Rodiče mi neustále říkají, ať se odstěhuju. Ale jak a kam, když je mi zatím 17?
Ahoj, už snad od mých 14 let od rodičů poslouchám více či méně pravidelně, že pokud se mi doma nelíbí, můžu se sebrat a odejít, že mě tam nikdo nedrží. Dřív jsem to tak nebrala, neslýchala jsem to tak často a navíc jsem věděla, že to mamka nemyslí vážně. Jenže během posledního půl roku je tohle u nás na denním pořádku. Dost často se hádám s mamkou (řekla bych, že denně) a po každé hádce na mě vyštěkne, ať se odstěhuju. Kolikrát už jsem kvůli tomu brečela... Jsem teď v hodně špatném psychickém stavu. Nejspíš mám deprese, zjistila jsem, že jsem si vybrala špatný obor na SŠ, takže mě to tam vůbec nebaví, ve třídě taky nemáme nejlepší vztahy, mám málo kamarádek... Nemám ani žádného kluka, takže se teď prostě cítím úplně osamělá a bezradná. A do toho denně poslouchám, ať se odstěhuju... Jenže kdyby to alespoň bylo řečeno slušně. Prý mám vypadnout, táhnout, nikdo mě doma nechce, nepotřebuje a nikomu nebudu chybět... Jak já bych šla! Kamkoliv. Jenže nemám kam. Nemám ani peníze, abych si mohla sama platit nájem, ani nikoho známého, ke komu bych mohla "utéct". Navíc mi ještě ani nebylo 18 a samozřejmě ještě studuju, takže nemám možnost jít do práce, začít vydělávat a starat se sama o sebe. Ještě bych jen chtěla říct, že mám svoje rodiče ráda a samozřejmě se nikam stěhovat nechci, jenže už to doma prostě nemůžu vydržet. Co mám dělat? Promluvit si s nimi není možné, nikdy mě doma nikdo neposlouchal, mé názory vždy považovali za bezcenné a stupidní a cokoliv řeknu se vždy obrátí proti mně...
Stručné shrnutí
- Dospívající, kterým rodiče opakovaně vyhrožují vyhozením z domova, mají v diskusi doporučeno vyhledat školního psychologa, pedagogicko-psychologickou poradnu, krizové centrum pro děti nebo organizaci Klokánek jako možné cesty podpory.
- V diskusi bylo zmíněno právní a sociální řešení: rodiče mají podle účastníků vyživovací povinnost a při odchodu nezletilého může být řešen nárok na alimenty; sociální odbor je doporučován pro zjištění možností ubytování a pomoci.
- Praktické kroky, které diskutující doporučovali, jsou internát (u nezletilých, kde podle příspěvků rodič hradí ubytování a jídlo do 18 let), dočasné ubytování u příbuzných nebo v podnájmu, hledání brigády a úspor pro financování samostatného bydlení po dovršení 18 let, a vyhledání psychologické nebo psychiatrické pomoci.
Nejčastější otázky
Q: Jakou odbornou pomoc mám vyhledat, když mě doma rodiče tlačí k odchodu?
A: V diskuzi bylo doporučeno obrátit se na školního psychologa nebo školního poradce, návštěvu ambulantního psychologa či psychiatra (psychiatr může v případě potřeby předepsat léky) a využít pedagogicko-psychologickou poradnu nebo krizová centra pro děti, například Klokánek.
Q: Co dělat, když mi není 18 a rodiče mě vyhánějí z domu?
A: Účastníci zmínili, že rodiče mají vyživovací povinnost a že je možné řešit nárok na alimenty; doporučovali kontaktovat sociální odbor a školu (možnosti internátu) pro konkrétní pomoc a zajištění ubytování.
Q: Jak funguje internát pro středoškoláky a kdo za něj platí, pokud mi není 18?
A: V diskusi zaznělo, že internát má pravidla, které je nutné dodržet, a že pokud nezletilému není 18 let, podle příspěvků musí rodič hradit internát včetně stravy; poradit se lze s vedením školy a sociálním odborem.
Q: Kdy a jak oslovit sociální odbor?
A: Diskutující doporučovali kontaktovat místní sociální odbor tehdy, kdy není možnost dočasného přístřeší u příbuzných nebo internátu; sociální odbor má podle nich možnost poradit s ubytováním, příspěvky a postupem v rodinných krizích.
Q: Je rozumné čekat do 18 let a dokončit školu?
A: Většina diskutujících radila vydržet a dokončit školu, protože dokončení SŠ zvyšuje šance na další studium nebo zaměstnání; zároveň někteří sdíleli zkušenosti s dřívějším odchodem (podnájem, brigáda) jako alternativou.
Q: Jak rychle vyhledat psychologickou nebo psychiatrickou pomoc a co očekávat?
A: Podle diskuse může stačit několik návštěv u psychologa či školního psychologa (zmíněny 2–3 návštěvy jako začátek) a psychiatra v případě potřeby; jedna z uživatelek uvedla, že jí psychiatričtí lékaři pomohli i léky, a jiní doporučovali i doplňkové metody jako kineziologii.
Závěry z diskuze
Shoda
- Vyhledat odbornou pomoc (školní psycholog, psycholog, pedagogicko-psychologická poradna, krizová centra, Klokánek).
- Dokončit rozdělané vzdělání a zvážit internát nebo dočasné ubytování u příbuzných jako méně rizikové řešení než okamžité samostatné bydlení.
- Kontaktovat sociální odbor pro vyjasnění možností ubytování, alimentů a sociální pomoci.
Sporné názory
- Někteří považují opakované „táhni“ za pubertální výkřik bez vážného záměru rodičů, zatímco jiní popisují rodiče jako patologicky nevhodné a tvrdí, že vykázání může být reálné a škodlivé.
- Někteří radí vydržet do 18 a „zabojovat“ ve škole, jiní doporučují odejít dříve (k příteli, do podnájmu nebo za příbuznými) pokud je doma neúnosně špatně.
Otevřené otázky
- Jak konkrétně v praxi postupuje sociální odbor vůči nezletilému, kterého rodiče odmítají poskytnout bydlení?
- Co dělat, pokud rodič odmítá hradit internát nebo jídlo nezletilému žadateli o internát?
- Jaké jsou dostupné kontakty a postupy pro krizové centrum Klokánek v konkrétním regionu?
Zmíněné značky a firmy
Klokánek, pedagogicko-psychologická poradna, školní psycholog, sociální odbor, iDNES (Plzeň), internát, VOŠ, VŠ
Zmíněné produkty a metody
vyživovací povinnost, alimenty, internát, podnájem, brigáda, psycholog, školní psycholog, psychiatr, léky, psychoterapie, kineziologie, hypotéka
Místa a osoby
Plzeň
Je to spatnym obdobim, urcite jak radi vega sedni si a promluvte si, ono zalezi hodne taky proc to rika (pomahas doma atd..), mela jsem podobne obdobi, ale skolu ukoncenou, starsi a vydelavala jsem si, takze na pul roki jsem skoncila u kamarada na byte a pak se vratila domu, kde se to uklidnilo... Zacala jsem chodit k psychologovi a psychiatrovi, ktery mi hodne pomohl i s leky, pak jsem zkusila kineziologii a neco na ten zpusob, ale az nedavno a to mi pomohlo ze vseho nejvice urovnat veci s rodici, protoze to pramenilo uz od meho detstvi... Zkuste to obe v klidu poresit mezi sebou a pokud to nepujde, vyhledejte odbornou pomoc, nebudete prvni ani posledni 🙂
Tak o tomhle bych mohla vyprávět..... měla jsem to podobne, a myslela jsem si,ze pomůže odstěhovani..po škole jsem se odstěhovala a stejně teror pokračoval na dětech, dodnes s nimi bojuju, braním svou rodinu a sama chodím k psycholozce, která říká,ze mě jako dítě neprijali.... jinak určitě doporucuju psychologa, vychovneho poradce.... určitě pomůže, poradi.... pro mě vysvobozenim bylo ze v 18 jsem našla manzela... který jim dodnes není dost dobrý..., protože v 17 jsem tohle poslouchala taky, věděli ze nemám kam jít a tímhle způsobem si prosazovali svoje, musela jsem mlčet a trpět to.... dnes po 18 letech řeším následky.... lituji, ze jsem je neodstrihla dřív, je i jejich dokonalého syna, já pro ne nic neznamenam... jen zabrána, jak se mstit na mých dětech (a opravdu to dělají....rozdíly mezi nimi, urážení), řekla jsem stop....
@littlestrawberry co takhle internát?pokud to chceš doma s mámou vydržet, musíš zapracovat na zlepšení vztahů - ono to jde v pubertě těžko, poradit jak na to by ti mohli v pedagogicko-pdychologicke poradne, je to školní zařízení, tudíž bys tam neměla platit.
@littlestrawberry Vydrz. Já to poslouchala taky denne. Jak jim dělam jen bordel a ať tahnu.vyresil to částečne intr. A pak hned prace a pryc z domu. A to při stěhování mi říkali jakou mají radost a jak bouchnou sampansky. Vím jak hrozne ti je. Me z depresi vytrhl manžel a pak stěhování. Radim vydrz. Zlepší se to. Zkus intr. A neber si to tak.
Já jsem šla poprvé z domu ve 14 k babičce. Poprvé mi tehdy někdo udělal do školy svačinu, poprvé jsem měla klid na učení, poprvé jsem byla někde doma. Když mi bylo 16, šla babička do garsonky a já se musela do toho pekla vrátit zpátky. V 18 jsem byla rozhodnuta, že dokončím 3. ročník gymplu, školu přeruším a odjedu pracovat do zahraničí, neviděla jsem jinou možnost, jak přežít. Nakonec jsem ale nebyla schopna už vydržet ani do těch prázdnin, v březnu jsem si sbalila batoh a odešla že dne na den na podnájem, i tehdy mi pomohla babička, která mi půjčila peníze. Pak jsem se dohodla s rodiči na alimentech a spolu s brigadáma to už pak bylo jednoduchý. Zvládla jsem odmaturovat a při práci vystudovat 2 VŠ. Už to tu padlo, někteří lidí by prostě neměli být rodiče. Naši jsou oba vysokoškoláci, úspěšní, nejsou to špatní lidi, ale děti mít neměli. Ještě víc než mě poznamenali bratra, který by býval potřeboval klidný domov a vlídný zacházení, což nikdy nedostal, jediná výchovná metoda byla řemen, takže z něho nakonec byl ještě větší tyran, než naši rodiče. Dneska se rodiče už ke mně chovají hezky, protože po nich nic nechci, jako dítě jsem je ale strašně obtezovala už jen tím, že jsem dýchala. Zakladatelce radim, aby se obrátila na někoho z rodiny - babičku nebo tetu, třeba pořadí, pomůžou, třeba té k sobě vezmou aspoň na čas, než dokončil střední. Po maturitě si můžeš najít práci a třeba i VŠ vystudovat dalkove. Všechno jde, kdyz se chce.
@littlestrawberry zlatíčko. Neboj vydrž. Mám dceru 27 let a prožila a prožívám podobné starosti, ale obráceně.. Je to tak, že když je druhá strana bezmocná, cokoli prosadit s dobrým úmyslem, končívá to pak razantnimi komentáři. Přitom je to jen výkřik bezmoci komunikovat a vyslechnout se navzájem. Vyedej někoho blízkého tvé rodině, svěř se, a bude ti na blízku radou i pomocí. Hlavně nezůstávej sama se starostmi. Jsi velmi mladá, aby si se trápila. Je taky zásadní, proč jsou dohady, většinou kvůli malichernostem. Pokud je to tak, tak je to mnohem lepší.. protože se to dá změnit k lepšímu..