Těhotenství. Co si o tom myslíte?
Ahoj holky. Ani nevím co tu hledám, asi spíše se potřebuji vypsat.. jde o mě a o mou mámu.
Já mám dvě děti, 1 a půl roku a 3 roky. Otěhotněla jsem po třetí a moje mamka mi radila jít na potrat, řekla mi, že jsem dement pokud si miminko nechám, že na co mi bude třetí děcko.. celých 14 dní jsem se trápila a rozhodovala se. Když jsem řekla své babičce, že už má miminko asi srdíčko tak mi řekla: no a co jako, že už to ma srdce?! V tu chvíli jakoby byl celý svět proti mě. Je fakt, že jsme nebyli v dobré životní situaci ale čekala jsem aspoň nějakou podporu. Nakonec po těžkém váhání jsem se rozhodla si miminko nenechat. Šlo vidět, že jsem tím mámě udělala radost. Samozřejmě, že si to teď vyčítám... Ale k věci. Moje máma má mě a 8 letého bratra. Nikdy ji nešlo moc otěhotnět a co se nestalo..po měsíci od mého potratu otehotnela. Měla z toho obrovskou radost. Já ji objala a pogratulovala. Těhotenství ji moc přeju i když nesouhlasím s tím , jak naprd vychovala mého 8 letého bráchu. Ona si hladí břicho, kupuje si různé vitamíny aby to malé udržela ale na mě padla obrovská lítost a vztek. Vztek už jen z toho principu. Ať už jsme na tom byly jakkoliv, miminko co jsem čekala bylo moje, moje krev a dodnes se kvůli trápím. Huckala mne ať jdu na potrat a byla na měhnusná. A já se ji snažila podpořit a nechtěla jsem ji kazit radost. Přeji si aby se malinké narodilo zdravé, bude to i mákrev. Jen mě strašně mrzí, že jiné děťátko tu nebylo vítané. A takto to bylo u každého z mých dvoudětí. Poprvé mi řekla, že jsem kráva a podruhé prohlásila, že ji i kdyby kůň napustil tak neotehotni. Nikdy jsem od ní nezažila gratulaci k miminka, nikdy žádnou podporu. A včera mi řekla, že mi prý v "dobrým " zavidela. Nemůžu de na ní ani podívat, vidím v tom hroznou vyčůranost. Když si predemnou hladí břicho a pořád o tom mluví.. A mě má být jak? Když mě prakticky dovedli k tomu, dát to svoje pryč a od nikoho kromě přítele se mi nedostala špetka podpory nebo milého slova. Omlouvám se, potřebuji to vyventilovat.. Díky bohu, že v tomto nejsem po ní. Strašně si přeju aby se miminko udrželo ale derou se mi slzy když to moje muselo odejít. Přeji vám holky krásný den, a pokud toto prozivatetak vám chciříct, ať nekoukáte na názory druhých a poslouchatesvoje srdce, protože lidi jsou svině zavistive a klidně to může být i někdo, do koho by jste to v životě neřekli. Přeji vám krásné prožití vánočních svátků. 🙂
Stručné shrnutí
- Tlak rodiny a obavy z bydlení či financí mohou ženu podle diskuze přimět k rozhodnutí o přerušení těhotenství, i když sama dítě původně chtěla.
- V diskuzi bylo doporučeno vyhledat odbornou pomoc u psychologa a kontaktovat organizace, které pomáhají ženám vyrovnat se s potratem.
- Diskutující zdůrazňovali, že hlavní oporu by měl poskytovat partner, a že co nejdřívější zajištění samostatného bydlení snižuje riziko vnější manipulace.
Nejčastější otázky
Q: Jak rodinný tlak ovlivňuje rozhodnutí o potratu?
A: V diskuzi bylo uvedeno, že verbální nátlak rodiny (včetně urážek typu "jseš dement") a hrozba ztráty bydlení mohou ženu dotlačit k potratu, i když sama chtěla dítě.
Q: Kde hledat psychologickou pomoc po potratu?
A: Účastníci doporučovali obrátit se na psychologa a na "organizace, které pomáhají ženám se vyrovnat s potratem"; v tématu nebyly uvedeny konkrétní názvy organizací ani kontakty.
Q: Jak řešit soužití s rodiči, kteří manipulují během těhotenství?
A: Diskuze doporučovala hledat podporu u partnera, co nejdříve najít samostatné bydlení a zvážit emoční odstoupení od rodičů; v příspěvcích se objevila i obava, že rodič může ohrozit bydlení rodiny.
Q: Může v rodině brzo po potratu následovat další těhotenství?
A: V jednom příspěvku byla uvedena osobní zkušenost, že matka otěhotněla měsíc poté, co dcera podstoupila potrat; jde o individuální tvrzení, nikoli statistiku.
Q: Kdo by měl být hlavní oporou ženy při rozhodování o těhotenství?
A: V diskuzi opakovaně zaznělo, že hlavní oporu má poskytovat partner, zatímco podpora matky či babičky může, ale nemusí být přítomná.
Q: Jak zvládnout pocity viny v šestinedělí po potratu?
A: Několik účastníků doporučovalo neobviňovat se, vyhledat psychologickou podporu a využít poradenské služby pro ženy po potratu; v tématu se také objevilo, že pocity viny mohou přetrvávat i v šestinedělí.
Závěry z diskuze
Shoda
- Vyhledat psychologickou pomoc a podporu po potratu je doporučováno opakovaně.
- Partner by měl být hlavní oporou při rozhodování o těhotenství.
- Doporučuje se co nejdříve zajistit samostatné bydlení, aby se minimalizovala vnější manipulace.
Sporné názory
- Někteří diskutující tvrdili, že za rozhodnutí o potratu nese hlavní odpovědnost žena sama; jiní uváděli, že rodinný nátlak může rozhodnutí prakticky vynutit.
- Jeden názor tvrdil, že za 9 měsíců by se bydlení dalo vyřešit; protinázor popisoval reálné obtíže s hledáním bydlení a považoval riziko za relevantní důvod k potratu.
Otevřené otázky
- Jak reálně najít a financovat samostatné bydlení v případě akutní potřeby během těhotenství?
- Jaké konkrétní organizace a kontakty v ČR nabízejí odbornou pomoc ženám po potratu?
- Jak postupovat při dlouhodobém narušeném vztahu s manipulativní matkou, když je rodina zároveň zdrojem bydlení?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
potrat, psycholog, organizace pomáhající ženám po potratu, hormony, šestinedělí, ochrana (antikoncepce)
Místa a osoby
žádné
Já jsem teď taky neplánovaně otěhotněla. Byl to pro nás šok, ale řekli jsme si s přítelem, že to zvládneme. Moje máma se k tomu postavila jako kr.ava. Místo toho, aby mi byla podporou, tak je uražená a chová se jak puberťačka, naštěstí vím, že mám 100% podporu od přítele a od jeho rodiny. I proto vím, že to zvládneme i s mimčem, protože není problém, který by se nedal zvládnout. ❤️