• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Špatné manželství? Co mám dělat?

21. května 2014 
a podívej, jestli chceš odejít a víš, že je fakt chlap u kterého tohle všechno nezkousneš, že opravdu dělá tolik věcí, že s ním být nechceš....tak fajn. Tak od neho běž, ale jen v případě, že víš, že by jsi to zvládla sama a že i samotné s dcerou ti bude líp. že když skončíš v podnájmu nebo u rodičů, že to zvládneš a neudeš se hroutit, když budeš sama....a budeš sama štastná.....ay jsi nešla za kamarádem a pak nelitovala....
on fak každý chlap má něco....
udělej si čas a mrkni na toto.....je to k zamyšlení...neříkám, že uplně se vším souhlasím, ale hodně na tom je....

http://www.youtube.com/watch?v=vaB_eYNRPGM

http://www.youtube.com/watch?v=4ZFw7ua88bQ
22. dub 2014 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@laurital opět musím souhlasit....aby si manžel chodil stěžovat k sourozencům nebo rodičům, to by mě naštval hodně...
22. dub 2014 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tarra27 Ja hlavne moc nechapu ten dnesni trend, kdy dospeli resi vse s maminkami a spol.
22. dub 2014 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@laurital jak uvedla autorka, můžeš říkat horem dolem, po dobrém po zlém, s oslovením zlatíčko, miláčku a oni k tomu jsou hluchý, týden to šlape a pak to sjede zas tam kde to bylo. Pokud si to sama nezajižeš, težko vysvětlovat. Navíc je to moje sestra a máme dobré vztahy a určitě se k ní neotočím zády, je to takové to sourozenecké tlachání a pokud tobě to vyzvěnělo jako otravné ventilování s tím, že má s manželem nedorozumnění a hned s tím běží k rodičům a sestrám, tak sis to přebrala ty špatně.
22. dub 2014 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@smolinek jako ono to není o tom, že mu má lezt do zadku....nikdo netvrdí, že oslovení zlatíčko pomůže....naopak...klidne si můžou říkat jménem...ale slušně a jasně, vyříkat si věci lze i bez křiku, hádek a ez toho, aby kdokoliv komukoliv lezl dooo zadku nebo se přetvařoval
22. dub 2014 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tarra27 to se snažím napsat, ale asi to nepíšu dost jasně nebo spíš to nechcete pochopit. Oni řeší ty problémy a vždy se dají vyřešit, ale prostě se to opakuje. Charakter a povahu, prostě komplet celého člověka změnit nejde a neni to pomlouvání, kolikrát sedíme u grilu a povídáme si o tom všichni i se švagrem v klidu,máme u toho srandu a bereme to i vážně, ale on prostě řekně, že třeba ty buňky na ty děti nemá, nebo prostě že mu to nedojde a navíc s tim začne on. Zeptá se mě před ségrou a to že to sem napíšu proto jsme špatní? V hospodě to také s chlapama probírají, jestli opravdu udělal chybu on. Pochybuji o tom, že jste někdy něco neřekly někomu známému kamarádce nebo tady, že máte problém ať už s manželem a nebo s někým z rodiny ( nevidím v tom rozdíl jestli manžel, kamarádka, tcháně, otec, matka - je to vyventilování něčeho někomu, ať už anonymně nebo někomu blízkému) Každej se chová nějak, ale neměly by to být svinárny. :grinning:
22. dub 2014 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bjoucik.15 - a stojíš vůbec o to, zachraňovat takovéhle manželství ?? Sama píšeš, že už manžela nemiluješ, chceš takový vztah bez lásky udržet jen kvůli dítěti ?? Je manžel dobrým otcem ?? Byl by to pro dceru přínos a nebo trauma, kdyby jste se rozvedli ?? Dokázala bys k němu najít znovu cestu (lásku), kdyby se začal trochu snažit ?? Tyhle otázky bys asi měla vyřešit jako první. A pokud si odpovíš na většinu z nich "ano" , tak potom teprve hledej způsob. Já bych manželovi určitě řekla, že jsem s ním něšťastná a že uvažuji o rozvodu. Pokud by mu to bylo putna, bylo by mu jedno, že přijde o tebe, o dceru...tak potom asi není co řešit. Jsi mladá, ztrácet čas lepením vztahu, když o to jeden evidentně nestojí (je radši v hospodě, než s vámi :astonished: ) nemá smysl. Píšeš, že chceš víc...pokud on není ochoten udělat nic pro záchranu vztahu, tak to potom nemá cenu. Dáš mu nejlepší roky svýho života a budeš se trápit :pensive:
22. dub 2014 ve 23:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@dorinek ano, na tyhle otázky si snažím odpovědět už dlouho... :unamused: a popravdě, je to těžké... Manžela mám ráda, sám ví, že ho nemiluju, to jsem mu už řekla. Jeho reakce byla "hm,to je mi líto" a jednou (bohužel v ovíněném stavu) jsem mu řekla, že zvažuju ze zabalím sebe, dcerku a odejdu.. takže on něco tuší. To, že mi nechybí, jsem mu taky řekla.Sice po telefonu,ale jinak to nejde, když já jsem tady a on tam. Kdyby alespoň přijel.tak daleko nejsme,ale ani to neudělal.... tak nevím jak se mám zachovat :frowning2: Dávat šance do nekonečna vážně nechci, pak si přijdu jak idiot já a myslím, že on pak takovéhle nedoruzumění přejde v domění, že zase přilezu :angry: , sebeúcta,sebevědomí je ten tam :frowning2:
23. dub 2014 v 10:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bjoucik.15 já bych jednala jasně stručně. Naposled bych s ním promluvila, abyste si vyjasnili jak co kdo z vás cítí, co potřebuje, co mu chybí, jakou máte šanci do budoucna..neházela bych všechno jen na něj, ale byla bych ochotná změnit i sebe, pokud to půjde, podle toho jaké požadavky na změnu by měl on. A pak bych se snažila, pokud by to přijal, že se bude snažit i on. Sepsala bych několik bodů a ty by s eměly oboustranně dodržovat, situace by se měla zlepšit, vztah taky a pak se může pracovat dál. Takhle to vedete jen k ještě většímu odcizení. Nechala bych tomu 3-6měsíců a pak by se vidělo. Stejnou dobu totiž trvá rozvod. Takže teď jen záleží, čemu dáte přednost, jestli tu dobu věnujete záchraně vztahu, nebo rozvodu.
23. dub 2014 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@andelka jo promluvit si musime. Jen na to nemám už ani chuť něco zachraňovat! Dneska si pro mě a malou přijel k našim, honem,honem ať už jedeme, v autě jsme se štěkli kvůli kravině a pak (týden a něco nás neviděl) jde na pivo? Sice na jedno,ale šel! Mohl se mnou a malou ven na odstrkovadlo...ne,šla jsem sama... Teď si chce dělat hezkej večer, už ani na to nemám chuť! :(
23. dub 2014 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bjoucik.15 - no, to je vážně těžký mluvit s někým, kdo je pořád v hospodě, to se pak konverzace vede dost těžko :cry: Ty jsi mu několikrát napověděla, jak bude asi vypadat budoucnost a on přesto nic ?? A stojí on vůbec o to, zachraňovat vaše manželství ? Zeptej se ho na to, možná budeš sama překvapená...
Sepisovat si body, mluvit o tom, rozebírat situaci - na to musí být dva.
A když se podíváš na jeho rodiče - jaký oni spolu mají vztah ?? Taky to u nich takhle funguje ?Většinou si nějaký vzorec chování neseme z rodiny. Má to okoukané od otce ?? To má opravdu takovou chuť na pivo, nebo jen utíká před tebou a dcerou ? Podle mě se ve všem dá najít kompromis (procházka se dá spojit s pivkem na zahrádce restaurace), ale musí se chtít. Z toho co popisuješ, mi přijde, že se mu moc nechce :cry:
23. dub 2014 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bjoucik.15 no jak to tak čtu,tak máš klasického českého manžela.. :slight_smile: záleží na tom,jestli ho ty miluješ a on tebe..pak je dobré si v klidu sednout a promluvit si..taky nevidím problém v tom,kdybys mu dala "příkazem" -bez hysterčení samozrejmě,že prostě dneska se jede na výlet..pokud na to nebude brát ohled,pak je těžké radit..
24. dub 2014 v 07:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@dorinek jeho rodiče? Tak ty se rozvedi když mu bylo 8 nebo tak nějak. Jeho táta byl nemocnej a snášel to špatně, jeho matka je zprominutím dilina. nemám jí ráda, jakmile není po jejím je zle.... cokoliv udělá (např. pohlídá holku, nebo nám něco přinese,pomůže atd...) tak to pak zpětně vyčítáVyhrožuje citma. Manželův bratr je postižený a ona když něco chce tak to podává jako, že Láďa by byl rád apod. Přitom už s postižením dodělal inženýra a umí si sám udělat i jídlo (nic náročnýho,ale párky zvládne) Měli s ním náročný období, á to chápu,ale musejí žít dál. Manžel naštěstí dál žije......
24. dub 2014 v 08:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@marecekavendulka já nevím kde kdo vzal,že na něho řvu!! Já naopak na něho mluím s klidem, když něco chci, zeptám se opatrně,ale skoro předem vím už odpověď. Třeba si myslím, že se něco změní....
Křičím na něj, jen ve ážných případech. Např. holk řve,že má hld,když jí a on si televizi dá hodně hlasitě,aby jí neslyšel a tůl si přitáhne úplně k sobě,aby k němu nesměla...tak to jo, to pak už opravdu řvu! ale jak píšu jen výjimečně, ale to snad každý....
24. dub 2014 v 08:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
nejsem žádnýandílek,ale už rezignuju...nemůže po mě chtít,abych byla super manželka, když se chová takhle.... ještě nedávno ano, teď mi to už opravdu nejde. A ikdyž se snažím chovat dobře, nebo alespoň slušně, stejně mi s něčím hne žluží a slušnost je ten tam...... možná si můžu za to že utíká na pivko nebo ven, ale alespoň je od něho klid a nemusím se bát, že na něho třeba zakřičím a nebo že se něco strhne v hádku.... jen mě to takhle už nebaví, to je vše!
24. dub 2014 v 08:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bjoucik.15 a řekla jsi mu, že bys chtěla aby šel s váma ven, s malou na odrážedlo, že jste se dlouho neviděli a že do hospody může potom? Mi to totiž připomíná nás..já už jsem ani nic neříkala, už jsem neměla sílu, jen jsem v sobě střádala nespokojenosti a nespravedlnosti. Ještě jsem plánovala si sepsat na papír to co mi vadí, co bych chtěla, nápady jak to zlepšit a pořádně v klidu bez dětí to s ním probrat, ale nakonec jsem se k tomu už nedostala, cítila jsem, že by to nemělo cenu, že už nemám důvod mu šanci dávat. Pak jsme teda ještě chodili do poradny, bylo to náročné a bolestné, ale utvrdilo mě to v tom, že opravdu upřímně mu tu šanci dát nemůžu. Tohle je těžké rozhodnutí samo o sobě, a je nutné mít jistotu, tak jsem ráda že jsme tam chodili.
24. dub 2014 v 08:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@andelka musím si s nim promluvit,ale ono to moc nejde... Umíme spolu v klidu mluvit...kdyz mluvim já je myslí jinde...když on, tak se ho snažím posloichat,ale jeho vyjadřování je tak zdlouhavé že taky nevydržím poslouchat :( takže my si ani neumíme naslouchat,natož si spolu promluvit...ale jak říkám zkusím to...
24. dub 2014 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@andelka jo a jinak jsem mu to řekla a prostě jít se na něco zeptat bylo důležitější....
24. dub 2014 ve 12:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bjoucik.15 zkus. Řekni mu to klidně dopředu, ať ví že chceš něco důležitého probrat, a pak si v klidu promluvte. A musíš působit tak, že to není jen tak nějaké povídání, kdy se vykecáš a nula výsledek z toho. Sepiš si body co ti vadí a proč. Mělo by jich být tak 3-4. A proberte, zda je možné s nimi něco udělat. Řekni, že když se on bude snažit, tak ty to oceníš. Oba si musíte věnovat plnou pozornost když si něco říkáte. Třeba zkuste si večer sednout, a jedne druhému říct něco pěkného, co jste si všimli, že ten druhý udělal pro vás a pochválit. Třeba "děkuju ti, že jsi s námi šel dneska ven, měly jsme s malou velkou radost" A on třeba "děkuju ti za dnešní večeři, byla výborná"..Prostě to je jedno, ale najděte aspoň jednu věc, za kterou můžete druhého ocenit.
24. dub 2014 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@bjoucik.15 no já jsem to ani netvrdila..tu poznámku o hysterčení jsem psala jako hypotetickou :slight_smile:
24. dub 2014 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bjoucik.15 tak zkus pauzu..pokud na neho mas alergii a vytaci te, mas dojem,ze to nejde...a tim prosim te nerypu ani to nemyslim proti tobe...ale pokud opravdu vidis,ze tudy cesta ted nejde, tak na cas odejdi...nic nehrot, nedelej naschvaly...ale dej si cas. Pokud totiz ted jsi ve stavu, ze te stve atd...tak tim ze budes s nim te bude stvat o to vic...pokud vis nebo si myslis, ze to nejde, tak bez...ale nehrnula bych se ted hned do neceho noveho s kamaradem ani s nikym jinym...
24. dub 2014 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bjoucik.15 podle mě, on nechápe jak vážná situace je. Jestli máš kam odejít, na čas, tak jdi. Získáš trochu odstup, a on uvidí, že nemusíš všechno snášet donekonečna, a čekat až jemu se milostivě zachce s váma být, a tebe poslouchat a zajímat se o tvoje potřeby a problémy. Někdy si jsou chlapi až příliš jistí, a nakopne je, až když je ta jistota ohrožená (a nejsou to jen kecy a výhrůžky, ale činy)
24. dub 2014 ve 13:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@andelka vždyť jsem byla 10dní u našich. Jak dlouhou pauzu máme mít? I teď sice je s námi doma, za což mu jsem vděčná,ale ja na kompu a já sama piju kafe v obýváku...jsou to prkotiny,ale i ty mi přijdou důležitý..... To, co jsi psala, ať si sepíšu a zkusíme probrat,proběhlo už několikrát... Už se mi to opakovat nechce.. Opravdu abych nekecala za cca 3měsíce asi 6x. Tak kolikrát mu to mám ještě vysvětlovat? Pak ze mě dělá furii :(
24. dub 2014 v 18:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bjoucik.15 jo, ale jela jsi tam proto, že jsi nechtěla být sama doma. Ne proto, že bys mu řekla, že potřebuješ klid, odstup, přemýšlet o vás, nebylo to tak, že bys odcházela vyloženě od něj.
U nás to bylo podobně..on na pc, já sama..
Jestli je to tak jak píšeš, nedivím se že už další sílu a víru nemáš. Popravdě, já bych už na nic nečekala a šla.Bylo by ti bez něj líp nebo hůř? Přináší ti ten vztah něco? Neztrácej čas s někým, kdo si tě neváží a očividně na tebe kašle. Šancí jsi myslím dala až dost.
24. dub 2014 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bjoucik.15 v některých věcech,co píšeš,poznávám toho svýho..když sem mu oblíkla malýho,ať s ním jde ven,dělal akorát xichty..ale šel..na procházku s námi jde jen když se už fakt nudí a v televizi nic nedávaj (on je z televize uplně zmagořenej,zapíná ji hned jak se vzbudí),takže vlastně tak 2 krat do roka..víkendy jsou zabitý,to je v práci nebo leží u televize..já už ho ani k ničemu nepřemlouvám..kdybych mu totiž dala befelem že strávíme víkend jako rodina,tak by to nebylo ono..to on musí chtít sám..když se stane zázrak,tak jedem třeba na jednodenní výlet na lipno nebo na moravu za rodinou..on to má hozený tak,že když výlet,tak musí mít na to mraky peněz (což my nemáme)..já sbalím do batuzku sváču,pití,knížku pro malýho a jedem vláčkem třeba jen kousek ..ale toho mýho zajímá aby se nenudil on,ne malej.aspon mi to tak přijde,ptze když navrhnu ayb šel třeba s malým do herničky,tak se zepta :co tam budu delat?a přitom chlapa nemám zlýho,ale fakt těžce natvrdlýho..
24. dub 2014 v 19:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@marecekavendulka navíc zdechlého a sobeckého. :unamused:
24. dub 2014 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@andelka to ani ne,on je sobeckej asi jako všichni-jako já nebo ty......dělá pro nás hodně,asi jsem to blbě popsala..ale zdechlej je,pokud není v práci..tam jede jak fretka a doma utlum na druhou :slight_smile:
25. dub 2014 v 06:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marecekavendulka no nevim, ale já, ty a spousta dalších lidí jsou schopni myslet spíš na dítě než na sebe. Mně se kolikrát taky nechce celej den ven, ale jdu, kvůli malému, protože potřebuje být venku, vylítat se, lépe pak spí a doma není takový binec. :sweat_smile:
Ale taky záleží na té práci, můj se nikdy nepředřel, seděl na zadku a kolikrát neměl půl dne co dělat..a taky záleží jak moc člověk chápe, že dětem se musí věnovat a přizpůsobit, ne jen být přítomen.
25. dub 2014 v 08:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přidám svoji zkušenost a třeba si z toho něco vybereš.
Můj manžel byl taky takový pecivál - po narození dcerky trávil svůj čas po příchodu z práce permanentně u PC, klidně i do noci. Když jsem mu zkusila dát párkrát dcerku na starost, posadil ji před TV. Do jednoho roku věku si ji tak max pochoval, sám nevykoupal, nepřebalil, když byla pokakaná, štítil se jí. Nikam s námi nechodil, když se mi povedlo vytáhnout ho na procházku nebo někam na výlet, byl to téměř zázrak a vždycky to okecal hromadou důvodů, proč se mu to ale vůbec nehodí. Nakonec jsem rezignovala a zařídila se po svém - na výlety jsem s mladou jezdila sama. To se mu po čase začalo taky nelíbit - proč jsem mu neřekla, že chci jet na výlet, že by jel taky. Já se v tomhle rozhoduju na poslední chvíli, podle situace a dle počasí pochopitelně, takže týden dopředu mu fakt nedám vědět, že chci následující víkend vzít mladou například do planetária. Navíc čím byla dcerka samostatnější, tím spíš jsem se taky já mohla opět začít věnovat i sobě, nejen jí. Mám pár přátel, se kterými ráda vyrazím na výlet (někteří z nich již taky mají děti), ale protože mezi nimi jsou dva svobodní kluci, začalo to mému muži vadit - žárlil. Kolikrát jsem mu říkala, že budu moc ráda, když se k naší partě přidá, jsou to lidi profesně stejně zaměření jako já a on, takže o témata k hovoru by nouze nebyla. Vždycky to odmítl a situace nakonec vygradovala do té míry, že mi dal ultimátum - buď přeruším styky s ostatními, nebo on se mnou dál žít nebude. Podotýkám, že jsem mu nikdy nevěrná nebyla, neměla jsem nikdy tu potřebu. Nicméně ultimátum jsem nebrala, náš vztah to neustál a rozvedli jsme se. Naštěstí jsme to zvládli jako dva rozumní dospělí, vše po domluvě včetně péče o dceru. Teprve po rozvodu zjistil, že by o dcerku mohl přijít (a nebylo to tím, že bych mu ji nechtěla dávat, tohle není můj styl, já mu ji doslova cpala mnohem častěji, než jaká byla oficiální dohoda) a začal se snažit. Rozvedli jsme se, když bylo mladé 7 let. Dnes je jí skoro 11, s tátou má skvělý vztah, a i my dva spolu vycházíme mnohem líp, než dokud jsme byli manželé. Dohromady už to znova nedáme, on má přítelkyni a já mám také partnera, ale vycházíme spolu a to je to nejdůležitější vzhledem k dcerce.
25. dub 2014 v 09:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@somalicats můžu se zeptat jak na rozvod reagovala dcerka? Jak jste jí to vysvětlili?
25. dub 2014 v 09:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek