Ublížil mi omylem? Je to už přes čáru nebo hysterčím?
Ahojte,
s manželem jsme spolu deset let, máme tři malé děti. Měla jsem pocit, že nám to spolu docela klape, aspoň v poslední době, před pár lety jsem taky zvažovala rozchod, ale kvůli jiným věcem. Manžel mi hodně pomáhá s dětmi i s domácností, má jen minimum času pro sebe... pořád si říkám, že si nemám na co stěžovat. Jenže... se začínám manžela bát. Nevím, co si o tom všem myslet. Už mi párkrát bez varování, z ničeho nic, ublížil. Když jsme spolu chodili, vymknul mi zápěstí - ale omlouvala jsem ho, že nechtěl. Pak ještě sem tam něco takového bylo, ale už si to moc nepamatuju. No, a před týdnem mi vyvrátil zápěstí na ruce. Pořád si říkám, že nerad... já si šla lehnout dřív než on. Když přišel do ložnice, natahovala jsem k němu ruku (při usínání se držíme za ruce), ale on mě místo toho, aby mě vzal za ruku, po té ruce silně praštil - tak blbě, až mě probudila prudká bolest a pořádné křupnutí, zápěstí mi úplně převrátil. Už týden nosím ruku staženou obvazem, protože mě to zápěstí docela bolí. U doktora jsem nebyla... nedovedu si představit, jak bych to vysvětlovala. Několikrát jsem manželovi říkala, že oceňuju, jak se o nás stará a co doma dělá, ale aby se ke mně choval hezčí. Nu, a dnes odpoledne jsem dělala buchtu, vařila polévku - a manžel stěhoval skříňku dětem do pokojíčku. Běžela jsem mu pomoct, skříňku jsem s ním přenášela i s tou bolavou rukou - a když už byla v pokojíčku, tak jsme ji položili na zem - a manžel mi dlaní začal bouchat do čela a pak mu nějak sjel prst a zapíchl mi ho přímo do oka... bolestí se mi podlomila kolena a pěknou chvíli jsem se nezmohla na nic jiného než na pláč. Manžel se tomu zasmál, že on mi nic neudělal a že mi jen chtěl zaklepat na čelo... jenže já už fakt nevím, jestli jsem hysterka nebo jestli už je jeho chování fakt přes čáru. Začínám se bát, kam až to může zajít... já nevím, holky, co myslíte - je jeho chování normální nebo plaším já?
V žádné z těchto situací v posledním týdnu jsme nebyli pohádaní, naštvaní, extrémně vyčerpaní, neodehrálo se nic, co by to vysvětlovalo... a já opravdu nevím, jestli dělám z komára velblouda nebo jestli úplně pitomě manžela pořád omlouvám a radši bych si měla sbalit kufry ☹.
@martiina_k a když by se porucha našla, tak bys s ním zůstala?😨to je ztracený tak jako tak nehledě na to, že on určitě ani na žádné vyšetření nepůjde..
@martiina_k pokud je to porucha osobnosti (=osobnostní rys), tak pokud vím nejde ani tak o léčbu, jako spíš o terapii, kaučink..práci na sobě, pokud ten člověk chce, má sebereflexi..😕
@mialagia však se s tebou nehádám, ty se mnou mluvíš jako kdybych říkala opak toho co ty.... přečti si pořádně co píšu... psala jsem také, že jsem přesvědčená, že na vyšetření nepůjde, psala jsem to dokonce dvakrát. Na tvojí otázku - kdyby se porucha našla.... záleželo by na tom co by se našlo... pokud by to byla nějaká psychiatrická diagnóza typu schizofrenie a podobné, tak bych šla od něj. Pokud by měl na mozku nádor, nebo nějakou výduť, která by mu tlačila na nějaká centra, tak bych od něj nešla... to se dá operativně řešit... jsou přeci různé varianty... poslední varianta je, že nikam nepůjde a to bych šla od něj...
@martiina_k Ale proč by jej měla posílat na vyšetření a čekat na výsledek a dle toho se "nějak" rozhodovat? Prostě se chová jako debil, je nebezpečnej, tak pryč od něj... a to rychle. Je úplně šumák, zda se tak chová, protože mu někdo v dětství ublížil, nebo proto, že je zkrátka takovej. Prostě se tak chová a pro zakladatelku by měla být priorita bezpečnost její i jejich dětí. Takže nějaké vyšetření... fajn, může být, ale až ona bude bydlet jinde. Navíc, ty operuješ s možnostma, které jsou vysoce nepravděpodobné. To, že by měl nějaké neuro onemocnění, které by mu způsobovalo tyhle "záchvaty" agrese, je sice možné, ale realita bude jinde.
vzala bych ho za ,,něj,, a pověsila vzhůru nohama do průvanu v kůlně, vyměnila zámky a nazdar.!!
@majaaa82 jak tohle můžeš vědět, on se chová naprosto nevypočitatelně, prostě z ničeho nic to na něj přijde. Není tam žádný záchytný bod, proč udělá to, co udělá... typicky se agresoři chovají tak, že vymyslí nějaký důvod, proč tu ženu ponížit, nebo fyzicky napadnout (dostatečně rychle nepřipravila večeři, nebo je večeře studenější, nebo se nestihla namalovat nebo co já vím, vždycky si něco najdou), tento člověk ale nemá žádné důvody (ani tyto nesmyslné), prostě jedná... Klidně autorka může řešit víc možností zaráz, však může hledat nové bydlení (což ale taky neudělá z hodiny na hodinu) a zároveň s ním může prodebatovat možnost lékařského vyšetření. Může mezitím promluvit s někým na těch tísňových linkách krubu bezpečí apod. Vždyť to řešení nemusí být jedno jediné, ale souběžně může řešit více možností a pak se teprv ukáže, co byl ten důvod. Pokud je důvod ten, že to má jako stereotyp chování od matky, tak to s ním asi těžko něco půjde udělat a pryč od něj a to co nejdřív. Každopádně bych si ale s každým zraněním (tím okem, rukou) došla k lékaři a shromažďovala to, protože se jí to může hodit.
@martiina_k Pokud se partner/ka uchýlí ve vztahu k násilí, a to jakémukoliv (fyzické, psychické, sexuální, ekonomické, sociální...), existuje jen jedno řešení. Okamžitý odchod bez ohledu na cokoliv. Jak říkám, je úplně jedno, proč to udělal, jaké měl pohnutky. Násilí a agrese do vztahu nepatří. V žádném případě. Ty hledáš důvod, jak mu pomoci vyřešit jeho problém. Ale to je špatná cesta, protože pak tě to semele, ani nevíš jak. Prostě od těchto lidí pryč, okamžitě. Kdysi jsem dělala krizovou intervenci v jednom z center, zaměřujících se na týrané děti a ženy, takže mám celkem slušné povědomí o tom, co je to domácí násilí, jaké má projevy a cykly. A vím, že jakékoliv hledání pomoci, odpoštění, snaha o pochopení důvodů, proč je agresor agresorem, měly špatný konec.
@majaaa82 ok, končím diskuzi, ty nechápeš, co píšu, tak nemá smysl se tu vyčerpávat. Napsala jsem svoje, autorka si z toho může a taky nemusí nic vzít. Trvám si na tom, že mi připadá (dle autorčina popisu), že je její manžel psychiatricky nebo neurologicky nemocný. Nic víc, nic míň. Neradím jí zůstat, neradím jí odejít.
@martiina_k No, to klidně být může, jenomže to nemění podstatu věci! Pochop to, že i kdyby byl nemocný, je pořád agresorem. A léčba znamená roky ve vztahu, ve kterém bude trpět a jen doufat. Ženský, já fakt nechápu, proč máte pořád potřebu doufat v to, že se kvůli vám chlap změní (že se vám podaří ho změnit) a on přestane být násilníkem, alkoholikem, gamblerem... nepřestane.
@martiina_k jo tak jedině, že by to bylo neurologického původu, a to souhlasím s
@majaaa82 , že to je vysoce nepravděpodobné..to by nebyly přece vždy záchvaty zrovna agrese, násilí a vždy vůči ženě..to moc reálně nevidím..😔
@noname4 psala jste, že jste věřící, obraťte se na faráře ve vaší farnosti nebo jestli máte nějakého svého důvěrného, vyzpovídejte se...pokud zná vás oba, mohli byste si s ním udělat sezení, případně jestli chodíte do kostela, mohla byste si s ním domluvit kázání o chování mezi partnery, respektu, aby to také slyšel.....nebo bych se obrátila na nějakou linku důvěry nebo vyhledala i skupinu, kde si ženy zažili podobné.
Neomlouvejte ho, protože neni normální, aby se za tu neomalenost, byť je možné že i nechtěnou, neomluvil nebo nevyjádřil tu lítost. Je teda možné, že si nechce přiznat, že vám až tak poškodil oko a ublížil a neumí to zpracovat jinak než tím, že se k tomu nevyjadřuje a dělá jakoby nic.
Já osobně bych vyhledala nějakou pomoc a zpracovala tenhle zážitek. A dala bych si velký pozor na příště, kdyby se něco podobného opakovalo, tak abych uměla hned v tu chvíli reagovat, klidně agresivně, abych mu ukázala, že se umím bránit, nebojím se ho a nebudu ze sebe dělat fackovacího panáka pro jeho pobavení nebo dokazování čehokoli - např. Co to děláš? Seš normální? Víš jak to bolí? (kdyby odpověděl, že to nic nebylo, co vyvádím) No to teda bylo.....a odešla bych naštvaně pryč a zbytek dne bych s ním nepromluvila ani slovo a kdyby na mě vztáhnul ruku na třeba "pohlazení", hned bych mu jí odpálkovala se slovy, nesahej na mě, dneska už si mě ublížil dost. Přehrajte si tu situaci, jak byste reagovala, jak by mohl reagovat on. I kytku na udobření bych s přijetím okomentovala, že příště mu jí hodím na hlavu. Pokud by se agrese zvyšovala, nebojte se vyhledat hned pomoc, zajít na policii nebo se rovnou sbalit i s dětmi a odejít třeba na faru...
Možná nebude od věci dávat si stranou i nějakou malou finanční rezervu, protože tohle může dopadnout všelijak, buď si to vyříkáte a manžel se v těhle situacích zlepší nebo se to naopak bude zhoršovat a může to dopadnout pěkným průšvihem.
Věř si! Držím ti palce..
@majaaa82 naprosto s tebou v tomhle souhlasim. Bohuzel nemam okolo sebe moc pripadu, ktere by byly ochotne neco delat samy se sebou, jen dal likviduji sve okoli. A lide, co nic podobneho nezazili, rikaji ale dej ji sanci, je to tvoje sestra.... Dokud jsem je davala, malem mne zlikvidovala, od blizkych je toto hrozne nebezpecne, clovek neni tak pozorny. A on se vubec kdejaky magor schovava za psych. poruchu, ale kdyz v afektu zenu zmrzaci, ze srandy, uz to zpatky vzit nepujde.
@martiina_k schizofrenie to určitě neni
no s těma lidma z církve taky opatrně... bohužel tam mnohdy mužové své instituce maj takový názory, že ženská má akorát držet hubu a rodit děti🙂))
uvědomuješ si, že pořád unikáš pořádnýmu řešení problému (kontaktování specializovanejch institucí) a zalepuješ situaci rádoby řešením - jdu k psycholožce, zkusím faráře...?já chápu, že se bojíš podívat pravdě a hrůze do očí, ale tím, že to budeš oddalovat, se to všecko akorá zhorší...
Souhlas s @normalnimatka
Kněz, který nezna blíže problematiku domácího nasili a nemá silne vyvinuty zdravý selský, bude v prvních kolech radit tak, aby pokud možno udržel hlavně manželství, zvlášť když nezna situaci bliz a dýl.
Trpělivost, modlitba, pokora, oběť... Tak trpělivosti tady bylo už dost, obětí rovněž, modlit se @noname4 můžeš po libosti a pokorně si tady přiznej, ze ses v průseru. Není to Tvoje vina, ale proste to ted tak je.
Takže od nasilnika pryč, vyřešit všechno, klidne bych se z právních důvodů obcansky rozvedla, aby se upravil i kontakt s dětmi a bylo vse řešeni písemně a dohlizeno uradem.
A po stránce cirkevniho prava a manželství si to můžeš resit dalších x let, to stejne není rychly proces, a k tomu bych si toho kneze vybrala teda velice, velice pečlivě. Je několik zpusobu, jan se to dá resit, ale v prvé rade je potřeba zit a byt ve zdravi a bezpečí, mas zodpovědnost za sebe i za děti!
a taky je bohužel církevní postoj spíš "slíbilas, tak trp"... sebeobětování je tak trošku největší forma lásky..
jenže tady nejde jen o tebe. ty potřebuješ pomoct i manželovi, ale hlavně (!!!) dětem!
Ach jo, připadá mi, že jsi sevřená v nějaké obruči, ze které ani vlastně vystoupit nechceš, nebo nemůžeš, není to v tvých silách. Kolem problému jen našlapuješ a vybíráš si pro sebe ta nejméně efektivní řešení, která řešením ani nejsou. Tady máš už popsáno vše, cos potřebovala vědět, tak ti můžeme jen držet palce. Myslím ale, že jsi prostě smířená, ale někdy víra člověku nepomáhá, spíš naopak.
@majaaa82 no nezlob se, ale pokud by měl třeba nádor na mozku, který způsobuje změnu chování, tak je to podle tebe vadný kus chlapa a pryč od něj? I když do té doby byl dobrý manžel a otec? Tebe bych teda za partnerku mít nechtěla.
Je určitě větší pravděpodobnost, že dotyčný má nějakou psychickou poruchu (už vzhledem k chování jeho matky), ale zkusila bych ho dotlačit na vyšetření, která by vyloučila, že to je třeba ten zmiňovaný nádor nebo podobně. A jelikož nejspíš nikam nebude chtít zajít, tak bych přestala řešit jestli se tak chová proto, že je tyran, nebo má psychickou poruchu. Nechala bych si všechny jeho útoky zdokumentovat u doktorů i na policii (myslím si, že bohužel tím okem to neskončilo). Kvůli budoucnosti, odejít od něj je jedna věc, ale dovedeš si představit svěřit mu občas děti? Když nevíš co udělá?
@myskin bohuzel pokud ma nekdo takovy zdravotni problem, ze mu meni charakter, tak ano, pryc od nej. A dite bych mu nesverila, bohuzel. Je to smutne, ale kdyz se pak stane pruser, jakoze se stavaji, co potom?
@myskin jinak autorka zmínila, že to je poxtý, a první vlaštovka už jen když spolu chodili, pokud si dobře pamatuju.... takže ono to tak nevinný nebude všecko;)
moc by mě zajímal vývoj...ale autorka tématu už tu neexistuje...:/
@normalnimatka mě by taky zajímalo, jak to pokračuje.
@majaaa82 nic takového neradím, z popisu jsem přesvědčená, že se jedná o psychiatrickou poruchu, tj. nemoc a že by se manžel měl jít léčit. Ale že to pravděpodobně neudělá a tak bych šla od něj... Nemyslím tím navštěvovat manželskou poradnu, to nic nevyřeší, on by měl jít k neurologovi (zjistit, zda není nic na mozku) a k psychiatrovi. Psala jsem jasně - cituji sama sebe "Stejně bych se ho snažila dotlačit na vyšetření, pokud by se nenašla žádná porucha, tak bych asi fakt šla od něj... "