Tchyně nerespektuje naše přání

@babanci - jj,pravda. Možná hypotetická otázka - pokud by dítě zakladatelky v noci mělo nějaký problém,nebylo k utišení,nevedela si rady a bohužel už neměla své rodiče, komu by zavolala jsko první? Asi tchanovcum,ne? Je to přirozené, vychovali jejího manžela a mají zkušenosti. Ale to jsme se už vzdálili.....Já zakladatelku chápu, dokazi se do ní vcítit,ale ráda na věci koukam objektivně. I sama se pristihnu,kdyz nad necim dumam,ze si řeknu - co bys teď poradila nejlepší kamarádce,kdyby byla ve stejné situaci? A hlavně - nemyslet na sebe, JA, JA,JA, ale na děťátko,co je nejlepší pro něj. Důležité je si uvědomit,ze to není vždy to,co se zdá nejlepší pro matku. Pracuji s dětmi a když si vezmu jako příklad fakt extrém, tak dítě řekne,ze má rádo svého tatínka,ktery doma bije maminku. Nelíbí se mu to,je to ošklivé,co tatínek dělá,ale jinak je fajn. A tatínek vám rekne,ze svoje dítě miluje,ale jeho matku nemůže vystát proto a proto.....Děti potřebují kolem sebe okruh blízkých,aby se cítily v bezpečí a pohodě. Takže dítě zakladatelky dostalo už po narození jedinecny dar - širokou rodinu,ktera o něj stojí. Snažte se a Komunikujte spolu tak,aby ji mělo co nejdéle a kompletní.

@anelamates Tak mně v té diskusi pořád chybí informace, jestli to odloučení to dítě zvládá nebo ne. Protože to jsou pak dvě diametrálně odlišné situace, vyžadující úplně jiná řešení. To, co píšeš, je naprostá pravda v případě, že dítě zvládá. Ale třeba můj syn byl s prarodiči v kontaktu téměř denně od narození, nicméně moji absenci prostě nezvládal. Nešlo to - a dokonce do teď je to "tak trochu jiné dítě". Chci tím říct, že v případě dětí zdaleka nelze tak jednoduše říct, že jaké si to uděláš, takové to máš.

@babanci to me mrzi, co se stalo vasi dceri. To je moc smutne.

Ale musim souhlasit, moje mamka brecela dojetim, kdyz zjistila ze budu mit miminko. Ja podle me nebyla tak moc dojata jako moje mama🙂
Me sestrenici ted zemrelo miminko tri tydny pred porodem a musim rict, ze tim trpi cela rodina (minimalne babicka miminka je z toho dost spatna - az me to vlastne prekvapilo) - dokud nebudu babickou tak to vazne nepochopim, ale verim, ze cit je to veliky..

@anelamates Taky vařím pro všechny totéž, jen do těch příkrmů dávám minimum soli a žádné ostré koření. Na to, abych děťátkům extra vyvářela, jsem moc líná, takže jsem vždycky odebírala ze společného 😀. A čeká mě to zas. Moje děti bohužel kojené nebyly a nejsou, takže s příkrmy jsem začínala vždycky už od toho začátku pátého měsíce, to byla taky mrkvička, brambůrek, cuketa či dýně a od půl roka už to, co jsme jedli my, jen právě s tou kojeneckou úpravou 😀.

Ptala jsem se kolegů, jestli by svoje děti půjčili babičce na výlet, všichni mají malé děti a jsou v jednom kalupu a všichni se smějí, co to je za otázku. Prý, jasně že jo, jen kdyby je chtěli! 😀

My kdybychom mohli a zvládali, tak je tu snad máme nasáčkované všechny čtyři nastálo. Jenže mne odvaří už za chvilku i ti dva starší. Ale miluju je všechny, strašně.

@pandabox Obrovský. 😀 Neviděla jsem svou 8 týdenní vnučku jeden den a strašně se mi po ní stýská. 😀 Já bych řekla, že být babičkou je ještě mnohem lepší než být matkou. 😀 Je prostě boží.

@ivular Jasně že to má být hlavně o tom, jestli to zvládá dítě. Ovšem zase - úzkostná matka bere za ohromný problém to, že při odchodu dítě pláče - to, že jen co za ní zapadnou dveře, je naráz ticho a dítko si už na mámu ani nevzpomene, už nevnímá. A takovou situaci třeba já neberu jako stav, kdy to dítě nezvládá. Jasně, pokud dám dítě babičce, dítě tam nebude k utišení a bude pořád volat mámu, tak to není situace, kdy může u babičky zůstat bez mámy delší dobu. Ale to snad pochopí každá soudná babička, respektive každá taková hned zavolá, že dítko není k utišení. Já teda tyhle situace nezažila, asi proto, že s prarodiči jsme nejen v běžném kontaktu, ale děti jsem "opouštěla" vždy postupně - odjela jsem si vyřídit nákup apod., a postupně ty pauzy byly delší. Plus jsem teda neodjížděla nikam v období separační úzkosti, kdy mi děti lozily i na záchod, to by řev byl.

@babanci Žejo? Já mám někdy pocit, že jsou pro mne ted důležitější než ty děti - a nevím, jestli je to normální anebo se stydět. Ještěže je mám takové, jací jsou, a to všichni čtyři. Mezi děti počítám svoje a jejich partnery taky.

@ivular - jistě,lame Vám to srdce,kdyz breci a je bez Vás, to je pochopitelně,jste maminka. Každé dítě potřebuje individuální přístup,ale jak jsem už možná psala,pokud Vám bude dítě každé ráno brečet,ze nechce do skoly, protože se mu tam nelíbí a doma je to prostě lepší,taky ho tam nebudete posílat? Jasně,nejdriv budete pátrat po příčině,ale když žádná kloudna nebude? Chápu,ze doba pokročila. Taky mi přijde normální mít v autě autosedačku,kdyz za nas nebyla,ale skoro každá jsme chodila do jeslí nebo školky a tenkrát e neřešilo,jestli to to dítko zvládne nebo ne. Prostě kolektivní výchova. Milovat své dítě,jak nejvíc to jde, ano. Ale neomezovat ho proto a nedusit ho svými pocity.....Ten správný čas přijde i pro zakladatelku. Mne osobně by zajímalo,kdy už by k tomu byla svolná ( v kolika letech) a jaké důvody ji k tomu povedou. Ale znovu říkám, neodsuzuji, jen jsem nestranná......

@anelamates Zrovna jsem Ti chtěla napsat, jestli to taky tak vidíš. A je mi jasné, že jo. 😀

@pajula123 souhlasím. nevlastní dcerka měla u mé mámy v půl roce taky svíčkovou s knedlíkem. a snědla dva, fakt, byla jsem u toho 😀 no ale bylo to tím, že nebyla kojená a od maminky zvyklá na mnohem horší "mlsáníčka", takže my u ní jídlo fakt neřešili. u svých dětí si to samozřejmě hlídám jinak a po svém. u nevlastních jsem respektovala "návyky" dané jejich maminkou. malá byla zvyklá mít tři přeslazená kakaa ve flašce za noc? no tak ano...co já s tím, když ji mám na dva víkendy v měsíci. bohužel ☹ každý ať krmí své děti podle svého. okolí by to ale mělo respektovat. kdyby mi tehdy jejich maminka řekla, že to a to ještě nejedí, mají speciální dietu...tak to dodržuji, i kdybych jim ze svého měla kupovat bezlepkové jídlo. prostě jsem si je vzala k sobě, tak to má svá pravidla. když se zjistilo, že jeden nesmí vejce a druhý mlíko, tak jsem jim to přestala nabízet, přece jim nebudu ubližovat. ten stejný přístup pak ale logicky očekávám i já od ostatních. nikdo nic nedodrží 100%, to je jasné. i já dělám dětem ústupky. ale určitý základ by tam být měl 🙂

@anelamates Koukni, moje láska.

@babanci No to je panečku krása, že? No nádhera, fakt jo. Sladký miminko, akorát na pomazlení a chování. Krása krása. Taky bych se pochlubila, ale mám to zakázané od dětí. A navíc si ti darebáci všechny fotky omezují, takže se nedají přeposlat lidem mimo okruh.

@anelamates Jo, je to bublinka. Vážila 4 120 g a měřila 55 cm. Jmenuje se Viola.

No to byla veliká! Violka, taky je tak krásná!

@aleks Asi tak úplně nebudu souhlasit.. Když si vezmu to školní dítě - pokud by šlo vysloveně o každodenní pláč, bylo by nezbytně nutné to řešit - s pedagog. pracovníky i s psychologem. Pokud jde o určitou nevoli - tu maji prakticky všichni školáci a není nutné se z toho hroutit. Nicméně to už se bavíme o dětech školních, jejichž nervová soustava je svou rozvinutostí naprosto jinde než u batolat či dokonce kojenců, čili je schopná zvládnout mnohem větší zátěž. Rovněž po psychologické stránce je to dítě zcela jinde - do velké míry rozumí emocím, které jej zahlcují a dokáže s nimi už nějak naložit. To u nemluvňat zkrátka neplatí.
Dusit dítě vlastními pocity - chraň Bůh, to v žádném případě. Ale vezměte si situaci, kdy je u Vás upřímná touha zvykat dítě na okolí a prarodiče, děláte pro to maximum (téměř denně trénujete postupné prodlužování odloučení), nicméně jasně vidíte, že to v dítěti vyvolává paniku a hysterii - a že se to nijak nelepší, ani když se snažíte vydržet s tím, že samo dítě pochopí, že se zase rychle vrátíte. Co v takových případech dělat? Ignorovat to s tím, že "jednou bude muset do školy"?
Víte, kdysi jsem četla, že konkrétní potřebu (např. těsného kontaktu s matkou) nelze z dítěte odejmout tím, že ji budete ignorovat, ale tím, že ji budete saturovat. Mám za to, že je to naprostá pravda.

@ivular Já si myslím, že u nás dost pomohlo, že jsem já, babička, byla s vnoučetem takřka v denním kontaktu už od narození. Přestože vnučka byla maminka prdelka vždy, tak na mě byla taky hodně zvyklá. Jednou, to jí byly 3 roky a byla se mnou na Džerbě, řekla, mě se stýská po mamince, tak jsem jí navrhla, že mamině zavoláme, aby jí slyšela, za euro si pokecaly a bylo zase dobře. 😀

@babanci Tak je samozřejmě skvělé, že to takhle zafungovalo. Jak jsem psala, mého syna jsem dávala prarodičům taktéž od narození skoro denně (např. na 1 hodinu beze mně). Nicméně nepomohlo to ničemu. Resp. usnul a bylo to dobré, nebo neusnul a ten pláč natolik stupňoval, že i prarodiče z toho byli vyděšeni, jestli se mu něco neděje. Ale vím, že on je speciální případ - ani teď, v pěti letech, není schopen spát jinde než doma. Jen chci prostě říct, že jsem přesvědčená o tom, že míra úzkostnosti (a tudíž závislosti na matce) je spíš vrozená, že nelze šmahem odsoudit matku, že si to dítě takto naučila.. A taktéž by určitě nebylo dobré to ignorovat s tím, že "život se s tebou mazlit taky nebude".

@somalicats Vidim, ze jsi odbornice i na prikrmy :D :D Muj syn treba od prvniho prikrmu basti s chuti naprosto vsechno, i to, co nema ;).. takze to, ze tvoje dite neco flusalo, neznamena, ze fluse kazde dite...
Nebudu sem nic psat o svoji tchyni, je to mila pani, akorat nezastavam nazor, ze se kazde dite ma dat prarodicum na hlidani, pokud se na to rodic neciti. Ty tento nazor ocividne zastavas, mas na to pravo..ale o kazdem diteti ma pravo rozhodovat jeho rodic.

@karlajasmine Tak troufnu si o prikrmech debatit, prece jen - tri deti, z toho dve uz "odprikrmovane", dve netere... To si gratuluj, ze Ti dite dlabe vse, koukam, ze ma 7 mesicu, drzim palce, at se Ti po roce "nezlomi" a basti v pohode i nadale. Navic predpokladam, ze jsi prikrmovat zacala v dobe, kdy uz na ne bylo ditko pripravene. Do dvoumesicniho mimina prikrm nedostanes, to mi ver 😀 .

@karlajasmine Tak to máš prima, já jsem těch dětí zažila kopec, mám svoje, vnoučata a plno synovců, neteří, prasynovců a praneteří , a nezažila jsem ani jedno, které by tu odpornost nevyplivlo dostatečně daleko. Možná tak tu první lžičku jako tako spolkli v šoku, co to je, ale té druhé se hrdinně bránili všichny, takže byla kuchyn pomalu na malování- I když tedy spousta lidí nakonec snesla ty plivance na zdech nějakou dobu.

Tak co se tu dočítám je někdy až překvapující. Některé jste mi tu daly nálevku hrozné snachy, ale kdyby jste věděly, co mi provádí, zřejmě byste zase napsaly, že je to babička a že se nemám řídit svými pocity, vůči ní atd. Aby jste věděly,tak moje mamka ho vidí míň, než tchyně a co teď řeknete, že jsem špatná dcera? Poslušte si. Docela mě pobavilo, když tu některá psala, že manžel dodal spermie, platí hypotéku a tím to hasne, to si myslíte, že ho mám, jenom proto? To jste tak ubohé, že usuzujete jenom z toho, že se bojím o své dítě? Pro vaši informaci ( těch co se to týká ), tak naopak manžel bydlím v domě po mém dědečkovi a babičce a nic neplatíme, tak a co teď řeknete? Že ho vykořisťuju, protože barák jsem zdědila, že tedy musí držet hubu, není to tak? Nemyslíte si to? Protože já vás o opaku přesvědčovat rozhodně nebudu, pravda je jinde, ale to je jedno. Jedno tu píšete, některé z babiček, že nechápete snachy, které nechtějí půjčit vnoučátka prarodičům a já jsem snad napsala, že jim je nepůjčuju? Promiňte, že jsem matka a že se o svoje dítě bojím a že vy jste byly odvážnější, tak jste byly a neberu vám to, vaše dítě, vaše výchova. Podle některých babiček je snacha dobrá, když kýve a se vším souhlasí a když si řekne svůj názor je špatná? A jaké jste tedy tchyně vy?Spousta maminek a nevím proč, tu psát nechce a píše mi mimo diskuzi, ať si stojí za svým a neberu tu napadání k srdci a proč asi píšou mimo, aby jste je tu vy babičky nekamenovaly, jako vy mě. Uvědomte si, že jsem vás prosila o radu, ne o analýzu mé osoby!!!!

@rituska88 Přesně tak, já to teď cítím, za rok či dva už bude starší a bude věci chápat i jinak. Ano budu se o něj bát pořád, jako každá matka a to celý život, ale teď je prostě období vzdoru a to i já mám co dělat ho uhlídat. Samozřejmě má s babičkou i dědou hezký vztah i bez těch výletů, to je můj názor a samozřejmě, že tu některé maminky píší, že už dávaly dávno pryč, ale když si byly jisté, proč ne, já si jistá nejsem a kdyby pochyboval o něčem i můj muž a nepřál si to, tak já to respektuju, aby tady zase někdo nenapsal, že jsem nechápavá potvora.

@nanysek123 Nálepku, omlouvám se za pravopis, píšu rychle a nekontroluju to po sobě.

@nanysek123 ja uz jsem vam chtela napsat, ze se na ty tetky tady mate vakvajznout -zijte si svuj zivot dle sebe a hlavne si uzivejte beze stresu sve dite (deti) -delejte to podle toho, jak to citite, babicky kontakt maji, dite se pak samo rozhodne o co bude stat-a tak to ma byt.........kazda sve materstvi vnimame jinak-nektere se deti rady zbavuji, aby si odpocinuly a uzily si samy sebe, nektere zase chteji uzivat cas s ditetem - ja nevidim nic spatneho na tom jet na vylet jako cela rodina spolecne, kdyz nechteji, at si teda pockaji.......
ps: nektere babicky by taky pokoru potrebovaly-mi prijde, ze si tu honi triko, jak jsou uzasne.........

Nějak nechápu ty příspěvky, no ale vzhledem k tomu, že jsme tu babičky snad dvě tři, tak bych se nás ráda zastala. Nehoníme si triko, a když už, tak leda stejně jako některé matky, nad něž není. Prostě ty děti milujeme, staráme s jak umíme a že vycházíme s rodinami, to je snad dobře, ne?

@nanysek123 myslim si, ze kdyby se babicky necitili na hlidani deti, tak si je nevezmou. Moje tchyne je starsi pani ve veku me babicky, nikdy hlidat sama nechtela, bala se, ze by to nezvladla. Respektovala jsem to. Pak jednou nastala situace, ze nebylo vyhnuti, musela jsem se starsim urgentne do nemocnice a zustala s mladsi doma sama (u nas). Vse zvladla na jednicku a od te doby mi deti na 2-3 hodiny pohlida, jen u nas doma. To si je jista, ze to zvladne.

To jen k tomu, ze si myslite, ze by to tchyne nezvladla.

Jinak je to samozrejme vas zivot a dite, takze si to zaridte, tak jak vam to vyhovuje.

@nanysek123 Myslim, ze jsi fajn matka.. kazda matka ma totiz delat to, na co se citi. Pokud bys dite pujcila prarodicum do Zoo v dobe, kdy se na to jeste necitis, a neco se tam diteti stalo, nadosmrti by sis to vycitala. To, ze nektere matky pujci dite na cely den, kdyz jsou tyden stare, nebo ze nektere babicky hlidaji vnoucata denodenne a jely s nimi I na Novy Zeland, neni tvuj problem :D Kazda matka je v tomto jina... neni ''spravny'' a ''spatny'' pristup.. spravy a spatny je ledatak extrem, kdy se rodic nestara vubec nebo kdy nepusti dite ani na 5min z oci. K tomu extremu nepatris, tak si stuj za svym a neres to.