Vztah s mužem s Aspergerovým syndromem. Má šanci vydržet?
Vydržel někomu vztah/ manželství s mužem, který měl AS?
Já na to přišla náhodou, jelikož mám podezření na tento problém u syna. Manželovi zemřel děda a jeho chování se změnilo a vykazuje známky AS, prostě ten problém se mu zhoršil. Tudíž mám pocit, jak kdybych bydlela s náhodným člověkem z ulice.
Znám ve svém okolí minimálně dva dospělé, ženaté muže s AS. Oba jsou ve vztahu minimálně pět let a věřím, že i nadále zůstanou. Ostatně podle testů jsme sama hraniční autistka (taky jsem to zjišťovala až kvůli dítěti).
Píšeš "zemřel mu děda, vykazuje známky AS - ten problém se zhoršil". Ano, jistě: útek do stereotypů a potřeba jistoty ve světě jsou mnohem výraznější ve chvíli, kdy se část našeho světa zbortí. Je to úplně normální reakce na stres. Smrt v rodině je stres. Máš pocit, že se změnil natolik, že ho nepoznáváš? Takže jsi ho nikdy dřív takle ve stresu neviděla? A to ani přes fakt, že zjevně máte dítě? Gratuluju, zjevně jste velmi funkční pár a manžel je hodně stabilní. Zkus si s ním o tom promluvit. Zkus si s ním jasně říct, co ti vadí (na to aspergři obvykle slyší dobře), ale prosím, neodepisuj ho s tím, že je nevyléčietně nemocný. Ano, je jiný, takového sis ho brala. Ale není to nutně nemoc - je to odlišnost. A ta je v některých chvílích výhodou... a v jiných malým, soukromým peklem.
@cilkat nějaký projev AS byl už před smrtí dědu, ale teď se to hodně zhoršilo. Možná k tomu dopomohlo i ten fakt, že jsem musela dát sama jasné hranice tchýni s tchánem, což můj manžel doteď asi nechápe, ačkoliv jsem se to snažila racionálně vysvětlit. Jenže to by druhá strana musela být ochotná se mnou mluvit 🤣.
Tento stav trvá už několik měsíců. Lidí s AS neberu jako nemocné, jsou prostě výjimeční v některých věcech.
Jenže teď se opravdu změnil hodně a to už jsem ho zažila ve stresu.
PS. "Velmi funkční pár" se může objevit i po desítkách let manželství ;)
Vztahy v rodině jsou občas složité i pro lidi, co nemají Aspergra. Nepramení to z toho, že tvůj muž tu situaci s tvými tchánovci neumí uchopit? Oni na něj můžou tlačit, protože jsou to rodiče a chtějí dosáhnout svého. Do toho smrt dědy, který mohl být takovým stabilním bodem o který přišel. Takže tvůj muž reaguje tak jak reaguje...
Můj muž je asi As . První tři roky vztahu jsem to nevěděla , resp jeho častou únavu jsem přičítala změnám ( bydlení , práce , dítě ) . Až pak , když se jakoby více uvolnil a nehlídal se přede mnou , a začaly vycházet na povrch věci typu - nedíváni se do očí , smyslová přecitlivělost, dodržování pravidel, tak mi došlo , že je asi něco špatně a sama jsem začala pátrat . Objevila jsem testy na AutismPort , a jeden mu cvičně dala - výsledek jasně ukazoval na autismus . Jsme spolu už dost let , a narovinu , je to na palici někdy , není to rozhodně lehké a někdy mám chuť ho přizabít . Navíc jsem zjistila , že společně dítě to má asi taky - problém s očním kontaktem. Mnohokrát jsem už chtěla odejít . Přijdu si jak služka , a sama . Když už se třeba objímáme , je to jako tulit se ke kameni . Navíc má vždy zavřené oči , hlavu ode mě a druhou stranu , a leckdy si stěžuje ze ho bolí ze mě břicho , rameno , bok … nedává najevo emoce , je jak studený čumák . Ani v rozhovoru s ním , a že bývají taky vzácné , se na mě nepodívá . Pak se cítím jak odpad . Říkala jsem mu to mnohokrát, vždy na to chvíli pomohlo , a pak zase sklouzlo do starých kolejí . Ja už mu to nevyčítám , nemá to cenu . Žiju si sama svůj život . Jeho rada mám , porad se mi líbí , ale spis jako spolubydlícího . Pro někoho , kdo teprve začíná chodit s partnerem AS , bych řekla jen - nedělej to . P.s. Má i dobré stránky - cílevědomý , nemění názory , pravdomluvný , věrný .
Můj muž je asi As . První tři roky vztahu jsem to nevěděla , resp jeho častou únavu jsem přičítala změnám ( bydlení , práce , dítě ) . Až pak , když se jakoby více uvolnil a nehlídal se přede mnou , a začaly vycházet na povrch věci typu - nedíváni se do očí , smyslová přecitlivělost, dodržování pravidel, tak mi došlo , že je asi něco špatně a sama jsem začala pátrat . Objevila jsem testy na AutismPort , a jeden mu cvičně dala - výsledek jasně ukazoval na autismus . Jsme spolu už dost let , a narovinu , je to na palici někdy , není to rozhodně lehké a někdy mám chuť ho přizabít . Navíc jsem zjistila , že společně dítě to má asi taky - problém s očním kontaktem. Mnohokrát jsem už chtěla odejít . Přijdu si jak služka , a sama . Když už se třeba objímáme , je to jako tulit se ke kameni . Navíc má vždy zavřené oči , hlavu ode mě a druhou stranu , a leckdy si stěžuje ze ho bolí ze mě břicho , rameno , bok … nedává najevo emoce , je jak studený čumák . Ani v rozhovoru s ním , a že bývají taky vzácné , se na mě nepodívá . Pak se cítím jak odpad . Říkala jsem mu to mnohokrát, vždy na to chvíli pomohlo , a pak zase sklouzlo do starých kolejí . Ja už mu to nevyčítám , nemá to cenu . Žiju si sama svůj život . Jeho rada mám , porad se mi líbí , ale spis jako spolubydlícího . Pro někoho , kdo teprve začíná chodit s partnerem AS , bych řekla jen - nedělej to . P.s. Má i dobré stránky - cílevědomý , nemění názory , pravdomluvný , věrný .
@sahrazad1 jop taky první 3 roky jsem jeho únavu občasnou depresi přičítala k náročné práci, doma mimino. Ten člověk to nemá napsané přímo na čele, že má AS. Ono se to projevuje postupně a časem, taky hodně dělá stres a věci, které musí řešit.
Lépe bych to nenapsala, je to bydlení jak se spolubydlícím. Je člověk spokojený v takovém vztahu, když si pak vlastně musí žít svůj život? Nemá se s kým podělit o radosti a strasti, jediné co se řeší - tak jídla na večeře, obědy. Jako otec je úžasný a doufám, že alespoň tohle mu zůstane.
Vztahy v rodině jsou občas složité i pro lidi, co nemají Aspergra. Nepramení to z toho, že tvůj muž tu situaci s tvými tchánovci neumí uchopit? Oni na něj můžou tlačit, protože jsou to rodiče a chtějí dosáhnout svého. Do toho smrt dědy, který mohl být takovým stabilním bodem o který přišel. Takže tvůj muž reaguje tak jak reaguje...
@levandule_k může v tom být x věci dohromady. Děda byl pro něj hodně stabilní bod. Jenže takhle ztrácí jen svou rodinu, kterou si vytvořil. Neberu rodinu ve které byl vychován. Pokud vím nebral si svou matku za ženu,aby na něj tlačila, že ona něco chce jak se jí líbí 🤔.
Nechce mluvit s manželkou, tak nechce v rámci svého AS. Tohle mu nevyčítám. Tak může jít za odborníkem ať může sdílet své problémy, jinak bude mít jednou problém až se toho nahromadí moc.
Jo , tak to máme společné , v bleděmodrém . Ale zas tak špatně neni - hodně chlapů jsou alkoholici , mamanci , devianti nebo vychcanci - a to ti naši chlapi nejsou . A všude je něco , ne že ne . Jen tem , co s AS začínají chodit, bych radila si tu lásku dobře promyslet . Jak jsem psala , asi to ma i dite , a myslim mel i tchán . Dědí se to .
Jo , tak to máme společné , v bleděmodrém . Ale zas tak špatně neni - hodně chlapů jsou alkoholici , mamanci , devianti nebo vychcanci - a to ti naši chlapi nejsou . A všude je něco , ne že ne . Jen tem , co s AS začínají chodit, bych radila si tu lásku dobře promyslet . Jak jsem psala , asi to ma i dite , a myslim mel i tchán . Dědí se to .
@sahrazad1 můj muž je částečně i mamánek, ale to je zase jiný příběh 🙈. Máte pravdu, všude je něco.
Já některé příznaky AS vidím i u syna, rozhodně i u tchána a švagra. Dcera kupodivu tyto příznaky nemá, což je zvláštní.
Souhlasím, ti kteří začínají ve vztahu s AS ať to velmi dobře zváží. Jak jsou potom děti, potom rozchod/rozvod není úplně na prvním místě.
@sahrazad1 můj muž je částečně i mamánek, ale to je zase jiný příběh 🙈. Máte pravdu, všude je něco.
Já některé příznaky AS vidím i u syna, rozhodně i u tchána a švagra. Dcera kupodivu tyto příznaky nemá, což je zvláštní.
Souhlasím, ti kteří začínají ve vztahu s AS ať to velmi dobře zváží. Jak jsou potom děti, potom rozchod/rozvod není úplně na prvním místě.
@sahrazad1 "všude je něco" je takový výrok-zabiják diskuze. Ano, všude je něco, ale neznamená to, že to moje "něco" musím akceptovat a žít s tím.
Autorko dotazu: Pokud by se tvůj muž stále zhoršoval, respektive jeho chování by bylo pro tebe neúnosné, měli byste (měl by on) to začít řešit.
Jestliže budeš posouvat svoje hranice (cituji: Ja už mu to nevyčítám , nemá to cenu . Žiju si sama svůj život.), nic z tebe nakonec nezbyde.
Znám ve svém okolí minimálně dva dospělé, ženaté muže s AS. Oba jsou ve vztahu minimálně pět let a věřím, že i nadále zůstanou. Ostatně podle testů jsme sama hraniční autistka (taky jsem to zjišťovala až kvůli dítěti).
Píšeš "zemřel mu děda, vykazuje známky AS - ten problém se zhoršil". Ano, jistě: útek do stereotypů a potřeba jistoty ve světě jsou mnohem výraznější ve chvíli, kdy se část našeho světa zbortí. Je to úplně normální reakce na stres. Smrt v rodině je stres. Máš pocit, že se změnil natolik, že ho nepoznáváš? Takže jsi ho nikdy dřív takle ve stresu neviděla? A to ani přes fakt, že zjevně máte dítě? Gratuluju, zjevně jste velmi funkční pár a manžel je hodně stabilní. Zkus si s ním o tom promluvit. Zkus si s ním jasně říct, co ti vadí (na to aspergři obvykle slyší dobře), ale prosím, neodepisuj ho s tím, že je nevyléčietně nemocný. Ano, je jiný, takového sis ho brala. Ale není to nutně nemoc - je to odlišnost. A ta je v některých chvílích výhodou... a v jiných malým, soukromým peklem.