Rozdílné přístupy k dětem: Jak překonat rodinné neshody?

Na úvod napíšu, že nemám sourozence, proto jsem doufala, že budeme mít dobré vztahy se sourozencem partnera.
Mají mladší děti než my, na začátku to fungovalo. Máme ale velmi rozdílné přístupy. Oni jedou moderní přístup, hlavně děti k ničemu nenutit, nestresovat. Pořád vymetaji různé akce, aby se hlavně děti nenudily a nebyly smutné, mají spoustu kroužku. My upřednostňujeme kvantitu nad kvalitou a často jsme na zahradě, hrajeme hry, nebo jdeme do lesa.
Děti nejsou u nás pupek světa a klidně něco přikažu. U nich třeba nenosí děti čepice, nemusí mít helmu na kolo, nemusí jít za ruku...
Oni teď začali i 2x do mesice jezdit k nám a čekají, že je budeme bavit.
Nejhorší teď je přístup ke vzdělání. My se s dětmi se učíme a považujeme vzdělání za důležité. Pomáháme jim, podporujeme je.
U nich to je způsob, že když dítě nechce, nenutí se. Děti prece vědí, co je pro ně nejlepší. Nemusí dělat úkoly, číst a když něco nejde, svede se to na učitelku... Teď jsem se dozvěděla, že ze sebe dělame něco víc. Že jsou naše děti chudáci. Obě naše děti mají lepší výsledky než jejich. Už jsem se dozvěděla, že jejich dětem je líto, že nemaji tak hezké známky jako ty naše. Ale je to naše chyba a neměli bychom to přehánět a dělat tím rozdíly mezi dětmi v rodině.
Asi se na nic neptám, jen mě mrzí, že to takto dopadá.
Měli jste to někdo doma podobně a nakonec jste to ustáli?