• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Ze dne na den řekl: Končím. Zažily jste něco podobného?

15. května 2015 
mrnous81 - užívej si to. nevyčítej si to. pokud jednáš s přítelem narovinu, neděláš nic špatného. třeba to vyjde, třeba ne. to se uvidí.
ten můj se zamiloval a během 14 dnů šel. a měli jsme dobrý vztah. prostě se zbláznil do hezké kolegyně. stává se to. a já to musím přijmout.
14. kvě 2013 v 17:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evinda12345 Skončí Evi, věř mi.Jsi silná ženská a pláč je normální.Škoda, že ti chlapi nevidí jen tu partnerskou lásku, ale i společné vzpomínky, společně překonané překážky a především lásku k dítěti, které by bez toho druhého nikdy neměli.
14. kvě 2013 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
děkuji. za klukem přijel jednou. prostě začal nový život a odstřihl vše. je šťastný.
14. kvě 2013 v 17:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale bydlí pořád na ubytovně, nenastěhovala si ho k sobě. ona měla hodně partnerů a s žádným nebyla déle než rok. toho mého asi brzy opustí, jen si hraje. ale já ho snad dokážu nevzít zpět. tak jsem zvědavá co mi ještě život nadělí. hlavně ať jsem zdravá a uživím syna na střední i vysoké. snad někoho i potkám.
14. kvě 2013 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evinda12345 Tak s tím, jak líčíš jeho péči o syna, bych já měla asi největší problém a nedovedla bych mu odpustit a vzít zpět.Jako partneři se rozejít můžete, to se konečně stává, ale rodičem už bude až do konce života bez ohledu na to, s kým bude žít.Tohle prostě neomluví ani sebevětší pobláznění.
14. kvě 2013 v 17:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@laurital Napsala jsi to úplně výstižně,nemohla jsem v tu danou chvíli najít ty správná slova - u psaní tady dělám kupu jiných věcí kolem dětí :slight_smile: Ano, chtěla jsem zachovat rodinu za každou cenu a snažila jsem se udělat pro to maximum :wink: Jen mi nejde na rozum jednání z manželovi strany, že v době, kdy se dozvěděl, že jsem s první láskou, tak najednou projevil zájem a chtěl, abych se rozhodla, zda nám dám opět šanci nebo budu pokračovat v novém románku ... Raději jsem se ho už na nic neptala a rozhodla jsem se jak se rozhodla ... Nejsem už žádná puberťačka, abych dělala unáhlené závěry ... bránila jsem se a nechtěla jsem se pouštět do tohohle nového vztahu ... Vím,že je to urychlené a rozpadlé manželství mě stále bolí, ale tím, že budu fňukat někde v koutě a dávat si vyčítky, tím nic nevyřeším a rozhodně se neposunu dopředu ... Co se má stát se stane a buď mi to teď výjde nebo ne, chci novému vztahu dát šanci, kterou on před 15-ti lety zahodil a také toho lituje ... Nechci se už zabývat minulostí a žít neustále ve výčitkách, že jsem v manželství selhala, na tom se vždycky podílí oba partneři ... budu se tím zabývat jen v nutných situací, které mě teď v nejbližší době čekají a tím je vše okolo rozvodu ... Manžel mi na základě mého rozhodnutí řekl, že jsem pro něho už přestala existovat a mě nezbývá nic jiného, než začít žít nový život :slight_smile:
14. kvě 2013 v 17:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mrnous81 Naprosto souhlasím, nemůže přece čekat, že on bude dohánět ztracené roky a ty budeš poslušně čekat, jestli tě náhodou přeci jen nepoctí přízní.Konečně žádost o rozvod podal on, odstěhoval se od vás také on, tak musí nést i následky svého chování.
No a že obrací?Uražená ješitnost a také si pravděpodobně uvědomil, co měl vlastně doma za skvělou ženskou.Ženskou, která si sice poplakala, ale nezůstala ležet zlomená a jde dál a heleď-on si toho někdo jiný všiml a docenil :slight_smile:.
Především se ale přestaň zabývat a mučit myšlenkami, že jsi selhala.To prostě není pravda, kdo jiný se pokoušel vaši vleklou krizi řešit?On?Ne, ten to řešil stěhováním k rodičům, což je fakt čin hodný muže.
Máš plné právo říct dost a být šťastná.
14. kvě 2013 v 18:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj,já naštěstí takvou zkušenost nemám, ale nemohu pochopit, jak si někdo může založit rodinu a za pár let si říci, že ho to omrzelo a zbaběle odejít.Pro takového nemá cenu ronit slzy.Všem přeji, aby to přebolelo a bylo líp. :slight_smile:
14. kvě 2013 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mrnous81 budu Vám moc přát, aby jste byli šťastní..na první lásky se nezapomíná... pro mě tou mou byl můj manžel, vím, že nezapomenu a asi ho budu mít už celý život ráda, zůstane mou součástí..snad se tam najde místo i pro nkoho jiného.. zatím jsem z toho naprosto zoufalá, posledních pár dní mám neuvěřitelnou depku a propadám panice a hysterickýmu pláči a nějak mi to nejde ovládat..je mi to všechno tak líto, hrozně mi chybí a mám šílený strach z toho co bude...
15. kvě 2013 v 07:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@codal Kočko to je mi líto, ale věř, že tím si bohužel musí projít každá.Lepší se vyřvat než se tím dusit zevnitř.
A co plány na léto, máš :slight_smile: ?
15. kvě 2013 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mrnous81 podla mňa, nerobiš dobre, že ideš do ďalšieho vzťahu tak skoro kde sú ešte aj malé deti
ber to iba ako môj názor
15. kvě 2013 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@laurital Mám poslanou přihlášku na workcamp do Řecka na měsíc, tak plně doufám, že to klapne..snad by to mohl být start do nového života. Ale jestli mě vyberou zjistím až tak za 14 dnů. Každopádně chci na čas někam odjet a jelikož jsem úča, tak ty prázdniny jsou ideální řešení a možnost někam jet. Bude to poprvé, kdy pojedu někam oprvadu sama, mezi úplně cizí lidi a ještě cizince. Bude to velká škola, má angličtina nění úplně nejlepší, ale snad se do toho nějak dostanu a budu schopná se dorozumět. Na jednu stranu z toho mám strach, že tam budu mezi cizíma, že se neseznámím, že nebudu rozumět a budu se tam tři týdny trápit, ale asi si chci dokázat, že to zvládnu. A doufám, že to bude i nová, příjemná zkušenost, měla bych bydlet kousek od Athén, tak snad uvidím i nějaké památky a vykoupu se v moři, opálím se a načerpám síly. A třeba poznám nové lidi a získám kontakty do světa a začnu cestovat:slight_smile:... je to to jediné, na co se teď upínám..snad to vyjde...
15. kvě 2013 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@mrnous81 přeju ti, že začínáš být šťastná, ale jen popřemýšlej o tom, co vlastně provádíš té ženě svého přítele. Vím, že jsi psala, že se chystá na rozvod..ale známe chlapi..povídali, že mu hráli. Pokud je to osud a vy máte být šťastní. Nechala bych ho, ať si doma vše vyřeší a pak začala něco budovat. Píšeš, že má 3 malé děti. Třeba mají jen krizi " po porodu" , kdo to tu nezná, že?... Takhle na tajno je to blbý start. Vem si fakta. Źenatý muž se třemi dětmi. On tě třeba jen "převeze" dál...ale co jeho rodina a žena? Mně se zamlouvá si s někým třeba jen užívat přes postel..ale ne s ženáčem. Je ale dobře, že tvůj můž začal trochu přemýšlet a možná mu i něco dochází...Hodně štěstí.
15. kvě 2013 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pavlinaoo Ale přítel mrnous81 už bydlí odděleně.Psala, že jsou dlouholetí přátelé, tak předpokládám, že jí nevěší bulíky na nos.Nemyslím si, že by mrnous81 po svých zkušenostech šla přes mrtvoly a rozbíjela rodiny, kde sice mají krizi, ale jinak jsou funkční.
Ale samozřejmě jde jen o můj odhad, mohu se mýlit.
15. kvě 2013 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@laurital nie sú doriešené vzťahy ani v jednej rodine tak podla môjho názoru si kope jamu sama sebe. Mali by byť najskôr vyriešené vzťahy na oboch stranách a potom si budovať nový vzťah
15. kvě 2013 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majkapuska1 Souhlasím, něco podobného jsem i psala.Já jsem také pro začít od čistého stolu, nicméně žádosti o rozvod už jsou podány, tak event, vztah nikomu neublíží, děti do toho netahají.
Na mě to působí spíše tak, že jsou si navzájem určitou oporou v situaci, kterou si ani jeden z nich nepřál a ani ji neinicioval.
15. kvě 2013 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@laurital ano bydlí odděleně, žádost o rozvod podanou nemají. Třeba se v tom prostě jen plácají. Nikdo nemoralizuju, nesoudím. Prostě si jen myslím, že by se mělo začínat s čistým štítem. A rodiny s dětmi by měly zkusit vše možné a nemožné, soustrědit se na to...aby si jednoho dne oba řekli, že zkusili vše a můžou jít dál. Zvlášť když tam jsou 3 malé děti.Fakt to nemyslím zle.
15. kvě 2013 v 16:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moc dobře si uvědomuji,že tento vztah je moc brzy ... ale já mám žádost o rozvod už 3 měsíce a tenhle měsíc by mělo přijít předvolání k stání ... Přítel žije od manželky také odděleně, jeho manželka ho vyhodila z bytu a důvod ??? Udržuje vztah s kolegou z práce ... U nich už je manželství také trvale rozvráceno ... Poporodní deprese to rozhodně není,nejmladšímu dítku jsou 4 roky ... Manželství a rodinu nerozvracím, přítel je na děti fixovaný a ony na něho,jezdí za nimi co to jde, téměř denně a na víkendy si je bere k sobě !!! Než jsem se vrhla do tohohle vztahu, pořádně jsem si to promyslela a s přítelem probrala a z jeho strany není žádná šance, aby se k ní vrátil, už nechce žít tento styl života, kde od rána do večera chodí do práce a manželka si užívá za "společné peníze", kde o všem rozhoduje sama ... vím,vidím to jen z pohledu svýho a co mi řekl přítel ale od hodně lidí jsem na její manželku neslyšela nic hezkého ... k dětem se chová nehezky a spíš jsou jí na obtíž a děti s ní být nechcou ... ono se to tady těžko popisuje :frowning2: Já už jsem z nejhoršího venku, i když stále to bolí, rozhodně jsem neplánovala do budoucna, že se budu rozvádět a zůstanu s dětmi sama ... ale jak už tady někdo psal, tím, že jsem s přítelem a on teď se mnou, zvládáme tuhle těžkou životní situaci podstatně lépe, jsme si oporou, konečně je tu někdo, kdo mě umí vyslechnou, poradit, pohladit po srdíčku a to samé dávám svému příteli :wink: Svým způsobem jsem ho nikdy nepřestala milovat a on mě, i my to řekl, že ho mrzí, že tenkrát nezůstal se mnou, že jsem jeho láska života ... Jsem teď konečně šťastná ... tohle jsem v manželství nepociťavala, ba naopak jsem k manželovi měla úctu, pochopení a respektovala, ale on si toho nevážil ... ono je těžký 13 let někoho podporovat, být tolerantní, rozmazlovat, vážit si, ale když to nedostáváte zpět a ten dotyčný se jen veze po vyšlapané cestičce, tak je to těžké a ubíjející ... V prvé řadě oba dva myslíme na děti, ani jeden je do toho zatím nechceme zatahovat, až postupně časem :wink: Já jeho dětem tátu neberu, jsem hodně tolerantní, někdy si říkám, že až moc, že mi to škodí a naopak neberu tátu svým dětem, může je navštěvovat kdykoliv chce :slight_smile: Rozcházíme se v dobrém, na všem ohledně dětí a rozvodu jsme se domluvili a chci, aby jsme měli hezký vztah :wink: Z přítelovi strany, tam to bude asi horší, jeho manželka dosud o mě ještě neví a už teď dělá přítelovi ze života peklo :frowning2: Tam to nebude vůbec jednoduché a jsem připravena i na nejhorší ...
15. kvě 2013 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@safrana jak se ti vede? Jak zvládáš být od něj pryč? Mě ta samota někdy hodně ubíjí, zvlášť když tu má manžel věci a já je kolem sebe vidím. Taky se tu občas stavuje pro věci, které potřebuje, a já se sanžím vždycky zdekovat, abych ho nepotkala, protože by mě to položila...stačí, když mi příjdem hloupá smska od něj a začnu se klepat...Je to u mě jak na houpačce, jeden den jsem silná a přesvědčená, že to zvládnu, že mi za to nestojí a že si najdu n+koho lepšího a budu šťastná a druhý den mám pocit, že jsem o všechno přišla a že už nikdy šťastná být nemůžu... asi je to normální... doufám, že ty se držíš, moc na tebe myslím!
18. kvě 2013 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mrnous81 Drž se kočko a napiš.
18. kvě 2013 v 16:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mrnous81 Člověk nikdy neví, co ho může potkat..možná je to risk, ale jak jinak něco získáš... já věřím, že to zlé sis vybrala a že to bude šťastný začátek nového krásného života... moc ti to přeju!!!
18. kvě 2013 v 16:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky
tak mi dnes začíná osmý měsíc samoty. Je za mnou sedm měsíců trápení. Je mi o trochu líp, ale asi bude ještě trvat několik měsíců než se začnu normálně radovat ze života. Je pro mne pořád velmi bolestné uvědomit si, že nejbližší člověk mi lhal a odešel. Je bláznivě zamilovaný, doslova do ní zblázněný. V 45 letech je to pro něj určitě fascinující. Pro ní je jedním z mnoha. Asi konečně ten pravý. Tak snad ani já nezůstanu sama. Zatím bolest utápím v práci. Je mi těžko, proto vám to píšu. Přebolí někdy taková zrada? Proč si někdy přeji aby se vrátil? Stydím se za to. protože je to nemyslitelné, už by to nikdy nebylo to, co to bylo. V našich letech se rozvádí dost dlouholetých manželství kvůli nevěře mužů. Hodně se jich vrací. Prý. Můj se nevrátil. Je to asi dobře. Vzala bych ho zpět a určitě by to nebylo dobré. Holky, pošlete mi sílu.
18. kvě 2013 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evinda12345 posílám ti objetí, věřím, že zase budeš šťastná..je nás hodně, které tohle zažívají (já vím, že jsem mladší, ale taky to bolí), ale jsem přesvědčená, že nás to posílí a jednou někdo naše kvality ocení! Drž se...
18. kvě 2013 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@codal Ahoj, během našeho vztahu jsem úplně zapomněla, co to samota znamená, jak moc umí být hluboká, temná a zničující. Je šílené, když se člověku stýská a touží po doteku, ale zároveň ví, že o něm nemůže žádat... Někdy mám pocit, že se tím smutkem zadusím, ale je tu dítě, kvůli kterému musím fungovat, což je šílené, ale zároveň to dodává energii. Stejně jak píšeš - houpačka s hodně velkými výkyvy, ze které se občas zdá, že vypadnu. Je super, že chceš v létě odjet, kdybych byla na tvém místě, hned tuto cestu zvolím. Já vůbec nevím, co bude zítra, za týden, natož za měsíc. Každopádně během příštího týdne jsme s manželem domluveni, zda po čase o samotě to spolu chceme ještě zkusit, nebo už je definitivní konec. Za sebe říkám, že vůbec nevím... :confounded:
18. kvě 2013 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@evinda12345 Není jediný důvod k tomu se stydět... Kdo by si nepřál vrátit to hezké, co ve vztahu prožíval? Zase se utopit ve všedních dnech, které možná občas nudily, ale zároveň v nich byla příjemná jistota. Je to lepší, než prožívat dny, kdy si člověk připadá jako odhozená rukavice :pensive: . Posílám energii a hlavně víru, že bude den ode dne lépe a časem se objeví muž, se kterým bude zase dobře.
18. kvě 2013 ve 22:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@safrana budu na tebe moc myslet, ať už se rozhodneš jakkoliv, tak ať je to pro tebe co nejmenší utrpení!!!! Zasloužíš si být šťastná!
19. kvě 2013 v 00:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky děkuji za podporu a povzbuzení. Bolí mě celé tělo. Pořád musím něco dělat, jakmile si sednu, přichází smutek. V noci nespím, pořád na něj myslím. Někdy s láskou, někdy s odporem nebo opovržením. Těším se na dobu, kdy na něj už myslet nebudu. Jsem ráda, že už nepláču. Jen smutím. Holky děkuji, držte se a těšte z nádherného dne.
19. kvě 2013 v 16:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Blya jsem na rodinné konstalaci..byloto zvláštní..v podstatě z toho vyplynulo, že jsem se bála dospět... vyčítala jsem to svému manželovi a přitom to mám asi podobně..strach z dospělosti, být sama za sebe a postarat se sama o sebe:(... že jsem v něm hledala někoho, kdo se o mě postará (měl mi suplovat rodiče).. tím pádem to asi nebyl plnohodnotný vztah:(...
19. kvě 2013 v 16:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@safrana manžel nakonec skončil v náručí oné kamarádky. Je zamilovaný a šťastný..a já jsem zase na dně.. její manžel to zatím neví, je mi ho líto..
22. kvě 2013 v 08:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Safrano jak je?
Codal, drž se. Třeba mu spadnou růžové brýle zamilování a vrátí se ti. Budeš ho chtít?
Já jsem jak na houpačce - jednou ho chci a podruhé ani za nic. Jsem blázen. Snad se brzy srovnám. je to těžké období. Nechápu s kým jsem to 17 let žila. Ze dne na den se mi rozpadl život. Bude líp, já vím.
26. kvě 2013 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek