• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tchýně se nám snaží zprotivit svatbu

8. srpna 2010 
Jinak co se tyce tchynovskych perel, ony to treba nemusej myslet zle, ale ty "dobre rady" nekdy stoji za to, mne jedna z mych tchnyni ;) (mam dve, manzeluv otec je podruhe zenaty), takova hrozne hodna pani, kladla na srdce, kdyz jsem otehotnela, at hlavne moc nejim a hodne posiluju brisni svaly, dobry, ne? :slight_smile:

Proste berte to s humorem. Pokud to jsou jen kecy, poustejte je druhym uchem ven, pokud vam moc zasahuji do zivota (neohlasene navstevy apod.), tak to chce jasne vymezit pravidla, ale pro klid v manzelstvi je lepsi, kdyz se na nich nejprve dohodnete s partnerem, a kazdy si to pak vyrizuje s tim *svym* rodicem - precejenom kdyz vlastni syn rekne matce, ze fakt je radsi, kdyz mu nedelni obed uvari manzelka, tak mu uveri (co ji zbyva :slight_smile:), zatimco pokud ji posle do haje snacha, tak si babice bude myslet, ze synacek o neco prichazi a chudak se boji ozvat :slight_smile:
12. říj 2006 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Gedren vzhledem k tomu, jak velké máš břicho - trochu si to s tím posilováním přehnala, ne? :grinning: :grinning:
U nás taky důležité věci komunikuje muž se svými rodiči a já zase se svými (když se mi třeba něco nelíbí).Důležité je,aby partner stál na vaší straně a dokázals e vás zastat.
12. říj 2006 v 09:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hm, to se lehko řekne. Ten můj sice stojí na mý straně, ale můžu do něj hučet horem dolem, co se mi nelíbí a nic to neni platný...teda, občas se ozve, ale jelikož je splachovací, tak to tak neřeší jako já... :frowning2:
12. říj 2006 v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kacabakco myslím že ho nepředěláš. V tom případě bys to asi fakt měla pouštět z hlavy a neřešit to. Zbytečně se pak kvůli tomu budeš hádat s mužíkam a kazit si to kvůli tchýni i doma...
12. říj 2006 v 09:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky vy jste se rozjely co jsem tu nebyla,
moc vám díky za vaše rady a názory...včéra jsme byli u Kubovo sestřenice popřát k svátku..bylo to perfektní až do doby kdy Rendě zavolala tchýně jestli u nich jsme a když řekla, že jo tak se hned přihnali..no vlastně jsem se na ni ani nepodívala nějak mi to nejde

Renda najednou na ni "Ivano ty jsi ňák shodila né"..no mě málem trefil šlak :slight_smile: a ona na to "nó 12kg"..tak jestli ten její hlod měl bejt odplata za to, že já jsem si nevšimla, že se z metráku stalo 90kg tak to je síla

Včera se mě snažila pořád nacpat nějakou čokoládu tsss to je děs

ale už to míň řešim jen máš zlatko pravdu, že jsem ve stádiu alergie..já přesně nejsem ten typ co by někomu odsekával a snažil se hádat a chovat se povýšeně..v tu chvíli co to ze sebe vysypala se to ve mě obrátilo a i když je mi to trapný chci jí dát najevo, že to přepískla, ale to jen tím, že si ji nebudu všímat a když nebudu muset tak na ni nebudu zbytečně mluvit a vyhledávat ji.

protea díky, je to přesně tak. před Kubou bych nikdy nevypustila tyhle pocity co jsem včera dost barvitě popsala tady..uvědomuju si, že je to hodně sprostý a nemám ambice se takhle projevovat někde jinde..
12. říj 2006 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
problém je v tom, že tam jsou mnohem složitější problémy, ne jen s tchýní, ale i s jeho ségrou (švagrovou)...achjo, nevim, jak to tam vydržim, scháníme si firmu na postavení domku, ale ten bude nejdřív za 9 měsíců....to se asi zbláznim... :cry:
12. říj 2006 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kacko to zvládnete, jen musíte držet při sobě. Rodiče od manžela bydleli první roky manželství s mamkou od manžela (od mého tchána) a ta jim prý do všeho kecala. Moje tchýně mi o tom občas vypráví,jak to pro ní bylo hrozné. Pak se konečně dostavěl domek a oni mohli do vlastního. Jsou spolu šťastní až do teď a to jsou spolu přes 30 let! Doufám,že se moje tchýně poučila a na mě bude hodná :slight_smile:
12. říj 2006 v 09:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jo kacabacko ten muj taky než by něco rodičům řek tak by si raděj vytrhl mandle..oni se zeptaj přijedete? a i když já mu celej den hučim, že dneska tam nepojedu tak on na to odpovi možná nevim aby do něj nehučeli nebo oni už mu 3 roky neustále opakujou ať si dodělá vysokou a on ji pokaždý řekne hmm jooo nebo za rok i když moooc dobře ví, že už nikdy..nebo se ho ptaj už 3 roky kdy zase začne hrát fotbal a on na to nevim já už jsem si nějak zvykla, ale když to teď takhle napíšu tak mi to zní jako když je naprosto neschopnej :sweat_smile:
12. říj 2006 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
měli jste někdy problém, kterej neměl řešení??? :frowning2:
12. říj 2006 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky. Nedá mi to, abych i já nepřispěla svojí troškou do mlýna. Když jsem poznala přítelovu matku, zdála se mi úplně perfektní. Měla jsem si s ní co říct, nic mi nevyčítala. Tak to bylo ještě před 8 měsíci, než jsme začali spolu bydlet. Bohužel u ní. Je rozvedená a můj přítel je jedináček. Chtěli jsme si tu předělat podkrovní byt. To byla naše, no možná moje, vize, jak jsem se později dozvěděla. Řeknete si jednináček, tak ho bude chrnánit. Jenže on je pro ní jen levná pracovní síla. Pětadvacet let v něm živila představu, že on je ten špatný a že za všechno může. Až teprve, když přišel ke mě, do mojí rodiny, zjistil, jak matka může milovat svoje děti. Pak pochopil, že je to v ní. V té době jsem chtěla, aby na přítele nechala přepsat část domu, aby nás jednou neobrala o to, co bychom do toho dali. Ona teď všude vypráví, že jdu jen po penězích a chci tu jejich barabiznu. Upozorňuju, že jednou zdědím dům za 4 miliony a hájenku. A svýho přítele jsem si už našla, když měl dluhy. Bohužel já jsem ta nejhorší, která nic neudělá. Mysleli jsme, že jí změní vnouče. Ironicky se na nás podívala a prohlásila, že jsme jí teda dali k padesátinám pěkný dárek. Cítí se jako mladice. Zhruba před týdnem, kdy mi bylo ještě docela špatně, na mě vyjela, že bych mohla ve druhém patře umýt okna. Ale že na to asi nejsem z domu zvyklá. Málem jsem jí shodila ze schodů!!! Jak si hvězda jako ona dovoluje soudit, jak mě moje mamka vychovala??? Za to jaký můj přítel je hodný vděčím jen jeho babičce. Sirko, moc dobře Ti s tou agresivitou rozumím. Prožívám to taky.
12. říj 2006 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mockrát, každej problém mi s nim přijde, že nemá moc řešení.. tak na konec rezignuju a neřešim kacabacko

hanulik tak ty se taky "máš" přesně taky mi přišla na začátku supr i když jsem věděla, že její názory a vkus jsou hodně odlišné od mého, ale dokud ti to nezasahuje do života tak ať si každej dělá co chce..ona plete,štrykuje, dělá dečky, sbíra patvořinky, a sklo/porcelán broušený a zdobený a vždycky mi to ukazovala a já jenom na to jóó to je pěkný to já bych nikdy nesvedla, ale jakmile přišla na řadu svatba a její představy, které si prosazuje různými způsoby začalo být dusno a teď už je přímo nedýchatelno po jejím výjevu...

A jak ze začátku se chovaj jak největší svatyně ach ouvej :stuck_out_tongue_closed_eyes:
12. říj 2006 ve 12:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
No jak později z mého přítele vylezlo, on od začátku myslel, že to společné bydlení nebude nic moc. Jenže nám teď zatím nic jiného nezbívá vzhledem k naší finanční situaci. Ale určitě odtud půjdeme pryč. Ona celý život dělá v prasečáku. Teda má střední školu, tak něco vyššího. Ale nezapře, že mluví jak dlaždič. Ona prý na slovíčku nesedí. Ale neumí za nic poděkovat a poprosit už vůbec ne. Dovede jen řvát, co máme dělat. Nejlepší je, že mému příteli teď trošku narostlo bříško. Vykrmila jsem si ho, přiznávám. :slight_smile: A ona na něj pořád řve, že má hroznej měch a ať s tím něco dělá. Hlavně že když přišla z nemocnice, tak říkala, že jí tam doktorka DRZE napsala do papírů, že je obézní. Taky když má velikost 54....
12. říj 2006 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hanulik: vůbec Ti nezávidím :cry: A nemůžete se s přítelem odstěhovat nebo si pořídit vlastní bydlení? Já bych tam teda nezůstala.

A s tou alergií - to znám. Já když vidím svoji tchýni a švagrovou (věrná kopie tchýně, akorát o 20 let mladší), tak vidím červeně a zdvihá se mi žaludek. Bohužel to už došlo tak daleko, že i kdyby teď udělala něco suprového, tak to podle mě stejně udělá blbě :frowning2: Začíná totiž tušit, že vnoučata asi jen tak neuvidí, pokud nezmění své chování. :pensive:
12. říj 2006 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
hanulik to ani neni možný..to je naprosto přesný taky jsem si vykrmila milého a narostlo mu bříško, ale je to chlap a neni to nic strašného a naprosto stejná reakce neustále mu opakuje jak je vyžranej jako prase a kdo všechno už to o něm říká.."mluvila jsem s tim a tamtou a řikali, že tě viděli a že tě nemohli ani poznat jak jsi tlustej"
12. říj 2006 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, holky, koukám, že s tchýněma to je na mnoha místech fakt těžký... Já jsem vdaná 14 roků a prvních 6 let to byl děs. Moje tchýně mě nesnášela, protože ona je taková ta selka z vesnice a já slečna z města. Nesnášela moje nalakované nehty, obarvené vlasy, oholené nohy, líčení, oblékání a hlavně PARFÉMY. Jednou jsme si to hodně drsně vyříkaly, padlo i pár urážek a hodně sprostých slov. A světe div se - vzduch se tím vyčistil. Od té doby (samozřejmě ne, jako když utne, ale postupně) jsme se začaly tolerovat. Ona se asi smířila s faktem, že ze mne prostě selka nikdy nebude a já jsem se smířila s tím, že oni se koupou jednou za 10 dnů a ještě v jedný vodě ve vaně. Manžel nás víceméně nechal a moc do nás nezasahoval a já mu za to byla spíš vděčná.jo a mimochodem - trochu také pomohlo neštěstí mé švagrové - ji totiž opustil manžel, protože přibrala v manželství 15 kg, chodila v teplákách a neznala holiče... :wink:
12. říj 2006 ve 13:05  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Baris, určitě otázku bydlení řešíme. Jenže splácíme nějaký vybavení, ledničku, auto. Moje mamka nás podporuje, ač sama pořádně nic nemá. Koukali jsme i na městký byt. Jenže nejsme manželé a ani nebydlíme 2 roky na společné adrese, tudíž o byt může zažádat jen jeden z nás. Ten druhý je tam už jen jako osoba, která bude byt sdílet. A ani tam nemůžeme napsat, že jsme rodina, dokud se mimi nenarodí. Prý se na to nebere zřetel, protože během těhu se může stát cokoliv. Sirko, tak takový řeči se tu nesou taky. Ale já prostě to jeho bříško milujuuuu!!! My jsme si to taky už hodně drsně vyříkaly. Výsledek je ten, že spolu vůbec nemluvíme, koupila jsem si všechno svoje. Solí počínaje a toaleťákem konče. Bomba byla, když po mě chodila vytírat, protože jsem to udělala špatně, umývala vanu atd. Ovšem vrchol nastal tak před 3 týdny. Čekáme první dítě a jako každá taková chci nový kočárek. Obořila se na mě, že na dědině nic takovýho nepotřebuju. To byla poslední kapka. Jestli to tak půjde dál, v životě neuvidí svoje vnoučata. Jinak sirko, já jsem se rozhodla ničit ne fyzicky, ale psychicky. :wink:
12. říj 2006 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky nechci vám kazit iluze, ale bydlení s rodiči je něco strašného. I kdyby ti rodiče byli ze zlata. Přeci jenom máme každý jiné představy o životě, o tom jak zařídit byt apod. Bydlíme s mým taťkou už 12 let v jednom domku, tak vím o čem to je. Máme sice zvláštní vchod, ale zahrada a to ostatní je společné a někdy je to fakt boj proti větrným mlýnům.
Jo a víte co pomáhá nejvíc? Usmívat se a myslet si něco o prd..i. :grinning: :grinning:
12. říj 2006 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky dobrej nápad!! :slight_smile: Ani nevíte, jak se mi to dobře čte!!!Já se děsím toho, až se nám narodí to malý, jak ho bude rozmazlovat, překrmovat... :rolling_eyes: To mi asi ani počítání do 100 nepomůže!Uvidím, jak to budu snášet, protože někdy mi ty její řeči fakt lezou pěkně na nervy.Mně teď dala pokoj, ale obula se zase do švagrové, to, co jí řekla bych já nerozdejchala na dosmrti.Švagrovku obdivuju, bydlí s ní v jednom domě, pořád se tam něco děje, chodí ji do bytu ustýlat a přerovnávat skříně...A pak ji pomluví. Ale táhneme spolu za jeden provaz-manžel, švagr i švagrovka. Jsme v přesile, když už se to nedá.
12. říj 2006 v 15:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
my sice bydlíme s manželovýma rodičema v jednom baráku, ale nijak extra nám nevaděj...s jeho tátou jsme nikdy problémy neměli, ten je v pohodě, protože když byli s tchýní mladý, tak bydleli v tom baráku s její mámou, takže ví, jaký to bylo děsný. Zato s tchýní je to horší...teď už se to docela dá. Pokoj máme v 1. patře, oni dole i s kuchyní, takže kuchyň je společná, no a tam ona pořád jenom sedí, kouří, jí zmrzlinu, jogurty a kybicuje, jak by se co mělo dělat a vařit. Sama v životě vařila jen, když byly děti malý a ani se to prej nedalo žrát, ale mě do všeho kecá a ví, jak to udělat nejlíp. Já to umím z domova, jak vařit, tak péct a baví mě to, ale tyhle její kecy mě fakt se...u! Když jsme si nahoře pověsily vypraný prádlo, tak šel zespoda kouř z cigaret a ještě ke všemu kouří ty nejlevnější cigára, takže fakt smrad děsnej...+ nám to šlo do pokoje a když jsem šla do kuchyně, tak jsem smrděla, jak z hospody. Nikdy jsem tam ale nebyla, zjistila jsem, že hulí, tak jsem šla pryč. Manžel si to s ní pak i vyřikal, a tak je to doteď, dycky, že prej tam nekouří, stejně kouří, si asi myslí, že jsme blbý nebo co. Manžový ségře to samozřejmě nevadí, protože ona je taky kuřačka, takže maminka se diví, jakto, že dcerunka jí na to nic neřekne a my máme pořád nějakej problém...zrovna tak neustále ponocuje, věší v noci prádlo, tříská s nádobím, dveřma, okřikuje psa a opět u toho hulí, takže noci bezesný a je úplně blbá, protože se jí to řiká furt a ona na to sere. teď je to o něco lepší, ale dřív...teď mám zase jinej problém s manžovou ségrou, která tam bydlí s náma a rozešla se se svým přítelem, se kterým byla 4 roky. Všichni si na něj zvykli a ona po měsíci, co se s ním rozešla přitáhla jinýho...ale to je typ, to je děsný...dělá se mi z obou špatně, jen je slyšim...po měsíci chození tam začal spát, začalu mu prát, vařit, prostě se tam roztahuje, nechápou, že člověk potřebuje nějaký soukromí...nejsem na něj zvyklá a je fakt nepříjemný chodit tam v noční košili, rozespalá, nenamalovaná a potkávat ho...nechápu to..kdyby ho aspoň přitáhla po nějaký delší době a se všema ho seznámila, ale ona ho tam vodila po tají a s rodičema ho seznámila, až když se s nim srazili ve dveřích...chová se jako by jí bylo 15, přitom jí je skoro 24
12. říj 2006 v 15:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
omlouvám se za tak dlouhej příspěvek, ale potřebuju se z toho nějak dostat, nevim jak, a stejně to neni všechno.... :cry:
12. říj 2006 v 15:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kačko to mě mrzí že to máš těžký :pensive: to chce samosatný bydlení ,jinak to nepůjde, dlouhodobě tě to stresuje a to není dobrý :frowning2:
12. říj 2006 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
papaya: jojo, s tchýní se stresuju už skoro 3 roky, poslední dobou se to zmírnilo, ale taky to není ideální, ale teď do toho přišel švagrový přítel a to je pro mě fakt boj, už jsem i přemejšlela o psychologovi, ale zase se mi nechce dávat za hodinu 500,- a to bych tam určitě nešla jen jednou, všechno je hrozně na dlouho a už dlouho se to táhne. Nejsem člověk, kterej dokáže všechno přejít mávnutím ruky, pamatuju si všechno dost dobře a dlouho...i když bych radši nechtěla, ale prostě mi na to nejde zapomenout...vlastní bydlení řešíme, ale vypadá to, jak už jsem psala, že to bude nejdřív, nejdřív za 9 měsíců... a to se fakt už asi oběsim... :cry:
12. říj 2006 v 16:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak zatim...budu tu zítra...
12. říj 2006 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
No jo, bydleni s rodicema, to musi bejt - a to i kdyz jsou treba fajn, tak stejne tam jsou strety ve zvyklostech, rodice se snazi (tak nejak automaticky, jde prece o jejich deti) byt dominantni a tak. My v tomhle mame stesti, ze oboji nasi rodice museli ze zacatku manzelstvi zit taky u jednech ze svych rodicu, samozrejme to bylo v obou pripadech sileny, proto dobre vedi, co to obnasi a nikdy by nechteli, abysme my bydleli s nima, ani nemaj tolik tendenci se plest do zivota :slight_smile:.

Tem, kdo maji vlastni bydleni v nedohlednu, vrele doporucuju spise kolektivni podnajem treba jeste s jednim parem podobneho veku nebo tak - rodicum prece na bydleni taky prispivate, tak ten financni rozdil neni *tak velkej*, zatimco kvalitativni rozdil je znacnej, proste je neco uplne jinyho bydlet s nekym, s kym jsem v rovnopravnem postaveni (coz spolubydlici jsou), nez s rodicem v jeho dome, tam precejenom o vetsine veci rozhoduje on, ja do toho nemuzu moc kecat, a to od jistyho veku uz neni moc snesitelny.

My mame nastesti vlastni byt, ale kdybychom nemeli, mela bych radsi s muzem dohromady jeden pokoj v podnajmu, nez tri pokoje u nekoho z rodicu :slight_smile:
12. říj 2006 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kacabacko - jedna povzbuzující - neboj lepší to rozhodně nebude :grinning:
Ne myslím to fakt vážně. Oni jsou tam totiž doma a ty i kdyby jsi tam bydlela 100 let budeš ta přistěhovalá. Nemyslím to špatně, ale u nás to tak funguje.
Ale alespoň máš vyhlídky na svoje bydlení. To se taky každému nepoštěstí.
12. říj 2006 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojek sirka..
máš fajn, že jde "jen" o tchyni.mě to řekla vlastní matka,když mě pupík začal vylejzat a nešlo to už schovat.vpálila mě, že jsem tlustá. :frowning2: (navíc to jako snad vtip vykládala svým známým a po rodině,takže kam jsme přijeli,tam mě okukovali,jestli jsem teda oplácaná,nebo jen pupík).naštěstí mě doteď roste jen pupík.mmj.mě min.10let psychicky vydírala,kdy bude bábou,jak moc chce atd.místo toho aby byla ráda, tak nedá pokoj.bohužel bydlíme stále u našich doma (ve 2 generačním RD), a někdy je to fakt děsný.
Sirka,četla jsem skvělé a vtipné rady,co ti holky tady psaly.. je to všechno fajn,ale já bych do toho nešla,protože nesnáším konflikty a toto zavání už celoživotním bojem..
držím palce, měj pevný nervy a říkej si,je to tchýně,návštěvu překousnu a doma už bude klid.. (bohužel já si to říct nemůžu,ale uklidňuju se,že brzy začneme stavět vlastní RD a stěhuju se jen jak to bude možný..)
12. říj 2006 v 17:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky. Lussius, ono to bez těch konfliktů občas nejde. Můj přítel strašně rád jezdí k mojí mamce. Ta ho vpodstatě "adoptovala za syna", když jeho matka je na něj jako na nějakýho debila. Možná kdyby jsi si musela vyslechnout jen třetinu nadávek a ponižování, co zažívá on od vlastní matky, taky by nějaký konflikt přišel a myslím, že by jsi to tolik neřešila. Ona když přijde domů z práce, vypne mi rádio, seřve nás, ať jsme v kuchyni ticho a jde si lehnout, že jí bolí hlava. Ale na mýho kluka řve, ať táhne něco dělat, když je doma dřív z práce. Obvykle chodí až za tmy. A když jí řekne, že chceme jet pryč, třeba nakoupit, tak na něj začne řvát, že neví po kom je.
13. říj 2006 v 08:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojek Hanulik, to je taky dost síla. doufám že tam nebydlíte? to bych asi nezvládla.raději bych se tlačila někde v kdovíjaké garsonce,než takovej teror.já to mamině vpálím až se to malý narodí (nějak přijatelně),že raději žádnou pomoc (ostatní to taky zvládaj,byť pomoc se hodí,ale co)než poslouchat a snášet její pindy a nevyžádané rady.. bohužel dycinky jakmile začne,tak mě to tak dostane,že ji pohotově nedokážu odpovědět :frowning2: Hanulik,držte se a pevný nervíky
13. říj 2006 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hanulik: a nejde ten stav řešit podnájmem??? :unamused: Já bych něco takového nevydržela - moje tchýně mi to dělá taky - vypíná rádio, furt po nás hučí že nic neděláme, že je potřeba udělat ještě to a to a to... Já to naštěstí slyším 1x za dva měsíce :sweat_smile: , takže se to dá.

Ale s manželem jsme od počátku bydleli v podnájemch a pak jsme si koupili vlastní byteček.
13. říj 2006 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
baruna: s tim už jsem se smířila, že lepší to nebude, už jen horší a horší dokud se neodstěhujeme... Já to taky tak beru, celou dobu, že tam nejsem doma, ale přeci švagrový přítel taky ne a je tam doma ještě míň než já, když já tam jsem už 3 roky a on asi 2 měsíce....to mě štve. Kdyby prostě přišla a představila ho, nevim, třeba řekla, pojďte o víkendu grilovat nebo něco, chtěla bych vás s ním seznámit...ne, ona ho tam pašuje tajně...a pak se diví, že je nám to nepříjemný a že ho nemůžu vystát, co je ještě horší je, že je to v uvozovkách manželův podřízenej, takže on kvůli němu chodí do práce v obleku, aby měl vůči němu respekt a pak je nucenej před nim doma chodit v domácím, v trenkách apod. :confounded:
13. říj 2006 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek