Rozchod po 5 letech: Jak zvládnout chladného partnera?

Minulý týden jsem se po 5ti letech rozešla s přítelem. Neoznámila jsem mu to zle, dokonce jsme se obejmuli, rozebrali to...Byl z toho v šoku a bolelo ho to, i mě... Pořád ho miluju a on mě. Jenomže bohužel jsem se nedokáza přenést nad jeho urážení a tiché domácnosti nebo výbuchy hněvu kdy prostě nebyl schopný se nějak uklidnit. O snaze o deeskalaci konfliktu ani nemluvím...
Poslední dva roky jsem chodila na terapii a prošla jsem určitým růstem. V minulosti jsem mívala úzkosti ( roli v tom hrálo i partnerovo ignorace nebo výbuchy). Naučila jsem se líp ovládat emoce ( smutek, lítostivost, nebo pak tsky hněv), komunikovat i si uvědomovat že mám právo něco ve vztahu prostě nechtít. Možná právě to hraje roli v tom, že po poslední hádce kterou jsem se snažila dnad 30 minut v kuse deeskalovat, ale byla jsem zasypána tolika nadávkami a ponižováním..že už jsem to prostě nezvládla spláchnout ( většinou totiž jsem splachovací, nedělá mi dobře když nefungujeme, takže raději vše spláchnu). Tentokrát už to nešlo...jediné co jsem věděla bylo že tohle v životě prostě nechci a nezvládám to. Příjde mi že ten rozchod byl spíš proto, že jsem byla zahnaná do kouta. Už dlouho nevím co dál. Moc jsem si přála abychom spolu mohli slušně mluvit, ale nešlo to a nešlo. Kdykoliv jsem si o tom chtěla promluvit, buď se urazil nebo vybuchl..Moc mě to mrzí. Moc bych si přála aby s tím svým chováním při sporech něco udělal. Abychom spolu mohli komunikovat bez urážení, vztahovačnosti a podezírání. Tohle všechno jsem řekla i jemu. Že vím že se snažil, i že je dobrý oartner, i že si připadám tahnaná do kouta...ale že to že s ním není možná komunikace, že to prostě měl už řešit, protože je to dlouhodobý problém.. Jenomže on o náš vztah vůbec nebojuje. Je teď chladný. Říká mi úplně v klidu a vážně ať si najdu lepšího frajera, že s ním evidentně šťastná nejsem. Že on už mě nechce, protože jsem ztratila jeho důvěru tím, že jsem náš vztah tak snadno zahodila a že jsem rozhodla za nás za oba.
Jsem z toho zničená...ano, rozchod jsem iniciovala já a ano za důvody si stojím. Ale moc mě mrzí, že ten člověk po 5ti letech, se nezmůže ani na minimum sebereflexe a nesnaží se o vztah bojovat. Mám pocity že mě zřejmě ani skutečně nemiloval když bez jakékoliv snahy a s naprostou lehkostí mě nechá jít a nad sebou se nezamyslí...Místo toho mě drtí protože jsem já navrhovatel rozchodu,takže jsem podle něj já ta špatná... ale příčiny vůbec nevidí..ani že jsem se snažila s ním o tom už dlouho mluvit a snažila jsem se ze všech sil vztah udržet...Asi se chci jen vypsat. Ten pocit že o nás nebojuje je nepříjemný a v člověku vyvstávají myšlenky že těch 5 let byl s někým kdo ho možná ani nemiloval.