Toužím po kolegovi. Mám to nechat být?

Ahoj, mám velkej problém. Nastoupila jsem po mateřské loni do práce a hned na první pohled se mi líbil jeden kolega. Bylo tam jen zalíbení, nic víc. Mám své hranice. A ani on po mě nijak zvlášť nepozoroval. Jenže vše se to změnilo na jedné z firemních akcí. Trochu se rozepíšu a prosím o názor
Já se tam trochu napila, a zkrátka se bavila mezi novým a fakt fungujícím kolektivem. On samozřejmě taky něco vypil. Když mi bylo chladno, tak mi půjčil mikinu. Já pak šla do kanclu a chtěla si vzít tašku a směřovat k odchodu. Vzápětí byl zamnou a řekl ať si s ním chvíli sednu na sedačku a nějak mi začal projevovat vyznání. Padla pusa a já byla s šoku, že jsem to udělala, protože nevěra je u mě fakt cizí slovo. U pusy to nezůstalo............................
Další den, jsem se omluvila, že jsem ujela. On působil spíše smutně.
Mezitím jsme si i psali a nějak naznačoval, že by semnou chtěl být. (já mám ale manžela a rodinu). Takže psal, že nechce nic rozbíjet.
Jednou jsem s ním zůstala po práci. Seděli v autě a líbali se. Božee, to jsem dlooouho nezažila, takový silný chtíč. Asi jsem si pak přiznala, že jsem se zamilovala. Domluvili jsme se, že spolu zkoukneme můj oblíbený film, ale když jsem za ním mohla přijet, tak nemohl on.
Koncem roku na firemním věčírku, mi neustále opakoval jak mi to sluší, sledoval mě v jenom kuse. Po Novém roce to ale přešlo, skoro semnou nemluví, nenapíše, nedívá se po mě. Přitom nikoho nemá. Byla jsem jen zpestřením? Co si o tom mám myslet?
Já po něm ale stále toužím a to asi z toho důvodu že mi chybí ta pozornost a něha kterou doma nemám.
Mám to nechat být?

Bože, připadám si jako puberťačka, tak mne hlavně naukamenujte 😀😀