se změnila. Prostě hovory o TV, filmech, vaření, počasí, oblečení na děti. Drž si hranice, neúčastnis e vyhrocených situací a včas odejdi. Nic jinho se nedá dělat. Ve mne to všechno co se dělo zůstane do konce života, nejde to jinak. Ale k ní se chovám jako v nedůvěryhodnému člověku, když je taková. Nevyčítám, to nemá smysl. Jen to vím v sobě. Hlídání děti? Nikdy!!! Ona by chtěla, ale já ne. Nikdy nebude babička, co má vnoučátka na víkend. Ani teď neví, co čekáme a kde budu rodit. Volala by do porodnice, jako minule a nechala si přečíst o mne kartu. neví co čekáme, jaká máme jména, jinak by to zas bylo o NÍ. Minule se mě snažila vyšoupnout z pozice matky a být matkou sama-vymýšlet jména, vybírat kočár a oblečky, tvrdila že dítě má blíž k ní než ke mně. A to po tom všem, co nás jako děti psychicky týrala. Takže NIC neví. NIC už neříkám, fotky z UTZ neukazuju, tvrdím, že nemám, kontakt omezuju, co to jde, hlavně návštěvy, ty nedopadaj dobře. Nic bych nesrovnávala, nikoho nepředěláš. Situaci nezlepšíš. Vzdals e jak nejvíc umíš. hraň sebe a svou rodinu. A do žádných rozhádaných poměrů nejezdi. neříkala bych jí ani nic o zradě, pokud ti zrovna nerupnou nervy. Ale brala bych jí už jako nedůvěryhodnou, nespolehlivou osobu.
@arya123456 Přesně tak, pokud v sobě dořešíš své pocity, ať bude Tvé okolí dělat cokoliv, budeš se cítit lépe - a buď si zvolíš "rozchod" s rodinou (a budeš se cítit dobře) nebo si zvolíš "další kontakty" (a taky se budeš cítit dobře). To, proč se cítíš špatně, se odehrává uvnitř - tím, jakým myšlenkám, jakým "filmům" o nich věnuješ pozornost. Není to jejich práce. A (jak vidíš v příkladu "rozchodu" uvedeného @zmrzlinka) i když vztahy ukončíš, ale věc si uvnitř nedořešíš, nebudeš se cítit dobře.
Moc všem děkuji... Ano asi to moc řeším a vkládám svou energii tam kde o to nestojí... Zabývám se ve finále věcmi které stejně nezměním a rodiče budou vždy takový... Kdyz jsem se zeptala svého bratra aby mi řekl co dělám špatného? Odpověděl že nic, znáš jaký jsou naši... Pak ale přece jen řekl jo víš čím si se provinila? Nejezdis za nimi každý týden dvakrát a když měl malej narozeniny nepřivezla si ho aby mu mohli popřát... A má pravdu... Kážou vodu a sami pijí víno... Přivedli jste mě ale vsichni svými názory na jednu otázku? Proč mi pořád ale záleží na tom co si o nás budou myslet a říkat když se nestavime?? Pořád se ptám sama sebe... Možná že se bojím se od nich odpoutat jak tu bylo řečeno.... Možná se bojím zjistit jak málo pro ně znamenám... Nevím...
@pincola děkuji. Nemluviš o naší rodině? Skoro stejné.... Chjo... Mrzi mě že si prožila a prožívás podobné věci.Kdo nezazije na vlastní kůži těžko se mu věří že něco takového může být pravda...že to není překroucené! Bohužel někdy je to hodně smutný příběh... Koukam že máš termín v srpnu! Tak přeji at Vam to vše dobře dopadne! 💖
@arya123456 Ono se nejde najednou odpoutat, neřešit to a být k tomu lhostejná. Vztahy rodičů a dětí se nají jen tak smazat a vyřešit. To není na povel. Můžeš jen chránit své soukromí a držet si hranice. Já už od mámy ni nečekám, opravdu nic a stejně mě vždycky zklame, když vidím, že jsem se nemýlila, že jsem přesně tohle od ní čekala. Za ta léta ji znám a dodnes mě vždycky sebere, jak přesný je vždycky můj odhad. Vždycky ta nejhorší varianta je ta správná, já to vím předem a ona se tak fakt zachová 😀 😀 Já se teď směju, ale ve skutečnosti je to strašný.
Pro mne nejhorší bylo asi vidět, jak jiné děti jsou zbožňované a u nás je to takhle. Dodnes mě sžírá. Od doby , co jsme sama mámu už svou matku nechápu vůbec. Byla dokonce krutá a zlá kolem našeho dospívání, žárlila na nás. Že jí mládí odchází a nám začíná. Závidí nám dodnes, úplně všechno. Mluví zle o našich partnerech, dělá z nás úplné blbce, bez sebeúcty. Třeba mě řekla, že MU MYJU OKNA, že jsem teda dopadla. Přitom já umyla okno v bytě kde žijeme s manželem a dětmi. Sama dobrý vztah neměla, tak špiní ty naše a hledá na nich a na nás a na všem námi produkovaném muší hovna (pardon). Od jisté doby, nesděluju, nesdílím, neukazuju, nedávám najevo. Jsem uzavřená. A děti samozřejmě nepůjčuju, nedávám hlídat, kontakt jen přede mnou..
@pincola ono je hodně těžké s ni,, normálně,, mluvit... Sama mi nic neřekne protože sedí stále jen u tv. Když přijedeme nikdy ani tu tv nevypne. Malému strčí kamion a hraj si!Nevím o čem si s ni povídat... Na vše jen odpoví hm no vidíš... Atd.
@arya123456 nemas tzv.prestrizenou pupecni snuru. S tim ti pomuze terapeut, psycholog. Vysledek bude ten, ze vasi budou stale stejni, ale tobe to uz bude jedno. Kdyz budes chtit, navstivis je, kdyz se k tobe budou chovat hnusne, uplne v klidu se sbalis a bez vycitek zase odejdes.
@arya123456 Děkuju🙂 jsi hodná🙂 hele já vím, jak je ti těžko. Nejčastější rada kterou dostávám je "neřeš to..pust jí z hlavy" ale jsou to výroky mého unaveného okolí, které už není schopné a ochotné absorbovat ty moje stížnosti na ní. Už to nechtějí řešit oni, tak řeknou "neřeš to" a já je v zásadě i chápu. Koho by to furt bavilo. Nicméně vím, že to nelze. je to handicap , s kterým je třeba se smířit alespoˇna určité úrovni. Bude to těžké do konce života. Tak to vidím já. Někteří lidé výchovu dětí prostě nezvládají, jsou tak extrémně orientovaní na sebe, že ani v mateřství se nezmění.
A když s náma neměly soucit, když jsme byly malé děti, teď už ho vůbec nebudou mít. Tehdy nás nechaly trpět a když ani toho mláděte jim nebylo líto, tak dospělé kozy nebude tím spíš.
když se ale na to dívám jako na celek, má to svou logiku. to co se děje dál. někdo ubližuje svému dítěti a myslí si že je bezbranné a že si to k němu může dovolit. Dělá to s pocitem převahy. Ale vztahy nekončí v ten okamžik a ten rodič je hloupý pokud si to neuvědomuje. Dneska vidím mámu, co si vybíjí zlost na svých dětech, dělá jí to svým způsobem dobře...ale už tehdy to má spočítané a ještě o tom neví, protože je hloupá- neví , že nikdy nebude hlídat své vnouče, že nikdy nepůjde za dcerou do porodnice, protože dcera to nedovolí, nikdy nepůjde s vnoučátky do zoo. To z čeho žijí ostatní babičky, ona mít nebude. Ukájela samu sebe a své afekty na svých dětech, ale samu sebe okradla ot o, co člověk v poslední třetině života potřebuje nejvíc- o vztahy s blízkými. Já jí nenechám v žádném důchoďáku osamocenou, to ne. Ale nebude mi oblezát děti, kdy se jí zachce, nezažije jaké to je, když k babičce vnoučata jezdí na prázdniny. Neuvidí mého syna novorozeného, protože já jí přes šestinedělí nepozvu. Ona by to teď chtěla. představ si, že ona by teď chtěla být babička jakoby nic. Myslí si, že teď bude konzumovat to příjemné. Myselal si to i u dcery. Furt mi říkala, a´t na půl den odjedu, že si chce malou užít. Ale já neodjela. Seděla jsem tam jak policajt, protože já dítě svěřuji jen tomu ke komu mám stoprocentní důvěru. nedovolím, aby si mé děti připoutala, což umí a pak je mohla o to bolestivěji odvrhnout, což taky umí. Přijde, to může, ale sedí tu u ní policajt dcera, vnoučata vidí málo a nikdy je nevyzvedne ve školce, ani ve škole, nikdy nezažije atmosféru a spojení pravé babičky a vnoučátka. Nebude jí to dostupné, sama se o to připravila. Sama se připravila o to nejcennější , co mohla mít. A udělala to tehdy, když bez důvodu řvala na své děti sprostě, když vyhrožovala, že je dá do děcáku a vyčítala jim, že se narodily. Sama rozhodla, její volba a její následky. Týrat děti a pak si představovat, že bude jen tak babička, co má děcka na prázdniny, jen proto, že by to tak chtěla, že je osamělá a vidí to u ostatních, vidí jak je to těší, když vnoučata přijedou....Ona má pocit, že na to má právo, ale nikdo nemá právo na nic. Nic se nedá nárokovat a vztahy vůbec ne. Vztahy matky a dětí se formují v dětství. bylo to všechno na ní, měla to ve svých rukách a jednala, jak jednala. Pokud bude v rámci možností slušná, vnoučata občas uvidí+bude dostávat i fotky. Víc, ale ne. Tehdy si zvolila a teď jen přišel ten čas, kdy se to děje. Ani ona, ani já jseme tehdy nevěděly a nepřemýšlely nad tím, co bude za 15-20 let, až se změní poměr sil. Ze silné extrémně dominantní ženské, co má neomezenou moc se stane starší paní, která má uplně jiné potřeby, potřeby citu, vnoučat, obohacení. Ale jen to že má dnes ty potřeby neznam,ená že na tomá nárok. A hlavně, neznamená to, že má tu důvěru, aby s dětma byla v častém kontaktu. Já nesvěřím dítě takovému člověku, ani na hodinu, ani v miminkovském, ani ve školním věku.
@pincola poslala jsem ti SZ😊
@hadroslava už jsem nad terapeutem přemýšlela... Děkuji za příspěvek 😊
@arya123456 vis, pro mě osobně bylo strašně úllevné zjištění, že druhé nezměníme, můžeme jen změnit nás přístup k nim;) hodně síly!
No, radí se dobře - odříznout se...ale sama to s tchány nemám růžové a vím, že oni vědí, jak na své děti, jak a kdy zaslzet a oni přiběhnou a pak obrazně řečeno dostanou pár facek. A tak pořád dokola.
Ale nakonec si na to přijdeš sama, že je to jediné řešení - co nemůžeš změnit, musíš přijmout a třeba nechat jít...
Píšeš, že tě matka zradila, že řekla sestře, cos řekla... no, takže víš, že matka věci, které spolu proberete, vyventiluje dál, tudíž příště nic, co by mohla vykecat.
A jestli zradila, nebo ne - řeklas to, tak si buď za tím stůj, nebo se omluv.
Možná by nebylo od věci dát si od nich voraz třeba na měsíc a pak se uvidí.
@odula no mne pride,ze ji ty rodinne vztahy spis ublizujou nez aby ji prinesli neco pozitivního.