Spokojenost ve vztahu vs. sociální jistoty. Poraďte
Zdravím dámy,
potřebovala bych znát Váš názor a případně radu, co dělat... Už jsem tak nějak bezradná.
S přítelem jsme spolu cca 4měsíce. Na začátku bylo vše jako v pohádce - zamilovali jsme se do sebe hned a všechno bylo báječné, chtěli jsme spolu být pořád, tak jsem ho už po 14ti dnech představila synovi (10let), se kterým od té doby skvěle vychází a do dalšího týdne s námi začal bydlet. Vím, že to byla strašná rychlovka, ale nešlo to jinak...
Co se týče věcí mezi námi dvěma, jako mezi partnery a milenci, tam fungujeme skvěle. Vždy se na všem domluvíme, nemáme problém udělat kompromis, vyjít si vstříc. Navzájem si pomáháme, skvěle vaří (a rád), když ho požádám, že nestíhám, pomůže mi s úklidem, se synem, prostě s čímkoliv. Fyzicky, sexuálně, tam je to úžasné, nikdy jsem neměla lepšího milence. Prostě samá pozitiva...
Jenže, jak se říká, žádné sociální jistoty... Přítel podnikal, ale nedařilo se mu a zkrachoval. Všechno co měl proinvestoval do firmy + mu zbyly dluhy, má na krku i nějaké exekuce... Sám sebe živí manuální prací, na ruku peníze a hotové. Co vydělá mi více méně dá, aby mi pomohl. Vím, že sám za sebe takto fungovat může, jenže já ne... Chtěla bych s ním dítě a svatbu (on to chce taky), ale já s pocitem toho, kolik toho má na krku, nemůžu žít... Nemůžu se přenést přes to, že je zatížený tolika dluhy a že se k práci staví tak nějak všlijak. Jednou mluví o tom, že by vzal cokoliv, ale když se něco objeví, tak ohrnuje nos, že se mu to nelíbí... Říká, že když mi to tak vadí, že se do roka všech dluhů zbaví, že začne znovu podnikat, abychom se měli dobře, že ví jak na to, že jen doteď neměl důvod to řešit, až teď se mnou.
Jenže já jsem z toho na nervy, nejde mi si užívat jeho přítomnost, ikdyž teď "nic nehrozí", ikdyž je to v klidu. Pořád na tím přemýšlím, co bude a nebude, jak z toho ven. Což samozřejmě vede k nempříjemným výměnám názorů a debatám, protože mám potřebu to s ním řešit a ventilovat to co cítím, kdy jsem od něj stále přesvědčována, že se to spraví, že to bude dobrý, ale já si nejsem jistá, jestli mu můžu věřit (už jsem se párkrát spálila, proto jsem v tomhle ohledu hodně opatrná...) A nevím, jestli vůbec do doby, než to bude dobrý vydržím. Co byste radily? Už uvažuji o variantě, že se s ním rozejdu, že mu řeknu, že ho budu dál milovat (což budu, to vím jistě), ale že s ním v tomhle stavu nemůžu být, že až si všechno vyřeší, že to můžem zkusit znovu. Jenže z druhé strany bych mu chtěla být oporou v tomhle marastu, než se z toho vyhrabe... Prostě nevím co mám dělat...
@petul2006 za me zadna svatba a zadne deti alespon 2roky....po 4mes je normalni ze se milujete....byla bych opatrna...
Pokud nechce vzit jakoukoliv praci kdyz je v takovych s.ackach tak to je taky na zvazeni...
A polud mu podnikani nevyslo bala bych se dalsiho...
No ja bych byla hodne opatrna...ono narovinu s tebou se ma rozhodne lio nez bez tebe.
a co kdyby si našel zaměstnání a nějak si dojednal splátkováý kalendář - je hezké, že mu chceš být oporou, ale počkala bych 4 měsíce ve vztahu nic neznamenají - nějaký ten rok vše může počkat - myslím tím svatba a další dítě. To že zkrachoval nemusí být nutně jeho vina, ale radši, aby už se do ničeho nepouštěl, klidně si může najít zaměstnání..... jinak je dobré, že o jeho dluzích víš - to je moc dobře, než aby ses to pak dozvěděla po svatbě ...
@nutricnihodnota Taky se mi to právě nelíbí, na to říká, že to doteď řešit sám za sebe řešit nemusel, což je možná pravda, blbý pro mě... Pokud odmyslím jeho finanční situaci, tak my máme moc hezký vztah. Názory si vyměňujem k tomu co bude a nebude a nejsou to hádky, prostě se o tom bavíme.
@shine2015 děkuju za názor. máš pravdu v tom, že se se mnou má dobře. 🙂 to já s ním taky, jen je tu pořád strach z toho, co bude...
@kolibricek36 zaměstnání si snaží najít, ale zatím se nedaří... Přestěhoval se kvůli mě a mému zázemí (syn, škola, práce), z Prahy do maloměsta a tady je to trochu o něčem jiném...
U mě jde i o to, že jsem po svých životních zkušenostech hrozně nedůvěřivá, tak vidím za každým rohem lež a zradu a to i v něm a i to mě ničí...
Já asi dost dobře nechápu,že jako dospělá žena a matka uvažujete po tak krátké době o s vatbě a miminku. Vždyť se prakticky neznáte! To,že je skvělý milenec,je sice fajn,ale to je tak všechno. Víte vůbec něco o jeho rodině,kamarádech,minulosti? Člověk v zamilovanosti věří všemu... Každopádně přeji hodně štěstí a buďte opatrná...
@verka4d ano, sama sebe jsem překvapovala, celou dobu začátku vztahu, jak rychle to všechno jde, ale prostě to tak bylo. Cítili jsme to tak oba, tak jsme to udělali. Momentálně na tom nic netratím. Spíš získávám. Mám doma chlapa, kterého miluju a on miluje mě. Navzájem víme o sobě dost. Trávíme dost času mluvením o sobě a tak. On už u nás v rodině byl, co bylo a nebylo jsem mu taky řekla. Mě návštěva u jeho rodiny čeká teď na svátky. Navzájem chodíme ven se svými kamarády - jak s mými, tak s jeho. A pořád to do sebe pasuje. Máme kolem sebe stejné typy lidí, stejný přístup k životu, k trávení volného času, všeho...
4msíce je málo, aby to nedopadlo tak, že s ním budeš mít dítě a budeš muset zas odházet. Už nejsi svobodná mladá holka, máš už jedno dítě. Já bych jednala už teď. jasně bych mu řekla, že v tomhle očekáváš změnu a je to podmínka dalšího fungování vztahu. Pokud nic nezmění, asi bych odešla. Ono jak nebudou rodině peníze(myslím základní standart) tak se rozpadne i vše okolo. Mluvím s zvláštní zkušenosti, měla jsem takového otce. Jako dcera nemám nic z toho, že to našim asi klapalo v sexu a že na začátku to byla romantika. Byly hádky, na Vánoce nebylo na dárky (třeba na ani jeden dárek pro každé dítě) v jídle jsme museli být strašně skromní, hadry se nosily fakt nápadné-krátké, otahané. nebylo ani na pořádné věci ze sekáče. To všechno bychom zvládly, ale ty hádky to se pak nedá. Chlap musí být ochotný dělat a nemít dluhy a pokud má, tak splácet. To je základní podmínka.
@petul2006 no, pokud jde o životní zkušenosti, mají nás naučit právě do příště opatrnosti. Když říká že počká, tak v čem je problém - počkala bych rok dva - pokud spolu ještě budete tak může být i svatba.
My bydlíme v malém městečku - Břeclav je daleko větší. A moc dobře, vím že těch pracovních příležitosti není až tak moc pokud chce někdo pracovat v oboru. Manžel je vyučen kuchař - a dělá dělníka. kdyby měl někam dojíždět tak mu z výplaty nezůstane ani to co vydělává tady. Nejbližší větší město je hodinu busem.
@petul2006 Srdci clovek neporuci 🙂 Sama mam s dluhy a exekucemi diky expartnerovi bohate zkusenosti, tak jsem na to taky opatrna. Ja bych radila vyckat, uvidíš, co bude dal. Svatbu ani miminko bych zatím neresila, na to je ještě nejaky cas, i když myslenkam na to se asi nemuzes ubranit. Třeba se casem vzpamatuje a dokaze ti, ze se umi postarat nejen o sebe ale i o rodinu a když ne, tak to bych volila rozchod. Ale je ještě brzy na jakekoliv zavery, dej tomu nejaky cas.
Nečetla jsem ostatní příspěvky, ale určitě bych se nehnala do svatby a mimča. Nutně se nemusíte rozcházet, ale spíš bych čekala jak se to vyvine. Třeba se bude snažit, aby vše umořil a bude to OK a nebo zjistíš, že je prostě k ničemu.
@pincola Já mu to jasně řekla, že chci aby se to změnilo, že jinak nemůžeme být spolu. Řekl, že dobře, že jsem jediná ženská, co mu za to stojí. Problém bude asi v mé hlavě - jsem stresař a špatně to snáším. Neumím to pustit a nechat to být, ikdyž teď se máme relativně dobře. Standard máme, vydělávám dost a on mi taky přispívá, takže to jde. Já to v dětství měla naopak - peníze byly i na hodinky z vodotryskem, ale chyběla láska a pohoda. Možná proto teď lpím srdcem na tom, co s ním prožívám, ale hlava na mě "řve", že ten zbytek je špatně, že to dobře nedopadne... A pak jsem jako mezi dvěma mlýnskýmy kameny... On když mu vyhovují všechny podmínky, tak ochodný dělat je, ale jak se mu něco nelíbí, tak ne... Momentálně to až takový problém není, ale právě do budoucna nevím, jestli to nebude horší a horší, nebo dodrží to co slíbil, že do roka se těch dluhů zbaví...
No, hlavně se neuvrtej do dítěte... Ne teď. Společné bydlení nebude od věci - začneš vidět spoustu věcí, které bys jinak ani neviděla.
Do svatby bych se nehnala taky.
Určitě bych chtěla od chlapa vědět, kolik dluží, pokud by pravidelně splácel, jak dlouho to bude platit a pokud to nenechá vyhnít a bude se činit, tak bych přemýšlela po zaplacení dluhů nad svatbou a dítětem...Ale to, že se vyhýbá placení prací načerno se mi nelíbí. Abys pak neskončila s dalším dítětem sama a on bude stále pracovat načerno, aby tinemusel platit alimenty.
Jste spolu opravdu krátce a jestli už teď se nedokážeš uvolnit a užívat si bez přemýšlení nad dluhy, nevidím váš vztah do budoucna dobře....
@petul2006 Tak počkej, dej tomu trochu čas, ale ne zbytečně moc, budeš citově víc angažovat a pak už bude těžké odejít. jak píší holky, hlavně se neuvrtat do dítěte ani svatby. Když bys měla dítě musel by vydělávat on, takže tvé přijmy by na 3 roky neexistovaly. Já si myslím, že není důležité, co ti řekl, ale je důležité, co udělá. Pokud se dá na práci, bude dělat, splácet dluhy a vydrží mu to třeba rok a půl beze změny, začala bych uvažovat nad budoucností(dítě, svatba) dřív ne. Vždycky je potřba počítat s tím, že problémy se spíš prohluvují a pokud už na začátku něco nehraje, může z toho být za 4 roky polízanice. Já chápu že ti na něm asi hodně záleží a nechceš se rozcházet zbytečně. Ono někoho najít akorád ksobě je těžké, tím spíš po 30 roce a s dítětem, tam si musí sednou i se synem, je tam víc komplikací. Škoda to zbytečně ničit, když to funguje. Ale on to musí vidět stejně a dokázat to může jedině činy. Má ženskou s dítětem, oa má závazky, musí se cítit bezpečně a zajištěně a on to musí pro ní dokázat. Ne že on dál bude dělat na černo a nechá si dluhy a ona bude jak mezi dvěma mlýnskýma kamenama a bude si lámat hlavu a bude odpuštět. Musí zabrat oba. tebe to trápí, to je jednou jisté a teď záleží, co on na to. na slovy se vykašli, hlavní je co dneska pro to udělal, co zítra udělá, co za měsíc, jak to bude vypadat za půl roku a dál.
@petul2006 jenze o to jde - kdyz mu vyhovuji podminky??? On ted neni v situaci kdy si muze vybirat....mel by jednat a resit.
A pokud ty vydelavas dost....heled je to blby ale zahrala bych doma situaci ze finance nemam. Dlouhodobe. Zkus rok nefinancpvat dimacnost a nechej jeho at se stara.....a uvidis hned co a jak bude....
@petul2006 Vzali jste to hrozně hopem, čtyři měsíce na začátku vztahu jsou hrozně málo. Nikam se nežeň do svatby, dítěte, ale ani rozchodu. Dej tomu čas, nech to plynout, není kam pospíchat, on ví co od něj čekáš, tak počkej jak s tím naloží. Za rok za dva se uvidí jak silný ten vztah opravdu je a jestli stojí za to založit rodinu, nebo radši vztah ukončit.
@petul2006 Svatba a miminko určitě ještě nějakou poměrně dlouhou dobu ne. Píšeš, že ti říká, že zatím neměl důvod svoji situaci řešit a ten důvod jsi teď ty. Nevím, no, měl by ty dluhy přece řešit už jen kvůli sobě... Co kdybys pak po opadnutí prvotní zamilovanosti přestala být tou motivací? To by se zase choval tak nezodpovědně a jakoukoli vážnou situaci neřešil?
@petul2006 jak tu píše většina holek na nějaké vážné rozhodování je ještě brzo, obzvlášť na svatbu a dítě, 4 měsíce je opravdu krátká doba, zůstaň s ním, budoucnost zatím neplánuj a uvidíš, co je ve skutečnosti zač, jeho postoj k práci a penězům mi ale přijde hodně divný, takže bych byla obezřetná
měl už rodinu?má děti?jak tam se k nim chová? platí jim?
@petul2006 Píšeš, že na začátku bylo všechno v poradku....JENOMŽE!!, vy JSTE pořád ješte na začátku vztahu!Po 4 mesicich je to porad ješte krásný začátek, to by jsi si mela uvedomit...
Za mě-ano, stále bych s nim byla, ale rozhodne bych si ho nebrala a neporizovala si s nim dite.A uvidiš, jak se bude snažit, jestli si najde práci, atd...Za rok sem pak mužeš napsat, v jaké jste situaci a zda to má cenu..
@petul2006 pročetla jsem tady pár příspěvků, ale já bych to tak tragicky neviděla. Zadlužit se v téhle době není nijak extra těžké, ale najít pravou lásku, to je horší. Máš tušení, kolik má dluh?Nelhal by Ti v tomhle? Je prostě rozdíl, jestli dluží 100 000,- nebo miliony. Můj brácha se dostal do dluhu, protože si vzal nevýhodnou půjčku a tu blbec kryl další půjčkou a i přesto, že oba s manželkou pracovali, ten dluh vytáhli až na milion něco.. (to je ale extrém). Díky dětem mohli vyhlásit bankrot a dnes jsou bez dluhu. Všechno jde řešit, když se chce. Jestli tvrdí, že chce, dej mu chvilku času a uvidíš, jak to bude řešit. Pokud se po delší době nebude nic dít, rozsviť varovné světýlko a pak se s ním rozcházej.. já razím heslo, že láska je víc než peníze. Ale pozor na nezodpovědnost a vyžírky, to je zas o něčem jiném.. ale dej tomu ještě čas.
@elvira Společně už nějakou dobu bydlíme, vidím jaký je. Když jsme spolu doma, tak je to fajn, jen když je delší dobu pryč (měl teď zakázky v Praze), tak tu zůstanu sama se svými myšlenkami a je to v prčicích.
@pincola Od A do Z máš pravdu. Musím tomu dát čas. Protože kdyby nebylo těch finančních trablů, tak je pro mě i pro malého ideální. Věřím mu, že to dá do pořádku a bude to fajn.
@anina32 ano, bylo to všechno hopem, ale "nešlo to jinak" bylo to silné a oboustranné, tak jsme do toho šli. Teď jsem ve fázi uklidňování hormonů a rozpouštění růžových obláčků, tak budu muset hooodně zpomalit.
@olga_ To jsem mu říkala i já, že to má řešit kvůli sobě, že na mě se má "vykašlat", že já v tomhle vůbec nehraju žádnou roli, že je to momentálně jeho problém, který potřebuje vyřešit. Tak z mé strany prvnotní zamilovanost už opadla - když s chlapem bydlíš a pereš mu špinavý ponožky, tak se zamilovanost vytrácí. 🙂 Tím nechci říct, že bych to dělala nerada. Jen jsem spíš realista, než zamilovaný snílek.
@alen_ka To je právě to, co bych se potřebovala naučit. Žít teď a tady a neřešit věci dopředu... Ale nějak mi to nejde, či co... Snad to nějak vypiluju.
@pincola ne, rodinu neměl. Právě doteď žil svým životem, podnikal a užíval si. Pak se dostal na dno a pomalu se táhne nahoru a tato situace mu přehodnotila žebříček hodnot, že teď se chce usadit a tu rodinu mít, ale to jsem ho vyvedla z omylu, že pokud bude mít ty dluhy, tak rodinu zakládat nemůže... Jinak o svých bývalých mluví neutrálně, krom jedné zlatokopky. Ale o té bych hezky nemluvila ani já.🙂
@evulinkab Ano máš pravdu. Jen my oba máme pocit, že se známe hrozně dlouho, i ty 4 měsíce mám pocit jako by byly minimálně 4 roky, a to je možná kámen úrazu. 🙂 Musím se asi nějak uklidnit a dát tomu čas. 🙂
@nazka Moc děkuji za tvůj příspěvek. Mám to stejně. Jenže v tomhle "báječném systému" se na tohle nehraje, proto je to těžký. Zhruba vím kolik kde dluží, není to malá částka, ale není nereálné se toho zbavit. Věřím, že se nám to podaří překonat.
@petul2006 dej si na čas. Nemáš kam spěchat, tedy o nic nepřijdeš, když počkáš - žít spolu můžete i tak a vzájemně se poznávat
Má exekuce a maká načerno aby je nemusel splácet? To podle mě hodně o chlapovi vypovídá. Byla bych hóóódně opatrná. 4 měsíce nic nejsou, ještě počkej, s nějakým vážným rozhodováním, ale už jen to, že si po takové krátké chvilce vyměňujete názory ohledně peněz. Hezký vztah podle mě vypadá jinak. Ono to rychlé zamilování bývá dost ošemetné.