Rodiče mi neustále říkají, ať se odstěhuju. Ale jak a kam, když je mi zatím 17?

littlestrawberry
25. únor 2018

Ahoj, už snad od mých 14 let od rodičů poslouchám více či méně pravidelně, že pokud se mi doma nelíbí, můžu se sebrat a odejít, že mě tam nikdo nedrží. Dřív jsem to tak nebrala, neslýchala jsem to tak často a navíc jsem věděla, že to mamka nemyslí vážně. Jenže během posledního půl roku je tohle u nás na denním pořádku. Dost často se hádám s mamkou (řekla bych, že denně) a po každé hádce na mě vyštěkne, ať se odstěhuju. Kolikrát už jsem kvůli tomu brečela... Jsem teď v hodně špatném psychickém stavu. Nejspíš mám deprese, zjistila jsem, že jsem si vybrala špatný obor na SŠ, takže mě to tam vůbec nebaví, ve třídě taky nemáme nejlepší vztahy, mám málo kamarádek... Nemám ani žádného kluka, takže se teď prostě cítím úplně osamělá a bezradná. A do toho denně poslouchám, ať se odstěhuju... Jenže kdyby to alespoň bylo řečeno slušně. Prý mám vypadnout, táhnout, nikdo mě doma nechce, nepotřebuje a nikomu nebudu chybět... Jak já bych šla! Kamkoliv. Jenže nemám kam. Nemám ani peníze, abych si mohla sama platit nájem, ani nikoho známého, ke komu bych mohla "utéct". Navíc mi ještě ani nebylo 18 a samozřejmě ještě studuju, takže nemám možnost jít do práce, začít vydělávat a starat se sama o sebe. Ještě bych jen chtěla říct, že mám svoje rodiče ráda a samozřejmě se nikam stěhovat nechci, jenže už to doma prostě nemůžu vydržet. Co mám dělat? Promluvit si s nimi není možné, nikdy mě doma nikdo neposlouchal, mé názory vždy považovali za bezcenné a stupidní a cokoliv řeknu se vždy obrátí proti mně...

vega5
26. únor 2018

@littlestrawberry zlatíčko. Neboj vydrž. Mám dceru 27 let a prožila a prožívám podobné starosti, ale obráceně.. Je to tak, že když je druhá strana bezmocná, cokoli prosadit s dobrým úmyslem, končívá to pak razantnimi komentáři. Přitom je to jen výkřik bezmoci komunikovat a vyslechnout se navzájem. Vyedej někoho blízkého tvé rodině, svěř se, a bude ti na blízku radou i pomocí. Hlavně nezůstávej sama se starostmi. Jsi velmi mladá, aby si se trápila. Je taky zásadní, proč jsou dohady, většinou kvůli malichernostem. Pokud je to tak, tak je to mnohem lepší.. protože se to dá změnit k lepšímu..

vega5
26. únor 2018

Hlavně řekni doma, že tě to trápí a moc bolí...

pajita
27. únor 2018

Je to spatnym obdobim, urcite jak radi vega sedni si a promluvte si, ono zalezi hodne taky proc to rika (pomahas doma atd..), mela jsem podobne obdobi, ale skolu ukoncenou, starsi a vydelavala jsem si, takze na pul roki jsem skoncila u kamarada na byte a pak se vratila domu, kde se to uklidnilo... Zacala jsem chodit k psychologovi a psychiatrovi, ktery mi hodne pomohl i s leky, pak jsem zkusila kineziologii a neco na ten zpusob, ale az nedavno a to mi pomohlo ze vseho nejvice urovnat veci s rodici, protoze to pramenilo uz od meho detstvi... Zkuste to obe v klidu poresit mezi sebou a pokud to nepujde, vyhledejte odbornou pomoc, nebudete prvni ani posledni 🙂

travnulee
Autor odpověď smazal
Zobraz
travnulee
27. únor 2018

@littlestrawberry a ještě mně napadá, nemáte ve škole psychologa?

ija1
27. únor 2018

Tak o tomhle bych mohla vyprávět..... měla jsem to podobne, a myslela jsem si,ze pomůže odstěhovani..po škole jsem se odstěhovala a stejně teror pokračoval na dětech, dodnes s nimi bojuju, braním svou rodinu a sama chodím k psycholozce, která říká,ze mě jako dítě neprijali.... jinak určitě doporucuju psychologa, vychovneho poradce.... určitě pomůže, poradi.... pro mě vysvobozenim bylo ze v 18 jsem našla manzela... který jim dodnes není dost dobrý..., protože v 17 jsem tohle poslouchala taky, věděli ze nemám kam jít a tímhle způsobem si prosazovali svoje, musela jsem mlčet a trpět to.... dnes po 18 letech řeším následky.... lituji, ze jsem je neodstrihla dřív, je i jejich dokonalého syna, já pro ne nic neznamenam... jen zabrána, jak se mstit na mých dětech (a opravdu to dělají....rozdíly mezi nimi, urážení), řekla jsem stop....

travnulee
27. únor 2018

@littlestrawberry co takhle internát?pokud to chceš doma s mámou vydržet, musíš zapracovat na zlepšení vztahů - ono to jde v pubertě těžko, poradit jak na to by ti mohli v pedagogicko-pdychologicke poradne, je to školní zařízení, tudíž bys tam neměla platit.

apollo20
21. bře 2018

@journals jaj, četla jsi vůbec, co ta nešťastná duše píše ? :(

evee24
21. bře 2018

@littlestrawberry Vydrz. Já to poslouchala taky denne. Jak jim dělam jen bordel a ať tahnu.vyresil to částečne intr. A pak hned prace a pryc z domu. A to při stěhování mi říkali jakou mají radost a jak bouchnou sampansky. Vím jak hrozne ti je. Me z depresi vytrhl manžel a pak stěhování. Radim vydrz. Zlepší se to. Zkus intr. A neber si to tak.

evik19
27. zář 2022

Já jsem šla poprvé z domu ve 14 k babičce. Poprvé mi tehdy někdo udělal do školy svačinu, poprvé jsem měla klid na učení, poprvé jsem byla někde doma. Když mi bylo 16, šla babička do garsonky a já se musela do toho pekla vrátit zpátky. V 18 jsem byla rozhodnuta, že dokončím 3. ročník gymplu, školu přeruším a odjedu pracovat do zahraničí, neviděla jsem jinou možnost, jak přežít. Nakonec jsem ale nebyla schopna už vydržet ani do těch prázdnin, v březnu jsem si sbalila batoh a odešla že dne na den na podnájem, i tehdy mi pomohla babička, která mi půjčila peníze. Pak jsem se dohodla s rodiči na alimentech a spolu s brigadáma to už pak bylo jednoduchý. Zvládla jsem odmaturovat a při práci vystudovat 2 VŠ. Už to tu padlo, někteří lidí by prostě neměli být rodiče. Naši jsou oba vysokoškoláci, úspěšní, nejsou to špatní lidi, ale děti mít neměli. Ještě víc než mě poznamenali bratra, který by býval potřeboval klidný domov a vlídný zacházení, což nikdy nedostal, jediná výchovná metoda byla řemen, takže z něho nakonec byl ještě větší tyran, než naši rodiče. Dneska se rodiče už ke mně chovají hezky, protože po nich nic nechci, jako dítě jsem je ale strašně obtezovala už jen tím, že jsem dýchala. Zakladatelce radim, aby se obrátila na někoho z rodiny - babičku nebo tetu, třeba pořadí, pomůžou, třeba té k sobě vezmou aspoň na čas, než dokončil střední. Po maturitě si můžeš najít práci a třeba i VŠ vystudovat dalkove. Všechno jde, kdyz se chce.

swan42
27. zář 2022

@evik19 tezko rict, jak to dopadlo, diskuze je 4 a pul roku stara a podle profilu ma zakladetelka uz i vic nez rocni dite 🤷

evik19
27. zář 2022

@swan42 Aha, to jsem si nevšimla🤭