• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Trápení s rodiči

17. prosince 2014 
@valik - jde o špice. Není to velký pes. Manželovi neublížil a manžel vy ho při útoku fyzicky "zpracoval". On se s ním zkoušel zkamarádit, ale jen párkrát. Sama mám k psům dobrý vztah, ale ještě nikdy jsem se nesetkala s takovým strachem u psa - pes se hrozně bojí. Předchozí pes taky štěkal, ale očuchal ruku, chvíli koukal, a pak už dobrý. U tohoto psa to vůbec nefunguje, jakmile jsou naši v dosahu, má potřebu je ochraňovat a útočí.
A druhá věc je, že manžel už o to nestojí - nějak extra se kamarádit. Manžel má psy rád, ale s tímhle konkrétním psem už to asi nepůjde :frowning2:.
12. pro 2014 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evka9876 Aha, tak to je blbé, to bude asi zdrojem konfliktů stále...
12. pro 2014 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@valik Jo, toho se obávám...
12. pro 2014 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evka9876 Ono je to těžké, soužití dvou generací je o obrovské toleranci a myslím, že to snad ani nejde, aby vztahy byly bezkonfliktní... :wink: Hodně záleží, jestli jste splachovací nebo ne. Ale podle toho, co píšete, se budete hodně trápit... Někdy je to těžké, udělat rozhodnutí, které Vám kompletně překope plány. Vždycky, když poslouchám stesky našich na mé prarodiče a pak zase stesky prarodičů... Tak si říkám, že škoda, že se fakt neodtrhli už dávno. Žije se jim společně jen velmi obtížně. Já taky vždycky mamce radím, ať se odstěhují, i když je mi jasné, že v jejich případě už je to nereálné...
12. pro 2014 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tifanyt obdivuji tvou lásku k rodičům....... kéž by mne me deti takhle milovali umřela bych štěstím....
držím ti palce a posilam:heart: stesti:wink::wink:
12. pro 2014 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@valik Však o tom častěji a častěji uvažuji. Sama vím, že by to bylo nejlepší, ale... bydlení je tu opravdu hezké, byt je velký a pěkný. V paneláku bychom takové bydlení neměli. To s příchodem nového psa se situace vyostřuje. Vím, že i my nejsme bezchybní, že každý to vidí ze své strany. Taky vím, že nejlepší řešení je jít od sebe, ale momentálně mě to příjde bezvýchodné. Potřebovala jsem se jen "vypovídat" a slyšel trochu slova útěchy a že to třeba taky někdy zažil nebo zažívá a ještě se z toho nezbláznil :slight_smile:)
12. pro 2014 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evka9876 jediné asi co poradi tak si otom společně promluvit u jednoho stolu a říct (hlavně ty) jak se tam s nimi cítíš, a určitě by se nějaké problémy vyřešily..držím palce ať to máte lepší v takovéhle atmosféře se bydlí hodně špatně
12. pro 2014 ve 14:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evka9876 já se třeba nedivím tvému bráchovi, já taky z duše nenáviděla, když jsem se potřebovala učit na zkoušky a přihasila si to ségra s dětma na celý den a vyřvávali tam, že jsem nemohla v klidu přečíst ani větu. Nakonec jsme se se ségrou opravdu ošklivě zhádali a docela dlouho spolu nemluvili. Teprve teď, když si dodělává taky školu, uznala, že před zkouškama je opravdu potřeba mít klid. Ale toho psa bych jim teda pakovala, otevři vždycky dveře na zahradu a je to. Divím se, že ho manžel ještě neklepnul... pamatuju si u příbuzných měli taky takového raťafáka a bylo to hrozný, on sice nesútočil, ale skákal po nás a než jsme došli do domu, tak jsme byli celí špinaví. A jejich jediné bylo, on si chce hrát. No tohle mít doma každý den, tak mě z toho asi klepne
12. pro 2014 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evka9876 Pokud je největším problémem pes ve společné chodbě, snažila bych se vyřešit tohle. Pokusit se domluvit s rodiči, ať mají psa doma. Přece bát se psa pokaždé, když jde manžel domů? O venceni v chodbě ani nemluvím..
Prostě jako v tom paneláku:slight_smile:
12. pro 2014 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tkanicka To s bráchou - děti tam jdou na půl hodiny - večer před spaním, ale bráchu neruší z učení - hraje nějakou on-line hru. Zkouškové respektuji - ale během roku, o prázdninách si myslím, že by to neměl být problém. Mamku na hlídání využívám opravdu minimálně, vždy řeknu druhé straně, tam to není problém. Spíš mě to překvapuje, já když byla malá, tak jsme s bráchou byli u babičky s dědou pečený vařený, tak jsem trochu čekala i takový přístup mých rodičů, zvlášť když nás jako děti pakovaly k babičce...
A se psem - nevím, kam až to bude eskalovat... myslím si, že ani sousedům není příjemný takovej štěkavej pes, že je taky obtěžuje...
Nejvíc jsem smutná z toho, že to naši nevidí - myslím hlavně to se psem. Že si to neuvědomují, jak to otravuje život a že mě to spíš tak jako předhoděj, "že si manžel zase stěžoval a že musej tedy chudáka pejska zavírat na zahradě..."
12. pro 2014 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evka9876 Tak to tě můžu uklidnit, moji rodiče a prarodiče to vydrželi zatím cca 35 let... Sice je to těžké, ale neodstěhovali se a ani nezbláznili... :grinning:
12. pro 2014 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@alisek No, ono už takových rozhovorů proběhlo... vždy se to vyřešilo na chvíli, ale pak zas něco... Chjo,jo...
12. pro 2014 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@valik :grinning: - aspoň jeden případ dvou rodin, co se nezbláznily. Nevím, jestli my budeme taky takovej exemplář :slight_smile:))
12. pro 2014 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evka9876 tak se příště zeptej, jestli teda nemáš radši ty zavírat chudáka manžela na zahradě :confused:
12. pro 2014 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Holky, díky za podporu. Výsledek - jsem ráda, že většina vidí to, že když pes rajtuje po celým baráku a záchod si dělá kde chce taky jako problém. Že to není jen moje přecitlivělost, že to asi normální moc není. A řešení - vím, co by bylo nejlepší řešení, ale moemntálně to nemůžu udělat. Nevím, jak časem. Třeba se to trochu uklidní, má povaha optimisty v to doufá. Když to ale vidím reálně, tak to tak asi nebude... Přesto vám děkuji :slight_smile:))
12. pro 2014 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evka9876 já si teda myslím, že když toho psa nevyřešíte radikálně hned, tak si na to pak prostě nějak zvyknete a to bych teda nechtěla, to ostatní jsou takové ty spory, co nejdou moc řešit, ale toho psa bych teda řešila radikálně
12. pro 2014 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tkanicka No, ale jak vyřešit? Pryč ho nedají. Jediné, že ho budou zavírat v bytě a chodit venčit. Tak, jako kdyby bydleli v paneláku. Ale obávám se, že to rodiče nebudou dodržovat, že to budou porušovat - sem tam ho pustěj - je to bezrýchodná situace, vím vím :slight_smile:
12. pro 2014 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evka9876 jak je velkej? jestli je velkej, máte zahradu, tak kotec a výběh. jestli malej, tak ať ho mají v bytě. v paneláku by ho taky nemohli nechat lítat po schodišti. Navíc tam vykonává potřebu, ty v tom vodíš děti, no fuj, já bych to doma nesnesla
12. pro 2014 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Souhlas s výše uvedeným: psa do výběhu na zahradu nebo zavřít v bytě rodičů. Zkusit to po dobrém, po zlém a pak pripadne prodat chalupu a koupit něco vlastního:slight_smile:
12. pro 2014 v 15:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Případně zkusit, že je chodba pro psa nevhodná/nebezpečná a pro jeho dobro, ať ho mají u sebe? Vás neposlechne, uteče ven ( a pokaždé, když tam půjdete ho vyhnat na zahradu), děti mu ubližují, mohl by ublížit dětem (nevím, jak jsou staré), je potřeba tam dát návnadu na myši, co jste tam viděli, atd. atd.:slight_smile: Případně udělat megascénu, že neexistuje, aby ve společné chodbě pes byl, že už je opravdu neúnosné, jak otravuje manžela a venčí se tam, ze ten dům chcete prodat.. třeba se chytnou za nos a pochopí, že o tom fakt uvažujete..
12. pro 2014 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tifanyt Ahoj Tifanyt, se zatajením dechu jsem četla tvé příspěvky, ale od posledního v této diskuzi už uplynula nějaká doba... Jak to všechno dopadlo?
12. pro 2014 v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@evka9876 ale i kdyby dnes řekl, že se na to necítí....tak přeci není to jeho povinnost.
12. pro 2014 v 17:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky, přišla jsem po dlouhé k době k tématu, které jsem před rokem zakládala se svým trápením.
A hlavně díky @guinea, která mě zde označila :slight_smile: Tímto zdravím a děkuji za zájem :slight_smile:

Co se týče mé situace je to pořád nahoru a dolu...v podstatě beze změny. Žádný rázný krok jsem neudělala a jen dál jsem zatla zuby a pokračujeme.
Naštěstí se podnikání trochu více rozjelo a mamce se nakonec podařilo si půjčit 200tis od známé, takže se nám společnými silami povedlo se zbavit exekuce na domě.
Momentálně se stále splácí cca 50tis měsíčně na jejich dluhy.S manželem jsme svolali velkou rodinnou radu, které se zúčastnil i brácha, takže se vše řeklo nahlas, tak jak to je. Spočítalo, sečetlo, udělal se plán a podle toho stále jedeme.
Naštěstí přišly nové možnosti v podnikání, takže se daný plán daří plnit. Na skotačení není, ale je znát, že jsme trošku venku ze stresu a ty rodinné vztahy jsou mnohem lepší.
Je za tím sice zase více práce, méně času, větší únava a bohužel méně času na děti :frowning2: Ale jedu asi tak na 300%, takže snad manžel ani děti nestrádají. A manžel neuvěřitelně pomáhá a pokud nejsem doma, tak mě plně nahrazuje.
S tátou je to pořád stejné, chová se stále, jako kdyby se ho to netýkalo, o ničem mluvit nechce. Doma bylo i nějaký čas zle - po té naší rodinné radě. Že se to prostě takhle nahlas propralo, řeklo se i bráchovi...pak se trochu zklidnil a teď máme sem tam nějaké neshody, ale jsem už docela tvrdá. Sice trpí tím, že není úplně soběstačný a těžce nese, že jim dcera pomáhá a dcera hodně řídí jejich finance. Snažím se to nedávat najevo, pokud není potřeba a snažím se jim dávat nějaké peníze bokem, pro ně, aby neměli potřebu si říkat o každou korunu.
Začali jsme prostě od znova a mě to připadá, že mám další dvě děti, kterým spořím :slight_smile:
Každopádně jedeme dál a zbývají nám asi dva roky z nejhoršího. A nálada je lepší, takže věřím, že vše zvládneme a jako rodina zůstaneme snad ještě silnější!

@evka9876 A teď jsem chtěla napsat něco k tvým starostem.
Přiznám se, že jsem nečetla všechny komentáře od ostatních holek.
Hodně se pak píše o psovi - což je nakonec asi největší problém, ale s tím nedokážu pomoci :frowning2: Pes je pes, na toho se nikdo moc zlobit nemůže. Za špatné návyky psa mohou vždy jeho páníčci. Napadá mě snad jen - co ho zkusit vychovávat sami?
Tzn. trošku si pejska přivlastnit. Brát ho na procházky, hrát si s ním, zkusit ho vychovávat, dávat mu pokyny. A třeba že by ho manžel o víkendu vyvenčil. Prostě ho samotného naučit, že na chodbu nesmí. Co třeba udělat do vstupních dveří takový ten otvor pro psa, aby se mohl dostat na zahradu-jestli to jde?
A samozřejmě dohoda s rodiči by byla nejlepší...

Každopádně zkouším poslat energii a sílu. Sama jsem byla překvapená kolik se ve mě nakonec našlo té energie to zvládnout a věřím, že to v sobě máme každý. Jen možná chybí ta správná motivace. Pro mě asi nejsilnější motivací byl manžel a děti, protože jsem prostě chtěla, aby oni byli spokojení a kvůli nim, že musím vše nějak zvládnout.
A pořád pro mě rodina stojí na prvním místě a vím, že pro nikoho jiného nemá smysl tak bojovat, jako pro vlastní rodinu.
A tím bojovat myslím zkoušet, odpouštět, domlouvat a spousta dalšího, co se nám třeba vždy nechce!
Takže i když nemám konkrétní radu-držím palce!!!

A vůbec holky všem, co radíte mě, nebo tady evce, tak děkuji, že se podílíte na našich starostech.
A všem přeji krásný předvánoční-vánoční i novoroční čas se svými milovanými!
Díky :-*
17. pro 2014 v 16:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tifanyt taky jen posilam povzbuzeni, ano ano dluhy je cesta do pekel. palti porad pravidlo peníze delaji poradek. také mame hypotéku a diky tomu v zivote peklo. zavidim lidem kteří se do takových problemu nedostanou. nas to ceka cely život a musim rict, ze se často budim opocena az na zadech co mne ceka. Nevim jak to dlouho utahnete, ale porad mate tu variantu prodat dům a vse splatit. chápu maminku, starsi lidi todle neznaji, ja nevim co je domov uz 20 let, přizpůsobujeme se době, cili stehovani podle financni situace. Také snim o pevnem bode ve vesmiru. Do toho zdravotni problémy s dítětem, manzelstvi tim také odskakava, cili mate to fakt tezke. Ze je tata v depresi je celkem normalni, chlapi nejsou staveni na to unest takovou davku stresu a kolabuji první. Bohuzel, moc výjimek neznam. Jen jestli si toho na hrb nedavate prilis, také jsem v rodine tahoun, ale vim ze me to osobne pak odestreli a ostatní jsou pak v pohode. Uvedomte si zavcas ze uz třeba nemůžete a ponechte rodice doresit situaci, když je mozne ji doresit prodejem. Aby se dluh pak nejak nenavysoval, exekuce apod.. Je to blbe, ale pokud mate male deti, jste vy ted prioritopu zajistit vlastní rodinu obzvlast, když rodice mají reseni a jsou sobestacni. Drzim palec a nezapomínejte na sebe.
17. pro 2014 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek