Rozvod na spadnutí a dcerka mě odmítá

@shine2015 Tak po těch letech snad nic nevyhrotí ze dne na den. To není, že se jeden den pohádali a další ona přišla s ultimátem. Snad už to má trochu promyšlené, co by bylo kdyby.

@minima2 jestlize breci navic pred nim a nasla vlasy od nejake zenske doma a nepraskla do bot,svedci to pouze o tom ze bud chce vztah zachranit a nebo nema kam jit....z nejakeho duvodu s nim zustava. Neodjela ani na vikend nebo na tyden k rodicum...nic. Takze podle me moc zaloznich realnych planu nema. Kdyby ano uz by byla pryc. Ale je to jen muj pohled na to co tu napssla...a muj nazor. Nic vic.

@shine2015 Máš pravdu. Sice jsou lidi, kteří se prostě nedokážou odhodlat k velkým krokům, i když by podmínky mohli mít. Prostě se jen bojí cokoliv změnit a prostě raději zůstávají ve své jistotě, i když není dobrá. Tím by přiznali sobě a okolí, že to opravdu nezvládli, setrváním se tváří, že to ještě nějak zvládají. Těžko říct, jak to mají. Jen by měli primárně vyřešit sebe jako rodiče, protože dcera tím očividně hodně trpí.

@minima2 nekdy jsou ty vzrahy kolikrat tak slozity....a nekdy udelame chybu....chybu mohla udelat kdysi ona s tim ze mela milence a treba o nem muz vi a nebo nevi ale chovala se doma hnusne ona....a ted nuze delat chybu on s tou babou... To je tezke hodnotit. Ja nevim ale tezko se to vystupnuje jen kvuli jedne strane....my jsme spolu deset let a nikdy jsme si nerekli kravo apod...i kdyz kecam. Jednou mi rekl at jdu dopr...a to bylo po 6 nebo 7mi letech kdy jsem chtela s detmi odejit...byl moc vytoceny..snad jako nikdy v zivote. ja jsem mu rekla ze na takove urovni se s nim bavit nebudu. Uplne v klidu. Zpetne se mi omluvil. Vickrat to nerekl.....ono je to o tom co si nechame libit ale i jak se chovame my...pokud bych mu zacala v te dobe nadavat taky tak jsme se dostali kdo vi kam....a nekdy se mi osvedcilo nechat ho byt kdyz rypal a vratit se k tomu pozdeji. Treba za dva dny. Kilikrat jsem mu rekla co se mu stalo nebo zda to mysli vazne...a pak jsme se tomu zasmali....jenze tohle je i o zkusenostech.....a o lidech a vztazich...

Jak dlouho už ty problémy máte? Čím to začalo? My taky máme právě za sebou (doufám teda) jednu velkou krizi, která málem skončila rozchodem a v něčem to bylo podobné jako u vás. Taky jsem nedokázala s mužem moc mluvit o problémech, protože nemluvil on a dělal jakoby se nic nedělo. Jinak jsme si rozuměli, ale o některých věcech jsme se nedokázali bavit a dusili to v sobě a to pak vygradovalo tím, že si našel kamarádku - zatím jenom na psaní, později by to pravděpodobně skončilo hůř. Když jsem se to dozvěděla, cítila jsem se strašně a taky jsem pořád brečela a vyčítala atd. Akorát u nás to bylo jiné v tom, že syn je ještě malý a nechápal, proč maminka pořád brečí, proč najednou spíme u babičky...na jednu stranu jsem byla ráda, že to ještě nechápe, na druhou stranu to bylo o to horší, že jsem mu nemohla situaci nijak srozumitelně vysvětlit. Naštěstí tím, že jsem na jeden den odjela k našim, jsme se oba uklidnili a srovnali si leccos v hlavě a pak jsme si dokázali v klidu promluvit a navrhnout řešení toho všeho. Původně jsme zvažovali partnerskou poradnu, nakonec jsme se dokázali jeden druhému otevřít natolik, že ani poradna nebyla potřeba. Ale kdyby náhodou, v budoucnu tuto možnost rozhodně nezavrhuji - pokud spolu dva lidé nedokáží komunikovat a prolomit ledy, je možná dobré přizvat si k tomu někoho třetího, nestranného, který s tím pomůže. Nejdřív to ale zkuste sami. Nejlépe bez přítomnosti dcery. Pokud ji můžete dát na chvíli hlídat babičce nebo někomu nebo můžete využít čas, kdy je např. ve školce, řekni muži, že už nemůžeš takhle dál a že si chceš promluvit. V klidu si sedněte a Ty se snaž v klidu mu říct, co Tě trápí a co bys chtěla změnit, vyslechni i jeho a společně se dohodněte jak si to představujete dál a jestli jste oba ochotni za váš vztah bojovat. Vždycky je naděje. Pokud jste na tom tak, že si s ním sednout nedokážeš, udělej si některý večer čas a sepiš mu vše třeba v mejlu - možná to pro Tebe bude lehčí než se mu dívat do očí. Napiš mu, co Ti vadí, co bys chtěla změnit a také co Ty sama jsi pro to ochotná udělat a co bys byla ráda kdyby udělal on, aby se vám spolu zase žilo dobře. Důležité ale je si ujasnit, jestli oba chcete. Pokud vám na sobě ještě aspoň trošku záleží a chcete být spolu znovu šťastní, musíte si ujasnit, že ubližovat si navzájem nevěrou vede jen ke konci, ukončit oba svoje případné známosti a věnovat se naplno vašemu vztahu a jeho regeneraci. Podle všeho máš teď docela problém se sebevědomím a s tím bys měla taky něco udělat. Já na tom byla stejně a kdysi mě hrozně urazilo, když mi někdo řekl, že bych o sebe měla víc dbát a udělat si na sebe víc času, abych si zvedla sebevědomí a cítila se líp, ale pak jsem se zamyslela a musela uznat, že měl ten člověk pravdu, začala jsem se o sebe víc starat a místo litování se, že jsem ošklivá, jsem šla do koupelny se namalovat apod. Když se začneš sama sobě víc věnovat, tak muž za prvé zpozorní, protože si bude myslet, že se chceš líbit někomu jinému a za druhé se budeš i víc líbit jemu - nejen tím, že se třeba hezky učešeš a namaluješ, ale hlavně tím, že se sama budeš cítit líp a budeš se i jinak chovat. Co se týče toho pláče a vyčítání - ano,, muži to moc rádi nemají a asi to není nejlepší tah, ale třeba já jsem taky hodně citlivá povaha a taky jsem brečela pořád a nedokázala s tím nic ani silou vůle dělat - na druhou stranu aspoň pochopil, že mi v jistých věcech opravdu hodně ublížil a že je mi to všechno líto natolik, že pláču, a že je mi vlastně pořád natolik blízký, že před ním plakat dokážu - kdyby mi byl lhostejný, prostě bych odešla plakat jinam nebo bych se snažila hrát si na tvrďáka. Hlavní je najít příčinu vašich problémů - třeba u nás byla úplně prostá, ale protože jsme o tom nedokázali mluvit už cca před 4mi lety, narostlo to do velkých rozměrů a nakonec prakticky kvůli hlouposti, která se dala v pohodě řešit, jsme se málem rozešli. Pak musel přijít kopanec v podobě ,,kamarádky", abysme dokázali odhodit stud a zábrany a promluvit si. Teď je snad vše už na dobré cestě a Tobě přeji, aby i v jste dokázali za váš vztah bojovat - ne kvůli dceři, ale kvůli sobě, kvůli tomu, aby se vám všem spolu žilo hezky 😉

Jinak samozřejmě to, co jsem tu popsala, je jen moje zkušenost a určitě nepůjde aplikovat na všechny lidi a všechny problémy. To musíte vědět jen vy dva, co bylo impulzem k tomu, že jste se takto odcizili a žijete spíš vedle sebe než spolu. Ale jak tu píšou holky, hlavní je si ujasnit, že Tě nesmí před dcerkou shazovat nebo nějak podrývat Tvoji autoritu. S tím u nás naštěstí problém nebyl, ale spíš jsem v sobě jednu dobu měla zmatek já a nedokázala do našich problémů syna nezatahovat, takže jsem často když se zeptal na tátu odsekla, že nevím kde je nebo když mě objal, že mě má rád, tak jsem si s vědomím, že to přítel vidí neodpustila poznámku, že aspoň někdo mě má rád... - to bylo špatně, dítě byste do svých sporů neměli zatahovat, ale právě proto to sem píšu, protože sama vím jak je to někdy těžké a možná ani Tvůj manžel si teď neuvědomuje, že dělá něco špatně. Měli byste si promluvit, vy dva, tady na Koníkovi toho asi moc nevyřešíme, když nikdo z nás neví všechno to co vy.

@rituska88 ritus neda mi to abych nereagovala....moc bych ti prala aby to u vas bylo uz ok...ale podle me bych byla tedy opatrna....ono to totiz je hezke takove to vse jsme si ujasnili a uz je vse dobre....mozna to je na dobre ceste,ale bude to chtit jeste hodne prace...aby to u vas bylo ok. Drz se a preji at to ustojite.

@shine2015 Děkuji moc. Samozřejmě, to máš pravdu, nic nejde ze dne na den a bude trvat ještě dlouho než mu budu zase úplně věřit a než budu moct říct, že je nám spolu opravdu zas dobře. Ale dobré je to, že jsme konečně začali spolu líp komunikovat a problémy řešit a ne je zametat pod koberec. U nás to aspoň bylo tak, že jsme oba věděli, že nám na sobě pořád záleží a že spolu být chceme. My jsme spolu celou dobu v podstatě normálně fungovali, jezdili na výlety, trávili spolu volný čas, mluvili spolu...ale vázl u nás ten intimní život a spíš se to začínalo přesouvat do roviny spolubydlících vychovávajících společně dítě - jako takové to máme se rádi, je nám spolu fajn a o tom ostatním se nemluví - a to byl kámen úrazu a paradoxně jsem teď i já ráda, že to tak dopadlo a já přišla na tu holku, že se to muselo nějak rozseknout, protože už to trvalo moc dlouho a žralo nás to oba. Kdyby se tak nestalo, dopadli bysme asi časem tak jak zakladatelka téhle diskuze - žili bysme sice v jednom bytě, ale každý z nás by měl bokem někoho jiného a spojovalo by nás jenom dítě. Na každém vztahu se musí pracovat, nic není samo o sobě, a když se to začne brát jako samozřejmost (milujeme se a nikdy se to nezmění) tak vztah zevšední a ty lidi to semele - my pořád řešili jen praktické věci, peníze, domácnost...a na sebe navzájem si nedokázali udělat čas nebo se navzájem nějak překvapit, potěšit, udělat něco navíc...a pak už jsme si tak nějak zvykli a přitom nás to oba uvnitř trápilo. Do toho si muž začal myslet, že má nějaký intimnější problém a neuměl mi nic říct. Přitom žádný problém v podstatě nemá, jen chtělo o tom mluvit. Teď už vím, že i kdybysme měli sebeintimnější problém, musíme o tom mluvit hned a nenechat to, aby se to takhle nabalilo. Když jsou dva partneři sami a nemají děti, tak je to všechno jednodušší, ale když už je dítě, mělo by se rychle jednat a rozhodnout jaké řešení pro něj bude nejméně bolestivým. Takže by zakladatelka už neměla na nic čekat, není na co (leda na to, že se nervově zhroutí a skončí v nemocnici), měla by si s mužem promluvit a pokud to nejde, jít do partnerské poradny a požádat o pomoc odborníka. Jde vidět, že se partnerské problémy podepisují už i na dceři a to není dobré.

@rituska88 ja si nemyslim ze o vsem je nutne potreba mluvit. Nekdy staci zmenit svoje chovani i reakce. A opet pisu ze ted mluvit neni uplne idealni podle me teda....kazdopadne teda hodne stesti a at se dari.

@rituska88 navic pokud jde o intimni problem tak je to taky dost sporne - zda o tom mluvit....zena musi v muzi vzbuzovat touhu a pritazlivost a pokud se resi ze to nejde a proc to nejde ze ji nena rad apod (to neber jako tvuj priklad) tak se mluvenim nic moc nezlepsi naopak se muze zhorsit....idealne kdyz muz naznaci nebo rekne nebo zena prijde na to co ma rad....ale velke rozebirani ze mu to nejde je na skodu...takze pozor na to. 😉

Ahoj, já ti nebudu psát co radím a co bych dělala, nebo bys měla udělat ty, tohle je na vás. Jen bych chtěla napsat svou zkušenost. Tohle žití jsem zažila taky, už po rozchodu, ale pořád jsme spolu žili ve společném bytě, a nemít vidinu konce toho tunelu, tak bych to nedala. Bylo to náročné, psychicky, strašně moc. Poradila bych psychologa, taky jsem chodila, a je dobré mít co největší jistotu, že opravdu už jiná cesta než rozchod není, protože to pak člověku dá více síly to období zvládnout. Můj syn, tehdy 5 letý velmi lpěl na otci, po rozestěhování nechtěl spát u mě, pořád říkal, že bude u tatínka, pořád pořád, když měl jednu noc spát u mě, byl z toho hysterák. Mluvili jsme s ním, a snažili se mu vycházet vstříc, během pár měsíců se to srovnalo, teď je to 9 měsíců, je v podstatě ve střídavé péči, chodí do školky, a večery střídá, má na to kalendář udělaný, takže ví kdy kde bude, a už považuje za jasné, že u táty spí 2 dny v týdnu a každý druhý víkend. Střídá to úplně v pohodě, mazlí se se mnou, žádné scény už dávno nemáme. Samozřejmě že mě to mrzelo, ten začátek, ale zvládli jsme to. To dítě to vnímá, jaká atmosféra doma je, vaši nespokojenost, frustraci, a reaguje na to.
Drž se, ať další postup zvolíš jakýkoliv.

Zkusila bych se ho v klidu zeptat,jak si to dál představuje.Pokud by jste se shodli,že to nevzdate,tak bych našla rodinnou poradnu,kde byste vše v klidu rozebrali.A pokud Ti řekne,že nic zachraňovat nechce,tak bych si našla terapeuta,a začala bych řešit odchod a následně rozvod.Dcera je ve stresu,kdy vás má určitě oba ráda,jen nerozumí tomu,co se u vás děje,a tak reaguje pod stresem.Na dceru bych se snažila být hodná,vysvětlit jí,že tatínek i maminka jí mají rádi,jen že teď máte starosti,za které nemůže.Kdoví,co se jí honí v hlavičce.Tahle nejistita je určitě i pro ní hrozná.

@shine2015 Ano, stačí změnit chování a reakce, pokud víš, že se něco děje, že něco není v pořádku, ale pokud netušíš a nebo hledáš chybu jinde než ve skutečnosti je, tak je to těžké a změníš třeba reakce úplně jinak - tak, že se vše ještě naopak zhorší. Nám pak stačilo si promluvit a problémy pojmenovat a zjistili jsme, že jsme se oba trápili fakt zbytečně, že žádný skutečný problém nemá ani jeden z nás, ale že chyba byla opravdu jen v té komunikaci a v tom nestydět se tomu druhému otevřít a věřit, že mu můžu cokoliv říct a nebude se na mě dívat nijak divně. Ono je to těžké nějak rozebírat, i kdybych tu všechno rozepsala, stejně by to někdo třetí těžko pochopil, jsou věci které se nedají někomu dalšímu nějak vysvětlit, věci, které se týkají jen vztahu těch dvou lidí a to samé u zakladatelky - těžko nám tu může nějak popsat celý problém jejich soužití, jak to začalo a pokračovalo, co se komu z nich odehrávalo v hlavě - tam je prostě potřeba si sednout a vyřešit to mezi sebou a podle všeho je základní kámen úrazu taky v tom, že si nedokážou promluvit - možná kdyby se k tomu oba odhodlali a odhodili veškeré zábrany, zjistili by, že to není tak hrozné jak se zdá...nebo naopak že to hrozné je a že je zbytečné v tom vztahu dál setrvávat. Ono zas není tak podstatné v čem ten jejich problém je, ale to, že to spolu nedokážou řešit a pokud to ani řešit nechtějí a nebudou chtít, tak potom asi nemá cenu se dál trápit společným soužitím.

V klidu jsem si teď přečetla, co jsem napsala a už chápu, proč jsem byla nepochopená 🙂 Příspěvek o společném hovoru jsem napsala dost nešťastně. Myslela jsem řešit s manželem problémy s dcerou, že zakladatelku mrzí, že teď mají takový vztah (s dcerou) a že by s tím potřebovala trochu pomoct. Nebylo to myšleno na problémy s mužem. Prostě ho požádat, aby se snažil k ní chovat hezky před dcerou, ať už mají mezi sebou jako partneři jakékoliv problémy, a zkusit moc netahat partnerské neshody do rodičovství. I když ne vždy to samozřejmě jde.
Dneska mi sloh nějak nejde, tak už toho raději nechám. Jen jsem nechtěla zůstat nepochopená 🙂

@rituska88 je to mezi vami....mi jen prijdou takove to rychle vyreseni krize nedlouhodobe a nerealne....takove to jsem nestastna a vse jsme si vysvetlili.......ale asi to fungovat muze....vam to preji ;)

@minima2 nevyhoda diskuzi ze ne vse je tak jak se na prvni pohled zda....navic kazdy do toho zapoji podvedome svoje zkusenosti 😉 ono ne s kazdym muzem se da pracovat.... 😉

@shine2015 Já Ti rozumím a ani u nás to samozřejmě není tak, že se vše jako mávnutím kouzelného proutku dalo ze dne na den do pořádku. Ale je to tak, že jsme si jednoho dne řekli dost a vážně si promluvili a od toho dne se to snažíme dávat do pořádku. Potrvá ještě dlouho než bude důvěra taková jaká má být atd., ale je důležité chtít a chtít oba. Já věřím že to fungovat bude a osobně pro to udělám všechno. A děkuji 🙂

@shine2015 Jistě, ale pokud není schopen ji uznávat alespoň jako matku, nemají šanci. Tohle by měl být základ. Respektovat jeden druhého jako rodiče a před dítětem táhnout za jeden provaz. Prostě můžou si nerozumět jako partneři, ale měli by chtít to nejlepší pro dítě, což je máma a táta, a v tom se aspoň trochu podpořit. I když se s manželem pohádáme, nikdy jeden druhého před dítětem neshazujeme, naopak se podpoříme ve stylu, co říkal táta/máma. Teď tady nechci tvrdit, že manžel zakladatelky dceru nějak navádí, ovlivňuje nebo něco podobného. Jen že by se mu měla svěřit, jaké má z dcery pocity a poprosit ho o pomoc. Pokud se neshodnou ani na tom, nevím, jestli to celé má smysl.

Pokud zakladatelka chce nějak vztah s mužem udržet a postupně zlepšit nemůže čekat že ze dne na den bude líp.Uz vůbec ne tak,že uvaří oběd a bude si myslet že se prolomí ledy. Chápu že to zabolí, udělala přece vstřícný krok a jistě se snažila. Tak stejně s dcerkou, bude to trvat dlouho než se vlny zklidni.
U nás to bylo velmi špatné, u nás se proti mě postavil syn, všechno byla jen moje chyba, já byla ta zlá. Přestal se mnou komunikovat, když jsem mu chtěla něco vysvětlit okamžitě všechno otočil proti mě ,uzavřel se. Jedine chvilky kdy byl se mnou rád, tak když jsem ho vzala na kolo,moc jsme toho sice nenamluvili ale já aspoň viděla že je uvolněný . Když si ho vzal v té době tatínek najednou to byl šťastný kluk,mluvili spolu, smáli se . Bylo mi z toho hodně zle a vím jak to bolí.
Přestala jsem vztah s mužem řešit, dělat nabídky, dělat scény, plakat ,vyčítat, vyhrožovat. Začala jsem řešit sebe,svoji soběstačnost, vztah s dětmi .Po muži jsem chtěla jen respekt a to aby jsme oba dodržovali pravidla ohledně dětí ,což nebylo vůbec lehké se dohodnout.
je to už víc jak rok co krize začala a teprve teď se začínáme otevírat sami sobě. Naše situace je velmi nestandardní, pro mnohé až nepochopitelná,on ještě stále udržuje vztah s milenkou ,už to ale není ta psychická podpora, chapajici a milující žena .
Sama nevím kam pro mě tahle cesta povede, jen vím že stejně nechci začínat nový vztah, jsem ale přesvědčena že pro děti je to tak teď nejlepší. Syn se srovnal, je vyrovnaný,stastny.
Když začala krize, přestala jsem s mužem a dětmi trávit spolecny čas, bral si je na výlety, nebo je hlídal doma když jsem byla pryč, po čase jsme občas něco společného podnikli,upozornuji ze ne vždy to bylo klidné, v tak narusenem vztahu stačí maličkost a už to jede, ale shodli jsme se že je opravdu pro děti důležité a že se budeme snažit na tomto zapracovat, teď jsme schopní spolu strávit i 2-3dny.Jeste ale ani jeden z nás se necítí na to vrátit se do vztahu naplno a hlavně oba to cítíme stejně ,nejsme si jistí. Počítám i s tím že on přijde a řekne koncim, tak stejně vím že on bere na vědomí variantu že začnu vztah s někým jiným a ukončím to absolutně já.

Takže když to shrnu, restart je těžký a hodně dlouhý, není pro každého. Mluvit a rozebírát věci je dobre až když k tomu oba dva uzraji. My jsme třeba schopní začít něco rozebírát, ale pokud cítíme že to není dobré, že by to vedlo k hádce, stopnem to.
Ptát se muze takhle na začátku co vlastně chce je zbytečné, on si totiž pravděpodobně sám není jistý.
Začátek by měl být o tom stanovit nějaká pravidla, nesnažít se diktovat podmínky a nenechat sebou manipulovat.
Možná se to bude zdát někomu složité, zbytečné, mrhání času, já to ale tak necítím 🙂
Ať už se zakladatelka rozhodne jakkoli, přeji hodně sil. A hlavně žádný křik na dcerku, u ní je určitě i lepší nějaké ty prohřešky přejít a jinak vysvětlovat a projevovat lásku.

@shine2015 pises: a hlavne zadne rozebirani sotuace a vraceni se k neresitelnemu....nevracej se k tomu co bylo....ani sahodlouhe proslovy...ani po nem nechtej zadne sliby....a to i do budpucna. Nicemu by to nepomohlo 😉 spis naopak....

s tim nemohu souhlasit...tedy souhlasim s temi sliby, sama zakladatelka nemuze nic slibit a chtit sliby po nekom dalsim je proste blost, ale pokud se neponori do svych problemu a toho, co k nim vedlo a nebudou uprimni v tom, jak a proc je to, ci ono zranilo, tak nemaji sanci vystavet novy vztah...nebudou mit zadny pevny zaklad, zase to bude domecek z karet. Pokud chteji novy vztah, tak si musi sahnout na dno a to tak, ze prave vyresi, co vedlo k jejich padu....a to nevyresi, pokud nebudou o minulosti mluvit. Je naprosto nerealne si predstavovat, ze si mohou sednout, zahledet se vzajmne do oci a rict si..."milacku, od zitrka to zkusime znovu a jinak"....protoze oni logicky nemohou zacit znovu a jinak, kdyz nevedi, co bylo v minulosti spatne a tim padem, co je treba delat JINAK...

Tohle je cesta, na kterou se musi vydat s vedomim, ze to bude sakra bolet a ze se dozvi veci (o sobe), ktere se ji nebudou vubec libit...a to nejdulezitejsi je, ze tohle muze fungovat jen a pouze v pripade, ze jsou OBA ochotni se na tu cestu vydat, protoze neni prijemna a je bolestna a je plna slz...a sakra dlouha.

@werry zacni u sebe, chovani tve dcery je zrcadlovy odraz tveho chovani...coz neznamena, ze te dcera nema rada, nebo rada mit nebude, ale toho, ze nevi co s tebou, stejne, jako tu nevis, co sama se sebou...nevi, jak se k tobe ma chovat, jsi nekonsistentni, je z tebe zmatena, neciti se s tebou v bezpeci. Vyhledej pomoc, sama...psycholog a sla bych i nezavisle do poradny... Spolecnou terapii bych resila az pote, co se trosku das dohromady, aby alepson jeden v tom vztahu dokazal uz neco ustat, protoze to bude treba, pokud se o zachranu pokusite.

@lednova obavam se ze s chovanim ,jake popisujes nema stridavka jako takova moc souvislost .Ze sveho blizkeho okoli mam zkusenosti s takovym chovanim u deti ,ktere jsou v peci jednoho rodicu a k druhemu jezdi na navstevy...ono je totiz jednodusi si hrat na 2 dny v tydnu na dokonaleho rodice ,jezdit na vylety 1x za 14 dni a kupovat lahudky,darecky apod.nez zazivT starosti vsednich dnu,vstavat do skoly,delat ukoly, tyden nebo 14 dni s ditetem a vychovavat.. .

@werry holka nema co rozhodovat kam s nima pujdes ,na to nema rozum a nest takova bremena neni pro jeji vek...vubec se ji na to neptejte jen oznamujte.Manzel ,kdyz nevhce jist at neji....nedovol aby te tim trestal ...proste jeho vec at hubne,nebo si vari sam ,zamraz si to.Mam pocit ze ti manzel dava dost veci sezrat a zneuziva k tomu dceru,takova pekna pasivni agresivita....z venku idealni otec a "nikdoneviproc"dramaticka ,histericka matka....,jeho zajmem by melo byt aby dcera mela oba rodice a ne "vyhrag "lasku dcery a dokazat ti jaka jsi nemozna.Zajdi si do nejake bezplatne poradny psychologa ne o manzelske a vypovidej se urcite ti to pomuze najit nadhled na vec a nevycitat si spoustu veci.Ve vasem vztahu mate maslo na hlave oba,oba musite chtit stary veci smazat a mit vuli zacit znova....,dokud to bude kdo z koho a o dokazovani kdo je lepsi (v jakemkoli smee)neni nadeje na dobry vztah.Promluvte si.Pokud to uz dal nepujde ,odejdi ,nebo ho vyhod ,ale nejdriv si zazadej o predbezne rozhodnuti o svereni do pece,aby to neudelal on driv.Znam par tatinku,kteri maji stridavku a vetsinou jsou to dve skupiny lidi,bud maji opra dovy zajem o vychovu a spolupracuji s matkou v zajmu ditete a pak ti co vyuzivaji a vyhrozuji stridavklu jen aby vydusili matku a o dite jde az v druhe rade.

@nonnni napsala jsem to blbe. Ted bych nic nehrotila nastavila doma chvili obdobi klidu a pak si sedla a rekla takhle to nejde a jasne si bez emoci (kriku a place) promluvila. Ohledne toho nic zpetne nevytahuj a neres bylo mysleno vycitky jak se choval a ze mel milenku cim vsim zakladatelce ublizil....atd. Jinak souhlas.

@shine2015 tak to pak souhlas...ac veci budou muset byti receny, tak je nutno se oprostit od vycitek. A urcite se nepoustet do ojedinelych emocnich vylevu...sebrat silu, najit nejaky smer za pomoci terapeuta a pak padne i to, co ji/jemu ublizilo, ale bez tech zminovanych vycitek.

Kazdopadne, na toto opravdu musi byt dva a i kdyby zakladatelka v sobe nasla tu silu a odhodlani a odezvou ji byl nezajem, tak nezmuze nic. Ale mohla by se trosku vycentrovat a znovu najit cestu k dceri a pak pripadne rozseknout vztah radikalne, rozchodem.

@nonnni ja si myslim ze vidi jak je ona v haji z dcery a svym zpusobem ji to dava sezrat...myslim si i ze tusi ze nekoho mela ale to je ted jedno. Prusvih je ze nemaji doma klid. Ze ona bud breci nebo je na nervy...ze ona kdyz ted rekne bud se srovnas nebo konec,on uvita konec protoze nikdo neni na dusno doma zvedavy....a hlavne ma podporu u milenky a za dalsi vi ze psychicky hotova.....
No nezavidim ji to. Dlouha cesta ji ceka....ale pistupne se to zvladnout myslim da.

@shine2015 take si myslim, ze se to zvladnout da, ale tedy prca to nebude...

Jsou ve stavu, kde uz jsou jeden na druheho alergicti, oba uz automaticky ocekavaji jen to nejhorsi od toho druheho a tesi se z toho, kdyz druhy trpi....takova mala naplast na vlastni utrpeni.

Jeho milenka je sice blba realita, ale a druhou stranu...kdyby ji chtel legalizovat, tak to v takoveto situaci klidne i udela.

Tohle bez mediatora nepujde...a napred musi jit ona, aby ji nasmeroval, vyklidnil, rozebral s ni moznosti, pomohl utridit si, zda to vubec zachranovat chce...a pak najit zpusob, jak to resit mezivztahove.

Ja si myslim, ze pokud se ona vyklidni a prestane byt nervni a emocne labilni a naopak z ni bude znat klid a treba i spokojenost a urovna se i vztah s dcerou, tak se mu to nebude prilis libit a bude cmuchat, co se deje ... ale tohle musi ona udelat pro sebe a svou dceru....ne pro nej. Musi se celkove zmenit dynamika toho vztahu...

@nonnni presne!

I kdyby se a něčem dohodli a začli znovu, jaký vztah to bude? Po tom všem. Souhlasím, že otec trochu zneužívá dceru, měl by stát za ní, říct, když nechceš mamku, tak já tam taky nepůjdu. Domluvit se můžou na vstřícnější komunikaci, chování vůči sobě. Ale z čeho vykřešou hodnotný vztah? Nevěřím...

Já bych začala vzájemnou domluvou o výchově dcerky. Nic nedělá schválně, jen jí dospělí vzali její jistoty. No a potom, bude-li úspěch- a to jistě bude... Přeci to dítě mají rádi oba, evidentně- žena pečuje, muž si ji sice spíše kupuje, ale taky dobré. Horší by bylo, kdyby so nestaral vůbec. Neházela bych předčasně flintu do žita. Nejprve dítě- je na 1. místě. 🙂