Zradil mě

Chodím sem docela často a vím, že takovýchto diskuzí je tu plno. Vždycky si člověk říká, jak by to řešil a podobně, jenže když se to stane přímo jemu samotnému, rozum stagnuje. Manžela jsem poznala, když mu bylo necelých 20 let. Mě je o deset víc a v té době jsem již byla vdaná, ale to manželství už bylo oboustranně v troskách a po dohodě jsme se i rozvedli. Nemůžu mít vlastní děti a první manžel to vlastně hned po první návštěvě sociálky, ohledně adopce, vzdal, protože se nedokázal smířit s tím, že by dítě nebylo jeho. Se současným manželem jsme spolu pak skoro 6 let žili. Celou dobu o mě všechno tohle věděl. Vždycky jsem to byla já, kdo řešil věkový rozdíl a bála jsem se, že si nic neužil a že je mladý. Po těch 6 letech jsem ale uvěřila, že je opravdu ten pravý a vzali jsme se. Přišlo mi, že je všechno v pořádku, a byla jsem skutečně šťastná. Znovu jsme absolvovali návštěvu sociálky, všechno v pořádku. Vyplnili jsme dotazníky, napsali životopisy.... Když jsem ten jeho četla, brečela jsem štěstím, jak krásně to napsal. A pak najednou z ničeho nic. Odjel ráno na nákup a vrátil se asi až po 5 hodinách, prý něco sháněl. Bylo mi to divný, ale nepátrala jsem. Jenže pak mu přišla SMS. Jen jsem na ten telefon koukla a na displeji jsem zahlédla kousek té zprávy a všimla si jen "tvoje žena". To mě zarazilo. Takže jsem se ho prostě zeptala. Najednou začal, že je to od jedné kolegyně z práce, že přiznává, že spolu byli na kafi a že ona ho chce, ale že jí řekl, že je ženatý a jinou nechce a prý mi ona vzkazuje, že na něj mám být hrdá.... A že ona to nemá lehké.... A já mu uvěřila, jen jsem mu řekla, aby si na ni dal pozor. Asi za 14 dnů jsme byli na festivalu a celou dobu se tvářil, jak se strašně přemáhá, že tam se mnou je. Když jsem chtěla vědět, co se s ním děje, uzemnil mě větou: "já nevím, jestli to dítě chci...". Najednou začal s řečma typu, že nemáme dost peněz, abychom ho uživili, že není na takový závazek asi připravený.... poslala jsem ho do .... Odešel, ale vrátil se objal mě a omluvil se, že vůbec neví proč to řekl, že má asi prostě jen strach. Odjeli jsme na dovolenou a tam jsem zažila opravdový peklo. Za prvé začal být v těch řečech horší a horší a čím víc jsem se snažila, tím víc mi přišlo, že si do mě chce "kopnout". Pak jsem si všimla, že má stále zamčený telefon, vypnuté zvonění a chodí s telefonem i na záchod. Když jsem na něj uhodila, jestli má ženskou, ani neodpověděl a jen se tvářil uraženě. Pak to bylo jak na houpačce, jeden den celkem v pohodě, druhý na zabití. K fakturám za telefon nám chodí i výpis volání a SMS, takže jsem pak zjistila, že za ten měsíc napsal na jedno číslo skoro 1000 SMS. Snažil se mi namluvit, že se mu prý ozvala holka se kterou chodil přede mnou a on nevěděl, co má dělat, protože mě miluje. Neměl si o tom s kým popovídat, tak to řeší právě s tou kolegyní z práce. To jsem mu nevěřila a tak jsem mu řekla, že jsem na to číslo napsala a dotyčná tvrdí něco jiného (bylo to vabang, protože jsem nikomu nepsala). Jenže ona to byla trefa. Prý se do něho zamilovala, on teď neví, co má dělat, byl mladý, když jsme se poznali, nic si neužil a všechno co dělal, bylo proto, že si myslel, že je to tak správné. Vždycky stejně všechno rozhoduji sama. Upřímně mi padla huba. Zeptala jsem se ho co jsem rozhodla sama, s čím jsem se s ním neporadila, nebo nechtěla znát jeho názor. Mlčel a pak mi vyčetl psa....
Kdyby to tedy alespoň byla nějaká mladá holka, se kterou by to všechno dohnal, ale ona je stejně stará jako já a má dvě děti, tomu staršímu je už 18.
Vyhodila jsem ho, jenže se vrátil, i když se stejnou písničkou, neví co chce. Odešla jsem já, mohl se přetrhnout, abych se vrátila. Udělala jsem to a zase neví. Když je doma mlčí, když je v práci bombarduje mě SMS, že neví, proč to udělal, že mě nechce opustit.... Řekla jsem mu, že už nejsem na ty jeho výlevy zvědavá a ať si buď uvědomí, co chce, nebo jde. V každém případě mě připravil o možnost být konečně maminkou. Hledat si někoho nového? Nevím, jestli bych ještě mohla někomu věřit a i kdyby, je mi skoro 40, kdo dá dítě staré dvakrát rozvedené ženské? Nejhorší je, že já jsem ta která se stydí. Pořád si říkám, že asi vážně musím být hrozná semetrika a mrcha, když už mi krachuje i druhé manželství.... Jen ještě chci říct, že jsme spolu 5 let vychovávali chlapečka mojí bývalé spolužačky, jednou jsme se s ní domluvili na hlídání na víkend, což přerostlo v pravidlo a nakonec byl u nás malej vlastně skoro pořád (maminka měla jiný zájmy). Bohužel nám až nezdravě přirostl k srdci, takže jsme to ukončili, ale to je jiný příběh, jen že jsem viděla, jak se k malému chová, tak ať mi netvrdí, že děti vlastně ani nechce....
Prostě nevím jak dál.... Že mě podvedl, to vem čert, je to chlap, ale to co je kolem toho, to nevím, jestli zvládnu odpustit.