Trápení s rodiči

Dobrý večer všechny maminky a snažilky,
vím, že tu fungujete, jako parta mladých i starších ženských, co si navzájem radí, pomáhají si a sdílejí životní situace.
Momentálně jednu těžkou rodinnou situaci prožívám a už mě to tíží tak moc, že bych o tom potřebovala mluvit a alespoň se vypovídat.
Abych se na úvod představila. Mám dvě malé děti (3 roky a 1 rok) a milujícího manžela. Mám kolem sebe pár dobrých kamarádů, ale s nikým nemohu o této situaci mluvit. Jsem z menšího města a vše se zde rychle rozkřikne. Můj rodinný a vlastně celkově můj život je skvělý. Užívám si dětí, s manželem jsme spolu šťastní, daří se nám jakž takž po všech stránkách, máme byt, který tedy splácíme, ale máme ho 🙂
Jenže zhruba před rokem se objevil takový mráček-strašák. A to mí rodiče. Byli tu tedy vždy, jsme hodně semknutá rodina, neustále se scházíme, vídáme...Ale zhruba před rokem se mi mamka svěřila, že mají veliké finanční problémy. A tím myslím opravdu veliké. Táta už asi 20 let podniká. Lepší období, střídaly horší, ale pak přišla rána, pár nepovedených obchodů, leasingy, úvěry a byl zadlužený až po uši. Bohužel je to ten typ člověka, který se neustále z něčeho vykrucuje, lže, nesvěří se a problémy neřeší a nechává je se nahromadit...A čím je horší situace, tak tím víc on před tím zavírá oči.
Dopadlo to tak, že aby se zaplatili dluhy z podnikání, naši si vzali hypotéku na barák. Jenže vzhledem i k jejich minulosti a asi i k nějakým záznamům v registru (to nevím) dostali hypotéku jen na 3 roky. Tím pádem splácejí 30tis měsíčně + dalších 20tis měsíčně splácejí kontokorent, co měla firma zřízený u banky a oni za to ručili.
Dlouho jsem tohle nevěděla, ale zhruba před tím rokem za mnou přišla mamka, že by ode mě potřebovali pomoct.
Také totiž podnikám a podnikám v podobném oboru, jako můj táta-jen trošku jiné odvětví. Přišla s tím, že by potřebovala, aby se opět firma rozjela a aby oni dva opět začali vydělávat peníze a měli na splátky úvěrů. Manžel souhlasil a tak jsem část jeho podnikání převedla na své. Musela jsem si vzít půjčku, aby se mohli nakoupit věci k podnikání a půjčku teď splácím.
Vcelku vzato se mé firmě docela daří. Žádné velké vyskakování, ale je tam alespoň malý zisk, což pro náš rodinný rozpočet prostě stačí, abychom se měli docela dobře.
Jenže samozřejmě to neskončilo s našima jen tímto. Táta místo toho, aby tedy začal pracovat se nějak zasekl, upadl do depresí a nic nedělal. Já jsem několik měsíců splácela věci, se kterými se nic nedělalo, nevydělávali na sebe a já to dotovala z peněz své firmy. Nakonec se to po několika ultimátech a hádkách mezi mnou a otcem trochu rozhoupalo a alespoň nějaké peníze začaly chodit. Jenže už jsem byla v propadu trochu i já a stejně to bylo na splátky stále málo. Takže aby jim nevzali barák, musela jsem splátky dotovat, což samozřejmě mělo - a má - vliv i na mé podnikání. Začínám pak i já později platit a honím každou korunu a naše rodina vlastně přišla o ten příjemný přívýdělek a já se naučila vycházet jen s mateřskou a z podnikání nemám nyní žádné peníze, i přesto, že i při dětech pracuji jak šroub.
Můj táta umí peníze neuvěřitelně rychle utratit, bojím se mu dát do ruky jen jednu jedinou korunu. Dám mu kartu, aby vybral a zaplatil a on vybere třeba o 1000Kč víc a koupí si nějakou ptákovinu. Nedávno se nechal obrat o asi 5tis. Když jsem na něj tlačila, že se o ně musí přihlásit, tak mě poslal kamsi...
Už několikrát jsem mu říkala, že pokud z jeho strany neuvidím snahu, tak už ho dotovat nebudu. Na to on mi řekne, že je mu to u prdele, ať mu nic nedávám, že se mě o nic neprosí. A když mu řeknu, že jim ale seberou barák, tak jen pokrčí rameny...
Máma mi neustále brečí na ramenou. Má ještě nějaký svůj vedlejší příjem, ale z toho sotva utáhne rodinu (mám ještě 20ti letého bratra, který bydlí doma a studuje). Táta je vlastně bez peněz úplně. Ten pokud mu nedám něco já, tak nic nemá...Mě je to hrozně nepříjemné mu dávat peníze, zvlášť když vlastně skoro není za co...
Mamce jsem už několikrát říkala, aby barák prodali. Zbavili se dluhů, něco jim třeba ještě zbyde. Ale ona odmítá. Barák je pro ní něco jako pevný bod v jejím životě, místo, kde se všichni setkáváme a myslí si, že pokud by nebyl, tak se jí vše zhroutí...
Žijeme takto už pár měsíců, od jednoho k druhému. Manžel se už zlobí a i když jim pomoc neodmítá a bere to, že se uskromníme, je na mého tátu naštvaný-což plně chápu, já jsem také. Jenže nemohu odmítnout pomoc mamce...
Momentálně před Vánoci je to období nejhorší. My s manželem nějakou korunu máme. Manžel vydělává dobře, já z mateřské taky ušetřím, i přesto, že nemám ten vedlejší příjem. Takže jsem teď posílala mamce 5 tis, aby měla na nějaké dárky pro rodinu, jídlo apod. Plakala mi opět na rameni, že nemá ještě jediný dárek, že nemá za co...
Když měla narozeniny, tak táta jí nic nekoupil, protože neměl za co a za mnou jít nechtěl. A bráchovi jsem na dárek musela dát peníze já, protože myslel, že mu dá táta...no a pořád dokola.
Já samozřejmě nemohu dotovat další rodinu. Máme dvě malé děti a i když jsme se uskromnili a vyžijeme i s menším množstvím peněz, tak tolik peněz kolik potřebují jim dávat nemohu...

Proč to píšu? Nečekám vyřešení problému, nechci prosím žádné odsuzování. Ale jen si popovídat, přečíst si nějaké milé slovo a třeba má někdo stejnou zkušenost, nějakou radu, podporu...
Mamka mi každý den říká, že letos jsou to hrozně smutné vánoce, že nemá na nic náladu a nechce nic dělat...mě to ničí, protože já letos naopak se svými dětmi zažívám krásné vánoce a užívám si pečení perníčků, vánoční zdobení i nákupy dárků a přípravy na Štědrý večer....A cítím snad i výčitky za to, že oni to tak nemají.
Máme světlé chvilky, kdy si s mamkou říkáme, že to bude dobré, že tátovi se to rozjede, bude toho dost, vydělá se...a pak si zase říkám, že takhle se to prostě 3 roky splácet nedá a že za 3 roky z toho takto zmagořím...
evka9876
12. pro 2014
@valik - jde o špice. Není to velký pes. Manželovi neublížil a manžel vy ho při útoku fyzicky "zpracoval". On se s ním zkoušel zkamarádit, ale jen párkrát. Sama mám k psům dobrý vztah, ale ještě nikdy jsem se nesetkala s takovým strachem u psa - pes se hrozně bojí. Předchozí pes taky štěkal, ale očuchal ruku, chvíli koukal, a pak už dobrý. U tohoto psa to vůbec nefunguje, jakmile jsou naši v dosahu, má potřebu je ochraňovat a útočí.
A druhá věc je, že manžel už o to nestojí - nějak extra se kamarádit. Manžel má psy rád, ale s tímhle konkrétním psem už to asi nepůjde 😞.
valik
12. pro 2014
@evka9876 Aha, tak to je blbé, to bude asi zdrojem konfliktů stále...
evka9876
12. pro 2014
@valik Jo, toho se obávám...
valik
12. pro 2014
@evka9876 Ono je to těžké, soužití dvou generací je o obrovské toleranci a myslím, že to snad ani nejde, aby vztahy byly bezkonfliktní... 😉 Hodně záleží, jestli jste splachovací nebo ne. Ale podle toho, co píšete, se budete hodně trápit... Někdy je to těžké, udělat rozhodnutí, které Vám kompletně překope plány. Vždycky, když poslouchám stesky našich na mé prarodiče a pak zase stesky prarodičů... Tak si říkám, že škoda, že se fakt neodtrhli už dávno. Žije se jim společně jen velmi obtížně. Já taky vždycky mamce radím, ať se odstěhují, i když je mi jasné, že v jejich případě už je to nereálné...
nonacek
12. pro 2014
@tifanyt obdivuji tvou lásku k rodičům....... kéž by mne me deti takhle milovali umřela bych štěstím....
držím ti palce a posilam❤ stesti😉😉
evka9876
12. pro 2014
@valik Však o tom častěji a častěji uvažuji. Sama vím, že by to bylo nejlepší, ale... bydlení je tu opravdu hezké, byt je velký a pěkný. V paneláku bychom takové bydlení neměli. To s příchodem nového psa se situace vyostřuje. Vím, že i my nejsme bezchybní, že každý to vidí ze své strany. Taky vím, že nejlepší řešení je jít od sebe, ale momentálně mě to příjde bezvýchodné. Potřebovala jsem se jen "vypovídat" a slyšel trochu slova útěchy a že to třeba taky někdy zažil nebo zažívá a ještě se z toho nezbláznil 🙂)
alisek
12. pro 2014
@evka9876 jediné asi co poradi tak si otom společně promluvit u jednoho stolu a říct (hlavně ty) jak se tam s nimi cítíš, a určitě by se nějaké problémy vyřešily..držím palce ať to máte lepší v takovéhle atmosféře se bydlí hodně špatně
tkanicka
12. pro 2014
@evka9876 já se třeba nedivím tvému bráchovi, já taky z duše nenáviděla, když jsem se potřebovala učit na zkoušky a přihasila si to ségra s dětma na celý den a vyřvávali tam, že jsem nemohla v klidu přečíst ani větu. Nakonec jsme se se ségrou opravdu ošklivě zhádali a docela dlouho spolu nemluvili. Teprve teď, když si dodělává taky školu, uznala, že před zkouškama je opravdu potřeba mít klid. Ale toho psa bych jim teda pakovala, otevři vždycky dveře na zahradu a je to. Divím se, že ho manžel ještě neklepnul... pamatuju si u příbuzných měli taky takového raťafáka a bylo to hrozný, on sice nesútočil, ale skákal po nás a než jsme došli do domu, tak jsme byli celí špinaví. A jejich jediné bylo, on si chce hrát. No tohle mít doma každý den, tak mě z toho asi klepne
japona
12. pro 2014
@evka9876 Pokud je největším problémem pes ve společné chodbě, snažila bych se vyřešit tohle. Pokusit se domluvit s rodiči, ať mají psa doma. Přece bát se psa pokaždé, když jde manžel domů? O venceni v chodbě ani nemluvím..
Prostě jako v tom paneláku🙂
evka9876
12. pro 2014
@tkanicka To s bráchou - děti tam jdou na půl hodiny - večer před spaním, ale bráchu neruší z učení - hraje nějakou on-line hru. Zkouškové respektuji - ale během roku, o prázdninách si myslím, že by to neměl být problém. Mamku na hlídání využívám opravdu minimálně, vždy řeknu druhé straně, tam to není problém. Spíš mě to překvapuje, já když byla malá, tak jsme s bráchou byli u babičky s dědou pečený vařený, tak jsem trochu čekala i takový přístup mých rodičů, zvlášť když nás jako děti pakovaly k babičce...
A se psem - nevím, kam až to bude eskalovat... myslím si, že ani sousedům není příjemný takovej štěkavej pes, že je taky obtěžuje...
Nejvíc jsem smutná z toho, že to naši nevidí - myslím hlavně to se psem. Že si to neuvědomují, jak to otravuje život a že mě to spíš tak jako předhoděj, "že si manžel zase stěžoval a že musej tedy chudáka pejska zavírat na zahradě..."
valik
12. pro 2014
@evka9876 Tak to tě můžu uklidnit, moji rodiče a prarodiče to vydrželi zatím cca 35 let... Sice je to těžké, ale neodstěhovali se a ani nezbláznili... 😃
evka9876
12. pro 2014
@alisek No, ono už takových rozhovorů proběhlo... vždy se to vyřešilo na chvíli, ale pak zas něco... Chjo,jo...
evka9876
12. pro 2014
@valik 😃 - aspoň jeden případ dvou rodin, co se nezbláznily. Nevím, jestli my budeme taky takovej exemplář 🙂))
tkanicka
12. pro 2014
@evka9876 tak se příště zeptej, jestli teda nemáš radši ty zavírat chudáka manžela na zahradě =-)
evka9876
12. pro 2014
Holky, díky za podporu. Výsledek - jsem ráda, že většina vidí to, že když pes rajtuje po celým baráku a záchod si dělá kde chce taky jako problém. Že to není jen moje přecitlivělost, že to asi normální moc není. A řešení - vím, co by bylo nejlepší řešení, ale moemntálně to nemůžu udělat. Nevím, jak časem. Třeba se to trochu uklidní, má povaha optimisty v to doufá. Když to ale vidím reálně, tak to tak asi nebude... Přesto vám děkuji 🙂))
tkanicka
12. pro 2014
@evka9876 já si teda myslím, že když toho psa nevyřešíte radikálně hned, tak si na to pak prostě nějak zvyknete a to bych teda nechtěla, to ostatní jsou takové ty spory, co nejdou moc řešit, ale toho psa bych teda řešila radikálně
evka9876
12. pro 2014
@tkanicka No, ale jak vyřešit? Pryč ho nedají. Jediné, že ho budou zavírat v bytě a chodit venčit. Tak, jako kdyby bydleli v paneláku. Ale obávám se, že to rodiče nebudou dodržovat, že to budou porušovat - sem tam ho pustěj - je to bezrýchodná situace, vím vím 🙂
tkanicka
12. pro 2014
@evka9876 jak je velkej? jestli je velkej, máte zahradu, tak kotec a výběh. jestli malej, tak ať ho mají v bytě. v paneláku by ho taky nemohli nechat lítat po schodišti. Navíc tam vykonává potřebu, ty v tom vodíš děti, no fuj, já bych to doma nesnesla
japona
12. pro 2014
Souhlas s výše uvedeným: psa do výběhu na zahradu nebo zavřít v bytě rodičů. Zkusit to po dobrém, po zlém a pak pripadne prodat chalupu a koupit něco vlastního:-)
japona
12. pro 2014
Případně zkusit, že je chodba pro psa nevhodná/nebezpečná a pro jeho dobro, ať ho mají u sebe? Vás neposlechne, uteče ven ( a pokaždé, když tam půjdete ho vyhnat na zahradu), děti mu ubližují, mohl by ublížit dětem (nevím, jak jsou staré), je potřeba tam dát návnadu na myši, co jste tam viděli, atd. atd.🙂 Případně udělat megascénu, že neexistuje, aby ve společné chodbě pes byl, že už je opravdu neúnosné, jak otravuje manžela a venčí se tam, ze ten dům chcete prodat.. třeba se chytnou za nos a pochopí, že o tom fakt uvažujete..
guinea
12. pro 2014
@tifanyt Ahoj Tifanyt, se zatajením dechu jsem četla tvé příspěvky, ale od posledního v této diskuzi už uplynula nějaká doba... Jak to všechno dopadlo?
tarra27
12. pro 2014
@evka9876 ale i kdyby dnes řekl, že se na to necítí....tak přeci není to jeho povinnost.
tifanytautor
17. pro 2014
Ahojky, přišla jsem po dlouhé k době k tématu, které jsem před rokem zakládala se svým trápením.
A hlavně díky @guinea, která mě zde označila 🙂 Tímto zdravím a děkuji za zájem 🙂

Co se týče mé situace je to pořád nahoru a dolu...v podstatě beze změny. Žádný rázný krok jsem neudělala a jen dál jsem zatla zuby a pokračujeme.
Naštěstí se podnikání trochu více rozjelo a mamce se nakonec podařilo si půjčit 200tis od známé, takže se nám společnými silami povedlo se zbavit exekuce na domě.
Momentálně se stále splácí cca 50tis měsíčně na jejich dluhy.S manželem jsme svolali velkou rodinnou radu, které se zúčastnil i brácha, takže se vše řeklo nahlas, tak jak to je. Spočítalo, sečetlo, udělal se plán a podle toho stále jedeme.
Naštěstí přišly nové možnosti v podnikání, takže se daný plán daří plnit. Na skotačení není, ale je znát, že jsme trošku venku ze stresu a ty rodinné vztahy jsou mnohem lepší.
Je za tím sice zase více práce, méně času, větší únava a bohužel méně času na děti 😞 Ale jedu asi tak na 300%, takže snad manžel ani děti nestrádají. A manžel neuvěřitelně pomáhá a pokud nejsem doma, tak mě plně nahrazuje.
S tátou je to pořád stejné, chová se stále, jako kdyby se ho to netýkalo, o ničem mluvit nechce. Doma bylo i nějaký čas zle - po té naší rodinné radě. Že se to prostě takhle nahlas propralo, řeklo se i bráchovi...pak se trochu zklidnil a teď máme sem tam nějaké neshody, ale jsem už docela tvrdá. Sice trpí tím, že není úplně soběstačný a těžce nese, že jim dcera pomáhá a dcera hodně řídí jejich finance. Snažím se to nedávat najevo, pokud není potřeba a snažím se jim dávat nějaké peníze bokem, pro ně, aby neměli potřebu si říkat o každou korunu.
Začali jsme prostě od znova a mě to připadá, že mám další dvě děti, kterým spořím 🙂
Každopádně jedeme dál a zbývají nám asi dva roky z nejhoršího. A nálada je lepší, takže věřím, že vše zvládneme a jako rodina zůstaneme snad ještě silnější!

@evka9876 A teď jsem chtěla napsat něco k tvým starostem.
Přiznám se, že jsem nečetla všechny komentáře od ostatních holek.
Hodně se pak píše o psovi - což je nakonec asi největší problém, ale s tím nedokážu pomoci 😞 Pes je pes, na toho se nikdo moc zlobit nemůže. Za špatné návyky psa mohou vždy jeho páníčci. Napadá mě snad jen - co ho zkusit vychovávat sami?
Tzn. trošku si pejska přivlastnit. Brát ho na procházky, hrát si s ním, zkusit ho vychovávat, dávat mu pokyny. A třeba že by ho manžel o víkendu vyvenčil. Prostě ho samotného naučit, že na chodbu nesmí. Co třeba udělat do vstupních dveří takový ten otvor pro psa, aby se mohl dostat na zahradu-jestli to jde?
A samozřejmě dohoda s rodiči by byla nejlepší...

Každopádně zkouším poslat energii a sílu. Sama jsem byla překvapená kolik se ve mě nakonec našlo té energie to zvládnout a věřím, že to v sobě máme každý. Jen možná chybí ta správná motivace. Pro mě asi nejsilnější motivací byl manžel a děti, protože jsem prostě chtěla, aby oni byli spokojení a kvůli nim, že musím vše nějak zvládnout.
A pořád pro mě rodina stojí na prvním místě a vím, že pro nikoho jiného nemá smysl tak bojovat, jako pro vlastní rodinu.
A tím bojovat myslím zkoušet, odpouštět, domlouvat a spousta dalšího, co se nám třeba vždy nechce!
Takže i když nemám konkrétní radu-držím palce!!!

A vůbec holky všem, co radíte mě, nebo tady evce, tak děkuji, že se podílíte na našich starostech.
A všem přeji krásný předvánoční-vánoční i novoroční čas se svými milovanými!
Díky 😘
romantika
17. pro 2014
@tifanyt taky jen posilam povzbuzeni, ano ano dluhy je cesta do pekel. palti porad pravidlo peníze delaji poradek. také mame hypotéku a diky tomu v zivote peklo. zavidim lidem kteří se do takových problemu nedostanou. nas to ceka cely život a musim rict, ze se často budim opocena az na zadech co mne ceka. Nevim jak to dlouho utahnete, ale porad mate tu variantu prodat dům a vse splatit. chápu maminku, starsi lidi todle neznaji, ja nevim co je domov uz 20 let, přizpůsobujeme se době, cili stehovani podle financni situace. Také snim o pevnem bode ve vesmiru. Do toho zdravotni problémy s dítětem, manzelstvi tim také odskakava, cili mate to fakt tezke. Ze je tata v depresi je celkem normalni, chlapi nejsou staveni na to unest takovou davku stresu a kolabuji první. Bohuzel, moc výjimek neznam. Jen jestli si toho na hrb nedavate prilis, také jsem v rodine tahoun, ale vim ze me to osobne pak odestreli a ostatní jsou pak v pohode. Uvedomte si zavcas ze uz třeba nemůžete a ponechte rodice doresit situaci, když je mozne ji doresit prodejem. Aby se dluh pak nejak nenavysoval, exekuce apod.. Je to blbe, ale pokud mate male deti, jste vy ted prioritopu zajistit vlastní rodinu obzvlast, když rodice mají reseni a jsou sobestacni. Drzim palec a nezapomínejte na sebe.

Začni psát odpověď...

Odešli